Bývalé sídlo rodiny Shiro

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jul 25, 2014 10:49 am

First topic message reminder :

Bývalé sídlo rodiny Shiro - Stránka 3 Db05f21976b166496e54cbd004fd1a0c1404711378_full

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 11:24 pm

Když mi vyprávěla Airis příběh o její lásce, vžil jsem se do její role. I já přišel o svoji lásku, přišel jsem o ni při útoku fanatiků, jak já s oblibou Hakuei říkal. Chvíli jsem přemýšlel a rozhodoval se, jestli mám Airis říct svůj příběh, každopádně to bylo fér, řekla mi něco, co nikdo jiný nevěděl. A ani já jsem tomu nechtěl moc věřit. Vždyť to v baru byla ona, kdo mě říkal, že láska je největší slabinou Shinobi.
Přisunul jsem se blíž ke zdi, abych taky mohl sedět jako Airis a přiblížil jsem se k ní tak, abych byl prakticky na těsnou blízkost vedle ní.
Můj příběh začal před mnoha mnoha lety, když jsem se byl přiřazen k mému týmu. Rino-Aki-Niki, to byl náš tým. Nejdřív mě nikdo neměl rád, neboť jsem neměl nikoho rád a nesnášel jsem celý Svět. Nic nebylo fér a chtěl jsem se prostě dostat ke svému snu bez ostatních. Na první misi jsem se však zamiloval do Akiry, se kterou jsem strávil pár nejkrásnějších chvil svého života... než byla i s mým přítelem zabita silami "fanatiků"... Držel jsem jí v náručí, když mi umírala... Řeknu snažíc se udržet nezabarvený tón, ale moc se mi to nedaří, díky pane ethanole. Oči mi nestékaly po tváři, ale bylo vidět, že při každém vracení k tomu mě bolí. Nějak jsem na ní nedokázal zapomenout a přenést se přes to.
Někdy mám chuť usnout a už se neprobudit... Dodám a protřu si oči, jen tak pro jistotu. Ty a Akira máte jednu společnou věc... viděli jste ve mě jiného člověka, přestože jsem ani jedné z vás nedovolil ho vidět. A navíc jsi mě upoutala hned když jsem Tě viděl... a to nejen proto, že jsi jedinečný Sannin. Řeknu poslední větu a zamyslím se. Vlastně je jedna z mála lidí, která zná můj příběh, aniž by četla můj spis. Celou dobu jsem se z nervozity snažil rukama vysušit ten blbej flek, protože mě už vážně štval! Krb už pěkně hřál, takže zde bylo příjemné teplo a v kombinaci s alkoholem a krásnou společností jsem se cítil až nadmíru dobře, byl jsem více jak spokojen.

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jan 16, 2015 10:54 am

Bývalé sídlo rodiny Shiro - Stránka 3 Katherinekatherinepierc

Dívala jsem se na něj při tom, co mi svůj příběh vyprávěl on. Poslouchala jsem každé slovo a tak nějak jsem cítila, že alkohol můj mozek už tolik neovlivňuje, ale "Očividně mají všichni shinobi problém s láskou, umrtí někoho nám blízkého všechno mění. To co jsem řekla je prostě pravda. Láska je tou největší slabinou v životě. Proto se nikdy nechci už zamilovat." Usmála jsem se a pohled sklopila do klína. Když však opět promluvil, vykulila jsem oči a poté se spokojeně usmála. Podívala jsem se na něj a chvilku se mu koukala do očí. Nějakou větší chvilku jsem v jeho očích byla jak uvězněná. Pak jsem se "vzpamatovala" a dala si pramen vlasů, který mi spadl do tváře za ucho. Trošku jsem se cítila nervózně, ale dokázala jsem to rychle přejít tím, že jsem si v hlavě říkala několik tisíc věcí o tom, co nedělat. Hlavně nedělej blbosti...nedělat to." Pořád jsem se obličejem blížila blíž k němu a když jsem byla tváří uplně u něho, pousmála jsem se a dala mu pusu na tvář.
"Um...promiň, prostě se mi to chtělo udělat."

pro **Rino Hatake** Fri Jan 16, 2015 7:54 pm

Až to přijde, nezabráníš tomu, nikdo tomu nezabrání.... Řeknu s nepřítomným pohledem. Pesimismus, to bylo přesně to, co jsem po pití alkoholu měl v konečné fázi pokaždé.
Hleděl jsem na Airis, lépe řečeno jsem jí opětoval dlouhý pohled do očí. Ve vzduchu bylo cítit napětí, které bylo všudypřítomné. Jediný zvuk, který zněl v místnosti bylo práskající dřevo v krbu. Nějak mi svým způsobem přišlo roztomilé, jak si dávala stále padající pramen vlasů za ucho. Udělala to tak i v oné nálevně, takže jsem to dnes již poprvé neviděl.
Jak se ke mě blížila, napětí se ještě více stupňovalo, jak to tak v těchto chvílích bývá. Zahřálo mě u srdce její letmý úsměv a na tváři její polibek. Načež se mi potom začala omlouvat. Jednou rukou jsem jí chytil za bradu a přisunul si jí blíže k mým rtům.
Promiň, ale nedá mi to... Řeknu pro změnu já a políbím jí na rty. Nijak silně, byl to spíše takový delší dotyk rtů. Snad neschytám facku. Ani nevím proč. Možná za to mohl ten alkohol, možná moje pudy, těžko říct...

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jan 16, 2015 8:16 pm

Po odklonu od něj jsem švihla koutkem nahoru. Znovu mi na tvář spadl pramen vlasů a já ucítila jeho prsty na své bradě. Vzápětí jsem cítila velmi velkou blízkost jeho obličeje a bylo mi jasné, co chce udělat. Políbila jsme se a já se mu do očí podívala poněkud šokovaně. Chvilku jsem se na něj jen tak dívala a zaslechla další prasknutí dřeva v krbu. Hned po něm jsem ho přitáhla za tričko blíž k sobě a zopakovala polibek, který jsem naopak prodloužila teď já. Nebyl násilný. Nějaká změna, opravdu. Když už mě muž políbil, reagovala jsem většinou rychle a moje polibky nebyly...no, nikdy jsem se v nich nevyžívala, ale momentálně ano. Pravou rukou jsem ho stále lehce držela za tričko a levou přiložila k jeho tváři, že jsem měla mezi prostředníčkem a prsteníčkem jeho ucho.

pro **Rino Hatake** Fri Jan 16, 2015 8:52 pm

Očividně se mi nechystala jednu vlepit, právě naopak. Přitáhla si mě ještě více k tělu a já jsem nijak nečekal. Zatímco jsme se líbali a ona mě u sebe držela přitáhnutého za triko, přejížděl jsem jí konečky prstů něžně po bocích.
Takto jsem se již dlouho s nikým nelíbal, jen co byla pravda. Její ruka na mé tváři na mě působila jakýmsi uklidňujícím dojmem. Cítil jsem se velmi dobře a pokračoval jsem v líbání. Každý polibek byl delší a delší... Až ke konci jsem jí zuby letmě chytil spodní ret a táhl jsem od ní. To mělo za následek, že muselo jít spolu se mnou. Pustil jsem jí z tohoto kousacího "sevření" až když jsem docílil svého. Uchopil jsem jí oběma rukama, obě kolem pasu a položil jí na postel, kde jsem jí opět věnoval tunu něžných polibků, jednou rukou jsem jí uchopil její bok a druhou zajížděl do vlasů ke kořínkům, čímž jsem si zajistil pevnější úchop a lepší manipulaci s její hlavičkou...

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jan 16, 2015 11:01 pm

Nikdy jsem si nemyslela, že bych dokázala líbat tak něžně, nebo někdo mě. Bylo to pro mě neznámé, nové. Srdce se mi rozbušilo, když jsem ucítila jeho konečky prstů na svém pase. Klekla jsem si, abych byla kousek vyšší než on a mohla mu dát ruce kolem krku do objetí. Jeho polibky mě čímsi naplňovaly, v podvědomí se mi chtělo brečet štěstím a na povrch jsem mu to oplácela polibky, které mi daroval. V moment kdy jsem ucítila, jak mi sevřel v zubech spodní ret, lehce mi vyskočil koutek nahoru a já se poddala tomu, co dělal. Lehla jsem, jednu nohu pokrčila a po každém polibku si ho opět přitáhla víc k tělu. Levou ruku jsem měla stále na stejném místě a nehty mu vískala ve vlasech. Pravou jsem obemkla jeho rameno a jemně jsem mu zaryla nehty do zad. Samozřejmě to nemohlo vůbec bolet, nebyla jsem sadistická a zběhlá jako vždy.
Po chvilce jsem polibek přerušila a hlasitě vydechla, při čemž jsem se mu podívala do očí stejným pohledem, jako když mě poprvé políbil.
"Tohle...to je..." Chtěla jsem říct špatné, ale při pohledu na jeho rty a obecně výraz v obličeji jsem to neřekla, protože ani sama jsem si to nepřiznala. Levá ruka, kterou jsem měla na v jeho vlasech, nehty sjela po jeho tváři níž ke krku. Rty jsem se letmo dotkla těch jeho, naše dechy se spojily. Něžně jsem ho políbila a dovolila zapojit svůj jazyk.

pro **Rino Hatake** Sat Jan 17, 2015 9:08 pm

Vyvíjelo se to opravdu zajímavě. Měl jsem pocit, jakoby chtěla přestat, když se snažila něco říct. Nějak jsem si však domyslel, co chtěla říct, vyvodil jsem si to nějak z tónu jejího hlasu. Měla pravdu, co jsem to vlastně udělal. Byla to chyba a k tomuto nemělo vůbec dojít.
Ihned jsem přestal a nějak rychle jsem se opět usadil. Neměl jsem sem vůbec chodit. Zase jsem udělal chybu, ale tentokrát jsem naštěstí přestal včas. Omlouvám se, něco mě popadlo. Asi bych už měl nějak tak jít. Ještě jednou se omlouvám. Řekl jsem tak, jak to pro mě bylo typické. Ohl jsem se pro boty a začal se obouvat, zatímco jsem seděl na posteli. "Měl bych se naučit tohle krotit..." Pomyslel jsem si, zatímco jsem se obouval. Možná to tak bude i lepší.

pro **Airis Shiroyaki** Sun Jan 18, 2015 6:07 pm

Když se ode mě odtáhl, prokoulila jsem očima a sedla si. Neměla jsem mu to za zlé, když nechtěl, tak nechtěl. Slezla jsem z postele a prohrábla si vlasy.
"Ne, to já se omlouvám, občas bývám...moc unáhlená." Podívala jsem se na jeho rty a v ten moment se mi opět rozbušilo srdce. Pohled jsem hned nasměrovala ke krbu a nadechla se.
"Klidně tu spi, půjdu do pokoje hned vedle." Usmála jsem se na něj a čekala, jestli nabídku příjme.

pro **Rino Hatake** Sun Jan 18, 2015 10:30 pm

Jakmile jsem se obul, zvedl jsem se kupodivu z postele poměrně rovně a nasadil jsem si vestu, kterou jsem si zapnul do půlky. Neomlouvej se, nebylo by to správně. Shinobi přece nesmí dělat chyby ne? Řekl jsem a podíval jsem se na ní se stejně kamennou tváří, jako když jsme se potkali poprvé, dokonce i se stejným pohledem. Můj hlas opět nebyl nijak zabarvený, jakoby jsem se opět stával jen neživým kamenem.
Raději půjdu, klidně tu spi. Odpovím jí, zatímco si kolem krku obvazuji poslední věc, kterou jsem si sundal, svoji čelenku. "Neměl jsem se s ní ani líbat, moje chyba. Zase jsem to pokazil..." Pomyslím si a obejdu postel, abych se dostal za Airis. Kleknu si a ruce jí položím na kolena. Tím že sedí na posteli je výše než já, takže se na ni dívám zespoda.
Stejně by se z toho nevyvinulo nic než jen jedna noc. Zapomeň na mě. Dořeknu stejným stylem jako vše a věnuji jí letmý polibek na čelo, jen pro štěstí. Potom se otočím a kolébavým krokem odcházím ze sídla. O dnešku bych asi neměl mluvit, dopadlo to jaksi trapně. Problém u mě byl ten, že při každém polibku jsem před očima měl Akiru.... Chce to jít si zakouřit.
//Přesun

pro **Airis Shiroyaki** Tue Feb 24, 2015 10:33 am

Po tom výstupu před kanceláří se Katsuyi spolu s Kisukem přesunula až do sklepa. Stejně tak jsem i já byla během chvilky s Soshim v náručí zde. Bylo mi jasné, že Kisuke po tom, až se probudí, bude hodně naštvaný a musela jsem si to pojistit. Raninshou jsem mu zablokovala skoro všechny body v těle potřebné na to, aby se nemohl pohnout a mohl mě pouze poslouchat. V bezvědomí by měl vydržet ještě nějakou chvilku a proto jsem ho svázala řetězy ke zdi, kdyby se něco podělalo. Hold s lidmi jako on je normální rozhovor nemožný, tak jsem si musela poradit po svým. Ani jednu jsem ale neměla v plánu ublížit.
Co se týkalo Soshiho, tak jsem ho posadila na židličku a zahojila mu ránu na hlavě. On za to nemohl, jen prostě slyšel něco, co slyšet neměl.
Zamkla jsem vrata, Katsuyi si vzala zpět k sobě, sedla si na židličku před ty dva čekala, až se proberou. Bylo tu rozsvícených pouze pár lampiček, ale i přes to tu bylo světla dost.

pro **Soshi** Tue Feb 24, 2015 11:56 am

Soshi

Pomalu jsem se začal probouzet z bezesného bezvědomí. Snažil jsem se vzpomenout si, co se dělo. Čekal jsem světlo z chodeb před kanceláří, ale tady bylo jen šero.
"Co-co se...Kde to jsem?" zeptal jsem se spíš sebe, než jsem uviděl Airis, jak sedí v křesle naproti mně. Nebyl jsem spoutaný. Proč taky. Jednak jsem jen genin a jednak jsem nic neudělal. Pokud...
"Ale ne..." povzdechl jsem si.
"Mého otce nemůžete vydírat pomocí mého těla. Neví, že existuju a mou existenci popře..." řekl jsem to, co jsem už párkrát řekl několika "únoscům". Předtím, než jsem je složil k zemi nějakou hrůzostrašnou iluzí. Ta tady ale asi platit nebude.

pro **Kisuke Uchiha** Tue Feb 24, 2015 8:58 pm

Pomalu jsem otevíral oči. Z prvu jsem byl dost zmatený a nevěděl co se sakra děje. Jakmile jsem ale oči otevřel úplně a viděl Airis bylo mi to jasné. "Víš že si mrtvá hned jak se budu moct pohnout ?" Nebyl důvod vykat ji, teď už ne.

pro **Airis Shiroyaki** Tue Feb 24, 2015 9:33 pm

Soshi se probouzel jako první. Taky nedostal takovou pecku, jako Kisuke. Nad jeho reakcí jsem se musela pousmát. Dokonce mě i trošku pobavil, což bylo v této situaci skoro nemožné.
"Omlouvám se ti, Soshi. Neber si to osobně, prosím. Bohužel jsi slyšel něco, co jsi slyšet neměl. Potřebuji od tebe pouze jediné...nezmiňuj se o tom nikde. Pokud to uděláš, tvůj život bude v ohrožení, jasné?" Když jsem to dořekla, začal se probouzel Kisuke. Bylo mi jasné, s jeho povahou, že toto nepřekousne jen tak, ale já neměla jinou možnost.
"Samozřejmě. Bohužel, s tvou povahou to jinak nešlo. Takže by jsi se nad tímto měl taky zamyslet." Povzdechla jsem si a stoupla si. Jeho omezení pohybu by mělo vydržet nějakou delší dobu, zprva dostal celkem pecku a obstarala jsem si to tak, abych měla čas si sním popovídat bez jakéhokoliv jeho pohybu, tím, že jsem mu dala v bezvědomí dalších několik pecek Raninshou. Pro mojí smůlu, nějak jsem tušila, že Soshi ví víc než bylo potřeba, bylo to dítě. Zasvětit ho do této věci byla blbost, ale on se do toho zasvětil už sám, proto jsem prostě začala mluvit.
"Chci s tebou pouze vážnou řeč, Kisuke. O nic jiného mi nejde. Nevíš spoustu věcí, obviňuješ Assasina a při tom jsi po tom vůbec nepátral a nestaral se. První věc je ta, že v den, kdy se děti narodili jsme si byli já, Assasin i ANBU jednotky jisté komplikacemi. Ty děti mají velký potenciál. Možná i tak velký, že v budoucnu mohou být v čele všeho. To že jsem se tě o ně prosila nebylo z pocitu samoty. Ty děti musí být vychovány s láskou, kterou ty jim nedáváš, jasné? Nechci aby nám tu v budoucnu běhaly dva Uchihové s dokonalým genjutsu poháněným nenávistí k lidem, ke svému otci, či dokonce mě." Povzdechla jsem si a znovu si sedla na židličku.
"Nemůžu ti říct všechno, co vím, jen...Potřebuju, aby jsi mi věřil. Po světě lítá strašně moc nukeninů a jeden z nich je dokonce vrah mé sestry a...je to zároveň její bývalý přítel. Pokud se jim děti nepodařilo zabít tehdy, budou se o to snažit znovu a s mnohem větší silou a přesilou. Pokud budou Pilikka a Daichi vychování s láskou, dostatečným tréningem, v bezpečí a nevědomosti o tom, k čemu všemu jsou předurčeni, vytěžíme z toho my, možná se vyhneme i dalším válkám, nebo je naopak kvůli tomuto začneme, to už záleží ale na těch dvou. Nemohou zůstat v Konoze, alespoň ne po nějakou dobu. Pokud by se o tomto dozvědělo víc lidí, Konohu by mohli napadnout. Proto Lucy rodila v podstatě v tajnosti a doktoři, kteří u toho byly museli souhlasit s mlčenlivostí." Trošku jsem se zamračila a čekala na jeho odpověď. Celou dobu jsem svůj zrak měla namířený k mezeře mezi cihlami. Koukat se do očí Uchihovi by byla totální blbost. Zvlášť když byl naštvaný

pro **Soshi** Tue Feb 24, 2015 9:56 pm

Soshi

Docela jsem si oddechl. I když...naše Sanninka se zdála být trochu... trochu horkokrevná, řekněme. Buď a nebo hloupá.
"Kdybyste přišla o pár vteřin dřív, zrovna jsem to sliboval tomu pánovi naproti. Vaše tajemství je u mě v bezpečí..."
A vyprávět o "důležitých věcech" přímo na ulici, aby vás každý slyšel taky není zrovna nejbystřejší. To jsem si ale už nechal pro sebe.
Pak se začala Airis věnovat Kisukemu.
"Pokud dovolíte..." řekl jsem co nejuctivěji v pokud možno co nejvhodnější době, abych ji nepřerušil.
"Pokud jsou na světě lidé, kteří se chtějí zbavit dvou... zázraků, pak první, u koho je budou hledat, bude otec a teta."
Alespoň myslím, že to byla teta. Na ulici mluvila o své sestře a jejích dětech, takže asi ano.
"Pak, pokud to mají být skutečně géniové, je budou hledat u těch nejsilnějších ve vesnici.
Pokud je chcete ukrýt, dejte je nějaké chudé rodině, adoptujte je, dejte je do dětského domova. Nechte je, ať zmizí ze světa. Stejně, jako to udělala má matka pro mé dobro."
Nakonec bych řekl, že toho máme dost společného s potomky Lucy Shiroyaki.

pro **Kisuke Uchiha** Wed Feb 25, 2015 4:57 am

Jako bych ji neposlouchal, pravda však byla jiná "Pusť mě" Promluvil jsem dost temně. Na většinu lidí by už zapůsobil strach. Jak ale u těhle dvou ? Bude to stačit ? "Nemusíš mi koukat do očí a i tak tě mužu velmi jednoduše zničit... říkám ti pusť mě nebo pocítíš sílu bohyně." Myslel jsem tím Amaterasu na které jsem nepotřeboval ocní kontakt ani svaly v mém těle

pro **Airis Shiroyaki** Wed Feb 25, 2015 7:41 am

Když se Soshi připojil do této konverzace, ve které by měl být spíš ticho, pohlédla jsem k němu a pousmála se. Snažil se snad pomoc, nebo mu šlo o něco jiného? Nemohla jsem to odhadnout. Jeho nápad nebyl špatný, avšak...kdyby jsme je nevychovali my dva, nestanou se tím, čím by se mohli stát. Naší budoucností.
"Děkuji ti Soshi za tvou radu, ale mám pocit že to tu s Kisukem...zkusíme vymyslet ještě nějak jinak, pokud se samozřejmě uklidní." To že jsem na Kisukeho použila Raninshou bylo z jediného důvodu...aby byl v klidu a poslouchal mě. Vzledem k tomu, že se taky nemohl soustředit na nic jiného než na mě, byla jsem si jistá, že mě vyslechl, i když se tvářil, jako bych tu vůbec nebyla.
Usmála jsem se nad jeho zlobou k tomu, že jsem ho tu spoutala, ale popravdě? Seděl by semnou jen tak někde a nechal mě mluvit? Spíš ne. Nikdy by to neudělal dobrovolně. Byl arogantní, namyšlený a s velkým egem. Dala jsem ruce do pečetě ještě mnohem dřív, než stačil jakkoliv zareagovat a pojistila jsem se jednou věcí.
"Jestli mě teď zabiješ, půjde po tobě spoustu lidí a obviní tě z vraždy shinobiho z Konohagakure no Sato, navíc jsem Sannin, přeci by jsi se nechtěl stát znovu nukeninem a byl pronásledován několikati lidmi, ne? Stačí, že už jsem se já momentálně dopustila tak zvaného "únosu",za který budu mít celkem problém, protože jsem se opět rozhodla jednat na vlastní pěst." Samozřejmě, Kisuke nemohl vědět, že jsem svou schovanou čelenku konohy nechala u hrobu své sestry, tudíž jsem se od ní opět jistým způsobem odtrhla, ale to on nevěděl. Nikdy jsem jí na sobě nenosila, ale měla jí většinou u sebe.
Chvilku jsem byla ticho a jen se na něj koukala. Čekala jsem, až mi odpoví k tématu. Pak mi došlo, že to co jsem řekla, možná nepochopil.
"Omlouvám se, Soshi-kun." Z rukávu mi vyjel senbon, který zasáhl jeho krk v bodu, který ho měl hned uvést do bezvědomí. Každopádně jsem mu nijak neublížila, neprořízla mu tepnu, ani nic jiného, jen jsem potřebovala, aby prostě neslyšel a nemluvil.
"Ve shrnutí. Potřebuji aby jsi odešel z dětmi z Konohagakure no Sato, já odcházím zítra za úsvitu. Pokud chceš aby přežily a ty se vyvaroval toho, že napadnou Konohu, tak bude tak chytrý a půjdeš semnou, to je to poslední, co ti na to můžu říct. Pokud to někomu řekneš, dostaneš ho do nebezpečí. Tato informace je pěkně v utajení a je dost možné, že jsme posledními žijícími shinobi, kdo toto ví. Takže..."
Pečeť kterou jsem složila jsem uvolnila. "...zatím." Rozpadla jsem se v obláčku dýmu stejně jako u kanceláře. Kdyby na mě Kisuke použil Amaterasu během toho, co jsem mluvila, bylo by mu to stejně k ničemu, protože jsem hned po této informaci složila pečeť na Kawarimi, kdyby se náhodou něco posralo. Stačilo mi si sním prostě jenom promluvit. Boj s ní by neměl žádný smysl a nic by se tím nevyřešilo, proto jsem mu chtěla zdělit toto, co jsem musela. Co se týkalo Soshiho, měl by se probudit za pár minut a Kisukeho akupunkturní body? Hned co jsem zmizela, moje technika se zrušila.

Přesun

pro **Soshi** Thu Feb 26, 2015 5:51 pm

Soshi

Už jsme se do hovoru nechtěl míchat. Byl jsem pěkně nervózní z toho, že se mezi námi neustále pohybuje a že je Kisuke čím dál nakvašenější.
A pak jsem ucítil ostrou bolest. Jako včelí žihadlo...

Když jsem se po pár minutách probudil, Airis už tu nebyla.
"Zapomněla nás rozvázat..." řekl jsem už trochu nakvašeně. Přeci jen omráčení skutečně nebylo nutné. Váček peněz by posloužil mnohem lépe a neměl bych teď touhu jít to všechno nahlásit.
Naštěstí jsem znal techniku úniku z pout, takže po chvíli už provaz ležel na zemi. Kisuke se z pout jistě také nějak dostal nebo dostane.
"Doufám, že jste se dohodli a děti budou v bezpečí. Omlouvám se za způsobené potíže..."

pro **Kisuke Uchiha** Thu Feb 26, 2015 7:02 pm

Už jzem chtěl něco udělat, jenže přemýšlení jakým způsobem ji zabít mi sebralo čas a ona toho využila aby pláchla. Soshi měl ale tentokrát pravdu. Měla tak na spěch že nás nerovázala. Soshi se z pout dostal pomocí jednoduché techniky, což mě přišlo neoriginální a dost nevizuálně efektní. Proto jsem aktivoval pečeť která mi dodala dost sily na to abych pouta mohl přetrhnout. Šlo to lechce, jelikož Airis si moc prace s tím svazováním nedala. Co se týče Soshiho ten aktivaci pečeťe nemohl skrze kápi, plášť a vlastně kvůli celému mému outfittu včetně rukavic vidět. "Zabiju ji" To byla má odpověď na jeho otázku

pro **Soshi** Thu Feb 26, 2015 9:27 pm

Soshi

Musel jsem žasnout nad jeho silou. A zároveň se smát jeho egu. Pochopitelně ne nahlas.
"Pane, nemyslím, že je to dobrý nápad. Pokud ji odstraníte, zbude o jednoho člověka méně na ochranu Vašich potomků. Navíc, děti na útěku se vychovávají špatně..."
Mluvil jsem, i když to moc nemělo cenu. Spíš jsem si koledoval.
"Ale dělejte, jak rozumíte. Já Vás nenahlásím, jestli Vás to uklidní. Vlastně... jsem vůbec nic neviděl ani neslyšel..."
Spiklenecky jsem na Kisukeho mrkl a otočil se k odchodu.

pro **Kisuke Uchiha** Thu Feb 26, 2015 10:13 pm

Deaktivoval jsem pečeť a podíval se na něj "Děti zustanou tam kde jsou, jsou tam v bezpečí a jsem si jist tvou mlčenlivostí hned ze dvou důvodů" Vytahl jsem peněženku a podal mu z ní pár ryo "To je první, a druhej si domysli" Narážel jsem na to jak lehký by bylo ho zabít. "Zatím se měj" Mírně jsem se pousmál. Kdo ví, za pár let to může být sensei Daichiho a PiliKKy. Pak jsem odešel (přesun)

pro **Soshi** Sun Mar 01, 2015 3:43 pm

Soshi

"Neměl byste zrazovat vesnici. Nikdo by neměl..." řekl jsem, ale peníze jsem si nechal. Jsem v tomhle "dospělém" světě jen pár měsíců a už mi dochází, že realita je všechno, jen ne růžová.
Počkal jsem, až odejde, a vzal ze stolu papír a tužku. Začal jsem psát vzkaz. Když jsem ho dopsal, měl už Kisuke takový náskok, že nebyla šance, jak na něj narazit ve dveřích.

pro **Airis Shiroyaki** Sun Apr 05, 2015 6:05 pm

Došla jsem zpět do domu. Byla jsem však klidná, bylo mi jasné, že tu jsou někde ty štěnice o kterých mluvila Mikomi. S povzdechem jsem vytáhla klíče a vstoupila do domu. Všichni už byli pryč, co se týkalo toho nudného služebnictva, celkem mě to utěšilo.
S povzdechem jsem šla do sklepa, kde jsem si čupla na vyznačený znak a zavřela oči. Ruku jsem přemístila k ústům a kousla se do prstu. Následně jsem použila techniku.
"Kuchiyose no Jutsu!" Předemnou se objevila malá Katsuya. Uměla svou formu zmenšit, což bylo v tuto chvíli velmi užitečné.
"Airis-hime? Co si přejete?" Rekla tázavým hlasem. Jen jsem se na ní usmála.
"Katsuyi, potřebovala bych od tebe pomoc. Kisukemu nevěřím a ty děti musí zůstat v bezpečí, potřebuji, aby jsi je našla a zůstala u nich aby se jim nic nestalo. Schází se tu nějak moc lidí z okolních vesnic a Kisuke je nebezpečný už sám o sobě. Potřebuji aby jsi byla stále s nimi, ale nejdřív je musíš najít." Katsuya neváhala a ihned se rozpůlila na tři menší půlky. Jednu z nich jsem si dala na rameno a zakryla jsem jí pláštěm. Byla taková moje pojistka, kdyby se cokoliv přihodila. Ty zbylé dvě zmizeli a šli hledat. Já jen doufala že vše proběhne v klidu, i když s Kisukem nic nejde v klidu.

Přesun

pro Sponsored content

Bývalé sídlo rodiny Shiro

Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro