Baráčková zóna
+4
Keigo Nakagami
Faito Dansaku
Goku
Hitomi Yamada
8 posters
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Mizu Renmei :: Kirigakure :: Obytná oblast
Strana 1 z 3
Strana 1 z 3 • 1, 2, 3
Baráčková zóna
V této oblasti si můžete vytvořit váš domov. Ať už baráček nebo nějaké sídlo klanu. Fantazii se meze nekladou ^^
Ale! Upozorňuji, že pokud se nasáčkujete k někomu do baráku a váš tu bude jen tak stát, napíšu na vývěsku, že je na prodej nebo se zbourá (smaže se). Zbytečně by to tu trčelo ^^' Proto si to kdyžtak rozmyslete, jak velký barák chcete, nebo jestli by nebylo lepší jít do ubytovny.
Barák si můžou založit postavy, kterým bylo ve hře 18 let nebo jsou z většího klanu, které má vlastní sídlo! Tohle budu kontrolovat. Bylo to tu vždy pak zbytečně zaplněné ^^'
Ale! Upozorňuji, že pokud se nasáčkujete k někomu do baráku a váš tu bude jen tak stát, napíšu na vývěsku, že je na prodej nebo se zbourá (smaže se). Zbytečně by to tu trčelo ^^' Proto si to kdyžtak rozmyslete, jak velký barák chcete, nebo jestli by nebylo lepší jít do ubytovny.
Barák si můžou založit postavy, kterým bylo ve hře 18 let nebo jsou z většího klanu, které má vlastní sídlo! Tohle budu kontrolovat. Bylo to tu vždy pak zbytečně zaplněné ^^'
Hitomi Yamada- Hachidaime Mizukage
- Počet příspěvků : 849
Registrován : 13. 07. 13
Age : 30
Location : Litvínov
Re: Baráčková zóna
- Misia ranku -D- :
Tréning sa znova zasekol na bode mrazu. Celé kolečká len o sekaní bezmyšlienkovite v jednom slede za sebou. Nebolo to dobré k ničomu inému len k výdrži. Nezdalo sa mi, že by som z toho nejaký úžitok popravde mal. Preto som ho ukončil skôr, než som chcel a tak som teraz len sedel na okraji jazera a sledoval už znova pokojnú hladinu. Na pár minút som dokonca aj zaspal no potom ma niečo prebudilo. Dotyk. Pomaly som otvoril oči a sledoval som, ako sa mi o nohy, ktoré som mal vo vode, zachytilo niečie telo. Na dotyk bolo premrznuté a pokožka bola úplne rozmočená. Príliš som si neuvedomoval, že by som mal začať panikáriť, vyskočiť z vody a začať všade na okolo kričať. Skôr som sa len zohol k svojim nohám a rukou som začal hladať zdroj dotyku. zachytil som nieču končatinu. Mal som pocit že sa mi pod dotykom rozpadne a tak som celý skĺzol, ešte v oblečení do ody a telo som ešte jednou rukou podoprel popod plecia. Vytiahol som ho na hladinu a už z prvého pohľadu mi bolo jasné, že je mŕtve. Bol to nejaký shinobi, podľa čelenky bol z našej dedine a podľa vesty som typoval že sa jednalo o minimálne chunina. Rozmýšľal som kam sa mrtvoli odovzdávali. Zdalo sa mi že to bolo niekde pri nemocnici. Síce to možno bolo smutne´ale bol to fakt. Celá dedina ako aj Mizukage povedal na tom teraz nebola dobre a niektoré telá boli ešte stále buď pod sutinami, alebo v riekach či podobne.
Došiel som s telom prehodeným cez plece až k nemocnici, kde som v momente uvidel na zemi rozložených niekoľko ďalších zabaleným vo vakoch. Napadlo ma, že to je opatrenie pred rôznymi chorobami ktoré sú v oblasti Kirigakure kvôli vlhkému prostrediu dosť časté a niektoré z nich by sa na mŕtvych telách mohli hodovať. Mor je to posledné čo by Kiri v týchto časoch potrebovala. Položil som telo na miesto, kde mi jeden z doktorov poukázal kam. Keď som tak spravil, mal som v pláne odísť no ešte pred tým ma niekto zastavil. Vyzeral to na ďalšieho shinobiho. Bol špinavý, vyzeral unavene a pravú ruku mal zaviazanú v dlahe. Zastavil ma chytením za rameno. Pozrel som sa na neho stále s trocha ĺahostajným pohľadom a čakal som, čo bude po mne chcieť.
Bolo to vlastne celkom jednoduché. Chcel aby som pomohol pri jednej časti, kde boli ešte sutiny neodpratané a často sa tam stal nejaký úraz. Sám odtiaľ prišiel. Prijal som to aj keď ma popravde problémy druhých nikdy moc nenadchly. Ja so mvšak bol veľmi vzláštna osoba. S mojou logikou až nepredvídateĺná. Pomôcť im malo ais rovnakú váhu ako sa na to vykašľať a priklonil som sa momentálne pravdepodobne k tej morálnejšej stránke z čistého rozmaru. AJ keď, možno v tom bolo predsa len niečo iné no to by som si sám nepripustil.
Prišiel som až na miesto, cestou, ktorú mi popísal zranený shinobi. Očividne tu naozaj potrebovali pomôcť. Dokonca tu bol zariadený menší kamp s niekoľkými stanmi a nástavacmi s rozlyčným náradím, rovnako ako trámami a podobne. Uvidel som ďalšie z tieľ, ktoré odtiaľto niesli k nemocnici. To bol určite civilista a .. taktiež mŕtvy. Nedivil som sa, od konfliktu ubehlo päť dní.
O chvíľu som bol.. viac menej vystrojený. Katanu mi na chrbte nahradil krompáč a na hlave mi pribudla ochranná helma pred prípadnými troskami. Rovnako som mal na sebe aj rukavice a koženo-kovovú výstroj v ktorej boli rôzne veci. Sám som sa .. divil, prečo som sa na to dal. Spolu s niekoľkými ďalšími, asi piatimi dobrovoľnýkmi sme mali ísť odpratať trosky z jednej budovi. Budova nebola zrútená úplne, len jedna jej polovica ako keby "spadla". Vyzeralo to tak, že niečo poškodilo statiku budovy vyrvaním spodnej steny. Priorita však aj po piatich dňoch bolo nájsť telá, najlepšie stále živé telá.
Zobral som d orúk jedno z páčidiel a priblížil som sa k troskám budovi. Pozorne som ich sledoval zatiaľ z malej vzdialenosti, až kým som nepristúpil o niečo bližšie. Niektoré trámy boli natoľko veľké, že som si bol istý, že by sme ich neuniesli ani štyria. Pravdpeodobne sa práve o tie psotará niekto s technikami na štýl doton alebo podobne. Aj keď využívať techniky pri takýchto práciach bolo hrozne náročné. Nakoniec som d otrosiek vstúpil. Budova to bola naozaj veľká, keďže sme sa tu piati rozptýlili a nevideli sme ani na seba samých.
Po chvíľke som našiel cestu "dole", do podzemia. Asi sa tam nachádzali nejaký sklady či podobne. Keď som prechádzal popri stenách, schválne som po nich klopal koncom páčidla. Jemne, aby som nenabúral statiku no dosť na to, aby som podľa zvuku vedel usúdiť či stena pod omietkou nie je rozdrvená a tým pádom nie je nebezpečné daným úsekom ísť. Zrazu som však niečo započul. Klopnutie. Bol som si ale istý že som ho nespôsobil ja páćidlom. Chvíľu som sa započúval, či sa mi to len nezdalo a keď som si bol takmer úplne istý že áno, ešte raz som páčidlom zaklopal na stenu, dva krát. Ozvali sa ďalśie dve ozveny. Toto nebola náhoda.
O približne desať minút sme pri stene, spoza ktorej som klopanie započul, stáli všetci piati. Niesli sme sem dva trámy ktorými sme podopreli strop pri miestach, kde sme plánovali búrať. Z plánov sme vedeli, že sa z druhej strany steny nachádza nejaká miestnosť do ktorej sa dalo vstúpiť len z druhého schodiska smerom dole, ktoré však bolo zasypané. Toto bola jediná "možná cesta". Teda, museli sme si ju najprv vytvoriť. najprv sme pomocou techniky jedného z nich, teda spravil to prevažne on, do steny vyvŕtali jednu malú dieru cez ktorú sme upozornili tých na druhej strane, aby išli čo najďalej od steny. Následne začala tá manuálna práca. Zložili sme z chrbtov krompáče s ktorými sme stenu začali búraď. Robili sme to dvaja, zatiaľ čo ďalší vybehol a dával pozor zvonka, či nás to nezasype a podobne. Ďalší ktorý odtiaľ odiśiel spolu s tým prvým išiel zalarmovať kemp že sme našli preživších. Po odsekaní steny sa nestalo nič dramatického, čo bolo možno šťastie a možno to mali na svedomí drevené trámy ktoré nahradili oporu steny, ktorú sme rozbúrali.
Kaźdopádne som to bol stále ja. Ako som po "šichte" sedel na jednom z drevených trámov v tábore a dával som si niečo pod zub, nepamätal som si už ani tváre tých ktorých sme odtiaľ dostali. Dokonca ani počet. Nezaujímal som sa o to. Túto moju povahu vo mne ostantý cítili.. proste videli že niečo nie je v poriadku. Navyše väčšina z nich nemohla po šichte ani jesť, keďže sme okrem tých Ľudí vytiahli aj ďalśích niekoľko mŕtvol a proste im z toho bolo zle. Mne nie.. každopádne ja som to mal na lekárskom zázname, že mám proste nejakú.. poruchu.
Zvyšok tohto dňa už pozostávalo len s klasických činností. Vlastne sa to nehorázne vlieklo, aj keď mne to moc nevadilo. Okrem odpratávaní trosiek ma k večeru presunuli hlbšie do už sčasti zrenovovanej dediny na "stavbu" a opravu domov. Tento krát už som na sebe nemal ani mikinu či tričko. Len helmu, nohavice a koženú výstroj. Bolo mi hrozné teplo, za čo mohla práve námaha. Moje svaly ma vlastne dosť boleli a pálili, kvôli fyzickej námahe ktorú som v podstate stále už od rána vyvíjal a stále som nemohol len tak prestať.
Začalo sa stmievať no mi sme stále pracovali. Tento dom musel byť do rána hotový a ja som asi pr´vy krát v živote pocítil, čo to je delírium z nedostatku spánku a energie. V podstate som prvý krát v živote ochutnal kávu. Vôbec mi nechutila no aspoň trocha ma stále udržiavala pri zmysloch. Ruky som si necítil vôbec. Mal som ich úplne zodrené od používania nástrojov. Momentálne som ich mal obalené v bielej špinavej látke a držal som v nich kladivo. Po troch pribytiah som do dreva zabil ďalśí klinec. Vedľa neho išli ešte ďalšie tri. Táto práca bola naozaj monotónna no momentálne mi to vôbec nevadilo. Keby že monotónna neni, nezvládal by som ju robiť. Jedine monotónnosť a už naućené pohyby, ktoré si pamätalo skôr telo než myseľ, ma ešte udržovalo v ako takej efektivite. Po dorobení tejto steny som sa o ňu oprel a s unaveným povzdychom som sa pozeral na nočnú oblohu. Aj keĎ bola moc, pracovalo sa v svetle, bolo to však svetloz lampášov a lámp. Staćilo.
Chvíľu som tam len sedel a sledoval som ľudí, ktorý prechádzali po ulici. Bolo ich len pár a väčšina z nich niečo robila, aj keď momentálne teraz skôr svoje činnosti opúšťali a vracali sa domov. Popravde som ľud´isledoval rád, aj keď z určitej vzdialenosti. Niekde zdola som od majstra počul, že o hodinu končíme a tak som sa rozhodol, že to už nejakým spôsobom dotiahnem bez prestávky. Znova som si dúškami upil z čutory, ktorú som mal pripnutú o opasok a po osviežení som sa znova pustil do práce.
Po odpracovaní som sa na moc nezmohol. Proste som len sedel na jednej z výnimočne nezničených lavičiek pri obytnej zóne v ktorej som práve pracoval. Už som na sebe nemal veci, ktoré som mal vypožičané od robotníkov ale znova moje vlastné oblečenie, teda mikinu a podobne. Chcel som sa pohnúť, čoskoro.. no na tej lavičke som nakoniec aj zaspal. Dnešok bol predsa len únavný deň.
Goku- Nukenin (A-rank) *ADMIN
- Počet příspěvků : 781
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
// Hezké, mise splněna.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
Ráno som sa.. prebudil na lavičke. Ako inak, keď som tu k večeru zaspal. Postavil som sa z nej a skontroloval som, či mám pri sebe všetko. Nikto ma neokradol, čo bolo fajn.. asi si to momentálne nikto nedovolil keď je v Kiri v stave, v akom je. Poškrabal som sa na čele, kde som mal niečo zaschnuté.. nevedel som však či to bol cement alebo blato.. Včera bol naozaj.. deň po ktorom budem celé moje telo cítiť ešte dosť dlhý čas. Pri práci sa mi však dobre rozmýšľalo o istých veciach, ako napríklad technikách ktoré by moje novotvorené Kenjutsu mohlo obsahovať. Preto som s až neprimeraným elánom schytil meč a prevesil si ho cez chrbát. Aj keď navonok som pôsobil stále rovnako pasívne a ľahostajne.
(presun)
(presun)
Goku- Nukenin (A-rank) *ADMIN
- Počet příspěvků : 781
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
- Vyčištění vodovodu a prohloubení studny/D-rank mise:
- Šel jsem zadumaně ulicí a ještě teď mě polévalo horko. To co jsem si předtím přečetl na tabuli, to bylo vážně něco.
Čistit vodovody, školit vesničany, trénovat je... Co sem komu udělal? Čekal jsem něco trochu jiného. Jenže co víc se může chtít po geninech, že ano? V momentálním stavu se nemůžu postavit proti někomu na úrovni Jounina. Kdo ví jestli bych porazil chuunina, některý "děti" maj fakt děsivý schopnosti.
A jak jsem takhle šel s mapou v ruce, přemýšlel a dumal, zjistil jsem že jsem špatně odbočil a ocitl se u studny, místo u starého vodovodu. Každopádně když už jsem tu byl, tak jsem si řekl, že se dám do díla. Nejprve jsem si ale musel sehnat lopatu a kýbl.
Přišel jsem k prvnímu domu, na který jsem natrefil a zaťukal jsem na dveře. "Dobrej. Jsem genin a mám tu práci, budu vám tu prohlubovat studni. Takže jestli chcete mít prohloubenou studnu, dejte sem lopatu a kbelík, pak vá to vrátim." Muž který otevřel se očividně bránil smíchu, když uslyšel slovo "genin", ale když jsem na něj hodil nevraživej pohled, usmívat se přestal a začal se mračit. "Je mi líto pane, tady žádné lopaty ani kbelíky nemáme, takže pokud nic nepotřebujete, tak vypadněte." Řekl a chtěl zabouchnout dveře. Strčil jsem tam nohu a nenechal ho. "Dobře, tak kde najdu někoho, kdo lopatu a kýbl má?" Zeptal jsem se a když mi chtěl nohu ze dveří vykopnout ven, tak jsem ji zvednul a tu jeho mu přišlápnul. "Támhle, třetí dům zleva. Pan Shiro by to mohl mít." Syknul a hned jak jsem zvedl nohu, muž zabouchl dveře a ozvalo se klapnutí západky.
Otočil jsem se a vyrazil k třetímu domu zleva. Zabouchal jsem na dveře a když mi otevřel starý shrbený dědula, hned jsem spustil. "Dobrej, mám tu práci pro vesnici, budu vám prohlubovat studnu, potřebuju půjčit lopatu a kýbl." Starý pán se usmál, nechal pootevřené dveře a na chvíli odešel.
Najednou se mi nad hlavou ozvalo písknutí. Zvedl jsem hlavu, jenže mi do očí zasvítilo slunce, najednou mi ale něco spadlo na hlavu, já viděl jen tmu a pak mi něco spadlo na nohu. Tu věc z hlavy(kýbl) jsem si sundal, mezi tím co jsem poskakoval na jedné noze a pak jsem zvedl i tu věc co mi spadla na nohu(lopata). Zastínil jsem si oči rukou, podíval se znovu nahoru a v okně jsem viděl smějícího se stařečka. "Díky ty jeden prašivej senile. Až to dodělám, přinesu to zpátky." Procedil jsem skrz zuby a jen tak letmo jsem koukl na dveře, které byli najednou nějakým způsobem zavřené. Byl jsem si na sto procent jistej, že ten dědula viděl, jak jsem mluvil s tím vesničanem předtím a pekelně se mi za to pomstil.
Došel jsem ke studni a s kýblem i lopatou jsem se spustil po laně dolů. Ve studni byla překvapivě voda, ale bylo jí tam málo. Zaryl jsem lopatu do země a chtěl jsem vykopnout hlínu, jenže k mojí nelibosti jsem nevytáhl nic, protože se hlína okamžitě smísila s vodou. A tak jsem začal nejprve kbelíkem nabírat vodu ze studny a vylévat ji ven, tak aby mi nenatekla zase zpátky, takže to bylo pěkných pár metrů. Nejlépe by se to dělalo ve dvou, bohužel jsem nikoho na pomoc neměl a hmotné klony jsem ještě neuměl. Navíc Shunshin s vodou by byl akorát tak na vystříkání té vody všude kolem, ale když jsem už měl prázdný kbelík, tak jsem se Shunshinem dostal zpět do studny, abych práci urychlil(ale mokrej jsem byl od hlavy až k patě).
Když jsem ale jednou vylezl ven a vylil vodu, znovu mi něco přistálo na hlavě. Byl to druhý kbelík a znovu ho hodil z okna ten neuvěřitelně protivnej stařík s neuvěřitelně dobrou muškou. "Takhle ti to půjde líp synku!" Zasmál se a zase okno zavřel.
Nejdřív jsem byl pochopitelně naštvanej, ale pak mi něco blesklo hlavou. Prázdný kbelík jsem nechal na kraji studny a s druhým prázdným jsem se Shunshinem dostal zase dolů. Tam jsem naplnil kbelík teď už hlínou, protože voda byla všechna pryč a pomocí Kawarimi no Jutsu jsem si prohodil místo s prázdným kbelíkem na okraji studny. Takže já jsem byl nahoře s plným a dole byl prázdný. Kbelík jsem vyklopil, nechal ho na kraji studny a Shunshinem jsem skočil dolů do studny. Takhle jsem postupně hloubil a hloubil, kopal a kopal, dokud jsem konečně nenarazil na pramen. Ještě párkrát jsem kopnul do pramene a vybral jsem ven zkalenou vodu. Když jsem se dostal konečně nahoru, oklepal jsem se, trochu očistil, vzal jsem kýble, lopatu a šel jsem to vrátit staříkovi. Zaklepal jsem na dveře a když stařec otevřel, strčil jsem mu do dveří kýble a lopatu, otočil jsem se na podpadku a s mapou v ruce jsem se vydal k místu, kde byl ten starej vodovod, kterej jsem měl opravit a vyčistit.
Po asi hodině pátrání jsem se konečně dostal k vodovodu. Vodovod měl zhruba metr v průměru a voda byla uzavřená, protože tak znečištěným potrubím by protékal pouze kal a nechutná voda nepoužitelná zhola na nic.
První co jsem musel udělat bylo sehnat si náčiní. Samozřejmě jsem to musel udělat stejně jako posledně, takže jsem obcházel dům od domu, zděloval jsem lidem že musím vyčistit vodovod, aby jim ta voda tekla a v případě nouze jsme měli náhradní zdroj. Většina obyvatel nebyla moc vlídných, protože ani já jsem nebyl, ale podařilo se mi najít pár ochotných, kteří mi laskavě zapůjčili věci potřebné k vyčištění toho sajrajtu. Dostal jsem rejžák, kýbl s vodou, špachtle, ocelové kartáče a od jednoho topenáře dokonce i barvu na vodovodní trubky a spoustu dalších věcí. Vždy jsem si na mapě nakreslil u jejich domku obrázek věci, které jsem si u nich zapůjčil, abych věděl, kam to poté jít vrátit. Když jsem měl vše potřebné, vyrazil jsem.
Na mapě jsem měl od topenáře vyznačený vlez do vodovodu, který tam byl kuli údržbě. Došel jsem k poklopu, který měl nahoře kolo jako u vlezu do ponorky. Vzal jsem za kolo, zapřel jsem se a zabral. Kolo se ani nepohlo. Chvíli jsem dumal nad tím, jak to povolit a pak jsem si odepnul jeden z mečů a zaklínil jsem ho mezi dvěma paprsky kola, abych měl delší páku. Když jsem se znovu zapřel a oběma rukama zabral, ozvalo se prasknutí a kolo povolilo. Bylo pořádně zarezlé a tak jsem vzal trochu vazelíny(kterou jsem také dostal, ale počítal jsem s ní spíš až na ventily na pouštění vody, které mají být také pořádně zrezlé) a netřel jsem hřídel pterá vedla od středu kola k otevíracímu mechanizmu. Pak už stačilo jen několikrát otočit a šlo to už snadno. Odklopil jsem poklop a vlezl jsem dovnitř. Rozsvítil jsem světlo a polilo mě horko. Ten bordel byl neskutečnej. Spoustu naplavených věcí, spoustu řas kolem dokola potrubí a spoustu slizu. Musel jsem se plazit, protože průmer potrubí byl metr, takže jsem nejdřív rejžákem vydrhnul prostor pod sebou, abych tam mohl ležet a nebyl špinavej od hlavy až k patě a potom jsem si začal postupně šistit cestu před sebou a vynášet naplavené věci pryč. Postupně jsem vše vynášel ven, čistil potrubí kartáčem, omýval ho, vyháněl jsem špinavou vodu ven, potom jsem obrušoval rezavé části potrubí a natíral je novou barvou a poté co barva zaschla jsem to všechno znovu omyl. Byla to úmorná, neskutečně dlouhá, stereotipní práce. Zabralo mi to spoustu hodin, i když jsem dělal jak nejrychleji jsem mohl.
Když jsem celé potrubí pořádně vyčisil a vynosil jsem ven všechno náčiní, zbývalo mi už jen počkat na zaschnutí barvy a potom pustit hlavní uzávěr, aby se potrubí naplnilo vodou a voda byla přiravena k použití, pokud nastane čas na otevření tohoto vodovodu. Zkontroloval jsem, že poklop bude pořádně zavřený a vyrazil jsem.
Došel jsem k hlavním uzávěrům vodovodu a začal jsem je promazávat. Potom jsem použil meč jako páku a povolil jsem ventily. Stavidlo se otevřelo a do vodovodního potrubí byla vpuštěna voda, která se zastavila až u dalších ventilů v nějaké hlavní vodárně vesnice, nebo něčeho podobného, kde rozhodovali a vpuštění tohoto zdroje vody do vesnice.
Já jsem se s pocitem dobře vykonané práce vydal po mapě vrátit všechny zapůjčené věci. S očišťováním jsem si nedělal hlavu, prostě jsem jim to s poděkováním mrsknul zpátky a o víc už jsem se nestaral. K mému údivu mi ty slušnější ještě děkovali za odvedenou práci.
Zajímavé.
Byl jsem ale dost slušně zašpiněnej a smrděl jsem jako žumpa, takže nejprve jsem vyrazil do své přidělené garzonky, umyl jsem se a vzal jsem si čisté oblečení. Dost mi kručelo v břiše, ale nic k jídlu jsem tu neměl. Modlil jsem se, abych dostal za "misi" zaplaceno okamžitě a mohl se jít hned najíst. Déle jsem tedy již neotálel a vyrazil jsem do kanceláře Mizukageho.
/Přesun
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Hezky napsané, trochu náročné na chakru, ale to vůbec nevadí. Mise splněna
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
- Výcvik obyvatel Kirigakure ve vojenství (C rank):
Ďalší deň v službách Kirigakure no sato. Bol som v podstate, až na jednu maličkosť, normálnym shinobim. Takže som mal stále povinnosti a misie, ktoré som nemohol odmietnuť, aj keby som chcel. Bola naozaj škoda, že som práve túto odmietnuť nemohol.
Stál som uprostred miesta, kde pred pár rokmi pravdepodobne ešte stála budova. Momentálne tu bola len udupaná zem, na ktorej nič nerástlo. Bolo to jedno z tých voľných miest, kde sa konali cvičenia pre obyvateľov Kirigakure no sato, ktorý neboli shinobi. Bola to vlastne branná povinnosť. Mi Shinobi sme boli silou dediny no popri nej sa rozhodlo o tom, že musí každý obyvateľ vedieť zaobchádzať so zbraňami, počúvať rozkazi a pohybovať sa podľa nich.
Výsledok? Predo mnou stála asi desiatka ľudí, ktorý v rukách takmer nikdy nedržali meč. Ženy, deti, muži... Všetci ktorý ho v rukách dokázali udržať. Meč či hocijakú inú zbraň. Na pravo odo mňa bola apelta so zbraňami a na lavo figuríny. Túto skupinu som mal na starosti sám, čo mohol byť celkom problém. Nešlo o to, že by som nemal trpezlivosť s ľuďmi, tej som mal požehnane. Skôr som netušil ako niekoho niečomu naučiť. Vtedy pri jazere s Katarom to bolo iné. Bol to shinobi, navyše na vyššej hodnosti ako ja. Takźe naučiť ho nejakému základnému pravidlu šermu bolo primitívne. Lenže oni nikdy stret nezažili. Jediné miesto kde sa pobili bolo tak v krčmách a hostincoch.. nezažili stret, ktorý by ich mohol stáť život. S povzdychol som stál na mieste a vyčkával. Rozprávali sa medzi sebou. Očividne sami od seba nedokázali ani len začať. Či sa napríklad nastúpiť do pozoru alebo podobne. Vlastne boli v celkom dobrej nálade. Predsa len, nie každému sa podarilo prežiť posledné udalosti.
Ešte chvíľu som stál na mieste, po čom ku mne prišiel jeden z mojich kolegov, ktorý mi mal s nimi pomôcť. Po prehodení zopár slov sa len vzdialil a začal chystať cvičné figuríny.
Predstúpil som pred ostatných a rukou naznačil, aby sa postavili. Niektorý z nich uposlúchli hneď, no iný si môjho príchodu všimli až neskôr. Keď sa nastúpili vśetci v podstate do trojradu predo mňa, začal sa pomedzi nich prechádzať môj kolega a rozdával im zbrane. HOvorenie pri tom nechal na mňa.. kto vie prečo.
"Trvalo vám to." Prehovoril som k nim bez ostychu a v momente som videl na tvárach niektorých mužov pohŕdanie. Pohŕdali mnou. Pohŕdali tým, že ich mal na starosti niekto tak mladý, ako ja.
"Aby sme si to vyjasnili.." Začal som znova a každého takého jedinca som schladil pohľadom.
".. je mi jedno, či sa budete na mojom cvičení snažiť, či sa na to vykašlete alebo aké budu vaše výsledky. Nepatrím k tým, ktorý by mali nejaký pocit povinnosti zariadiť, aby sa z tejto skupiny stala jednotka. Sú to vaše životy.." V tom predo mňa predstúpil asi dvojmetrový chlap, statný.. pravdepodobne nejaký drevorubač alebo kováč. Povedal mi niečo na štýl nech si dávam pozor na ústa, že som len malý smrad a že nechápe prečo im pridelili niekoho, kto si ešte utiera bradu od mamčinho mlieka. Musel som sa trocha pousmiať. Takýto typ osobnosti som poznal a nemohol som si odpustiť, nepotupiť ju ako to len šlo. Vyzval som ho, aby mi dokázal to, že moje cvičenie nepotrebuje.. vyzval som ho k útoku. V momente keď mi chcel dať povýšeneckú facku, som sa mu pozrel do očí a...
Prešiel som popri jeho previci a začal kráčať pred ostatnými v skupine. Jeho stuhnutého tela neschopného pohybu som si už nevšímal. Samozrejme som ho nezabil. Len bude ešte nejaký čas paralizovaný.. strachom.
"Takže, nebudem vás klamať. Nemáte šancu. Zomriete pri prvom strete s hocijakým shinobim. Dokonca aj študenti akadémie by mali väčšiu šancu prežiť než vy." Povedal som im na rovinu a prezrel som po tvári každému z nich. Nechalo to na nich dosť silnú odozvu. Aspoň sa prestali tak priblbo usmievať.
"Dôvod prečo vznikli tieto cvičenia, je aspoň podľa mňa v prípade, že shinobi tejto dediny padnú a vy budete musieť evakuovať, aby ste nemuseli byť takým ľahkým terčom pre banditov, lapkov či sólových shinobi nízkeho ranku." Zobral som si jeden z drevených mečov a prezrel som si ho. Bol približne rovnako ťažký ako ľahká katana.. predsa len to bolo len drevo.
"Vašou zbraňou je počet, je vás veľa. Rovnako ako nie práve poctivé taktiky. Ako sa hovorí, najlepšie techniky predávajú tí, ktorý prežili. A verte že tí boli zväčša v presile" Pár krát som si v ruke drevenú palicu pohodil a následne som ju zodvihol nad hlavu. Tým som vlastne zablokoval sek, ktorý na mňa išiel zhora a od zadu, od chlapíka ktorého som pred nejakým časom nechal ohromeného stáť na mieste.
"Presne o tom hovorím, dobrý ťah. Keby že na mňa v tom momente zaútočia ďalší, dostal by si ma... keby že nie som kto som." Pokrčil som ramenami. Nebolo potrebné klamať. Vďaka môjmu prebiehajúcemu Anbu výcviku som ovládal techniku tichého zabíjania, ktorá mi umožňovala vnímať "dokonalým" spôsobom aj inými zmyslami, než zrakom. Pretočil som sa na bok a pokynul som môjmu kolegovi, že môžme začať.
Potom začali tie nudné veci. Základné úderi mečom, základné postoje a základné výpady. Rovnako ako aj základné taktiky proti shinobi, ktoré by mohli využiť. V podstate to bolo celkom zvláštne. Určite ani z jedného tu, nebude perfektný ninja, nikdy.. všetci na to už boli moc starý. Dokonca aj "deti" boli staršie než ja a ich chakrový systém tým pádom na tom bol dosť biedne.
Pokračovali sme v cvičení jednoduchých techník, skupinových bojov, viacerí proti jednému a podobne. Celkové cvičenie vlastne trvalo, po fyzickej stránke asi tri hodiny. Po troch hodinách už nebol nikto shopný sa od vyčerpania pomaly ani len pohnúť. Mal som tu rozličné fyzičky a tak bolo koordinovať toto cvičenie dosť.. náročné. Nakoniec sme sa s kolegom dohodli, Že si skupinu rozdelíme na polovicu. Jedna polovica boli tý s lepšou fyzičkou a práve tý sa venovali môjmu kolegovi, druhá sa venovala mne.
Rozhodne som z tempa pri cvičení ubral. Tiahlo to na štvrtú hodinu a tak som im skôr hovoril o teórii a predvádzal rôzne výpady, ktorými by mohli shinobiho, nie tak zbehlého v Kenjutsu, prekvapiť. Rovnako som im aj približne ukázal ako nachádzať s hádzacími zbraňami a lukmi. Luky boli to, čo mohli dedinčania efektívne využiť proti Shinobi. Samozrejme nie jeden proti jednému, ale horda proti horde. Bola to zbraň na diaľku a keď sa na vás zosipe salva šípov, vždy máte nejaké straty. Či už ste shinobi, alebo nie.
Následujúcu, poslednú hodinu sme sa venovali práve strelbe s lukom. Sám som nestrielal, len som ostatných dirigoval a hovoril im, čo robia zle.
Po skončení sa všetci až podine rýchlo a energtecicky vybrali späť k svojim rodinám, ak ešte nejaké mali. S povzdychom som sa pozrel na Kolegu, ktorý tiež "emigroval na západ" a tak som tu ostal sám.. a spolu so mnou kopa bordelu, ktorý mi zabral ďalšiu hodinu upratovania. Okrem zbraní trebalo spísať koľko šípov sa zlomilo, koľko sa zlomilo lukov či drevených palíc. Predsa len zásoby boli obmedzené a preto trebalo vždy presne spísať tieto hodnoty, aby sa vedelo čo treba dokúpiť, vyrobiť a podobne. Bolo to peklo, nič príjemné.. ešte šťastie že som bol taký flegmatik.
Nakoniec som sa znova vybral ku mne domov. Býval som v baráčkovej zóne, klasicky´domček.. ničím zvláštny. Nič zvláštneho som ani nerobil. Len som prišiel pozrieť rodičov, prehodil som s nimi zopár slov, išiel som spať a ráno som sa znova vydal z domu von..
(presun)
Goku- Nukenin (A-rank) *ADMIN
- Počet příspěvků : 781
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
Splněno
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
Dopotácel jsem se do svého skromného pokoje v ubytovně. Hlava mě už moc nebolela, i žaludek se trochu uklidnil, ale moje pohyby a držení rovnováhy mi pořád dělalo velký problém. Jak jsem si myslel, poškození bubínku nebude záležitost, která by se vyřešila přes noc.
Boty jsem nechal před pokojem a vešel jsem dovnitř. Můj pokoj byli jen čtyři hole stěny, okno, postel a dvě truhly. Jedna na oblečení, druhá na zbraně. Z jedné jsem vytáhl ručník a věci na převlečení a šel jsem do společných sprch ubytovny ze sebe udělat člověka.
Po sprše jsem se dokolébal do pokoje a rovnou do postele, kam jsem s sebou plácnul a už nevstal.
Boty jsem nechal před pokojem a vešel jsem dovnitř. Můj pokoj byli jen čtyři hole stěny, okno, postel a dvě truhly. Jedna na oblečení, druhá na zbraně. Z jedné jsem vytáhl ručník a věci na převlečení a šel jsem do společných sprch ubytovny ze sebe udělat člověka.
Po sprše jsem se dokolébal do pokoje a rovnou do postele, kam jsem s sebou plácnul a už nevstal.
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
https://www.youtube.com/watch?v=4fRaWZji_Co
Faito
V Kirigakure ten den nebylo hezky. Hustý déšť protrhal mlhu a zanechával ulice prázdné, chladné a lesklé. Mé těžké boty procházely kaluže a voda jim pramálo vadila. Byly ještě zašpiněné z jeskynního komplexu, možná jsem je měl umýt, aby se neničily. Já však měl jiné myšlenky. Myslel jsem na všechny, kteří padli v boji s jednotkou Tsuchikageho. Bylo štěstí, že se nás nerozhodli zavalit.
Už jsem měl za sebou více než polovinu domů, když jsem přišel do starého, ale zachovaného sídla. Otevřela mi žena, kterou jsem si nepamatoval, ale ona mě znala moc dobře. Nemusle jsem říkat nic, aby poznala, že nesu špatnou zprávu.
Třesoucíma rukama vzala dopis, rovnou ho otevřela a přejela očima.
Oči jí zesklovatěly, první slzy stekly po tváři. Pak se ale stalo něco, co jsem nečekal. Žena se na mě podívala a zeptala se:
"Víte vůbec, jak se jmenoval můj syn?"
Měl jsem v ruce přes šedesát dopisů, neměl jsem tušení, u kterého jsem byl. Neřekl jsem tedy nic.
"Renji! Renji Kasame, syn Tanaky Kasameho!"
V tu chvíli mi svitlo. Tanaka Kasame byl velitel ANBu v době, kdy jsem sloužil pod Reinou. Veřejná poprava byla tehdy na místě, všichni věděli, kdo byl vrahem.
"Připravil jsi mě o manžela i o syna!" Žena začala plakat a bušit mi vztekle do hrudi. To bylo to poslední, na co se v jejím pokročilém věku zmohla. Opět jsme pod slupkou necitelného Edo Tensei pocítil emoci. Byla slabá, ale byla tam. Lehce jsem ženu odstrčil.
"Je mi to líto...je mi to skutečně líto..." řekl jsem a sám nevěřil vlastnímu hlasu, jak by pak mohla ona.
"Dělám vše proto, abych ochránil vesnici, už to nebude dlouho trvat... Je mi to líto..."
Nemohl jsem se podívat té ženě do očí. Zbavit ji dvou lidí, pro které žila, to nemělo omluvu.
Otočil jsem se na patách a beze slova odešel rozdat další kondolence...
Faito
V Kirigakure ten den nebylo hezky. Hustý déšť protrhal mlhu a zanechával ulice prázdné, chladné a lesklé. Mé těžké boty procházely kaluže a voda jim pramálo vadila. Byly ještě zašpiněné z jeskynního komplexu, možná jsem je měl umýt, aby se neničily. Já však měl jiné myšlenky. Myslel jsem na všechny, kteří padli v boji s jednotkou Tsuchikageho. Bylo štěstí, že se nás nerozhodli zavalit.
Už jsem měl za sebou více než polovinu domů, když jsem přišel do starého, ale zachovaného sídla. Otevřela mi žena, kterou jsem si nepamatoval, ale ona mě znala moc dobře. Nemusle jsem říkat nic, aby poznala, že nesu špatnou zprávu.
Třesoucíma rukama vzala dopis, rovnou ho otevřela a přejela očima.
Oči jí zesklovatěly, první slzy stekly po tváři. Pak se ale stalo něco, co jsem nečekal. Žena se na mě podívala a zeptala se:
"Víte vůbec, jak se jmenoval můj syn?"
Měl jsem v ruce přes šedesát dopisů, neměl jsem tušení, u kterého jsem byl. Neřekl jsem tedy nic.
"Renji! Renji Kasame, syn Tanaky Kasameho!"
V tu chvíli mi svitlo. Tanaka Kasame byl velitel ANBu v době, kdy jsem sloužil pod Reinou. Veřejná poprava byla tehdy na místě, všichni věděli, kdo byl vrahem.
"Připravil jsi mě o manžela i o syna!" Žena začala plakat a bušit mi vztekle do hrudi. To bylo to poslední, na co se v jejím pokročilém věku zmohla. Opět jsme pod slupkou necitelného Edo Tensei pocítil emoci. Byla slabá, ale byla tam. Lehce jsem ženu odstrčil.
"Je mi to líto...je mi to skutečně líto..." řekl jsem a sám nevěřil vlastnímu hlasu, jak by pak mohla ona.
"Dělám vše proto, abych ochránil vesnici, už to nebude dlouho trvat... Je mi to líto..."
Nemohl jsem se podívat té ženě do očí. Zbavit ji dvou lidí, pro které žila, to nemělo omluvu.
Otočil jsem se na patách a beze slova odešel rozdat další kondolence...
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
Nutkavá potřeba dojít si na malou mě probudila z tvrdého spánku. NEjdřív jsem si nakapal do ucha a vzal si prášek. Potom šel jsem na společné záchody na univerzitě a došel jsem si "kam jsem potřeboval".
Ubytovna měla tu nevýhodu, že tam nikdy nebylo moc soukromí. Co mi vadilo nejvíc bylo to, že hned vedle pisoárů bylo okno s čirým sklem. Díky tomu jsem ale teď mohl vidět, jak venku na ulici stojí Mizukage-sama a do něj buší nějaká stařena. Když jsem viděl jeho dopisy v ruce, trochu mi došlo, o co jde. Bylo mi ho trochu líto, todle byla jistě ta nejhorší povinnost ze všech.
Došel jsem si umýt a osušit ruce, dooblékl jsem se a vyrazil jsem ven. Mizukage-sama zrovna předával jeden dopis, tak jsem zpomalil a počkal, dokud se před ním nezavřou dveře. Potom jsem přidal do kroku a Mizukageho jsem došel. Hlava se mi stále motala a krok jsem měl nejistý, díky narušené rovnováze kuli prasklému bubínku, z toho výbuchu od Tsuchikageho...
"Mizukage-sama? Omlouvám se že ruším, ale zvědavost mi nedala... Viděl jsem z okna co se stalo. Vím že to není moje věc, ale tadle žena reagovala... jinak než ostatní. Smím se zeptat proč?"
Ubytovna měla tu nevýhodu, že tam nikdy nebylo moc soukromí. Co mi vadilo nejvíc bylo to, že hned vedle pisoárů bylo okno s čirým sklem. Díky tomu jsem ale teď mohl vidět, jak venku na ulici stojí Mizukage-sama a do něj buší nějaká stařena. Když jsem viděl jeho dopisy v ruce, trochu mi došlo, o co jde. Bylo mi ho trochu líto, todle byla jistě ta nejhorší povinnost ze všech.
Došel jsem si umýt a osušit ruce, dooblékl jsem se a vyrazil jsem ven. Mizukage-sama zrovna předával jeden dopis, tak jsem zpomalil a počkal, dokud se před ním nezavřou dveře. Potom jsem přidal do kroku a Mizukageho jsem došel. Hlava se mi stále motala a krok jsem měl nejistý, díky narušené rovnováze kuli prasklému bubínku, z toho výbuchu od Tsuchikageho...
"Mizukage-sama? Omlouvám se že ruším, ale zvědavost mi nedala... Viděl jsem z okna co se stalo. Vím že to není moje věc, ale tadle žena reagovala... jinak než ostatní. Smím se zeptat proč?"
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Faito
"Zabil jsem jí muže a syna. Chápu jí..." řekl jsem jen, když jsem za sebou uslyšel Keiga.
"Mimochodem, dobrá práce na misi. Je vidět, čím se lišíš od těch mladých geninů..."
"Zabil jsem jí muže a syna. Chápu jí..." řekl jsem jen, když jsem za sebou uslyšel Keiga.
"Mimochodem, dobrá práce na misi. Je vidět, čím se lišíš od těch mladých geninů..."
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
"Zabil? No, nechci bejt netaktní, ale pokud zemřeli v bitvě, nezabil jste je vy, zabila je válka. Neříkal jste snad před odchodem, že nikoho nenutíte? Já si to pamatuji celkem dobře."
Tu ženu jsem nechápal. Manželky i matky shinobi s tím musejí prostě počítat. Todle je ve válce časté. I když každá doufá, že právě její blízký to přežije, ve skrytu duše musí vědět, co může nastat.
"Opravdu si myslíte, že sem pracoval dobře?... Já si myslím, že jsem to spíš podělal. Nechal jsem se na začátku unést a doplatil jsem na to. Chyba, z který se příště poučím.
Todle přeci jen nebyl můj styl. Já nerad jdu na nepřítele přímo, raději útočím ze zálohy."
Nesnášel jsem ty čelní souboje, kde stačí aby nepřítel použil nějakou podělanou techniku, kterou ani neznám a vyřadil mě. Nejlepší proti shinobimu je nečekanej útok z úkrytu, jeden jedinej, smrtící.
"Můžu se zeptat na rozdělení do týmů, pane? Vím že hodně předbíhám, ale rád bych vám do budoucna sloužil jako jeden z Oininů. Můj děd sloužil v Kiri jako Oinin, když byla známá ještě jako krvavá mlžná. Jeho předci byli také zabijáci. Chci pokračovat v rodinné tradici."
Tu ženu jsem nechápal. Manželky i matky shinobi s tím musejí prostě počítat. Todle je ve válce časté. I když každá doufá, že právě její blízký to přežije, ve skrytu duše musí vědět, co může nastat.
"Opravdu si myslíte, že sem pracoval dobře?... Já si myslím, že jsem to spíš podělal. Nechal jsem se na začátku unést a doplatil jsem na to. Chyba, z který se příště poučím.
Todle přeci jen nebyl můj styl. Já nerad jdu na nepřítele přímo, raději útočím ze zálohy."
Nesnášel jsem ty čelní souboje, kde stačí aby nepřítel použil nějakou podělanou techniku, kterou ani neznám a vyřadil mě. Nejlepší proti shinobimu je nečekanej útok z úkrytu, jeden jedinej, smrtící.
"Můžu se zeptat na rozdělení do týmů, pane? Vím že hodně předbíhám, ale rád bych vám do budoucna sloužil jako jeden z Oininů. Můj děd sloužil v Kiri jako Oinin, když byla známá ještě jako krvavá mlžná. Jeho předci byli také zabijáci. Chci pokračovat v rodinné tradici."
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Faito
"Ano, mohl jsem jí říct, že její muž byl natolik mocný, aby mohl žít a její syn byl natolik hloupý, aby šel horlivě do boje. Ale myslím, že tohle plačící matky nechtějí slyšet..." řekl sjem poněkud sarkasticky.
"Být Oininem je čest. Sám jsem byl velitelem Oininů za mých mladých let a vítám lidi, kteří se rozhodnou jít touto cestou.
Znáš pro a proti? Je to těžké..."
"Ano, mohl jsem jí říct, že její muž byl natolik mocný, aby mohl žít a její syn byl natolik hloupý, aby šel horlivě do boje. Ale myslím, že tohle plačící matky nechtějí slyšet..." řekl sjem poněkud sarkasticky.
"Být Oininem je čest. Sám jsem byl velitelem Oininů za mých mladých let a vítám lidi, kteří se rozhodnou jít touto cestou.
Znáš pro a proti? Je to těžké..."
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
"Bez rozvahy splnit jakýkoliv rozkaz, i kdyby to znamenalo zahodit vlastní čest, hrdost, nebo život. Takto mi to bylo prezentováno. Nevím jak tomu je dnes, ale stát se Oininem dříve prý znamenalo vzdát se vlastní identity. Novou identitou, se pro vás stane maska."
Řekl jsem slova mého dědečka, která vždy s hrdostí říkal, když mluvil o starých časech.
"Chci být hoden této cti a dobře sloužit vesnici."
Řekl jsem slova mého dědečka, která vždy s hrdostí říkal, když mluvil o starých časech.
"Chci být hoden této cti a dobře sloužit vesnici."
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Faito
Bylo hezké slyšet tato slova. Vzpomněl jsem si, jak jsem je v obdobném duchu skládal já...ve dvanácti.
"Řekni, proč ty jsi teprve genin? Přeci jen, zkušenosti i výcvik máš na úrovni, kterou by mohli jiní závidět a tví předkové jsou všeobecně známí..."
Bylo hezké slyšet tato slova. Vzpomněl jsem si, jak jsem je v obdobném duchu skládal já...ve dvanácti.
"Řekni, proč ty jsi teprve genin? Přeci jen, zkušenosti i výcvik máš na úrovni, kterou by mohli jiní závidět a tví předkové jsou všeobecně známí..."
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
"Když krvavá mlžná upadla a na místo Mizukageho byl dosazen člověk smýšlející... jinak než předchozí Mizukage, dědeček i jeho rodina, byli vyhoštěni. Skutky mých předků byli označeny za zločiny. Nemám to nikomu za zlé. Někdo za ty zvěrstva musel být potrestán na důkaz, že těmto časům je konec. Děda říkával, že: "Nástroj zreznul a stal se nepotřebným, tak byl odložen."
Vyrůstal jsem mimo vesnici, po smrti rodičů, kteří nechtěli abych byl shinobi mě vychoval děda, který mi nařídil vydat se do Kirigakure, jakmile skončí můj výcvik a on zemře. Tak jsem udělal a tak jsem se dostal sem."
Řekl jsem stroze. Poslední dobou se mě lidi vyptávali na moji minulost až příliš často... ale komu nepřijde divnej dvaceti dvouletý genin, že ano?
Vyrůstal jsem mimo vesnici, po smrti rodičů, kteří nechtěli abych byl shinobi mě vychoval děda, který mi nařídil vydat se do Kirigakure, jakmile skončí můj výcvik a on zemře. Tak jsem udělal a tak jsem se dostal sem."
Řekl jsem stroze. Poslední dobou se mě lidi vyptávali na moji minulost až příliš často... ale komu nepřijde divnej dvaceti dvouletý genin, že ano?
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Faito
"Ano, předposlední Mizukage byl skutečně podivný. Ale vyhánět Oinina za to, že zabíjel, to je jako zardousit slavíka, protože zpívá..."
Oinini byli hlavní silou vesnice. I kdyby měli všichni lidé na světě jiný názor, já si stál za svým. Člověk, tkerý dokáže mrknutím oka bezelstně zabít, byl skvělým nástrojem demonstrujícím sílu.
"Ano, předposlední Mizukage byl skutečně podivný. Ale vyhánět Oinina za to, že zabíjel, to je jako zardousit slavíka, protože zpívá..."
Oinini byli hlavní silou vesnice. I kdyby měli všichni lidé na světě jiný názor, já si stál za svým. Člověk, tkerý dokáže mrknutím oka bezelstně zabít, byl skvělým nástrojem demonstrujícím sílu.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
"Takže, co bych měl udělat pro to, abych měl tu čest a mohl začít s učením se technik Oininů?"
Byl jsem z toho opravdu nadšený, i když jsem se snažil svou netrpělivost pečlivě skrývat. Nevěděl jsem kdy se budu moci dát do díla, ale věděl jsem že to nemůže být dřív, dokud se mi neuzdraví ucho a nespraví rovnováha. Nejsem doktor, ale odhadoval jsem to zhruba na týden, jako většinu drobnějších zranění, co jsem kdy utrpěl.
Byl jsem z toho opravdu nadšený, i když jsem se snažil svou netrpělivost pečlivě skrývat. Nevěděl jsem kdy se budu moci dát do díla, ale věděl jsem že to nemůže být dřív, dokud se mi neuzdraví ucho a nespraví rovnováha. Nejsem doktor, ale odhadoval jsem to zhruba na týden, jako většinu drobnějších zranění, co jsem kdy utrpěl.
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Faito
"Máš štěstí, za pár dní budou ANBu a Oinini nabírat. Když nepočítám osobní zlepšení dle vlastního úsudku, pak tě ve službě ke všemu nakorigují. Stačí nepromeškat zápis..." řekl jsem. Už se ale připozdívalo a já musel zařídit ještě jednu věc...
"Dojdi, prosím, do centrály ANBu a vyřiď jim, že Mizukage odchází inkognito pryč..." řekl jsem a rozpustil tak naši debatní chvilku.
"Musím jít... Pokračuj tak jako doposud, Keigo Nakagami, a budeš lepší než já..."
Jen jsem počkal, co mi odpoví a vyrazil jsem do clony deště.
//přesun
"Máš štěstí, za pár dní budou ANBu a Oinini nabírat. Když nepočítám osobní zlepšení dle vlastního úsudku, pak tě ve službě ke všemu nakorigují. Stačí nepromeškat zápis..." řekl jsem. Už se ale připozdívalo a já musel zařídit ještě jednu věc...
"Dojdi, prosím, do centrály ANBu a vyřiď jim, že Mizukage odchází inkognito pryč..." řekl jsem a rozpustil tak naši debatní chvilku.
"Musím jít... Pokračuj tak jako doposud, Keigo Nakagami, a budeš lepší než já..."
Jen jsem počkal, co mi odpoví a vyrazil jsem do clony deště.
//přesun
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Baráčková zóna
"Děkuji za vlídná slova, Mizukage-sama. Já ale netoužím po velké moci ani slávě. Rozkaz provedu okamžitě."
Srazil jsem paty a postavil se do pozoru a zasalutoval jsem, když Mizukage-sama odcházel.
Lepší než mistr genjutsu, který dokáže kompletně ošálit kohokoliv, dokonce i celou armádu Iwi stojící na hradbách? Hezká povzbudivá slova, ale já jsem realista...
Pomyslel jsem si a vyrazil jsem na velitelství ANBU.
/Přesun
Srazil jsem paty a postavil se do pozoru a zasalutoval jsem, když Mizukage-sama odcházel.
Lepší než mistr genjutsu, který dokáže kompletně ošálit kohokoliv, dokonce i celou armádu Iwi stojící na hradbách? Hezká povzbudivá slova, ale já jsem realista...
Pomyslel jsem si a vyrazil jsem na velitelství ANBU.
/Přesun
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Hned po tom, co jsem se vrátil z velitelství ANBU, jsem vyrazil zpět na svou ubytovnu.
Když jsem se dostal na pokoj, šel jsem zase odpočívat. Nesnášel jsem to flákání se, ale nemohl jsem takhle ani posilovat.
K večeru jsem si vzal zase prášek a nakapal jsem si do ucha. Vytáhl jsem meče, kunaie, shurikeny a začal jsem je brousit.
Když jsem se dostal na pokoj, šel jsem zase odpočívat. Nesnášel jsem to flákání se, ale nemohl jsem takhle ani posilovat.
K večeru jsem si vzal zase prášek a nakapal jsem si do ucha. Vytáhl jsem meče, kunaie, shurikeny a začal jsem je brousit.
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Pootevřel jsem svá ztěžklá víčka a zamračil jsem se směrem ke slunci, které mi už pomalu ale jistě rohem okna nakukovalo do pokoje.
Posadil jsem se na posteli a chvíli jsem čekal, než se mi přestane točit hlava a srovná se mi tlak v hlavě. Potom jsem vstal a šel jsem si znovu nakapat do ucha a vzít si svoje prášky... to byla moje každodenní rutina. Konečně jsem ale mohl zaznamenávat výsledky a k mé spokojenosti u mě došlo k výraznému zlepšení mé mizerné, zraněním rozhozené rovnováhy.
Poté následovala osvěžující sprcha a takové menší zkulturnění, abych nevypadal jako Robinson, když ho našli na moři.
Když jsem se omyl, oblékl jsem se a vzal jsem si svoje ZVN a meče. Všechno jsem to měl tak nabroušené, za tu dobu co jsem se flákal na pokoji, že jsem se skoro bál, aby mi kunaie nezačali vyjíždět z pouzdra.
Sebral jsem se tady a vyrazil jsem na něco k snědku, protože poslední dny jsem tu byl jen o instantním jídle a to se člověku brzy přejí.
/Přesun
Posadil jsem se na posteli a chvíli jsem čekal, než se mi přestane točit hlava a srovná se mi tlak v hlavě. Potom jsem vstal a šel jsem si znovu nakapat do ucha a vzít si svoje prášky... to byla moje každodenní rutina. Konečně jsem ale mohl zaznamenávat výsledky a k mé spokojenosti u mě došlo k výraznému zlepšení mé mizerné, zraněním rozhozené rovnováhy.
Poté následovala osvěžující sprcha a takové menší zkulturnění, abych nevypadal jako Robinson, když ho našli na moři.
Když jsem se omyl, oblékl jsem se a vzal jsem si svoje ZVN a meče. Všechno jsem to měl tak nabroušené, za tu dobu co jsem se flákal na pokoji, že jsem se skoro bál, aby mi kunaie nezačali vyjíždět z pouzdra.
Sebral jsem se tady a vyrazil jsem na něco k snědku, protože poslední dny jsem tu byl jen o instantním jídle a to se člověku brzy přejí.
/Přesun
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Dorazil jsem zpátky na svou ubytovnu, po další šichtě. Sotva jsem pletl nohama. Myslel jsem si, že bez té bedny se budu cítit aspoň trochu lehčí... ale nohy jsem měl jak z olova.
Dobelhal jsem se do sprchy a po sprše jsem si vzal léky, které mi perfektně zabírali, protože se moje ucho hodně lepšilo.
Šel jsem si udělat, k mé velké nelibosti, instantní ramen, abych aspoň trochu zaplácl žaludek a pak jsem šel odpočívat.
Zítra jsem měl v plánu zase začít trénovat.
Dobelhal jsem se do sprchy a po sprše jsem si vzal léky, které mi perfektně zabírali, protože se moje ucho hodně lepšilo.
Šel jsem si udělat, k mé velké nelibosti, instantní ramen, abych aspoň trochu zaplácl žaludek a pak jsem šel odpočívat.
Zítra jsem měl v plánu zase začít trénovat.
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Re: Baráčková zóna
Já nevím co mě to najednou popadlo, ale jak jsem tak ležel na tý posteli v ubytovně a nudil se k smrti, zničeho nic jsem se prostě posadil a řekl si: "Tak dost! Tady končim!"
Nevím jestli to bylo těma frustrujícíma prázdnýma stěnama, malým prostorem, nebo prostě faktu, že todle bylo naprosto žalostný místo k žití, ale prostě mě to tu začalo sr*t.
Vstal jsem, sebral jsem si pár věcí a vyrazil za pár známíma pro pár věcí a pak do lesů.
/Přesun
Nevím jestli to bylo těma frustrujícíma prázdnýma stěnama, malým prostorem, nebo prostě faktu, že todle bylo naprosto žalostný místo k žití, ale prostě mě to tu začalo sr*t.
Vstal jsem, sebral jsem si pár věcí a vyrazil za pár známíma pro pár věcí a pak do lesů.
/Přesun
Keigo Nakagami- ANBU
- Počet příspěvků : 279
Registrován : 30. 06. 14
Age : 33
Strana 1 z 3 • 1, 2, 3
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Mizu Renmei :: Kirigakure :: Obytná oblast
Strana 1 z 3
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru