U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

pro **Kuro Sakai** Fri Oct 31, 2014 12:09 am

First topic message reminder :

U Bavlněné ponožky je malý bar v novém centru Kumogakure no Sato. Ve dne je to docela pěkné místo, vhodné klidně i pro rodiny s dětmi. Ale v noci se mění na doupě všech alkoholiků ve vesnici. Můžete zde koupit všelijaký možný alkohol za poměrně slušné ceny a jsou tu i nealkoholické nápoje pro abstinenty popřípadě nezletilé.

U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR - Stránka 3 11alsom

Když budete mít štěstí tak na baru můžete být obslouženi majitelem - Kuro Sakai

Ovšem v jeho nepřítomnosti zde obsluhuje krásná slečna jménem Yoko.

Alkohol naléváme pouze starším 18ti let.

P.S: Pokud tam bude Kuro - můžete to zkusit od 15ti

pro **Yorimi Sonoe** Mon Feb 02, 2015 11:03 pm

Měla jsem talent vyfiltrovat okolní svět, pokud mě v danou chvíli zajímalo něco jiného. Na dva opilce jsem se tedy dívala, jako kdybych je viděla poprvé. Jen jsem povzdechla.
Tak hluční! Tak nepříjemně hluční!
"Vybíráš místo," upozornila jsem ho.
Výběr místa pro trénink o lidech řekne hodně a já si vlastně pořád zjišťovala a zkoušela, jestli mi dokáže alespoň trochu nahradit Rin. Nemůže samozřejmě převzít její místo, na to ji mám trochu ráda, ale pokud si sedneme, může pro mě být stejně důležitým přítelem jako je ona.
A já vím přesně, jaké místo by vybrala Rin.
Z hospody jsem vyšla před ním, čekala jsem, až si sbalí, popřípadě zaplatí. Venku jsem ho ale nechala vést. Tolik možností zase neměl. Pokud tedy nebude chtít trénovat mimo vesnici, ale ani delší procházce bych se nebránila. Energie jsem v tu chvíli měla na rozdávání!

// Přesun

pro Z Sun Feb 08, 2015 1:48 pm

Yo vyrazila, a já za ní. Nenásledoval jsem ji dlouho, neboť jak řekla, místo na trénink jsem měl vybrat já, což nebyl problém, jelikož jediné místo pro trénink zde byly tréninkové prostory přímo vybudovány k tomuto účelu, takže jsem hned, jak jsme vyšli z baru, šel před ní, i když ne tak docela. Šli jsme společně, takže bylo neadekvátní ji utéct několik desítek metrů dopředu. Byl jsem trochu nervozní. Yo řekla, že mám vybrat místo na trénink. Nebylo jich zde hodně (jen jedno, a to tréninkové prostory, alespoň to jsem si myslel), tak proč Yo řekla, že jej mám vybrat? Z jednoho moc možností na výběr není.

Začal jsem mít obavy z toho, co vyberu za místo. Netušil jsem, jaké další místa na trénink má na mysli. Mnoho lidí by se tím netrápilo, a jednoduše by šli do tréninkových prostorů. Já však nejsem jako většina. I taková prkotina mě dokázala vystresovat. Nejvíce na tom pro mě stresující bylo to, že jsem nevěděl o žádným dalším místě pro trénink než jsou k tomu speciálně určené prostory. Ach ta nevědomost... ta mě ničí!

Přesun

pro **Kuroashi Sanji** Fri Jul 31, 2015 12:26 pm

Už je to nějaký ten pátek co zde Sanji začal pracovat, jelikož se jako vždy nechal pobláznit okouzlující slenou. Ani se nenadál a měl to jako stálou práci. Shinobi svět jakoby odložil stranou a pomáhal ekonomice vesnice trochu jinak. Bar prosperoval jak nejvíc mohl a Sanjiho zde už dobře všichni znali. Když měl chvíli volno mezi objednávkami tak udělal něco skromného v kuchyni pro Yoko. Připravil pohár dle její chuti a putoval si to s ním přímo k ní a pověděl. " Yoko-swaan, přinesl jsem vám něco zub. "

pro Z Fri Jul 31, 2015 12:32 pm

Cestou do baru jsem přemýšlel nad Yorimi. Naposledy jsem ji viděl na cvičišti. Odtamtud záhadně zmizela, a už se neozvala. No, nevadí. Nemůžu říct nic špatného na strávený čas s ní. Byla skoro stejně divná jako já. Rozhodně jsme se proto nenudil, a snad ani ona. Když jsem vešel do baru a zavřel za sebou dveře, rozhlédl jsem se. Zdá se, že nikde není volné místo, kam bych si sedl. Netrápilo mě to ale. Nikde nebylo volné místo pro obyčejné zákazníky. Pro mě se jistě něco najde! Přišel jsem k pultu. Nikde nikdo. Copak asi dělá obsluha? Sedl jsem si na něj, žádná židle u něj totiž nebyla volná, a zakřičel. "Jeden pohárek ovocné zmrzliny prosím!" Dneska tu je nějak narváno. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych si neměl, kde sednout.

pro **Kuroashi Sanji** Fri Jul 31, 2015 12:41 pm

Najednou se ozval další zákazník, takže jsem ji pohárek předal a šel udělat další pro zákazníka. Jen jsem nakoukl a upozornil zákazníka, že mu ho hned přinesu a pustil se do díla. Trvalo to opravdu jen chvilku ho připravit a už jsem ho nesl zákazníkovi k pultu. Jedna židle se mezitím uvolnila, jelikož jeden zákazník se zrovna rozhodl platit a tak si mohl ten další sednout. Položil jsem pohár na stůl a začal zatím umejvat skleničky, aby bylo vše perfektní. " Nechte si chutnat " Řekl jsem a pokračoval v leštění skleniček. Byl to další den strávený v této hospůdce jako každý jiný, nepamatuji se, kdy jsem vlastně nastoupil.

pro Z Fri Jul 31, 2015 4:27 pm

Přikývl jsem. "Díky." Rychlost, s jakou mi Sanji naservíroval pohárek, byla impozantní. Vstal jsem a přišel ke stolu. Sedl si na židli. Na pohárek jsem se těšil, ale nezačal jsem ho jíst hned. Prvně bylo potřeba ohodnotit barvu. Prohlédl jsem si ho proto pozorně. "Zdá se, že barva sedí." Řekl jsem si pro sebe, a pak pokročil k dalšímu kroku, a to zjištění vůně. Čichnul jsem si k jednomu kopečku, druhému, třetímu a čtvrtému. Pohárek měl být ovocný, takže každý kopeček má mít jinou barvu, vůni a chuť. Zatím jsem byl spokojený. "Vůně je přijatelná."

Teď přišel ale ten nejhorší krok, chuť. Na tomto záleží celá hodnota pohárku. Bál jsem se ho ochutnat. Zatím je na tom dobře. Špatná chuť to všechno může zkazit. Byla by to velká škoda. Po chvíli vnitřního boje, či ho ochutnat nebo ne, jsem se rozhodl, že ho okusím. Při nejhorším budu chtít vrátit zpátky peníze. Prvně jsem si dal do úst lžičku bílého kopečku, citron. Chutnal dobře. Pak následoval růžový kopeček, maliny. Taky dobrý. Třetí zelený kopeček, kiwi. Čtvrtý průhledný kopeček... ne, počkat. Nejednalo se o průhledný kopeček! Do pohárku mi zapomněli dát čtvrtý kopeček! "Pane." Oslovil jsem Sanjiho. "Chutí to skvěle, ale dávali jste vždy čtyři kopečky zmrzliny do ovocného pohárku, a já tam mám jen tři." Nezněl jsem naštvaně. Mluvil jsem spíše mile.

pro **Kuroashi Sanji** Fri Jul 31, 2015 4:40 pm

Podíval jsem se co se děje a zákazník měl opravdu jen tři kopečky. Připravil jsem totiž standartní pohár. Zřejmě tu nějakou chvíli nebyl a nám se za tu dobu rozšířilo meny. Přinesl jsem výběrový list se zmrzlinami a položil před něj. " Omlouvám se, neřekl jste jaký tak jsem udělal ten standartní. Můžete se podívat na náš nový výběr. Od posledně jsme ho totiž rozšířili o několik položek. Zatímco si budete prohlížet, pro něco skočím. " Na chvíli jsem odběhnul do kuchyně a připravil mu pravou točenou zmrzlinu s příchutí višně a vanilky. To by snad jako kompenzace za neinformovanost stačit mohla. Přinesl jsem k němu zmrzlinu a nasadil na držák, pokud si nejdříve bude chtít dojíst svůj pohár. " Tady máte něco na účet podniku, omlouvám se, že jsem vás o tom předtím neinformoval. " Omluvil jsem se zdvořile a vyčkával.

pro Z Fri Jul 31, 2015 8:05 pm

"Standardní?" Šíleně jsem se usmál, a pak se podíval na výběrový list zmrzlin. Měl pravdu. Začali servírovat různé porce zmrzlin. Když jsem si ho prohlížel, Sanji na okamžik odskočil. Kam, neřekl. Tajnůstkář jeden. Vrátil se ale v doprovodu točené zmrzliny. Dřív než jsem si ji převzal, jsem si k ní pořádně přičichl. "Mmmm... vanilkovo-višňová." Ta višeň šla cítit pořádně. Rozhodně to ale nebylo na škodu. Právě naopak. "Díky." Poděkoval jsem a zmrzlinu si převzal.

"Jako omluva to ale nebude stačit." Zmrzlinu jsem si už vzal a vracet ji nehodlám. Přesto se Sanji nemusí trápit. Jeho omluvu přijmu, ale pouze za jistých okolností. Nebude se jednat o nic těžkého. "Tvou omluvu přijmu, jestli vyhraješ v závodě. Odsud na náměstí, do ulic, na hřbitov, do nemocnice a zakončíme to před dveřmi Raikageho kanceláře. Poslední bude muset vyznat svou lásku Raikagemu." Mluvil jsem naprosto vážně. Nepřišlo mi to dětinské. Dítě by se pravděpodobně na nic takového nezmohlo. Stydělo by se a porážku by nepřijalo. Toto je hodné opravdových mužských!

pro **Kuroashi Sanji** Sat Aug 01, 2015 5:40 pm

Udělal jsem vše co se dalo, ale i tak to nestačilo. Tento zákazník byl dost náročný na tuto hospodu. Musel jsem ale ještě něco vyřídit, nemůžu uprostřed směny jen tak odejít a nechat bar bez dozoru. " moment " Řekl jsem a odešel dozadu. Tam jsem se snažil přemluvit šéfovou, zdali bych mohl odejít dnes dřív. Nakonec jsem dostal svolení a vrátil se k zákazníkovi. " Tak jsem dostal svolení. Můžeme vyrazit kdykoli budete chtít " Oznámil jsem mu, že výzvu přijímám a vyčkával na start.

pro Z Sat Aug 01, 2015 8:05 pm

Přistoupil na závod. "Dobrá." Přikývl jsem a mírně se pousmál. Sanji si odskočil. Potřeboval si zařídit chvíli volna. Ach, jak těžké pro něj role barmana asi muže být? Vypadá s ní spokojeně, ale nemyslím si, že v tom našel svůj životní koníček, který bude dělat až do konce svého života. Řekl bych, že se mu v práci zatím líbí, protože neměl ještě co do činění s problémovými zákazníky, což je neuvěřitelné, protože nikdo v baru nevypadá na někoho, komu by dovedl krásnou slečnu Yoko nahradit někdo jako je Sanji. Je to sice hezký chlap, ale chybí mu pár doplňků jako kozy jak dva vozy a podobně.

Po chvíli se Sanji vrátil. Šéfová mu chvíli volna dopřála, takže můžeme vyrazit! Dojedl jsem pohárek a utřel si rty ubrouskem. Nezašpinil jsem se, ale připadal bych si divně, kdybych ten ubrousek, který mi dali k pohárku, nevyužil. "Řekni, když budeš připravený." Vstal jsem ze židle a lízl si do višňovo-vanilkové zmrzliny, kterou mi Sanji připravil na usmířenou. "A nemusíš se bát, budu brát ohled na tvá tělesná postižení." Tak trochu jsem Sanjiho začal provokovat. Chtěl jsem, aby to bral vážně, takže jsem ho začal urážet, aby byl více motivován. Zabírá to ale jen na určité typy lidí. Uvidíme, jak na to bude Sanji reagovat.

pro **Kuroashi Sanji** Sat Aug 01, 2015 8:27 pm

Připravoval jsem se na závod, když v tom mě ten chlápek začal dost provokovat. Vypadalo to jako bych se rozpálil. Buď to tak skutečně bylo, nebo měl vidiny, že jsem v plamenech. " Cože? Jen do toho, budeš polykat můj prach. " Řekl jsem vyzývavě a čekal až odstartuje závod a my poběžíme. Vypadal jsem na to, že jak poběžím, tak po mě zůstane jen ohnivá stopa na silnici. Tak to někdy bývá když se někdo moc rozpálí. Takhle mohl vidět i Sanjiho druhou stránku. Tu, kterou neukazuje v přítomnosti dámy.

pro Z Sat Aug 01, 2015 8:45 pm

Sanji se rozohnil. To je to, co jsem chtěl vidět. Ten zápal. Ta jiskra, schopna zažehnout oheň. "Jen tak dál, Sanji-kun." Pořád jsem se usmíval. Za pohárek jsem totiž ještě nezaplatil, a nejspíš ani nezaplatím, když nám právě začíná závod. Jaká to škoda. Zmrzlinu jsem ještě nedolízal. Dokážu ale závodit s ní. Žádný problém. Snad mi ji ale ten Sanjiho zápal neroztopí. "Nuže, tři... dva..." Začal jsem odpočítávat ke startu. Jenže když přišla na řadu jednička, neřekl jsem nic. Chtěl jsem vystartovat dřív, a jedna říct, až jak budu mít nějaký náskok? Ne.

K noze mi zrovna přiběhla černá kočka. Toulavá nebo místní... to je jedno. Byla tak roztomilá! Sehnul jsem se a podrbal ji na bříšku a pod bradou. Zavrčela. Tvářila se hladově. Prvně udělala psí očka v kočičím podání, a pak, když si všimla zmrzliny, nespustila z ní oči. "Tak tohle chceš?" Zeptal jsem se ní. Neodpověděla. Zmrzlinu jsem položil před ní, a podíval se na Sanjiho, pořád s úsměvem na tváři. "Jedna, teď." Po těchto dvou slovech jsem plnou rychlostí vyběhl z baru. První zastávka, náměstí a ulice v Kumogakure no sato!

Přesun

pro **Kuroashi Sanji** Sat Aug 01, 2015 9:17 pm

Připravoval jsem se ke startu a vyčkával na odpočítávání, které se dostavilo brzy. Jenže on v polovině přestal kvůli kočce, a já skoro vystartoval před ním. Nuže jsem musel chvíli počkat, než se s ní pomazlí a až potom jsme teprve mohli vyrazit. Neříkal jsem na to nic, nebylo třeba dalšího zdržování při závodě. Jakmile byl závod zahájen, tak jsem vystartoval z baru takovou rychlostí, div jsem ji za sebou nezapálil, ale na takové případy byl bar připraven i v mé nepřítomnosti, takže jsem si s tím vůbec nemusel lámat hlavu. Důležitější byl momentálně závod. Kdo by chtěl přece vyznat lásku chlapovi. Já určitě ne, přeci jsem se narodil, abych ženy miloval.

přesun

pro **Ken Hiashi** Wed Mar 16, 2016 9:52 pm

Dorazil som do baru, kde sme sa mali stretnúť, samozrejme Yuna je žena a tak nejak som tušil, že tu budem skôr predsa len musela skočiť domov a odtiaľ tu, a to je nejaká ta vzdialenosť. Prišiel som obyčajne hlavným vchodom, pokojne som si sadol k voľnému stolu, hodil som si kabát cez stoličku. Miestnosť som prebehol očami. Vypadalo to tu asi tak ako vždy posadil som sa a čakal som na Yunu.

pro **Seishin Yuna** Thu Mar 17, 2016 6:57 pm

Netrvalo mi dlho,než som sa tu objavila, i keď Ken tu bol pochopiteľne skôr, pretože on sa domov vracať ešte nemusel. Tento bar ale nebol zas tak ďaleko od nášho domu. To bolo jediné šťastie pre Kena a Naa v opitom stave, pretože inak by sa asi váľali po kanáloch. Ach. Občas mám chuť im to proste prestať tolerovať. Vstúpila som dnu a rozhliadla sa. Kena som našla takmer hneď, žiarivo som sa usmiala a rýchlo sa šupla oproti nemu.
"Meheh, dlho som nemala pivečkóóóóóó..." Uchechtla som sa a mávla na čašníčku, dávala si nejak načas, a mne sa čakať nechcelo.
"Dva krát dvanástku prosím." Požiadala som ju, na čo len kývla a zmizla preč.
"Teším sa ako malé decko na Vianoce." Dodala som. No, vážne som tak vyzerala, bola som taká hrozne neposedná, oči boli rozžiarené, usmievala som sa ako mesiačik na hnoji. Bolo na mne vidieť, že sa nemôžem dočkať.

pro **Ken Hiashi** Thu Mar 17, 2016 7:46 pm

Yuna sa tu objavila čoskoro. Naozaj mala nejakú podivne dobrú náladu. Ja som sa len pokojne usmieval. Objednala nám po pive.
"Veď vidím.." Poznamenal som a začal som sa hrať s tou podložkou pod pivo alebo ľubovoľný nápoj. "Etooo, neplánujeme sa opiť však?" Nadhodil som takú nezvyklú otázku. Teda od nej by som nečakal, že by sa opila. To som nevidel už nejaký ten čas... Vždy to stopla v správnej chvíli, čo ja dakedy nie že nedokážem, ale spoločensky sa obetujem a pijem s ostatnými ďalej aby som ich v tom nenechal... Presne tak to u mňa býva!!
"Vždy keď tu sedím, tak si spomeniem na tú historku, ako sme Atsuke poničili s Naom kanceláriu... Keď sme to trocha prehnali .. s alkoholom... Keď sme pritom, ktovie kde sa zas fláka..." Pousmial som sa nad tým, ako sme Atsuke trošku zničili kanceláriu. Teda to bol prúser ...

pro **Seishin Yuna** Thu Mar 17, 2016 9:08 pm

"Uvidíme." Zvolila som si neurčitú odpoveď. Aj keď ja som nebola práve ten typ, ktorý by sa opil do nemoty, ale počítala som skôr s tým, že pokiaľ sa niekto dnes opije, tak to bude Ken a potom ho budem musieť ťahať domov. Alebo sem príde Nao a budem ťahať oboch. Pri jeho historke som len prevrátila očami a pobavene sa zasmiala.
"No, ani si neviete predstaviť, ako sme sa s Mikasou za vás hanbili. Museli sme kľudniť Atsuku, aby vám obom nenatrhla prdel. Bola vy toho schopná, veruže bola. Vravím, vy dvaja ste časované bomby. Nikto nikdy nevie, kedy čo vyvediete. Ja už len čakám, kedy mi zase príde list od našej milovanej Raikage, v ktorom ma bude informovať, čo ste zas urobili. Joj." Zavrtela som hlavou. Hold, oni dvaja neboli normálni. Radila som sa už s Mikasou, čo s nimi, ale bohužiaľ, na normálne riešenie sme nedošli. Hold, obe už máme vypestované nervy z ocele, aby sme boli schopné to obe ustáť v pokoji. Bez rizika infarktu.

pro **Ken Hiashi** Thu Mar 17, 2016 9:33 pm

"Vidíš a presne preto ťa milujem." Žmurkol som na ňu jedným očkom a zaškeril som sa. No jop, tak trošku nám Yuna aj Mikasa pomohli od Atsuky, aby nás neprizabila. "Ale zas, nebolo to také hrozné, ako to znelo." Doplnil som, keď v tom prišla tá čašníčka a položila na stôl pivá. "Navyše už sa nič také nestane, naozaj!" Nechcel som to moc sľubovať, lebo však to poznáte, lepšie je nič nesľubovať, než porušiť sľub.
"Mimochodom, v poslednej dobe sa ti darí držať sa pokope, v nemocnici si nebola už nejakú dobu." Pousmial som sa, toto ma celkom tešilo, že Yuna nemala momentálne žiadne zdravotné problémy spôsobené používaním tej jej super chakry.

pro **Seishin Yuna** Fri Mar 18, 2016 9:55 pm

"No díky, bála som sa, že to od Atsuky schytám ja." Pravdou bolo, že som pred ňou mala rešpekt a rozhodne som si nemohla dovoliť, čo tí dvaja. Alebo skôr, nedovoľoval mi to môj výcvik.
"No, z tvojho pohľadu určite nie. Videla som ten bordeľ a nepovedala by som, že to hrozné nebolo." Uškrnula som sa. Nad jeho nepriamym "sľubom" som len prevrátila očami. Poznám ho už dostatočne dlho na to, aby som vedela, že je len otázkou času, kedy niečo vyparáti spoločne s Naom. U nich si človek nikdy nemohol byť istý. Vzala som do rúk svoje pivo. Už už som sa chcela napísať, keď Ken v tom spomenul môj zdravotný stav. Áno, z neznámych príčin sa mi stav opäť zlepšil, ale bolo tu niečo, čo som sa mu akosi bála povedať.
"Vieš, Ken. Je pravdou, že môj zdravotný stav je opäť pomerne v norme, ale...je tu niečo...niečo ďalšie..." Kŕčovito som zvierala svoje pivo v rukách, prepichovala ho pohľadom. Na Kena som sa totižto neodvážila ani len pozrieť.
"...ja...eh...nemôžem mať...deti." Vysúkala som to zo seba len ťažko. Možno Ken deti chcel. Možno chcel rodinku. I napriek faktu, že ja osobne som deti neznášala, predsa len. Mať deti svoje bolo niečo úplne iné.
"Kvôli radiácii...z hviezdnej chakry..." Zovrela som v dlani malý prívesok s kúskom fialového meteoritu, z ktorého som tú chakru čerpala. Ponúkal mi veľkú moc, za ktorú som ale musela veľa zaplatiť - najnovšie možnosťou mať deti. Nahlas som si povzdychla, potlačila slzy a napila sa piva. Jop. To som potrebovala.

pro **Ken Hiashi** Sat Mar 19, 2016 8:12 pm

"Niečo dalšie?" Zopakoval som pri tom, ako mi to šla oznámiť. Yuna mi nepozerala do oči, čo značilo, že tá správa nie je práve najlepšia. Navyše, keď sa to týkalo jej zdravotného stavu, doľahol na mňa taký zlý pocit. Napätie pomaly stúpalo a ona mi povedala, že nemôže mať deti. Trošku som sa zamračil, inak som nejavil žiadne ďalšie známky pocitov. Nevedel som ani ako reagovať. Chcel som mať deti s Yunou, možno raz .. niekedy. Mlčal som ako idiot, asi by sa hodilo niečo povedať. "Uhm, milovať ťa budem nech sa stane čokoľvek.. Len neviem... ako sa cítiš ty?" Asi to bola blbá otázka, najskôr neprežívala svoj najlepší deň v živote. Taktiež som si odpil z piva, celkom dosť. Fakt, že nemôžeme mať deti vlastne nič nespravil, Yunu budem mať vo svojom srdci stále. Navyše sirôtok tu bolo dosť, ak by sme naozaj chceli dieťa, dalo by sa to zariadiť aj tak. Bohužiaľ nebolo by naše vlastné, ale stále aj to bolo možnosť a čo by som ja pre Yunu nespravil.

pro **Seishin Yuna** Sat Mar 19, 2016 9:41 pm

No, Ken sa netváril dva krát nadšene, ale dalo sa to očakávať. Pretože sám určite deti chcel mať, ale ja som mu ich poskytnúť nemohla. Pri jeho otázke som si opäť povzdychla. Akosi som sa nemala na odpoveď, radšej som vypila pivo rovno do dna a presadla si k nemu. Chytila som mu ruku a pevnejšie stisla.
"Mrzí ma, že to tak je, Ken..." Oprela som si hlavu o jeho rameno. Vážne som sa cítila otrasne, nie pre seba, mne by to bolo asi jedno, ale pre Kena.
"Keby som tú chakru prestala používať skôr...možno...možno by sa to ešte dalo zachrániť, ale bola som príliš tvrdohlavá a teraz. Teraz je už príliš neskoro, už sa nedá urobiť nič." Sklopila som pohľad k zemi.

pro **Ken Hiashi** Sat Mar 19, 2016 11:12 pm

Presadla si ku mne, pevne mi stískla ruku. Len som sa na ňu pousmial. Za tie roky sa nezmenilo to, že ja som celkom optimista. "Ale veď, nelám si nad tým hlavu, hlavne že si v poriadku ty..." Povedal som, následne som druhú ruku priložil na tú jej, ktorá držala tú moju. Usmev sa mi trošku rozšíril.
"Stalo sa to, čo sa stalo, s tým nič nespravíme. " Zmieril som sa s tým, však nič viac som aj tak pre to nemohol urobiť. Nechcel som, aby sa Yuna kvôli mne cítila zle. Pomaly som ruku presunul k jej lícu a pohladil som ju po jej pravom lícu. Kukol som jej do očí "Naozaj... je to v poriadku." Uistil som ju a dal som jej letmú pusu na pery. Len takú krátku a zas som sa usmial. Nakoniec vždy by tu mohol byť aj horší scenár, tak som bol rád, že Yuna nemá o mnoho vážnejšie problémy.

pro **Seishin Yuna** Mon Mar 21, 2016 8:31 pm

"Dobre, verím ti..." Povedala som po tom, čo ma pohladil po líci a následne pobozkal. Bola som rada, že sa s tým jakž takž zmieril. Aspoň to tak vyzeralo. Mrzieť ma to ale neprestalo, predsa len...
"Poprosím si ďalšie pivo." Požiadala som čašníčku, ktorá práve prechádzala okolo. Možno by sa hodila misia, potrebovala som to vyhodiť z hlavy, ale zase...nechcela som tu nechať Kena samého. Na misie som zvykla chodiť buď sólo alebo s ANBU tímom.
"Ale, dosť už takých vecí na dnes." Pokúsila som sa o úsmev, ktorý sa mi ako tak podaril, ale bolo vidieť, že sa necítim zas tak úplne v pohode.
"Bolo by fajn, keby sa tu Nao objavil. Keď ho treba, tak sa fláka niekde úplne mimo." Prižmúrila som oči. Alebo by som mohla Mikasu zavolať na nákupy? Urobiť si dámsku jazdu, prečo nie. Nebolo by to tak úplne odveci. Hm. Najlepšie ale aj tak bolo blbnutie s Kenom, no, povedzme, že občas sa správame vážne ako malé deti. A toto je jedna z mnhoých vecí, ktoré na ňom žerem. Človek sa s ním proste nenudí.

pro **Ken Hiashi** Tue Mar 22, 2016 8:29 pm

"Mne tiež." Zareagoval som na čašníčku, ktorá prechádzala okolo, keď si Yuna vypýtala pivo. Yuna už len zareagovala na to, že dnes takých vecí dosť a zakončila to úsmevom, snažil sa byť presvedčivý, no mňa nejak nepresvedčil. Viac som sa o tom už ani nemusel baviť, keďže si to nežiadala situácia a ani Yuna.
"Naa s Mikasou som nevidel už niekoľko dní, ktovie kde sa flákajú. " zareagoval som. Myšlienky mi na chvíľku preskočili na to, že by som si dnes mal zatrénovať, aby som bol stále vo forme, ale ani sa mi moc nechcelo hneď tak opúšťať Yunu, takže som sa nakoniec rozhodol, že to posuniem, o pár hodín, možno deň...
Len som ju tak provokatérsky pichol prstom do boku. "Mali by sme niečo podniknúť... Premýšľal som o lázniach v blízkej dobe, niekedy proste len tak vypustiť paru. Kým je čas.. " Uškrnul som sa, neviem ale v poslednej dobe som sa celkom nudil. Atsuka mi dávala misie, ale tak nejak to bola nuda. Teda aspoň posledný mesiac... "Myslíš, že mi je Atsuka schopná dať nejakých študentov?" Opýtal som sa Yuny, aký ma na to názor. Niečo mi hovorilo, že ak sa tu objaví tým, tak ja budem prvý čo ho dostane... A toho som sa obával. Veď som bol ešte nezodopovedný, to by nemohla urobiť !!!

pro **Seishin Yuna** Wed Mar 23, 2016 9:39 pm

"Oh. Výnimočne ľutujem, že tu nie je momentálne s nami..." Nie že by som Naa nemala rada, bol mi niečo ako brat, ale zase...vyvádzať vedel dosť. Plesla som ho po ruke, keď do mňa štuchol prstom, bola som šteklivá, neznášala som to! Napriek tomu som sa uchechtla.
"Prestááááň, nemám to radáááá!" Na oplátku som doňho štuchla asi štyri krát, aj keď jeho to kvôli tým horám svalov nešteklilo takmer vôbec. Čo bola škoda. No, nevadí, však ja mu to vrátim inokedy, ešte bude ľutovať, že do mňa niekedy vôbec štuchol.
"Lázne? Hm...neznie to zle." Pousmiala som sa. Nebola som tam už dlho, a trocha takého odpočinku by mi určite nebolo na škodu.
"Študentov? Preboha. To nechceš. Modli sa, aby ti ich nedala...skončíš na psychiatrii." Zatvárila som sa kyslo. Mala som už dosť, keď som videla Naove deti. Sere, plače, papuľuje, kričí, nevie sa to postarať samé o seba. Genini nie sú o nič lepší. Otravní. Bleh.
"...a ešte pod tvojim dohľadom...uf...to by dopadlo." Podpichla som ho a s úškrnom sledovala pozorne jeho tvár, zvedavá na reakciu.

pro Sponsored content

U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR

Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR