U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Konečně jsem se vrátil do vesnice a tak jsem se šel podívat do mého baru, jak tedy skončila rekonstrukce a vůbec jestli to tady Yoko nezbořila. Spolehnout se na ní nakonec nebyl zas tak špatnej nápad. Když jsem se objevil před barem tak jsem si všiml menší vánoční výzdoby okolo dveří a červených ponožek, které visí u nápisu nad dveřmi,.. což je vlastně docela chytré a sedí to. Mírně jsem se nad tím pousmál a nahlédl jsem dovnitř oknem abych zkontroloval kolik je tam lidí. Koukám že hodně lidí radši vánoce utopí v chlastu,.. Sám jsem vešel zadním vchodem abych na sebe hodil nějaký jiný hadry. Za barem jsem na sebe hodil barmanskou uniformu a pak ke mě přiběhla nafučená Yoko a prej co si myslím že nebudu chodit do svýho baru, že se mi o to tady pořád starat nebude. No já jsem jen schoval ocas mezi nohy, nechal si dát na hlavu santovskou čepičku a nehodlal dál odmlouvat. Vypadá to že někdo za tu chvíli co jsem byl pryč přebral podnik. Tak jsem tedy vyšel na bar s přiblblým výrazem, protože jsem vypadal jako idiot co nosí santovskou čepičku a hned jsem si na to šel nalít panáka, nebo dneska v noci umřu. Když jsem si všiml na baru Yuny a jejího společníka, kterého jsem neznal,.. tak jsem nechtěl nějak moc rušit a jen jsem jim popřál. "Šťastné a veselé" na mé tváři se objevil cynický úsměv a zakroutil jsem hlavou tak že rolnička na čepce lehce zacinkala.

Věnoval jsem Kenovi uštěpačný úsměv, který v tyhle šťastné svátky mohl vypadat spíš jako kdybych kazil vánoce. Ale hádám že nikdo, kdo v tenhle den posedává v baru není zrovna šťastný a tak ho nepřekvapí že zdejší barman se tváří jako nějaký Grinch. Za barem jsem se rozhlížel po zákaznících a když jsem vyšel tak mě Yuna zatáhla a skoro jako kdyby mě posadila vedle sebe. Trochu překvapeně jsem zamrkal a usoudil jsem že jsem na ženský fakt moc slabej a neumím se jim vzepřít. Jakoby nestačila moje milá servírka. "Promiňte Yuna, jsem tu trochu pracovně" znovu jsem vstal a zašel znovu za bar a když jsem slyšel jak si stěžuje že nikdo nepijeme tak jsem se zatvářil trochu kysele. Přece jenom jsem měl už takovej pocit jako kdybych byl v lihu permanentně. Navíc jsem tu naslouchal problémům mých štamgastů a aspoň mě to dostalo do vlastního trápení. Jedna co nechce domů a Ken očividně taky nemá za kým jít,.. asi jako já.
"Tak,.. co si dáte? Je to na účet podniku když jsou ty vánoce,.." poupravil jsem si čepku na hlavě a vytáhl tři skleničky. A navíc jsem to možná tady Yuně dlužil, ale radši jsem zůstával nohama na zemi.

Pozrela som sa na Kura trochu sklamane. Škoda. Myslela som si, že aspoň dnes si dá voľno a pridá sa k nám. "Prosím si vodku. Je mi jedno akú a koľko percentnú." Zamrmlala om trochu so skleslym výrazom v tvári. Plánujem sa snáď dnes ožrať? Kto vie, ale túto možnosť som nevylučovala. "Z misie. Len pred chvíľou sme sa z nej vrátili." Vysvetlila som Kenovi a hodila svoj pohľad niekam do neznáma. Bola som akási nesvoja, ani som sa len neusmiala.

 "No nekoukej takhle na mě,.." podíval se na Yunu a nasadil jsem barmanský úsměv a tak nějak se zastavil tady u mých dvou klientů. Nebyl jsem tu jediný kdo obsluhuje a tak jsem měl nárok na to si vlastně dělat co chci když to tu vlastním. Vytáhl jsem z poličky flašky a rozlil jsem do jedné nějakou né úplně lacinou vodku, do druhé teplé saké a do třetí tequilu. "ale nikomu neříkejte že je dneska zadarmo,.. víte jak to chodí,.." lehce jsem se ušklíbl a posunul k nim jejich pití. Když Yuna odpověděla tak jsem jen přikývl a moc jsem o misi nechtěl mluvit, pochopitelně. Jenom jsem se posadil na vyšší stoličku za barem a sleduji ty dva.
"Jop,.. tady Yuna mi zachránila zadek,.." pousměji se mírně a snažím se brát to s nadsázkou. Přece jenom jsou vánoce a umím přiznat chyby. Já jí vlastně předtím neodpověděl. Takže jsem tímhle nějak chtěl říct že jí děkuji,.. Podíval jsem se na Kena a pozorně jsem si ho prohlédl, ve vesnici jsem nový a většinu zdejších shinobi jsem neznal.

Ale protože je Kuro tak skillfull čtenář a vlastně celou dobu uvádí špatné prostředí,.. tak ve skutečnosti nesedí za barem, ale nakonec se vážně posadil ke stolu ke Kenovi a Yuně. Myslel si totiž že se sedí u baru,... (baka ne) Protože ho prostě asi jeho bar zas tak nezajímá a bere to hlavně jako varnu na prachy a alkohol zdarma. Fakt, že většinu výdělku propije sice moc nepřidává, ale budiž. Pozorně jsem si prohlížel oba dva a možná se to nezdá, ale moc dobře jsem dokázal prohlédnout lidi a tyhle falešné úsměvy. Možná to bude i tím, že už mám nějaký ty zkušenosti, nebo je to prostě talent. Ale nic jsem neříkal a jenom jsem se podivně uculoval a znovu si nalil. "Nepocházím z Kumo, jsem nuk~" najednou se rozrazily dveře a já to nedokončil. Uslyšel jsem hluk a křik. Skrz relativně nový bar se potácel nejspíš už posilněný chlápek, který následně málem zbořil stůl a očividně buď Kena poznal a nebo něco mrmlal. Potom se dostal až k baru a já jsem se jenom ohlédl a mírně si povzdechl. "Mám blbej pocit že s ním bude problém,.. " podíval jsem se zamyšleně na hodinky a fakt bylo ještě hodně brzo na to, aby byl někdo takhle na káry.
Já jsem se ještě ujišťoval že Yoko stojí za barem a že bude vědět kdy mu přestávat nalévat. Ale nějak jsem tušil to radši půjdu zkontrolovat.

Pohledem jsem těkal mezi Kenem a Yunou a stále jsem se tak nějak neutrálně uculoval. Že by na mě dopadala vánoční atmosféra? No to asi zrovna ne, ale prostě jsem se vehementně snažil nemračit se. "Však dokud nikoho neotravuje a pije,.. tak to prospívá mému podniku. A navíc jsou vánoce" odvětil jsem Kenovi a pak se na mojí tváři objevilo malé překvapení. Ale nedal jsem to nijak najevo a dál jsem se tvářil jako flákající se barman. Sundal jsem si z hlavy tu otravnou čepku, protože v ní vypadám dementně a taky protože mě čepice koušou. Prohrábl jsem si vlasy aby mi nepadaly do očí. "Dnes mu to povolíš, Yuna? To je jako nějaká idylka?? Tvůj manžel těžkej alkáč a ty ho pak budeš tahat domů,.." mírně se ušklíbnu a trošku provokativně se kouknu na Yunu.