Cvičiště v Zemi čaje

First topic message reminder :



Cvičiště v Zemi Čaje vypadá skoro stejně jako všechny ostatní budovy - je staré, klidné a voní po rozmarýnu.
Nachází se zde několik tréninkových prostor, z nichž každý, kdo si zaplatí, může využít všech na jakoukoli dobu.

Takeshi

Vzal jsem dřevěné nodachi a postavil se do střehu. Teď už jsem se nesmál. Jednak kvůli bojovému stavu, který sice trochu opadl, ale za chvíli se opět dostaví. Ale hlavně proto, že Hirin byla očividně vůdcem skupiny a podle hierarchií skupinu vede vždy vyšší rank. Otázkou je, jak je to u legendárních šermířů.
Uklonil jsem se a připravil se do klasického střehu.
"Tak prosím..." řekl jsem jen a počkal, až zaútočí.

Kráčal som a hľadal som niečo čo by ma zaujalo. Žiadny ninjovia a ani pekné ženy tu neboli. Pravda je však tá, že ma ta druhá vec vôbec nezaujímala. Môj pravý záujem bol zosilnieť, viem znie to veľmi klišé. Každý chce byť silný aby mohol niekoho ochrániť,zabiť alebo pomstiť. Sila bola vždycky dôležitý aspekt. Ten kto nemal silu, nemal nič. A takto sa kolobeh temnoty a nenávisti neustále spúšťal. Môj kolobeh nenávisti bol spustený kvôli Sunagakure no sato. O všetko som prišiel, rodinu, priateľov. Moja ideológia je však iná, silu potrebujem na vykonanie božieho ortielu.

Nakoniec som však našiel skupinku "ninjov" ktorý trénovali, alebo aspoň to tak vyzeralo. Keď som podišiel bližšie, všimol som si, že to boli ninjovia z miestnosti. Jeden samuraj a traja ninjovia z Kiri. Pomalými krokmi som k nim podišiel, uvidíme ako zareagujú.

Narušitel... Pomyslel jsem si nevrle. Tomuto jsem se chtěl vyhnout, ale osud je nejspíš opět proti mně.
Pomalu jsem vyšel Nataovi naproti, až dokud jsme se nesetkali zhruba dvacet metrů od bojující skupinky.
Co jsem měl ale teď říct? Jak jsem se měl zachovat? Bylo důležité nevyprovokovat žádný zbytečný konflikt, ale zase ho na druhou stranu nemůžu nechat jen tak projít.
"Promiňte, ale toto je uzavřený "tréning", nařízen vedením. Budu vás muset požádat, aby jste se držel v diskrétní vzdálenosti, dvacet metrů, od cvičících, v zájmu jejich bezpečnosti, která leží na mých bedrech. Jistě mě chápete." Řekl jsem zdvořile. Moje ruka na meči nejspíš až tak zdvořilá nebyla, ale musel jsem být připraven na všechno, i na to, že nebude příliš komunikativní a bude mít vlastní argumenty.

/ Neviem, či chcete aby som čakal na vaše posty.. čiže ak áno, prepáčte a povedzte mi to.

Eh, to sa človek nemôže ani pozrieť na tréning pár ľudí? Povedal som si a pokračoval ďalej. Podľa oblečenia som si všimol, že to bol Anbu. Nereagoval som na jeho slová, stále som sa približoval a sledoval ľudí za ním. Tým, že držíš svoj meč, naznačuješ niečo iné nie? Prečo by som mal narušiť ich tréning, prišiel som sa len pozrieť.. nie? Povedal som trošku ironicky a konečne sa mu pozrel do tváre/masky. Nemal som čo robiť, trénojúce zvitky som mal zo sebou, ale nemal som nikoho na kom by som si ich mohol vyskúšať. Tento tréning nemohol byť až tak vážny.. Potom mi to došlo. Chceš.. bojovať? Usmial som sa. Nesúdil som to podľa slov, ale podľa chovania.

Zavrtěl jsem hlavou. "Nechci bojovat. Mým úkolem je zajistit bezpečí těchto lidí. A ty jsi potencionální hrozba." Řekl jsem mu klidně.
"Samozřejmě, že tu můžeš být. Ale dvacet metrů od nich."
Pokud by se pokusil mě obejít, zastoupím mu cestu. Pokud to zkusí znovu, tak už pravou rukou tasím a druhou rukou jsem připraven reagovat na jeho akci.

Trénink - Kanchi (C)
Po chvíli sekání do zbytků dřevěného panáka jsem ucítil takový příjemný pocit zadostiučinění a katany jsem složil zpět na stojany, kde byly předtím. Boj mezi Hirin a samurajem byl na spadnutí a já bych měl nejspíš pozorně sledovat každý pohyb a zjistit jestli samuraj předvede něco nového. Ani Hirin jsem nikdy neviděl bojovat a jelikož je moje nadřízená a nosí samehadu, bude určitě velmi silným a obdivuhodných shinobim.
Ovšem já sám jsem chtěl využít tohoto krásného klidného místa k tréninku něčeho nového o čem jsem přemýšlel už dlouho a snažím se tomu přijít na kloub už nějakou dobu. Jde o trénink Kanchi, senzibilských schopností. Každý člověk, který ovládá chakru je schopný jí také cítit a stopovat. Nicméně ne každý je v tom přirozený talent a není tak citlivý. Já jsem zvládal perfektně vycítit určitý druh nebezpečí při kenjutsu a taijutsu. Útoky na slepé body apod. Ale rozeným talentem na cítění chakry jsem nikdy příliš nebyl.
Přešel jsem o několik metrů dále aniž bych si všímal konfliktu mezi devítkou a nějakým samozvaným hostem. V našeho ochránce jsem měl určitý druh důvěry, ovšem pochyby jsou vždycky. Sedl jsem si na velký kámen a rozložil svitek jež jsem si sebou nabalil v našem sídle a začal jsem číst. Většinou šlo o rady, které mi nedávali moc smysl. Zavřel jsem oči a snažil jsem se si úplně vyčistit hlavu od ostatních vlivů. Šumění větru a listí, hlasy z zpovzdálí a soustředit se jen na chakru okolo mě. Říká se že senzibil na vysoké úrovni nepotřebuje používat svůj zrak a se zavřenýma očima vidí chakru kolem sebe. Když jsem zavřel oči, tak jsem cítil jen chakru ve svém vlastním těle. 
Když najednou,... jsem ucítil menší vzplanutí chakry několik metrů přede mnou otevřel jsem oči a plamínek chakry byl přímo tam, kde stojí Hirin. Jinou chakru jsem necítil. Nejspíš měla opravdu velkou zásobu chakry když jsem jí ucítil i já. Ale byl to první menší úspěch a tak jsem se toho chytil a začal vylepšovat svojí techniku. Zároveň jsem se po očku snažil sledovat co se bude dít.

Dokázal by si ma zastaviť.. ak by som išiel ďalej než ma pustíš? Opýtal som sa.
V ľavej ruke sa mi v rýchlosti vytvoril železný meč z malých častíc železa. Vyrazil som oproti nemu ľavou stranou meča, dúfajúc, že mi útok zablokuje. Boli sme príliš blízko, nemal by byť teda natoľko tak rychly aby mi uhol.

Útok jsem čekal, ale chtě nechtě mě čepel, nořící se z jeho ruky překvapila. Krátká vzdálenost mezi námi, mi ale hrála do karet.(pochopil jsem to tak, že po mě sekáš) Nedal jsem mu prostor k seku, v momentě, kdy jsem uviděl tvořící se čepel, jsem naopak šel ještě víc na tělo k němu a ocelovým chráničem na předloktí pravé ruky jsem mu čepel zablokoval(tam není moc prostoru pro nápřah a efektivní sek, pochybuji, že by ten meč udělal zářez do chrániče).
Druhou rukou(levou) jsem mu dal otevřenou dlaní úder do krku a udělal jsem tři rychlé a trochu delší kroky zpět.
"Jak jsem řekl. Dvacet metrů." A tasil jsem pravou rukou jeden z mečů.

Úder do krku ma posunul necelý meter dozadu. Trošku som zakašľal a utrel si sliny z úst ktoré mi ostali na ústach.
Nedal som si pozor.. keby ostal na mieste.. tak ho mám.
Nechcel som mu ukazovať svoje schopnosti, preto som sa snažil dávať si pozor. Z vačku som hodil na zem dýmovú clonu a kľakol si. Po pár sekundách vybehli z clony dve moje "telá". Z clony však ešte vyleteli asi tri shurikeny ktoré išli pozĺž tiel. (v strede) Telá vedeli aj uskakovať a každý z nich mal jeden kunai. Boli pripravené brániť a aj uskočiť útoku.

Takeshi

Slyšel jsem konverzaci a pak i nějaké zvuky boje, ale nevnímal jsem to. Měli jsme ANBu na to, aby nás nikdo nerušil. A právě proto jsem mohl veškerou svou pozornost věnovat Hirin a její přípravě. Už od začátku bylo vidět, že je více podezíravá, že se snaží vždy se vyvléci z nepříjemných činností. Nezazlíval jsem jí to, ale když udělala shunshin, dupl jsem a pomocí bakushinu se dostal čtyři metry dopředu (vlastně za její záda, pokud předtím stála proti mně). Měl jsem dost času na to zjistit, kde je, a v momentě, kdy dopadala, jsem se už drážel zpět na své původní místo (kam měla dopadnout) s úmyslem pořádně jí přerazit dřevěné nodachi o záda.

Když padl na jedno koleno, začal jsem znovu couvat, nikoliv ale směrem k bojující skupině, ale víc do strany.
Nicméně, vzdálenost mezi námi, se stále zvětšovala. Ach jo... to je otrava... Pomyslel jsem si vztekle. Kolny sem nesnášel, byla to srabácká technika, neférová a... moment, zrovna já tu mluvim o srabáctví a neférovosti?... Tak to sem ještě ke všemu pokrytec!
Sáhl jsem do zadního pouzdra, sice s jiným úmyslem, ale v tu chvílí jsem si všiml letících shurikenů. Přehmátl jsem, rychle jsem tasil jeden ze svým speciálních kunaiů a pár shurikenů jsem odrazil. Další mě minuli, díky tomu, že jsem se neustále pohyboval do strany, vůči kouřové cloně, z které to všechno vylezlo.
Řekl jsem si, že tudle hru můžu vlastně hrát taky.
Hodil jsem kousek za sebe kouřovou bombu a shunshinem(aby mě nedohonili ty Nataovi loutky) jsem se do ní přesunul.
Stále jsem se v ní pohyboval a u toho jsem začal skládat pečetě. Očekával jsem, že na mě půjdou další útoky na dálku, proto jsem nesetrvával dlouho na jednom místě a byl jsem připraven uskočit.

Keigo urobil to isté. Mohol som to však očakávať. Podľa masky a oblečenia to vyzeralo na člena Anbu. Čo mal teraz v pláne? V hlave mi prebleskli všetky možné techniky ninjov z Kirigakure no sato. Mlha a šero bola ich silná zbraň. Počul som o ich rýchlych a tichých zabíjacích technikách. Nato si treba dať potor. Obe telá začali utekať okolo dýmovej clony. Jeden v smere hodinových ručičiek a druhý proti smeru. Každý z nich hádzal na okraj clony výbušný lístok tak aby Keiga "uzamkol" v clone s výbušnými lístkami. Po pár sekundách už stáli pri sebe keďže dorobili oblúk. Shuriken Kage Bunshin no Jutsu Techniku Natao však vyslovil potichu tak aby nebolo počuť kto je originál. Do dýmovej clony vletel čierny dážď železných shurikenov pripravených zabiť všetko do čoho zasiahnu. Výbušné lístky boli pripravené vybuchnúť akonáhle by sa pokúsil Keigo odísť alebo vyskočiť z miesta clony.

Natao si počínal velice schopně. Nebýt mé podezřívavosti a rychlého rozhodování a hbitosti, nejspíš by mě sesmahly ty výbuchy. Z kouře se pomocí shunshin no jutsu vynořili dva Keigové, těsně před tím, než tam vybouchli výbušné lístky(výbuch sice zvedl spoustu prachu, ale na druhou stranu rozmetal kouř dýmovnic, takže jakmile se prach usadil, už jsem neměl kam se ukrýt).
Oba Keigové měli tasené oba meče a okamžitě se vrhli na dvě Nataova těla a nedal jsem mu prostor použít další techniku(kage shuriken no jutsu).
Keigo 1 i 2, stáli každý u jednoho Nataova těla, velice blízko(na délku mého meče), natočeni levým bokem, levou nohu i ruku více ve předu, pravá ruka byla hodně defenzivně u těla. Oba okamžitě zasypali soupeře útoky, ale spíš to vypadalo, jako že si jen nepřítele oťukávají, zbytečně neriskují a soustředí se hlavně na obranu a vlastní bezpečí.

//Prosím tě, napiš mi pak pod post, jestli ty dvě těla vypadaj stejně jako Natao(dejme tomu třeba klony) a jestli tam je pořád ještě ta kouřová clona, kterou jsi vytvořil ty. Nějak se v tom začínám ztrácet...

Úplne opakoval to isté čo ja. Klony ustupovali a kunaiom si protivníka držala tesne od tela. Nič ma nenapadalo. Jediné čo robil bolo to, že mi prekazil moju stratégiu a zopakoval to isté čo ja. Už pomaličky mi dochádzali nápady a bol som nútený sa spoľahnúť na moju kekei genkai, ktorú som vážne nechcel používať pre jeho ale aj svoje dobro. Nemal som však na výber, musel som dúfať, že je natoľko schopný aby to prežil. Niečo ma napadlo a tak som mohol skúsiť ďalšiu taktiku ktorá by ho mala prekvapiť.. V momente klony zatiahli ruky a Keigo si mohol všimnúť, že sa im okolo ukazováka objavilo asi päť čiernych guličiek. Jiton: Satetsu Shigure Guličky boli vystrelené po jednom na svojich protivníkov. Rýchlosť bola takmer totožná rýchlosti náboju z pištole. Dym za klonmi už myzol. Klony začali byť zrazu agresívne a začali útočiť aj keď by ich to malo stáť nejaké zranenie. Počas toho však stále tvorili čierne guličky, ktoré strielali po svojich protivníkoch.

//Áno je, vydrží ešte asi tak 1/2 posty. Sú si dopodrobna totožné. Ja mám ešte jednu otázku, akú techniku na klony používaš? Pretože v tvojom profile nemáš nikde napísané, že by si ovládal nejaké klony, maximálne Bunshin no jutsu a to niečo úplne iné.

//Ovládám Mizu Bunshin no jutsu. Mám to v podpisu u C-rank technik.

Oba Keigové si drželi od nepřítele náležitý odstup. Vyměňovali jsme si údery, navzájem se prověřovali, ale nikdo z nás doopravdy nezaútočil... dokud...
Když Keigové uviděli, jak se nepříteli tvoří u prstu nějaký předmět, udělali rychlý výpad na protivníkovo srdce, v poslední snaze se zachránit. Byli ale příliš pomalí. Nedokázali zasáhnout včas a když jim kulka projela hrudí... oba se změnili zpět na vodu.
V tu chvíli se i rozptýlil kouř a Natao(pravý Natao, který se ukrýval v kouřové cloně) mohl pocítil silnou, tupou ránu ze strany na spánku. Byl to osvědčený úder hruškou kunaie, který jsem měl nadrilovaný z ANBU tréningů. Měl za úkol nepřítele spolehlivě uspat, s co nejmenším rizikem trvalých následků.

A teď trochu vysvětlení... V tom kouři, který jsem vytvořil dýmovnicí jsem vytvořil dva klony a pak jsem ještě použil Meisaigakure no Jutsu(Kiri ho získala při prvním útoku na Iwu) a zamaskoval jsem se. Potom jsem se přesunul do tvé kouřové clony, klony jsem poslal odlákat pozornost a čekal jsem, až se kouř rozptýlí, abych tě mohl přesně a bezpečně zasáhnout.

Po úderu hruškou kunaie do Nataova spánku jsem se shunshinem přesunul co nejdál od něj. Svými schopnostmi jsem si byl jistý, ale přesto jsem počítal s variantou, že má třeba nějakou obranu, o které nevím. Ta černá hmota, kterou vytvořil, mi totiž dělala starosti. Nechtěl jsem riskovat tvrdý protiútok a tak jsem se chtěl držet v dostatečné vzdálenosti.
Pokud se mi ale Nataa podaří omráčit, z toho mála chakry, co mi ještě zbylo, vytvořím posledního klona a pošlu ho, aby zkontroloval Nataovi životní funkce, popřípadě zajistil jejich funkci, kdyby byl nějaký problém, což by ale nastat nemělo.

//Prepáč, nekukal som ti do bodov.

Taktika to bola dobrá, mala však jeden háčik. To čo chcel udreť Keigo, nebol Natao. Kunai preletel Nataovou hlavou a až vtedy si mohol všimnúť výbušného lístku ktorý bol na zemi. Jeden z "klonov" lúskol prstami a výbušný lístok vybuchol. Pravý Natao bol na pravej strane. Snáď si nemyslíš, že som natoľko hlúpy, aby som ostal na mieste, ktoré je tak viditeľné. Povedal som a usmial sa. Vedel som, že keď nechám dýmovú clonu a nechám z nej vyletieť dva klony, bude na 100% jasné, že môj originál sa bude niekde schovávať. To bola moja perfektná pasca, vedel som, že bude chcieť nájsť originál a že tam pôjde. To čo Keigo trafil bol obyčajný Bunshin. Bolo to ale mazané, prešiel cez moju obranu a zamieril si to práve tam, ak by na mňa zaútočil zozadu, tak by som si ho ani nevšimol. Klon skočil za môj chrbát a začal sledovať okolie. Ak sa dokázal tak ľahko dostať cez moju obranu tak musí mať v svojom arzenále dobré techniky. Nechcem naňho použiť svoju "stopovaciu" techniku. Ak však nebudem mať na výber, budem to musieť spraviť.

//Aby si si nemyslel, že som človek čo nechce prehrať. Myslel som si, že budeš skúmať tú dymovú clonu, preto som poslal originál do boja a nechal v zálohe (dyme) jeden výbušný lístok.

//Psal jsem, že jsem se shunshinem hned dostal co nejdál, doufám, že se shodneme na tom, že mě výbuch lístku minul. Klon jsem tím pádem ani nevytvořil, nebylo co kontrolovat.

Kunai jsem dal do levé ruky, vytáhl jsem jeden svůj meč a uchopil jsem si ho do pravé ruky. Uznale jsem na Nataa pokývnul. "Znamenité, nápadité. Hezky mě ošidil. Teď tu mám proti sobě originál a klon. Chakry mám asi tak na jednu C-čkovou techniku... bože. Todle je fakt situace, že by sem se z toho..." Pomyslel jsem si v duchu a začal jsem přecházet ze strany na stranu. K Nataovi jsem se furt natáčel bokem(jednou pravým, podruhé levým), teď jsme od sebe byli sice trochu dál, pořád sem byl ale to jediné, co stálo mezi ním a trénujícími z Kiri.
Čekal jsem, jestli bude chtít pokračovat v boji, nebo jestli mu to stačilo jako ukázka mích schopností a tédle nesmyslné šarvátky zanechá.
Očekával jsem teď nějaké další útoky na dálku, možná i další Kage shuriken no jutsu, proto jsem si držel čepel meče poměrně vysoko, abych si mohl krýt hlavu. Pokud by se přiblížil, stáhnu se zpátky do své obranné pozice(levá ruka a levá noha jsou ve předu, pravá ruka a pravá noha jsou vzadu).

Ani toto mi nevyšlo? Do čerta.. Povedal som si a naštvane som sa pozrel na miesto odkiaľ vyšiel Keigo. Tieto slabé stratégie naňho nebudú fungovať ako vidím.. Mal by som pritvrdiť. Si tuhý korienok.. Ale aj ten najtvrdší koreň raz padne! Povedal som a nastavil som pred seba ruku. Pred ňou sa mi objavila opäť malá gulička. Rýchlo som premiestnil ruku a vystrelil som čiernú guličku ktorá letela veľkou rýchlosťou. Urobil som to asi trikrát, každá letela iným smerom, všetky obletely Keiga. V ľavej ruke som si zatiaľ sústredil svoju čiernu hmotu, tým som dostal čas a mohol som vytvoriť veľký čierny Shuriken ktorý som hodil priamo na Keiga. Letel klasickou rýchlosťou. Čierne guličky v lete urobili oblúk a mierili späť na Keiga. Jedna zo zadu a ďalšie dve po bokoch. Chcel som vyskúšať akú má rýchlosť, silu a zručnosť. Chcel som si dokázať svoju silu, dychtil som po nej. Po veľkej moci s ktorou by som mohol naplniť svoj osud, svoju povinnosť. Bič boží musí hodovať veľkej sile. Ak nedokážem poraziť jedného Anbuho, ako dokážem poraziť stovky ninjov?

"Jo, padne, ale já se tady nenechám zabít kuli takovíhle kravině..." Ten šílenec, kterej se mě tu snažil zabít kuli tomu, že sem ho slušně požádal, aby se držel dál od našeho týmu na uzavřeném tréningu, mi připadal trochu fanatickej.
Pak před sebe namířil ruku a já už věděl, co mě bude čekat...
Jakmile vylétla první kulička, dřepnul jsem si a trošku jsem si a přikrčil se, abych byl co nejmenším cílem. Holenní chrániče a nátepníky jsem měl namířené proti Nataovi a čepel meče mi kryla obličej(ano, muselo to vypadat opravdu směšně...). Koule mě naštěstí minuli, ale Natao už kul něco dalšího. Když hodil shuriken, hodil jsem jeden rychlý shunshin šikmo do strany(blíž k pravému Nataovi, tím jsem se vyhnul shurikenu) a pak jsem se shunshinem dostal za jeho záda, s rukama složenýma v pečeť. Natao by teď neměl být schopen se hýbat. (Kanashibari no Jutsu)
Věděl jsem, že nemám šanci ho takhle udržet dlouho. Nesměl jsem ho zabít, takže jsem ho nebodnul, ale pokusil jsem se o další silný úder hruškou kunaie do spánku. Na shunshin už jsem neměl energii, pokud můj útok nevyšel a Nataa jsem neomráčil, nezbude mi nic jiného, než odskočit dozadu, vzdálit se po svých a bránit se jen svým taijutsu a spoléhat se na brnění.

// Kenji, jestli chceš, můžeš jít do Kiri, stejně jako Keigo, až dobojuje. s Hirin to vyřeším post herně.
Kenji si své meče zasloužil.

Nadále jsem posedával na kameni opodál a snažil jsem se soustředit na chakru v okolí. Byl jsem vlastně naprosto soustředný a moje tělo splynulo s přírodou, jako kdybych do ní odjakživa patřil. Celý můj oběh zpomalil a chakra v mém těle plynula,.. tak přirozeně. Cítil jsem že okolo mě probíhají dva boje. Cítil jsem tu chakru. Neumím popsat jak, ale cítil jsem jí. Neviděl jsem jí, ani jsem jí neslyšel, vlastně ani necítil. Jako kdybych ovládl šestý smysl. Bylo to zvláštní. Vnímal jsem svoje okolí úplně jinak, novýma očima? To není to správné slovo. Lidé říkají že senzibil vycítí veškerou chakru na sto honů daleko, aniž by se nějak soustředili. Já jsem se přestal soustředit a bylo to jako kdyby můj šestý smysl zeslábl.
Uslyšel jsem podivný zvuk a zároveň podivně povědomý. Poštovní holub? Kiri? Otevřel jsem oči a malé okřídlené stvoření mi sedělo na stehně. Z pazourků jsem mu odmotal svitek s pečetí a pohladil jsem ho po hlavě. Vytáhl jsem z inventáře malý váček, ze kterého se vyklubaly dvě zabalené onigiri a kousek jsem uždíbnul a váček znovu schoval. Určitě to pro něj byla dlouhá cesta. Dal jsem mu trochu najíst a pustil jsem ho na cestu zpět. Vždycky jsem soucítil se zvířaty, jen lidi jsem nikdy nechápal. Rozpůlil jsem pečeť, jež byla na svitku a přečetl jej. Vytřeštil jsem oči a rychle jsem vyskočil. Rychlým skokem jsem přiskočil blíž k devítce a rozevřený svitek jsem hodil vzduchem a následoval ho kunai. Před našim hostem a devítkou přistál zapíchnutý svitek v zemi kunaiem. Byl otevřený z vnější strany a tak šla vidět jen pečeť. Ale byla na něj značka, kterou určitě poznal. Letmým pohledem jsem kouknul na našeho ANBU, ale jestli si všiml to je otázka. Má masku. Sám jsem se otočil a dál se na cestu.

//přesun údolí Iwy

Hned poté, co hruška mého kunaie dopadla na Nataův spánek(nebo se mi to prostě nějakým způsobem nepodařilo), jsem si všiml, že mi Shiro hodil kus před nás zprávu.
Parakotoulem jsem se prosmýkl kolem Nataa, popadl jsem kunai a se zprávou a z kotoulu jsem se odrazil a odskočil od Nataa dál. Couval jsem od něj a jedním očkem jsem četl zprávu a druhým jsem ho sledoval.
Výraz v obličeji se mi pomalu měnil na smrtelně bledý a trochu vyděšený. Sice jsem měl masku, ale z očí bylo možné poznat, že ta zpráva příjemná nebyla.
"Je mi líto, moje mise zde skončila. Jsem odvelen."
Řekl jsem mu a odběhnul jsem za Shirem(Kenjim).

//přesun údolí Iwy

/// Omlouvám se, že jsem to takhle ukončil, vím že si na to mohl nějak reagovat, ale já prostě musím jinam, promiň a děkuju za souboj.

// V poriadku, nič sa nestalo. Ja sa ospravedlňujem, že som nemohol odpísať skorej, ďakujem za súboj.

Opäť použil ten prekliaty Shunshin. Môj klon však bol nablízku a tak predtým, než ma stihol trefiť nastavil ruku a kunai sa odrazil od jeho kunaiu. Chýbalo pár centimetrov aby klon Nataa pomohol vraziť Keigovy päsťou do tváre. Ten sa však šikovne vyhol a uskočil. Pečlivo som sledoval čo sa deje, keď som uvidel zvitok, hneď som vedel, že je niečo vo veci a tak som upustil z bojového postoja.
Po jeho slovách som len prikývol a konečne sa narovnal. Chcel som si len zabojovať, nie zabíjať ani prekážať. Môj súboj skončil. Kľakol som si a sledoval som Keiga s Kenjim ako uháňajú preč.