U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
+6
Yorimi Sonoe
Z
Nao Okumura
Ken Hiashi
Seishin Yuna
Kuro Sakai
10 posters
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Inabikari Renmei :: Kumogakure
Strana 2 z 5
Strana 2 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5
U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
First topic message reminder :
U Bavlněné ponožky je malý bar v novém centru Kumogakure no Sato. Ve dne je to docela pěkné místo, vhodné klidně i pro rodiny s dětmi. Ale v noci se mění na doupě všech alkoholiků ve vesnici. Můžete zde koupit všelijaký možný alkohol za poměrně slušné ceny a jsou tu i nealkoholické nápoje pro abstinenty popřípadě nezletilé.
Když budete mít štěstí tak na baru můžete být obslouženi majitelem - Kuro Sakai
Ovšem v jeho nepřítomnosti zde obsluhuje krásná slečna jménem Yoko.
Alkohol naléváme pouze starším 18ti let.
P.S: Pokud tam bude Kuro - můžete to zkusit od 15ti
Kuro Sakai- ANBU
- Počet příspěvků : 49
Registrován : 20. 09. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Moje líčka sa jemne začervenali, keď ma teda nazval kočkou, avšak nebolo to nič extra. Len som nabrala trochu červenej, no bože. Aj tak to po chvíli vyprchalo, teda až vtedy, keď ma Kuro podpichol. Kuro! Zamračila som sa naňho, následne som sa zaškerila. Do môjho domu v takomto stave ani nevstúpi, to by ma potom naši ukrižovali. Hlavne keby zistili, že sme sa s Naom vzali tajne pred pár dňami...Samozrejme som si robila srandu, čo im muselo dopnúť, keď som sa začala chechtať.
Všimla som si, že tentoraz sa len tak z ničoho nič zmenil Ken. Natiahla som sa k nemu a strelila mu takú kvázi facku, nebolo to silné, určite ho to nebolelo, bolo to len také na prebudenie. Hlavu hore Ken, padá ti korunka! Usmiala som sa naňho. Ale nie, robím si srandu, nebuď smutný, taký pekný čas je teraz, všade sneh, ozdobené stromčeky a reklamy na Coca Colu, čo viac si priať? Rozstrapatila som mu vlasy, snažila som sa ho rozveseliť, dnes nebude nikto bez nálady!
Všimla som si, že tentoraz sa len tak z ničoho nič zmenil Ken. Natiahla som sa k nemu a strelila mu takú kvázi facku, nebolo to silné, určite ho to nebolelo, bolo to len také na prebudenie. Hlavu hore Ken, padá ti korunka! Usmiala som sa naňho. Ale nie, robím si srandu, nebuď smutný, taký pekný čas je teraz, všade sneh, ozdobené stromčeky a reklamy na Coca Colu, čo viac si priať? Rozstrapatila som mu vlasy, snažila som sa ho rozveseliť, dnes nebude nikto bez nálady!
Seishin Yuna- Buntaichō
- Počet příspěvků : 439
Registrován : 16. 07. 13
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Z môjho premýšľania nad tým, čo všetko sa stalo, o čo všetko som prišiel ma prebudila Yuna takou slabou fackou, ktorú som asi potreboval. Dnes som bol trochu náladový a hlavne trošku depresívny. Asi si nikto z prítomných neuvedomil, že som pred pár mesiacmi stratil otca... a spomienky na minulý rok mi privodili zlú náladu. Nehovoriac, že som si znova spomenul na Rin Kagayaki, ktorá zmizla z môjho života taktiež, preto som mal dôvod byť depresívny, hlavne po tom alkohole to na mňa dopadlo.
Ako je uvedené v horných riadkov, Yuna ma prebrala z týchto myšlienok. Usmial som sa aj keď to bolo trochu nasilu, aby si mysleli, že je všetko v pohode... Potom som si nalial saké a dal si ďalší pohárik, ktorý som potom svojím pohľadom hypnotizoval a zareagoval som na Yunu. "Ja nie som smutný." Uškrnul som sa, nechcel som pokaziť náladu ostatným. "Asi to tu na dnes zabalím" Dodal som.. Nebolo moc neskoro, ale naozaj som im nechcel kaziť náladu. Nalial som si ešte ďalšie saké a znova som pohľadom hypnotizoval pohár so saké.
Ako je uvedené v horných riadkov, Yuna ma prebrala z týchto myšlienok. Usmial som sa aj keď to bolo trochu nasilu, aby si mysleli, že je všetko v pohode... Potom som si nalial saké a dal si ďalší pohárik, ktorý som potom svojím pohľadom hypnotizoval a zareagoval som na Yunu. "Ja nie som smutný." Uškrnul som sa, nechcel som pokaziť náladu ostatným. "Asi to tu na dnes zabalím" Dodal som.. Nebolo moc neskoro, ale naozaj som im nechcel kaziť náladu. Nalial som si ešte ďalšie saké a znova som pohľadom hypnotizoval pohár so saké.
Ken Hiashi- Jounin
- Počet příspěvků : 449
Registrován : 25. 07. 13
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Samozrejme som vedela, čo sa Kenovi stalo a v konečnom dôsledku som aj chápala, prečo sa tak správal. Ja by som na tom nebola o nič lepšie, keby som stratila nejakého zo svojich rodičov.
Každopádne, nemal by byť sám, rovnako ako nikto z nás. Vedela som ale, že ten jeho úsmev nie je pravý. V tomto som bola dobrá. Dokázala som z druhých vyčítať ich pocity, aj keď sa ich snažili zakryť. Mne nič neujde, veruže nie. Neklam. Preniesla som ku Kenovi, chcela som mu naznačiť, že toto predo mnou vážne neskryje. Pozri, možno ti trochu prospeje čerstvý vzduch. Vstala som od stola a strčila do Kurových rúk peniaze, za Naa. Poď, rada si vypočujem, čo všetko sa ti stalo. Nemôžem ťa predsa nechať len tak, že? Žiarivo som sa naňho usmiala. Myslela som to vážne, rada som vypočúvala problémy a trápenia druhých, aspoň sa im tak uľavilo a cítili sa lepšie. Vyšla som von a zamierila kto vie kam, dúfajúc, že Ken ide za mnou. Ak nie, tak si zrejme niekde posedím sama a pôjdem domov. (presun)
Každopádne, nemal by byť sám, rovnako ako nikto z nás. Vedela som ale, že ten jeho úsmev nie je pravý. V tomto som bola dobrá. Dokázala som z druhých vyčítať ich pocity, aj keď sa ich snažili zakryť. Mne nič neujde, veruže nie. Neklam. Preniesla som ku Kenovi, chcela som mu naznačiť, že toto predo mnou vážne neskryje. Pozri, možno ti trochu prospeje čerstvý vzduch. Vstala som od stola a strčila do Kurových rúk peniaze, za Naa. Poď, rada si vypočujem, čo všetko sa ti stalo. Nemôžem ťa predsa nechať len tak, že? Žiarivo som sa naňho usmiala. Myslela som to vážne, rada som vypočúvala problémy a trápenia druhých, aspoň sa im tak uľavilo a cítili sa lepšie. Vyšla som von a zamierila kto vie kam, dúfajúc, že Ken ide za mnou. Ak nie, tak si zrejme niekde posedím sama a pôjdem domov. (presun)
Seishin Yuna- Buntaichō
- Počet příspěvků : 439
Registrován : 16. 07. 13
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Yuna ma hneď prekúkla, asi vedela že nie je všetko v naprostom poriadku, chcel som to skryť, ale asi mala nejaký dar, čo sa týkalo citov a videla to na niekom, že nie je všetko v poriadku. Inač som si to ani nevedel vysvetliť. Kukol som na ňu, potom čo zaznelo to neklam, navrhla ísť sa niekam prejsť, čo by nebolo odvecí, keďže som odchod plánoval už pred chvíľou. Chcela si ma vypočuť, nuž konečne som sa mohol niekomu vyrozprávať a prestať to dusiť v sebe, síce som ani nevedel či to tak chcem a či mi to vôbec pomôže. Rýchlo som dopil, a postavil som sa, trošku sa mi zamotala hlava, ale vybalancoval som to. Kukol som sa na Kura a Naa, potom som mávol na oboch rukou a pomaly som vykročil za Yunou. Trošku sa mi naozaj motala hlava, ale inač to bolo celkom v poriadku. Samozrejme motanie hlavy bolo vidieť na mojich krokov, ktoré neboli úplne priame ale trošku sa plietly, našťastie som všetko vybalancoval a došiel až k dverám, kde som si obliekol plášť a šiel za Yunou. Bol som zvedavý, kam ma vedie..
Presun
Presun
Ken Hiashi- Jounin
- Počet příspěvků : 449
Registrován : 25. 07. 13
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Byla již pozdní večerní hodina, a atmosféra v baru začínala mít svůj typický noční charakter. Nedaleko baru se začali hádat dva chlapi kvůli na pohled bezpředmětné věci, ale jelikož se zdálo, že každou chvíli půjde na nože, zas tak nic to nebylo. Jeden omylem sedl druhému na jeho místo, což se sice nejeví býti vážným, ale když na tom jednom stejném místě sedíte už třicet let, asi by se vám nelíbilo, kdyby vás někdo podsedl. Kolem těch dvou se sebrala sebranka dalších chlapů, kteří se nechtěli zapojit do bitky, ale začali uzavírat sázky. Typická noční atmosféra...
Seděl jsem mlčky nedaleko toho všeho dění. Vypadalo to, jako bych byl jediný, kdo se do toho nechce zapojit ani svou pěstí, a ani povzbuzujícími pokřiky. Místo toho jsem seděl poslušně v koutě této místnosti a něco si čmáral na papír a všemožně se u toho křivil, nikoli pouze mimikou, nýbrž celým tělem.
Seděl jsem mlčky nedaleko toho všeho dění. Vypadalo to, jako bych byl jediný, kdo se do toho nechce zapojit ani svou pěstí, a ani povzbuzujícími pokřiky. Místo toho jsem seděl poslušně v koutě této místnosti a něco si čmáral na papír a všemožně se u toho křivil, nikoli pouze mimikou, nýbrž celým tělem.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Člověk je společenský tvor," ozvalo se před chlapcem nebo spíš mužem v koutě. "A přesto jste tu nějak podezřele sám."
Věnovala jsem mu mírný úsměv a energicky, bez optání a rozmýšlení, jsem se posadila vedle něj. Po nečekaném citátu Aristotela jsem se rozhodla přejít k normálnímu vyjadřování.
"Vy musíte být student mé nejlepší přítelkyně! Že jo?"
Budiž... Zrovna normálně to nejspíš nevyznělo.
Věnovala jsem mu mírný úsměv a energicky, bez optání a rozmýšlení, jsem se posadila vedle něj. Po nečekaném citátu Aristotela jsem se rozhodla přejít k normálnímu vyjadřování.
"Vy musíte být student mé nejlepší přítelkyně! Že jo?"
Budiž... Zrovna normálně to nejspíš nevyznělo.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Očividně jsem nebyl jediný, kdo se nezapojoval do sázení a povzbuzování té rvačky u baru. Byla zde žena, na pohled zvláštní, nikoli v tom špatném slova smyslu, nýbrž v tom dobrém. Působila tak energicky, plná nadšení a úžasu, že nejspíš narazila na někoho, koho buď znala, a nebo o něm již spoustu slyšela. Sám jsem byl zvědav, jak tomu je.
"Dobrý večer. Omlouvám se, ale jaksi mi uniklo vaše jméno." Řekl jsem, probodávaje Yorimi pohledem. Vypadalo to jako bych chtěl být sám, ale nebylo tomu tak, společnost mi nikdy nevadila, jak se nyní mohla Yorimi přesvědčit, jelikož jsem ji odtud nijak nevyháněl, pouze jsem zmínil, že bych rád věděl jméno někoho s kým se dávám do řeči. "Možné to je, ale záleží na tom, kdo pak je vaše přítelkyně." Odložil jsem mé čmáranice s tužkou bokem a plně se začal věnovat Yorimi. Na papíru, na který jsem čmáral, Yorimi mohla spatřit kruh, připomínající koláč, který byl podělený na tři stejné části. Vedle něj byla celá hromada přeškrtaných výpočtu.
"Dobrý večer. Omlouvám se, ale jaksi mi uniklo vaše jméno." Řekl jsem, probodávaje Yorimi pohledem. Vypadalo to jako bych chtěl být sám, ale nebylo tomu tak, společnost mi nikdy nevadila, jak se nyní mohla Yorimi přesvědčit, jelikož jsem ji odtud nijak nevyháněl, pouze jsem zmínil, že bych rád věděl jméno někoho s kým se dávám do řeči. "Možné to je, ale záleží na tom, kdo pak je vaše přítelkyně." Odložil jsem mé čmáranice s tužkou bokem a plně se začal věnovat Yorimi. Na papíru, na který jsem čmáral, Yorimi mohla spatřit kruh, připomínající koláč, který byl podělený na tři stejné části. Vedle něj byla celá hromada přeškrtaných výpočtu.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Jsem Yorimi," představila jsem se. "Yorimi Sonoe."
Představila jsem se. "A mojí nejlepší kamarádkou je Rin."
Příjmení by mu už mohlo dojít. A jelikož Rin byla občas trošku upovídaná, hlavně nad saké, věděla jsem o něm první poslední. Kromě toho, že má oblibu v matematice. Čekala bych, že si bude kreslit, psát poezii nebo cokoli kromě tohoto. Zůstala jsem pohledem chvíli viset na papíře. K matematice jsme zaujímala neutrální postoj. Zatím jsem se tedy na nic nevyptávala.
"A ty jsi Bish... Bisha... Bishonek!"
Asi jsem to řekla špatně, že?
Představila jsem se. "A mojí nejlepší kamarádkou je Rin."
Příjmení by mu už mohlo dojít. A jelikož Rin byla občas trošku upovídaná, hlavně nad saké, věděla jsem o něm první poslední. Kromě toho, že má oblibu v matematice. Čekala bych, že si bude kreslit, psát poezii nebo cokoli kromě tohoto. Zůstala jsem pohledem chvíli viset na papíře. K matematice jsme zaujímala neutrální postoj. Zatím jsem se tedy na nic nevyptávala.
"A ty jsi Bish... Bisha... Bishonek!"
Asi jsem to řekla špatně, že?
Naposledy upravil Yorimi Sonoe dne Fri Jan 23, 2015 7:57 am, celkově upraveno 1 krát
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Těší mě Yorimi." Začal jsem stejně energicky jako ona, ale ve chvíli, kdy mě nazvala Bishonkem, jsem se zarazil. Neměl jsem ji v plánu na tom něco vyčítat, ale začalo mě hodně zajímat, co to ta sensei o mě za mými zády vykládá. Na tváři jsem nedal znát žádný projev překvapení, rozhořčení, nebo hněvu, na oko jsem si zachoval neutrální postoj. Tvářil jsem se buď jako bych byl skutečně Bishonek, a nebo to jméno nebylo vůbec mé. Mám za to, že ji sensei neukazovala mé fotky, takže bych se z toho mohl nějak vyvléct. Ne že bych tady s Yorimi nechtěl rozebírat mé jméno, ale netušil jsem, zda jeho správnou formulací zná, a jen si ze mě utahuje, a nebo došlo k chybě v tom pamatováku, co má v hlavě. Sensei, jak ji znám, by ji přeci určitě řekla mé jméno správně.
"Omlouvám se, ale asi jste si mě s někým spletla. Říkají mí Z." Na chvíli jsem se teď zamyslel, když jsem si uvědomil, že japonsky se Z vysloví Yori. Jaká to náhoda, pokud tomu tak skutečně je. "Co tě sem Yorimi přivádí?" Zeptal jsem se po chvíli. Bylo přeci zvláštní, že by se v takovém to baru o této pozdní hodině, zdržovala kunoichi tak malého vzrůstu jako Yorimi. Po této otázce jsem si zpátky vzal do ruky tužku a papír, a začal tam opět něco čmárat a počítat. Yorimi jsem však neignoroval.
"Omlouvám se, ale asi jste si mě s někým spletla. Říkají mí Z." Na chvíli jsem se teď zamyslel, když jsem si uvědomil, že japonsky se Z vysloví Yori. Jaká to náhoda, pokud tomu tak skutečně je. "Co tě sem Yorimi přivádí?" Zeptal jsem se po chvíli. Bylo přeci zvláštní, že by se v takovém to baru o této pozdní hodině, zdržovala kunoichi tak malého vzrůstu jako Yorimi. Po této otázce jsem si zpátky vzal do ruky tužku a papír, a začal tam opět něco čmárat a počítat. Yorimi jsem však neignoroval.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Asi jsem jeho jméno skutečně spletla. Ale každý nemá dobrou paměť.
"Gomenasai, gomenasai," omluvila jsem se a rozesmála.
"Myslela jsem tvé staré jméno, ne to nové. Ale asi jsem ho trochu spletla. Znělo jako... bisexuál nebo bizon... nebo něco na ten způsob."
S Bišonkem jsem podle jeho reakce byla vedle. Bohužel. Bylo by to vcelku roztomilé.
"V životě zapomínáme mnohem více věcí, než bychom si chtěli zapamatovat," zacitovala jsem znovu.
Na chvíli jsem přitom zvážněla a to mi vydrželo až do jeho otázky.
"Jsem osamělá,"zvolila jsem zvláštní manipulační verzi slov: Nudím se!
"...když je teď Rin pryč," dodala jsem, když jsem si uvědomila, jak to mohlo znít.
"Gomenasai, gomenasai," omluvila jsem se a rozesmála.
"Myslela jsem tvé staré jméno, ne to nové. Ale asi jsem ho trochu spletla. Znělo jako... bisexuál nebo bizon... nebo něco na ten způsob."
S Bišonkem jsem podle jeho reakce byla vedle. Bohužel. Bylo by to vcelku roztomilé.
"V životě zapomínáme mnohem více věcí, než bychom si chtěli zapamatovat," zacitovala jsem znovu.
Na chvíli jsem přitom zvážněla a to mi vydrželo až do jeho otázky.
"Jsem osamělá,"zvolila jsem zvláštní manipulační verzi slov: Nudím se!
"...když je teď Rin pryč," dodala jsem, když jsem si uvědomila, jak to mohlo znít.
Naposledy upravil Yorimi Sonoe dne Fri Jan 23, 2015 7:56 am, celkově upraveno 1 krát
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Bylo mi divně, když hovořila o mém rodném jméně, že stejně zní i bisexuál a bizon, i když nebylo správně formulováno. Ono něco takového se vás dotkne, ale ne natolik, abych někoho odvrhl a už mu nevěnoval svou pozornost. U Yorimi to je dá se říct pravý opak. Netuším, zda to je samotnou Yorimi, a nebo tím, že ví o mě vše od sensei, a já jen chci vědět, komu dalšímu o mě Rin ještě řekla, ale začala mě zajímat. Z jedné stránky jsem si připadal jako slavná osobnost, když se o mě zmiňuje dokonce Raikage této vesnice, ale z té druhé stránky... nevěděl jsem, jestli o mě mluví samou chválu, a nebo opak.
"Zapomeneme jen to, co chceme zapomenout." Bylo to jednoduché souvětí, kterým jsem reagoval na Yoriminu citaci neznámého filozofa. Sám jsem netušil, zda jsem někoho slavného necitoval, jelikož se jednalo o mou vlastní zkušenost. "Bizon sice zní sympaticky, ale rád bych, abys dala přednost Ztku." Trochu jsem zalhal, bizon mi nebyl vůbec sympaticky, ale nepřísluší mi kritizovat Yorimi za její představivost. "Rin-sama má jistě pádný důvod ke svému zmizení." Rin jsem její nepřítomnost nijak nevyčítal, právě naopak, chápal jsem ji, a to možná jako jediný. "Potřebuji tvou radu... přijde Ti číslo 0,3 periodických normální?" Vskutku neobvyklá otázka, a jak si Yorimi již mohla domyslet, měla co do činění s tím koláčem, který jsem měl nakreslený na papírku před sebou.
"Zapomeneme jen to, co chceme zapomenout." Bylo to jednoduché souvětí, kterým jsem reagoval na Yoriminu citaci neznámého filozofa. Sám jsem netušil, zda jsem někoho slavného necitoval, jelikož se jednalo o mou vlastní zkušenost. "Bizon sice zní sympaticky, ale rád bych, abys dala přednost Ztku." Trochu jsem zalhal, bizon mi nebyl vůbec sympaticky, ale nepřísluší mi kritizovat Yorimi za její představivost. "Rin-sama má jistě pádný důvod ke svému zmizení." Rin jsem její nepřítomnost nijak nevyčítal, právě naopak, chápal jsem ji, a to možná jako jediný. "Potřebuji tvou radu... přijde Ti číslo 0,3 periodických normální?" Vskutku neobvyklá otázka, a jak si Yorimi již mohla domyslet, měla co do činění s tím koláčem, který jsem měl nakreslený na papírku před sebou.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Pokud je logické," odpověděla jsem.
Přestože normálnost je individuální, o něčem potvrzeném logikou a výpočty nemůžeme nikdy uvažovat jako o nenormálnosti. "A pokud jsi to vypočítal správně."
Šibalským mrknutím jsem dala najevo, že jeho početním schopnostem zcela důvěřuji. Dokonce i když se mými dedukcemi spojenými s jeho jménem neznál zrovna nadšený. Zpětně jsem to chápala, ale tak co se dá dělat? Snaha byla.
"Mě lidé říkají Yori, Yo nebo Son," pokrčila jsem rameny.
Chtěla jsem mu dát na výběr, protože oslovování je důležité.
Přestože normálnost je individuální, o něčem potvrzeném logikou a výpočty nemůžeme nikdy uvažovat jako o nenormálnosti. "A pokud jsi to vypočítal správně."
Šibalským mrknutím jsem dala najevo, že jeho početním schopnostem zcela důvěřuji. Dokonce i když se mými dedukcemi spojenými s jeho jménem neznál zrovna nadšený. Zpětně jsem to chápala, ale tak co se dá dělat? Snaha byla.
"Mě lidé říkají Yori, Yo nebo Son," pokrčila jsem rameny.
Chtěla jsem mu dát na výběr, protože oslovování je důležité.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Mě jakékoli periodické číslo přijde doslova absurdní. Vše musí mít nějaký pevný bod, takže je nemožné, aby jedna třetina koláče nešla vyjádřit přesně v číslicích neuváděním do zlomků." Možná to ani nebyla tak otázka matematiky ale spíše filozofie. V minulosti však tyto dva obory byly velmi úzce spjaty. Bylo celkem jedno, zda mě Yo pochopila, a nebo mě začala brát jako někoho... ne z této planety. Tu číselnou periodu jsem totiž již dál nechtěl rozebírat. Bolela mě z toho hlava. Seděl jsem v tomto baru už od rána do současných pozdních nočních hodin a přemýšlel nad tím. Občas jsem si objednal nějaké to pití a jídlo, což obnášelo pauzu, ale jinak jsem nad tímto pořád a pořád přemýšlel.
"Yo zní asi nejlíp, takže Yo." Vypadlo ze mě po chvíli uvažování nad Yoriminým oslovením. Yo bylo nejkratší, takže zde byla větší pravděpodobnost, že si to zapamatuji, než u toho zbytku. Ne že bych nedovedl si zapamatovat něčí jméno, ale vesnice je velká, a kdybych si měl pamatovat každého jméno, asi bych to nezvládl. Možná právě proto mé jméno bylo změněno na Z. "Můžu otázku?" Na Yo mě zaujala obzvláště jedna věc, na kterou jsem se nyní chtěl zeptat. Snad ji to nijak neurazí. Atmosféra v baru připomínala spíše jakýsi bitevní ring. Ti dva, co se perou u baru, si neberou žádné servítky. Sice jsem na ně přes tu hromadu lidí kolem nich neslyšel, ale podle zvuku to už byl jeden rozbitý stůl, dvě židle, a kdo ví, co dalšího?
"Yo zní asi nejlíp, takže Yo." Vypadlo ze mě po chvíli uvažování nad Yoriminým oslovením. Yo bylo nejkratší, takže zde byla větší pravděpodobnost, že si to zapamatuji, než u toho zbytku. Ne že bych nedovedl si zapamatovat něčí jméno, ale vesnice je velká, a kdybych si měl pamatovat každého jméno, asi bych to nezvládl. Možná právě proto mé jméno bylo změněno na Z. "Můžu otázku?" Na Yo mě zaujala obzvláště jedna věc, na kterou jsem se nyní chtěl zeptat. Snad ji to nijak neurazí. Atmosféra v baru připomínala spíše jakýsi bitevní ring. Ti dva, co se perou u baru, si neberou žádné servítky. Sice jsem na ně přes tu hromadu lidí kolem nich neslyšel, ale podle zvuku to už byl jeden rozbitý stůl, dvě židle, a kdo ví, co dalšího?
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Neměli bychom udělat pořádek?" prokázala jsem reakcí na barovou rvačku dobrodružnou povahu.
Periodická čísla jsem taktéž nekomentovala. Absurdní pro ně bylo to správné slovo, které mi ale nebylo vyloženě nesympatické. Možná, kdybych se víc zabývala matematikou... Tohle nicméně můj názor na něj nemohlo ovlivnit. Nejspíš. Než jsem se stačila rozmyslet, projevil zájem o něco, co se mě týká. Jen jsem ještě nevěděla nic jiného než to, že to nejspíš bude dost osobní otázka, když se ptal, jestli se může zeptat.
"Ano?"
V mém souhlasu zazněl i nejistý otazník. Byla jsem zvědavá.
Periodická čísla jsem taktéž nekomentovala. Absurdní pro ně bylo to správné slovo, které mi ale nebylo vyloženě nesympatické. Možná, kdybych se víc zabývala matematikou... Tohle nicméně můj názor na něj nemohlo ovlivnit. Nejspíš. Než jsem se stačila rozmyslet, projevil zájem o něco, co se mě týká. Jen jsem ještě nevěděla nic jiného než to, že to nejspíš bude dost osobní otázka, když se ptal, jestli se může zeptat.
"Ano?"
V mém souhlasu zazněl i nejistý otazník. Byla jsem zvědavá.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Toto je v baru o této hodině běžné. Pokud ti takové místo na konverzaci nevyhovuje, můžeme se přemístit někam jinam." Asi se dá čekat, že Yo toto místo nevyhovuje. Pomalu už zde nešlo ani přemýšlet. Ten hluk... nejednoho by z toho začala bolet hlava. Žel, tento bar je znám svou pověstí jak v den tak i v noci. To co se však povídá o denním provozu je v úplném rozporu s nočním. Je to něco na styl Fiony ze Shreka. "Ve dne takovou v noci jinou..."
Pak Yo přikývla na to, že se ji smím na něco zeptat. Nevědomost v oblasti čehokoli byla u mě k nevydržení, takže se mi snad dostane uspokojující odpovědi. "To je přírodní barva?" Otázka byla stručná. Možná hned na poprvé ji pochopit nešlo, ale po chvíli přemýšlení by si Yo mohla domyslet, že se ptám na její vlasy. Blankytně modrá barva vlasů se nevidí každý den, a tak se dá říct, že se jedná o něco výjimečného. Výjimeční lidé často nemívají však pouze jednu výjimečnou vlastnost, ovšem tou druhou vlastností nemusí býti hned Kekai Tota, nebo něco tomu podobné, postačí pouze schopnost vnášet do srdci druhých špetku světla, jak tomu bylo u Naruta.
Pak Yo přikývla na to, že se ji smím na něco zeptat. Nevědomost v oblasti čehokoli byla u mě k nevydržení, takže se mi snad dostane uspokojující odpovědi. "To je přírodní barva?" Otázka byla stručná. Možná hned na poprvé ji pochopit nešlo, ale po chvíli přemýšlení by si Yo mohla domyslet, že se ptám na její vlasy. Blankytně modrá barva vlasů se nevidí každý den, a tak se dá říct, že se jedná o něco výjimečného. Výjimeční lidé často nemívají však pouze jednu výjimečnou vlastnost, ovšem tou druhou vlastností nemusí býti hned Kekai Tota, nebo něco tomu podobné, postačí pouze schopnost vnášet do srdci druhých špetku světla, jak tomu bylo u Naruta.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Na jeho první návrh jsem jen pokračila rameny. Zčásti jsem nevěděla, jak to mám brát. Bylo to takové "Chceš jít ke mne domů?" nebo přátelské "Půjdeme někam, kde budeme mít víc prostoru pro konverzaci." a nebo to bylo spíš "Půjdeme ven, abych se mohl dřív vypařit, protože mě nudíš!"
Nejsem si jistá...
Než jsem se rozhodla, překvapil mě otázkou. Zamrkala jsem. Ale pak mi došlo, co má na mysli a musela jsem se smát.
"Tak přírodní, jak jen může být," odpověděla jsem mu. "Pochyboval jsi?"
Uvolnila jsem se. Však se správně říká, že se člověk ve společnosti cizince skutečně uvolní až ve chvíli, kdy se s ním poprvé může upřímně zasmát.
"Je to důležité?" napadlo mě.
A proč ho to vůbec zajímalo? Jen tak ze zvyku nebo snad protože má či nemá rád modrou? Zajímaly mě asociace. Ačkoli spisovatelé, kteří vsadili na asociativní metody psaní, nikdy nebyli mými favority, bylo zajímavé sledovat to v "přímém přenosu."
Nejsem si jistá...
Než jsem se rozhodla, překvapil mě otázkou. Zamrkala jsem. Ale pak mi došlo, co má na mysli a musela jsem se smát.
"Tak přírodní, jak jen může být," odpověděla jsem mu. "Pochyboval jsi?"
Uvolnila jsem se. Však se správně říká, že se člověk ve společnosti cizince skutečně uvolní až ve chvíli, kdy se s ním poprvé může upřímně zasmát.
"Je to důležité?" napadlo mě.
A proč ho to vůbec zajímalo? Jen tak ze zvyku nebo snad protože má či nemá rád modrou? Zajímaly mě asociace. Ačkoli spisovatelé, kteří vsadili na asociativní metody psaní, nikdy nebyli mými favority, bylo zajímavé sledovat to v "přímém přenosu."
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Neee. Jak pak tě to mohlo napadnout? Je běžné potkat v baru kunoichi s přírodní barvou vlasů blankytně modrou." Odpověděl jsem na její první otázku trochu ironicky, ale neměl jsem v plánu ji nijak urazit, takže doufám, že se tak nestalo. "Důležité. Nedůležité. Záleží na úhlu pohledu. Možná se tě jen snažím trochu poznat, když ty o mě víš nejspíš vše, a nebo si jen chci zlepšit náladu dotěrnými osobními otázkami." Náladu jsem měl prozatím ještě dobrou, takže se nejspíš jednalo o ten první důvod, i když...
Po tom, jak jsem Yo odpověděl na její otázky jsem si uvědomil, jak vyzněl i nevyzněl můj souhlas, kdyby ji to tady nevyhovovalo, na změnu místnosti. Neměl jsem ani páru o tom, co bych na to měl říct, napadlo mě jen slovo: "Kamarádi?" Ať už to vyznělo jakkoli, myslel jsem to dobře. U předchozí nabídky jsem rozhodně ani nepomyslel nad tím, že by jsme šli k někomu domů. Mám své zásady. Neříkají mi pro nic za nic podivín. Usmyslel jsem si totiž kdysi dávno, že tento život zvládnu bez partnerek, případně partnerů, aby nedošlo k nedorozumění.
Po tom, jak jsem Yo odpověděl na její otázky jsem si uvědomil, jak vyzněl i nevyzněl můj souhlas, kdyby ji to tady nevyhovovalo, na změnu místnosti. Neměl jsem ani páru o tom, co bych na to měl říct, napadlo mě jen slovo: "Kamarádi?" Ať už to vyznělo jakkoli, myslel jsem to dobře. U předchozí nabídky jsem rozhodně ani nepomyslel nad tím, že by jsme šli k někomu domů. Mám své zásady. Neříkají mi pro nic za nic podivín. Usmyslel jsem si totiž kdysi dávno, že tento život zvládnu bez partnerek, případně partnerů, aby nedošlo k nedorozumění.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Ani jedna možnost mi nevadila. Dotěrné osobní otázky někdy byly nejlepší cestou, jak někoho poznat, takže se vlastně ani nevylučovaly.
"Znáš mě pár minut a už mi nabízíš přátelství?" naklonila jsem hlavu na stranu.
Byla jsem schopná si k někomu vytvořit určité pouto už během několika minut, ale od něj jsem čekala, že mě bude ještě pár dní zkoumat a až potom se rozhodne, jestli se se mnou chce přátelit nebo raději ne. Možná chtěl osvětlit předchozí rozhovor a tak uspěchal, na co myslel. A nebo to je prostě spontánní a já nad tím moc přemýšlím.
"Podej mi ruku," natáhla jsem k němu svoji.
Neviděl žádný rozdíl, ale mohl si všimnout, že jsem ji předtím nechávala pod stolem. Co jsem mu chtěla dát? Co mohl cítit?
Reagovala jsem na jeho poznámku, že modré vlasy jsou neobvyklé.
"Tohle je běžnější než mé vlasy?"
Občas jsem měla tendence se chlubit svými schopnostmi. Byla to na jednu stranu nevýhoda, na druhou stranu něco velmi příjemného, plného zadostiučinění. Když se mě dotkl, ucítil chlad. Jako kdyby se místo mé kůže dotýkal skla. Při bližším pohledu si mohl všimnout, že tomu tak skutečně je, ačkoli daná vrstva byla tak tenká a tak lehce se přizpůsobovala mé kůži, že to do doteku bylo prakticky nezjistitelné. A já byla zvědavá, za co to bude považovat.
"Znáš mě pár minut a už mi nabízíš přátelství?" naklonila jsem hlavu na stranu.
Byla jsem schopná si k někomu vytvořit určité pouto už během několika minut, ale od něj jsem čekala, že mě bude ještě pár dní zkoumat a až potom se rozhodne, jestli se se mnou chce přátelit nebo raději ne. Možná chtěl osvětlit předchozí rozhovor a tak uspěchal, na co myslel. A nebo to je prostě spontánní a já nad tím moc přemýšlím.
"Podej mi ruku," natáhla jsem k němu svoji.
Neviděl žádný rozdíl, ale mohl si všimnout, že jsem ji předtím nechávala pod stolem. Co jsem mu chtěla dát? Co mohl cítit?
Reagovala jsem na jeho poznámku, že modré vlasy jsou neobvyklé.
"Tohle je běžnější než mé vlasy?"
Občas jsem měla tendence se chlubit svými schopnostmi. Byla to na jednu stranu nevýhoda, na druhou stranu něco velmi příjemného, plného zadostiučinění. Když se mě dotkl, ucítil chlad. Jako kdyby se místo mé kůže dotýkal skla. Při bližším pohledu si mohl všimnout, že tomu tak skutečně je, ačkoli daná vrstva byla tak tenká a tak lehce se přizpůsobovala mé kůži, že to do doteku bylo prakticky nezjistitelné. A já byla zvědavá, za co to bude považovat.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Znám tě pár minut a už ti nabízím kamarádství, nikoli přátelství." Dovolil jsem si Yo trochu opravit. Snad se nenahněvá. Bylo potřeba, abych ji takto opravil, jelikož ne každý chápe přátelství jako přátelství. Přátelství je pravděpodobně odvozeno od slova přítel. Teď ale... přítel jako kamarád, nebo přítel, jako něco víc? Proto jsem to opravil na slovo kamarádství. Kamarád. Přítel. Zní to jako maličkosti. Jenže já nejsem připraven čelit nedorozumění u někoho s kamarádem a přítelem, ve smyslu ne kamaráda.
"Těší mě." Vypadlo ze mě, když jsem ji podal ruku. Prvně jsem ji podezíral z nějakého nekalého šprýmu, takže jsem na to podání ruky moc přikývnout nechtěl, ale stalo se, že jsem se rozhodl si s Yo potřást rukou. Pocítil jsem chlad. Říká se, že ženy mají nižší teplotu těla, respektive jsou více náchylnější na změny teploty, a to kvůli nižšímu od mužů počtu červených krvinek, a proto jsem si myslel, že je Yo zima. V životě by mě nenapadlo, že má něco na ruce. Tedy až do chvíle, kdy se mě zeptala, jestli to je běžnější než její vlasy. Byl jsem ztracen. Nevěděl jsem, co mám říct. Domýšlel jsem si, že ten chlad nebude způsoben podchlazením. Jenže copak to mohlo být? Nějaká špína? Bylo to jako... jako... jako sklo, a to nepřeháním. Mírně jsem se pokrčil a hlavu blíž naklonil sevření našich ruk, abych se na to z blízka podíval. Ať už v tom bylo jakékoli kouzlo, nic takového jsem neznal. S ničím takovým jsem se nikdy nesetkal. "Co to je?" Byl jsem celý bez sebe, že jsem si ani neuvědomil, že jsem se zapomněl před mou otázkou zeptat, jestli se můžu na něco zeptat, jak to mám ve zvyku.
"Těší mě." Vypadlo ze mě, když jsem ji podal ruku. Prvně jsem ji podezíral z nějakého nekalého šprýmu, takže jsem na to podání ruky moc přikývnout nechtěl, ale stalo se, že jsem se rozhodl si s Yo potřást rukou. Pocítil jsem chlad. Říká se, že ženy mají nižší teplotu těla, respektive jsou více náchylnější na změny teploty, a to kvůli nižšímu od mužů počtu červených krvinek, a proto jsem si myslel, že je Yo zima. V životě by mě nenapadlo, že má něco na ruce. Tedy až do chvíle, kdy se mě zeptala, jestli to je běžnější než její vlasy. Byl jsem ztracen. Nevěděl jsem, co mám říct. Domýšlel jsem si, že ten chlad nebude způsoben podchlazením. Jenže copak to mohlo být? Nějaká špína? Bylo to jako... jako... jako sklo, a to nepřeháním. Mírně jsem se pokrčil a hlavu blíž naklonil sevření našich ruk, abych se na to z blízka podíval. Ať už v tom bylo jakékoli kouzlo, nic takového jsem neznal. S ničím takovým jsem se nikdy nesetkal. "Co to je?" Byl jsem celý bez sebe, že jsem si ani neuvědomil, že jsem se zapomněl před mou otázkou zeptat, jestli se můžu na něco zeptat, jak to mám ve zvyku.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Jeho opravu jsem nechala bez povšimnutí. Je to jen hra slov. Přátelství je ve skutečnosti to samé, co kamarádství, i když se někdo tváří, že není. Přátelé jsou prý důležitější než kamarádi. Ale neměli by být všichni důležití stejně?
"Sklo," odpověděla jsem na jeho dotaz.
Pokud tohle nesouvisí s mou barvou vlasů, pak už nic. Pravda byla, že oba moji rodiče měli modré vlasy ze stejného, rodového důvodu.
Pustila jsem jeho ruku a nechala před ním na své dlani doslova vyrůst květ, který připomínal šípkovou růži.
"Dárek," upozornila jsem ho mile. "Ale opatrně, je křehký."
Jako každé sklo.
"Sklo," odpověděla jsem na jeho dotaz.
Pokud tohle nesouvisí s mou barvou vlasů, pak už nic. Pravda byla, že oba moji rodiče měli modré vlasy ze stejného, rodového důvodu.
Pustila jsem jeho ruku a nechala před ním na své dlani doslova vyrůst květ, který připomínal šípkovou růži.
"Dárek," upozornila jsem ho mile. "Ale opatrně, je křehký."
Jako každé sklo.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Yo může tvrdit, že přátelství je totéž co kamarádství, ale záleží na úhlu pohledu. Ve chvíli, kdy řekla sklo, zkameněl jsem. Yo je vskutku výjimečná kunoichi. Nejsem více zasvěcený do tohoto tajemství Yo, takže nevím k čemu to sklo na kůži slouží. Nejspíš to bude mít více využití. A kdo ví? Možná to Yo jaksi pomáhá i v boji. Bylo mi jasně, že kdybych si vlasy přebarvil na blankytně modrou, nezískám schopnost takto pracovat se sklem. Proto se musí jednat o techniku, která nejen že bude mít podstatu víc než v jednom elementu, ale bude se jednat možná o Kekei Genkai, ba dokonce o Kekai Tota.
"Děkuji." Vzal jsem si šípkovou růži do ruky a zadíval se na ní. Něco takového vidím poprvé v životě, a musím říct, že se jedná o něco úžasného. "Kdybych byl alespoň z půlky tak výjimečný jako ty, taky bych se s něčím pochlubil." Mohlo to vyznít tak, že jsem zklamaný vlastními schopnostmi, když se nemůžou rovnat ani z půlky těm od Yo, ale nejsem zklamaný. Sám se sebou smířený jsem. Vím, kde patřím. Svými schopnostmi mému místu odpovídám. Proč pak bych tedy naříkal? Dál jsem neříkal nic, jen jsem hleděl na tu růži jako na zázrak.
"Děkuji." Vzal jsem si šípkovou růži do ruky a zadíval se na ní. Něco takového vidím poprvé v životě, a musím říct, že se jedná o něco úžasného. "Kdybych byl alespoň z půlky tak výjimečný jako ty, taky bych se s něčím pochlubil." Mohlo to vyznít tak, že jsem zklamaný vlastními schopnostmi, když se nemůžou rovnat ani z půlky těm od Yo, ale nejsem zklamaný. Sám se sebou smířený jsem. Vím, kde patřím. Svými schopnostmi mému místu odpovídám. Proč pak bych tedy naříkal? Dál jsem neříkal nic, jen jsem hleděl na tu růži jako na zázrak.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Ouč. Tohle jsem nechtěla. Pravděpodobně se teď cítí... obyčejný. Ten pocit jsem neměla ráda, i když sama jsem nad ním vlastně nikdy nepřemýšlela. A samozřejmě mi lichotilo, jak se díval na můj dárek. Těšilo mě něco lidem dávat. Zvlášť, pokud to bylo ze skla.
Berme to jako pečeť pro nové přát... kamarádství!
"Byl jsi studentem Raikage, to nic neznamená? A proč máš to zvláštní tetování?" chytla jsem se prvního, co mě napadlo. "Zvláštně pěkné..."
Prohlížela jsem si ho. Nebyl úplně obyčejný, ale ani úplně vyjímečný. Každopádně podobné tetování jsem ještě neviděla. A jizva, která se mu táhla přes tvář, také znamenala určitou odlišnost, ale zatím jsem si ji nechávala na další otázku.
Berme to jako pečeť pro nové přát... kamarádství!
"Byl jsi studentem Raikage, to nic neznamená? A proč máš to zvláštní tetování?" chytla jsem se prvního, co mě napadlo. "Zvláštně pěkné..."
Prohlížela jsem si ho. Nebyl úplně obyčejný, ale ani úplně vyjímečný. Každopádně podobné tetování jsem ještě neviděla. A jizva, která se mu táhla přes tvář, také znamenala určitou odlišnost, ale zatím jsem si ji nechávala na další otázku.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
"Ale, mám pro jisté květiny slabost, a to obzvláště pro lotos." Lotos byl právě na mém rameni zobrazen. Nejednalo se o tetování, nýbrž o Rengedō Fūin, což však Yo nevěděla, pokud ji to neprozradila Rin. Ne že bych se nechtěl také s něčím pochlubit, ale byl jsem vybrán na post strážce pokladů a společně jsem jeden z mála z Kumo, který je dokáže použít, a strážit je dokážu nejlépe tak, že mou náplň práce prozradím pouze tehdy, kdy to bude nevyhnutelné. Copak by si Kumo počala, kdyby byla o tuto památku, poklady Kumo, oloupena? Už tak stačilo to, že se v minulosti ztratil Bashōsen.
"Jsem rád, že se Ti líbí. Je to přeci jen výjimečná květina." Až po tom, co jsem to řekl, mi došlo, jak to vyznělo, a čím asi na to Yo bude reagovat. To mě ale netrápilo. Předtím jsem tvrdil, že nejsem ani z půlky tak výjimečný jako ona, ale tak teď už máme jednu výjimečnou rostlinu... kdyby na mě našla ještě něco, už může tvrdit, že jsme na tom stejně, což by mi lichotilo a nebránil bych se tomu. U mě by se ale jednalo o vzhledovou výjimečnost a u Yo o vzhledovou a výjimečnost v technikách.
"Jsem rád, že se Ti líbí. Je to přeci jen výjimečná květina." Až po tom, co jsem to řekl, mi došlo, jak to vyznělo, a čím asi na to Yo bude reagovat. To mě ale netrápilo. Předtím jsem tvrdil, že nejsem ani z půlky tak výjimečný jako ona, ale tak teď už máme jednu výjimečnou rostlinu... kdyby na mě našla ještě něco, už může tvrdit, že jsme na tom stejně, což by mi lichotilo a nebránil bych se tomu. U mě by se ale jednalo o vzhledovou výjimečnost a u Yo o vzhledovou a výjimečnost v technikách.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Nevnímala jsem to jako vzhledovou vyjímečnost, ale jako vyjímečnou osobnost. Všechno, co provádíme se svým vzhledem, přece vyjadřuje něco uvnitř nás. To, čemu někteří říkají "duše." A pokud máme chakru, proč bychom nemohli mít duši? Pro obyčejné lidi jsou to stejně abstraktní pojmy, jeden jako druhý.
Poslouchala jsem ho, ale přemýšlela jsem nad něčím jiným.
"Mohli bychom si dát tréninkový souboj," navrhla jsem zvědavá, jak se k tomu postaví.
Mohlo by to v něm odhalit další vyjímečnost. On už o mém stylu boje věděl, ale já o jeho ještě ne. Věděla jsem jen, co za květiny má rád - ne, že bych tu informaci chtěla podceňovat.
Poslouchala jsem ho, ale přemýšlela jsem nad něčím jiným.
"Mohli bychom si dát tréninkový souboj," navrhla jsem zvědavá, jak se k tomu postaví.
Mohlo by to v něm odhalit další vyjímečnost. On už o mém stylu boje věděl, ale já o jeho ještě ne. Věděla jsem jen, co za květiny má rád - ne, že bych tu informaci chtěla podceňovat.
Re: U BAVLNĚNÉ PONOŽKY - BAR
Hned po nabídce Yo se ozvalo křáp, které tu dlouho nebylo. Ti dva u baru se na chvíli nejspíš uklidnili, ale soudě podle toho dalšího rozbitého stolu, mírové vyjednávání neuspělo. Prostředí na konverzaci, myšlení a ani už na jídlo a pití, což se od baru očekává, tu už nebylo. Z toho všeho hluku mě bolela hlava. Na rámus na misích jsem zvyklý, ale toto... když jeden opilec překřikuje druhého, a k tomu ještě ti dva, kterým hladina testosteronu za poslední hodinu neuvěřitelně stoupla. Byl ten pravý čas změnit lokál.
"Nemám nic proti. Změna mi jistě prospěje. Sedím tady od rána." Ráno to tady ale nebylo zas tak hrozné. Jak jsem předtím zmínil (pár postů výše), tento bar je na styl Fiony ze Šreka. Ve dne takovou, v noci jinou... "Jen si sbalím věci." Hodně jsem jich tu neměl, ale něco zde přeci bylo. Ten kus papírů, na kterým jsme počítal, a tužka. Za jídlo jsem měl zaplacené. Platil jsem totiž za vše, co jsem tu zkonzumoval, ještě před příchodem Yo. Vše jsem si schoval, buď to za opasek, který byl skrytý pod vestou, a nebo do kapsy. "Jsem připraven. Můžeme vyrazit." Neměl jsem v lánu tu setrvávat déle, než je potřeba, takže jsem trochu hnal.
"Nemám nic proti. Změna mi jistě prospěje. Sedím tady od rána." Ráno to tady ale nebylo zas tak hrozné. Jak jsem předtím zmínil (pár postů výše), tento bar je na styl Fiony ze Šreka. Ve dne takovou, v noci jinou... "Jen si sbalím věci." Hodně jsem jich tu neměl, ale něco zde přeci bylo. Ten kus papírů, na kterým jsme počítal, a tužka. Za jídlo jsem měl zaplacené. Platil jsem totiž za vše, co jsem tu zkonzumoval, ještě před příchodem Yo. Vše jsem si schoval, buď to za opasek, který byl skrytý pod vestou, a nebo do kapsy. "Jsem připraven. Můžeme vyrazit." Neměl jsem v lánu tu setrvávat déle, než je potřeba, takže jsem trochu hnal.
Z- Jounin
- Počet příspěvků : 48
Registrován : 02. 06. 14
Strana 2 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Inabikari Renmei :: Kumogakure
Strana 2 z 5
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru