Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

pro **Tatsuya Kaguya** Thu Nov 13, 2014 9:13 pm

„Jediné světlo mého života, je světlo v ledničce.“
Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato] Post_divider

Věk: 28 let
Hodnost: Jonin
Pohlaví: Muž

Vesnice: Otogakure
Kekkei Genkai: Shikotsumyaku
Klan: Kaguya
Podstata: Suiton
Datum narození: 28.7
Krevní skupina: 0+

Výška: 183cm
Váha: 79kg
Fobie: Arachnofobie

Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato] Post_divider

Charakterové vlastnosti

Jak se chovám já? Možná to bude znít neuvěřitelně, ale já jsem ve shrnutí úplně boží osobnost. Jsem převážně optimista, někdy i realista. Dokážu si z každé věci udělat zábavu, když na mě někdo mluví vážně, dokážu se mu vysmát do obličeje a bez spytání svědomí se otočit a odejít. K lidem se chovám tak, jak to cítím. Nepřetvařuju se a říkám jim, co si o nich myslím, i kdyby to nemělo být podle jejich snů. Převážně to tedy bývá kritika, já vážně nemám rád lidi. Obzvláště nějaké namyšlené autority, které si myslí, že budu skákat tak, jak oni si pískaj. Tse…já jsem tu ten, kdo má píšťalku!
Avšak, i přes toto mé chování mám jednu vážně skvělou schopnost. Já a můj starší bráška, to je taková proměna, že spousta lidí má problémy nás rozeznat. Naučil jsem se chovat v situacích jako on, stejně tak i naopak. Dalo by se říct, že on je jediný člověk, kterého jsem kdy respektoval a vážil si ho. Možná je to i tím, že já sám na něm vidím, že je stejně tak boží, jako já sám!

Oblíbené/Neoblíbené
Oblíbené: Tak jako jo…Lízátka, cucací bombony, kousací bombony, křupací bombony, bombony s čokoládou, bombony bez čokolády, nějaké tyčinky a sušenky si dám s radostí, když mi někdo nabídne. Ale to je asi tak vše. K dalším věcím, kterýma bych určitě nepohrdnul je alkohol, hezké dívky a především zábava! Nesnáším, když se nudím, je to vážně otrava. Miluji sníh, zimu, obecně tmu a Vánoční atmosféru.

Neoblíbené: Jedním slovem zelenina. Zelenina jsou pro mě jak lidi, nechutné cosi na naší planetě. Nesnáším autority a pokud mi někdo něco poručí, mám opravdový problém ho poslechnout, jediný, kdo mi něco může říct, je můj starší bratr!

Zbraně a bojové vlastnosti
Pro ty méně chápavé…já využívám své Kekkei Genkai jako zbraň, chapito všichni? Jednoduše si dokážu vyndat z těla kosti, dokonce i samotnou páteř, pokud mě vážně n*aserete. Pravdou však je, že v taijutsu byl vždy lepší brácha Tetsu. Zpočátku tak byl rozdíl fakt brutální, ale postupem času se to alespoň trošku zpravilo. No, pořád je ale lepší v taijutsu než já, to se mu nezapře. Mojí silnější stránkou je naopak ninjutsu. Vždy když s bráchou bojujeme, nechávám si od něj odstup a kreju mu záda. Buď svým Kekkei Genkai nebo samotnou normální technikou, jako je třeba Kage Bunshin, yeh! Tolik sexy týpků dokupy jste neviděli nikde, není-li pravda, hm? I přes to, že jsem zaměřen na ninjutsu víc než na taijutsu, jsem od malička trénoval své reakce a také rychlost. Je těžké mě zasáhnout a ještě těžší mě porazit, pokud nepřemýšlíte. Je teda fakt, že v boji přemýšlí spíš brácha. Já se nepřítele snažím vyprovokovat a tak si vzít celou situaci pod kontrolu. Kontroluju jednoduše okolí a nepřítele, aby brácha mohl myslet a dávat mu rány jak z děla. Když jsme ale fakt v rejži, kašlu na všechny pravidla. Kdybych viděl bratra ve smrtelném nebezpečí, nikdy bych ho neopustil. Ale nejsem ten, který by se pro každého obětoval, nic hrdinského pro druhé lidi ode mě nečekejte. Jednoduše? Pokud mě chcete zabít, zapněte mozek, rozcvičte se, nádech a výdech, usmějte se a?...Zkuste to!

Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato] Post_divider

PŘÍBĚH

Kapitola I.

Kapitánský deník, den dvacátýosmý, měsíce sedmého. Počasí převážně slunečné, místy polojasné, lokalita Kirigakure a mé jméno? Tatsuya Kagayaky! Víte, nerad mluvím zrovna o svých prvních začátcích. To že jsem se narodil nebyla má volba, já si to nevybral. Jediné, z čeho jsem opravdu šťastný je, že přesně 2 minuty předemnou se narodil můj starší bráška Tetsuya, jsme dvojčata. Na oko nerozeznatelní. Při zamyšlení se nad větou: „Co bych v tomto světě dělal sám?“ Mi způsobuje husí kůži na zádech. Podle všeho, co jsem slyšel od mámy… My dva, já a bráška jsme byli postrachem již od počátku. Ten křik, ta strašná situace pro lidi okolo. Byli jsme hold talentování na v*sírání lidí už od novorozeňátek. Do teď mi připadá zvláštní, pročpak jsem dostal jméno Tatsuya. Tak nad míru podobné jméno jako měl můj bratr, tak moc nerozeznatelní na oko…proč ta stejná jména? Do teď nad tím přemýšlím, je to kvůli tomu, že by jsme byli k něčemu předurčeni, nebo je to jenom náhoda? Kdo ví, j*bat na to, ne?
Z doslechů jsem také postřehl to, že na naše životy, které byli pro vymírající klan důležité, se uspořádala velká oslava, lidé se radovali a pili! Do teď mě žere to, že já neměl ani jednoho panáka, sh*t! Vážně to je pech, musíte se do mě vcítit…má vlastní oslava…Tse. Jediné co mě uklidňuje je, že nepil i Tetsuya. Taky, když to vezmeme logicky, ani jsme nemohli, ale já na tyto logické věci nepřihlížím. Proto si o něco víc lidí myslí, že jsem pako. Avšak…já jsem neskutečně dobrý herec, to si zapamatujte. Toho dne jste totiž dostali Nás, LEGENDÁRNÍ dvojčata! Madafuckaaaa!

Kapitola II.
Co čas, to růst a nové zkušenosti. Naše matka nás oba dva milovala, hýčkala si nás a jak by řekl můj starší bratr…zneužívali jsme toho. Všichni lidé říkají, že dítě je takové, jak si ho vychováte, avšak my dva…jsme jasným příkladem, že když máte jistou hrdost a svou hlavu, je na Vás samotných si rozmyslet to, jak se budete chovat. Navíc, my dva jsme tak nějak vždycky kašlali na pravidla, na rozkazy a vůbec na okolní autority, nebyli jsme hodné děti ani teď a ani v budoucnosti.

Navíc…naučit se mluvit, lézt, běhat, skákat a vůbec dělat veškerý rámus muselo být pro naší mámu opravdu perlička. Nás otec byl stále někde na misích, on byl vždycky divnej. Uschovával v sobě pocit viny za Kimimara, našeho předka. Dělal fůru špatných věcí a náš otec-podle mého- žil jen proto, aby vesnici a vůbec celému lidu dokázal, že náš klan je mírumilovný, poslušný a vůbec dokonalý. Možná nás miloval, ale já to necítil a proto jsem ho jednu chvíli ani nevnímal. Ten muž byl pro mě citím člověkem, jen návštěvou v našem domě a prostředkem pro válení matrací s naší matkou.
Místo toho, abych se staral o toho odpadlíka v rodině, jsem si prý stále víc hrál s mým starším bratrem. Očividně už od malička jsme byli nerozluční. Pár minut bez sebe a chytali jsme hysterické záchvaty a já se ani nedivím. Často mám na to chuť do teď, on je jediný, který s semnou byl od počátku a já si byl jistý, že se to nezmění. LOOOOL!

Kapitola III.
Postupem času, kdy jsme si s bráchou pouze hráli na shinobi a házeli po sobě kostičky nás otec přihlásil na Akademii. V tomto jsme si byli s bratrem odlišní. Jemu vždy bylo jedno, co si o něm lidé myslí, co k němu cítí a co o něm říkají. Dokázal se vžít do spousty lidí a nejlepe do mě, stejně tak, jako já se naučil být skvělým hercem, ale uvnitř mě se to hroutilo.

Otce jsem nesnášel, vadila mi jeho přítomnost, nesnesl jsem jeho hlas, nesnesl jsem jeho dotek…nenáviděl jsem ho a neustále hrál svou roli hodného syna. Tetsuyovi to vždy bylo jedno a proto jsem se vžil do jeho role a očividně to bylo k nerozeznání. Bylo nám tehdy pouhým pět let, co nám oznámil, že nás tam přihlásil. Já nebyl proti, sice jsem ho nesnášel a vadilo mi, že nám to řekl on, ale vždy jsem toužil být silným! Tak nějak…v podvědomí jsem vždy doufal, že předběhnu svého brášku, alespoň v něčem. I přes to, že byl starší pouze o 2 minuty jsem k němu vzhlížel a bral si z něj příklad.
Nástupem na Akademii jsme lidem ukázali nejspíš pouze tváře andělíčků, poslušných, chápajících a vždy vyhovujících dětí. Avšak…to jsou ty naše začátky, vždycky jsme ti nejhodnější a pak se něco zvrtne, no jo, tak to už to v životě bývá. Ale koho to sakra zajímá hm?! Pro mě bylo hlavní jedno. Bude ze mě shinobi a na všechny okolo jsem doslova házel bobek! Můj bratr mi byl tak podobný, stejně jako já jemu, že jsme toho začali neskutečně moc využívat, muhahaha…Fucking jutsuuuu!!

Kapitola IV.
Do p*dele, ani nevíte, jak super den toto byl. Jsme boží, to snad všichni víte. Ale momentálně se vám to potvrzuje. Taky si nevzpomínám, čí nápad to byl, ale já a Tetsuya jsme dostali jeden fakt hrubej nápad! Hold…vždycky jsem mu záviděl jeho schopnosti taijutsu, byl nejnadanější ve třídě, všem dokázal nakopat zadem mrknutím oko.

Hold, nedokázal jsem ho brát jako rebela, byl to můj starší bráška a já na něho byl hrdý! Díky tomu, že jemu něco šlo, já byl zase nadaný na ninjutsu. Tím jsem všem nakopal p*del já! A abychom se oba dva dostali přes zkoušky na akademii? Prohazovali jsme se. Nikdo nikdy nepoznal, že to šmelíme. Byli jsme hold talenty od narození a jak šel čas dál, čím dál tím víc se to vše projevovalo, to naše nadání!
A jak už to v tomto světě chodí. Když najdete něco, co vám skutečně jde a jste v tom lepší než spousta dalších lidí, vaše Ego se rapidně zvedne, stejně jako vaše sebedůvěra. Brácha by vám mohl vyprávět, jak moc to bylo super, on to vždy umí podat mnohem lépe než já, bere vše příliš vážně a to tomu dodává tu dramatickou atmosféru! Ale řeknu to stručně a jasně. Nemám rád lidi už jen z toho důvodu, že se bojí našeho klanu, našeho původu a naší jedinečné schopnosti. Ze začátku jsem nevěděl, co by jsme s tím měli dělat. Tetsuyu pak napadlo, že by jsme to vše mohli využít ve vlastní prospěch a tak se taky stalo. Kdybych mohl, nechal bych vás vidět obličeje těch smradů ve škole, když jsme jim řekli, že na ně využijeme naše úžasné Kekkei Genkai. Jsem si jistej, že byli totálně p*sraní a mě to jen uspokojovalo. Konečně jsem se cítil důležitě, na vyšší pozici!
S bráchem jsme dostali si super blýskající se čelenky se znakem naší vesnice. Popravdě…žádný pevný vzah jako náš otec jsem k ní neměl, takže mi to celkem bylo jedno. Vypadal jsem v tom stylově, holky po mě najednou začali až nechutně jet a já vždycky jako velkej frajer odmítal. Stali jsme se vážně krutýma geninama…Madafuck aaaaaaaa!!!

Kapitola V.
Čelenka, nějakej zaprdělej sensei, černovlasá kráska a číslo týmu 14. Cítil jsem se jak nějakej trotl. Nesnášel jsem být na něco, nebo na někoho vázaný, pokud ten někdo nebyl můj bratr, kterého jsem bral jako svou druhou část, bez které bych nedokázal žít.

Víc částí jsem nepotřeboval, ale byli mi přiděleny, bez mého svolení! Cítil jsem se jak hadrová panenka a i přes to, že jsem byl převážně optimista, v těchto situacích jsem se dost podobal bráchovi i beze snahy a hereckého výkonu.Ta holka se mi ze začátku vůbec nelíbila. Všímal jsem si ale toho, jak moc je zamilovaná do brášky. Zase byl napřed, byl vždy alespoň krok, nebo dva předemnou. Jenže…byl to flegmatik a já ho znal ze všech lidí nejlépe, bylo mi jasné, že ten své city té holce nikdy neprojeví a když ani, budou to jen negativní. Mě na rozdíl od něho vždy zajímalo, jaké to je, když vás někdo jiný, někdo, kdo není příbuzný miluje. Nepoznal jsem to, poznal jsem pouze to, že mě ta dívka začala časem víc a víc přitahovat.
Můj bratr byl od pradávna i moudřejším v pár věcech a proto nebyl problém, když mi nabýdl, že si vyměníme role. A pomohlo to. Já měl možnost Arisu poznat a po nějaké době jsme byli párem. Avšak…začátky těchto vztahů nejsou vůbec dobré a určitě mi musíte prominout, že i já se ve spolenčnosti dívky, kterou jsem nejspíš miloval, choval jak totální dement! Kdyby toto byla alespoň jedná starost…on tu byl ale i ten hnusnej zelenáš, kterému jsme museli říkat „sensei“. Ne vážně? Hodně stupní název! S bráchem jsme měli vážně hodně totožné myšlení a proto jsme toho chlapa doslova dostávalí do stavu šílenství a možná by potřeboval pomoc psychiatra. Ale popravdě? Já v tu dobu měl pocit, že strašně moc málo lidí v Kirigakure jsou na tom psychicky dobře. Hold…Rebel voleeee!

Kapitola VI.
Vážně jsem netušil, jak se budoucnost a vůbec osud potáhne dál a popravdě, možná bych byl i radši , kdyby mi to bylo sakra jedno! Bylo to šílené období, jak by řekl náš sensei, kdyby ještě mohl, heheh…heh. No, asi bych to měl jak d*bil popsat, hm? Hold, kdo by se pomyslel, že na misi, kde jste měli jak paka sbírat nějaký jablka, mohlo do jít ke střetu se smrtí? Nikdo. A to jsem nečekal ani já.

S Arisu jsem byl už nějaký ten měsíc a proto, když jsem jí viděl padat ze stromu, napadla mě jediné věc…První pusa! Vážně mi bylo jedno, jestli spadne, ale ta pusa…tu pusu jsem musel mít! Proto jsem se hrdinsky rozběhl, abych jí chytil, ale co se nestane. Když vidíte ze své ruky vyjet kosti, které se vám zapíchnout do stromu a vaší dívku na zemi se zlomenou kostrčí a bratra s vražedným pohledem na vás, že jste byli v něčem první byl k nezaplacení. Tolik pocitů se ve mně mýchalo…Bylo mi celkem špatně z toho, že jsem viděl své vlastní kosti, bylo mi líto toho, že má přítelkyně pláče a byl jsem šťastný, že jsem svého bratra poprvé v něčem předběhl. No…heh…já byl fakt zoufalej! Navíc, když mě šel brácha pomoc, skoro mě propíchl! Bylo mu uplně šumák, že tam sedí holka se zlomenou kostrčí, hlavně že on musí taky mít Kekei Genkai. V té jeho nasra*osti mi mohlo být jasné, že se mu to samé podaří i jemu.
Po té velké spoušti jsem se konečně dostal ze stromu a Arisu ani nepostřehl, i když tam ležela jak nějaká hromádka neštěstí…bylo mi to jedno. Na jedno jsem se prostě koukat musel a byl to právě výraz našho sensei opodál. Jeden krok za druhým a byl čím dál tím víc k utesu…A…že by hop? No jasně, že hop! To bylo snad poprvé, kdo se někdo kvůli nám zabil! No já v ten den potřeboval silnou dávku spánku a klidu, což mi můj bratr s vpohodě dopřál, páč z jeho výrazu v té situaci jste mohli usoudit jediné…je mu to jedno! What the hell?!

Kapitola VII.
Po této aférce jsme se u lidí zapsali ještě hůř, což pro nás bylo nejspíš pochvalou! Náš tým se rozpadl, stejně jako můj vztah s Arisu. Nikdo se nás nechtěl ujmout, dokonce ani sama Mizukage, čemuž jsem se v té době fakt nedivil, chtělo to někoho s pevnýma nervama, dobrým psychickým stavem a povahu podobnou jako máme my dva. Pro naší smůlu..byl to náš otec!

Ten člověk mě sral každým dnem, víc a víc. Každý jeho nařízení jsem měl chuť neposlechnout, ale ty pecky co jsme od něho dostávali…já poznával to, že sílíme, jak já, tak i Tetsuya. Několik let nás cvičil, učit nás sebekontroly, ovládání Kekkei Genkai, naši ostražitost, vešekeré smysly a vše, co by měl dokonalý ninja mít. On nikdy nezklamal, každá jeho mise byla na jedničku a možná proto se před námi stále vytahoval. Jediné co mě drželo při tom, abych mu neublížil byl pohled naší matky a flegmatické chování mého milujícího bratra. Měl jsem předlohu, díky které jsem se dokázal chovat naprosto totožně jako Tetsuya. Já ale nebyl jediný, kdo si všímal změn, byl to i otec, kterého napadlo, že by nás už předčasně přihlásil na chuuninské zkoušky. Potřebovali jsme si věřit a to jsme vždy uměli a proto by to neměl být problém. Zkušenosti jsme měli, sílu taky, spolupráce nikdy neměla chybu a já si byl jistý, že to dokážeme s přehledem! Tse…Peace out bicheees!

Kapitola VIII.
Jak jsem si myslel, začátek této chuuninské zkoušky jsme zvládli s přehledem. Náše talent na podvádění byl k nezaplacení, opisování a vůbec celá naše sehranost neměla chybu. Mít bráchu dvojče bylo opravdu něco úžasnýho a bylo mi jasný, že nám musí všichni závidět. Byli jsme možná až příliš namyšlení spratkové, neposlouchali jsme snad nikdy, vše nám bylo tutově volný a i přes to všechno jsme se s našim talentem dohrabali na chuuninské zkoušky, dost dobrý, ne?

Druhý úkol v nějakém podělaném lese u vesnice Konohagakure no Sato byl vážně strašnej. Nebyl jsem vyzklej na to, být někde takto v přírodě a vůbec s lidma, kteří jsou psychicky nestabilní, dokážete si to představit? Cítil jsem se přesně jak ta ryba z pohádky Nemo. Chudák tam taky musel být s tím psychopatem. Kdyby to bylo nutné, vzpomenul bych tu i bratra, ale snad nemusím říkat, že on je mou součástí, proto ho běru jako celek, jsme jedna bytost a tak to prostě je. Druhou zkouškou jsme si ale snížili ega tím, že jsme dorazili mezi posledními, což bylo pro některé smrady, které jsme šikanovali vážně k popukání. Úsměv jim však opadl hned po tom, co nás viděl u třetí zkoušky. Naše ego bylo zase tam, kde mělo být…hodně, hodně vysoko! Byli jsme zase o stupeň výš…stali se znás chuunini! A jo, byli jsme vážně…Swaaag!

Kapitola IX.
Po tomto úspěchu jsem doufal, že se něco změní. Že by nás otec třeba nějak pochválil, že by si nás začal všímat ne z povinnosti, ale ze skutečného chtění. Doufal jsem fakt blbě. Pomalu jsem si začal říkat, že si v podvědomí vlastně povídám sám se sebou, se skutečným já a né s tou skořípkou, kterou celou dobu jsem a pouze v přítomnosti svého bratra se můžu chovat jak chci…eeegh, otrava, vážně! Kdyby bylo po mém, zvolím svého bráchu Kagem a řeknu mu, že chci mít za práci gaučing. I když…on jako Keage by nejspíš taky gaučingoval.

Náš otec místo toho, aby nám dál klid, nás donutil se učit ještě schopnosti naší milované matky. Nikdy jsem nepomyslel na to, že by nás mohla učit naše matka, bylo to opravdu zvláštní a pro mě osobně nepraktické. Vždycky jsem jí viděl jen doma v kuchyni, nebo v obýváku, ale v akci málokdy, popravdě ještě nikdy. Nejspíš nás učila věci, které jsme nepochytili z Akademie…hehe…bylo to celkem vitpné jí vidět, jak se snaží. Dělal jsem ze sebe necitlivku, ale matku jsem miloval. Dřeli jsme do poslechních sil, které jsme měli a porpavdě…hodně nám pomáhal náš talent, který jsme určitě z části oba dva měli.
Změnu jsem ale časem necítil jen já a můj bráška, ale viděla ho i matka s otce ma naše okolí. Puberta je vážně svině a já se začal s bráchou chovat jak ještě nikdy. Neposlouchali jsme nikoho, nerespektovali jsme nikoho, kdokoliv nám cokoliv řekl, bylo nám to někde fakt hodně hluboko. Poznal jsem alkohol, poznal jsem jaké to je, být volný a jaké to je nemít starosti. Poznal jsem konečně, co všechno mi může nabýdnout skutečná žena. Začali jsme možná i s nižšíma drogama, což bylo poněkud hodně přes čáru, ale v tu dobu nás to opravdu nezajímalo. Oba dva jsme byli vytlemení a očividně i spokojení a názory druhých? Tse…hodně, hodně hluboko! Dalo by se vlastně v této situaci říci, že jediný člověk, který pro mě něco znamenal a jehož názor byl pro mě důležitý byl, je a bude Tetsuya. Brácha, o kterého se vždycky budu moct opřít, očividně mi to stačilo ,víc jsem nepotřeboval. Dřív jsem ho bral z části jako rebela, ale postupem času a věku..byli jsme si rovni a já si toho jakožto pako všiml až v pubertě, hehe…a opilej.
Zase se na nás otočila ta smůla a otec nás opět chtěl nějak zkrotit. Den před zkouškami joninu…velký den, jak by řekla naše matka hrdě. Dnes to tak ale opravdu neznělo. Viděla to naše období u kterého plakalaa na říkala a bylo jí jasné, že se zase něco p*sere. Noo..pravdy na tom bylo. Totálně jsme se noc před zkouškama ožrali, byli jsme jak dobytek a táta, ač byl silné povahy, skolabovalo mu srdce. Bylo toho na něj dost, mise, my, naše problémy, které řešil, hysterická matka. A my měli v postatě další život na krku. Matka nás vyhodila z domu…poslední den, kdy jsme tam byli byl ten den, kdy jsme oznámili náš postup na Joniny. Bylo to opravdu zvláštní, ale alkohol možná dává i něco dobrého. Po té co jsme ale opustili domov jsme se rozhodli z Kirigakure no Sato odejít. Chtělo to nějakou změnu v životě, nejspíš pro nás oba, hm? Ale…začínal jsem si říkat, proč se kvůli nám lidé zabíjejí a umírají…Tse…Že by karma?!

Kapitola X.
Před několikati lety, kdy válka byla v plném proudu, si jeden ze sanninu usmyslel, že bude dělat pokusy na jednom z mých předků. Ano, byl to Kimimaro. Nechápu co ten slizkej chlápek měl za problém, ale udělal z něj ještě větší stvůru, než kterou byl a to je od něj fakt nehezké, hm? No, teď k tématu. Proč o tom všem mluvím? Já a můj bratr jsme o něco málo jiní, než naší vrstevníci. Pocházíme ze stejné větve jako Kimimaro a proto máme jeden jistý dar. Jako jediní dokážeme využívat element. Patříme vlastně do vedlejšá větve klanu, ale to mi nijak zvlášť nevadí. K našemu klanu nedržím žádný citový vztah, takže...Heh, no co, že jo? Každopádně jsme vážně krutí. Techniky které jsou spojené s naším Kekkei Genkai máme svá vlastní a proto by se dalo říct, že už jen tím, že máme vlastní klanové techniky jsme elitou oproti ostatním a toho si vážně vážíme. Jednou nastane den, kdy se naše větev rozroste do dalších generací a lidé budou plakat. Plakat radostí, že příjde někdo tak moc boží, jako jsme my DVA!

Kapitola XI.

Během několik let jsem se hodně změnil. Dostal jsem od Reiny kdysi jednu misi, kterou jsem kupodivu vzal, sice s kecama, ale neměl jsem na výběr. Jako normální chlap, kterej dostane do týmu pěknou holku, se pokouší jí sbalit. Jenomže...ona byla strašně tvrdohlavá. Mizuki Netsu, to jméno z hlavy už nikdy nevypustím. Snažil jsem se s ní popravdě jenom vyspat, vzít nějaký love a byebye baby. Nikdy bych si nepomyslel, že se stane někým, kdo semnou bude i do budoucna. I přes to, že jsem se moc snažil svou božskou povahu schovat a své city držet pod zámkem, ona našla klíč. Touto misí se všechno změnilo. Hodně jsem o tom přemýšlel, jestli je dobrý se zamilovat, ale neměl jsem jinou možnost, ona mě prostě dostala! Tím že byla tvrdohlavá, a ze začátku mě až příliš odmítala-což ještě žádná holka neudělala-tak mě tím téměř doslova okouzlila. Popravdě: Nechtěl jsem se měnit, se svým stylem života jsem byl spokojený, jenom já a brácha, jenom hospoda a holky...Čím víc jsem ale svůj čas věnoval Mizuki a dozvídal jsem se o ní víc a víc věcí, tím víc jsem zpět svůj starý život ani nechtěl. Líbilo se mi mít někoho takovýho. Začal jsem se starat o dalšího člověka. O bráchu a o ní. Jediný čeho jsem se bál bylo to, že bych jí mohl ztratit a to jsem nemohl dopustit. Už hodně dlouhou dobu jsme spolu, ukázali jsme, co dokážeme a já v ní našel důvěru. Viděl jsem, že to není kunoichi, kterou by jen tak někdo dokázal porazit. Viděl jsem před sebou dvě věci, když jsem se cítil sám. Mizuki a Tetsu...dalo by se říct, že můj život zažil dokonalý převrat a nelitoval jsem toho ani v nejmenším!

Kapitola XII.
Uběhlo několit let. Nejspíš si říkáte, jak se mi vede? Hmm...nejsem puberťák. Tyto časy mě docela přešly. Musely mě přejít. Určitě jsem vám už povídal o Mizuki, myslím? Určitě jste o ní už slyšeli. Za všechno může Reina! Každopádně, vede se mi skvěle, jsem pomalu už míň shinobi a víc člověk. Ale to se dožene...Proč změna? Musel jsem, věkem se dostává i více méně rozumu, pořád jsem ten hajzlík, dalo by se říct, ale musel jsem změnit. Hned po tom, co jsem zjistil. že je Mizuki těhotná-ano, hodně dlouho jsem zjišťoval, jeslti jsem skutečně otec!!! Byl jsem z toho fakt hodně vykulenej. Ale jako správně vychovanej chlap-i když jsem hajzl. Věděl jsem, co udělat dál. Požádal jsem jí o ruku. Teďka otázka....jak to říct bráchovi?! Toto byla věc, kterou jsem opravdu, ale opravdu dlouho promýšlel. Naštěstí, všichni to vzali poměrně dobře! Co víc, narodil se Minato. Měl jsem z toho hodně obavy, já se narodil do klanu Kaguya, ale byl jsem taková laboratorní myška. Nemoc tohoto klanu mě díky experimentům nepostihla, stejně tak mám jako Kaguya modré vlasy-opět kvůli experimentu. Jenomže, to neplatí pro mé potomky. Byl jsem si toho vědom hned od začátku a teď otázka. Chtěli by jste dítě, kdyby jste věděli, že umře možná dřív jak vy? Vsadím se že procent by na chtíč bylo málo. Ale i přes to...nebýt Mizuki, nejspíš bych šílel. Když se Minato narodil, mohl jsem se jenom dívat. Narodil se s červenými vlasy. Hned v ten moment jsem padl na kolena. Viděl jsem něco, co jsme stvořily společně, ale zároveň i něco, čeho jsem se obával a zbytečně. Minato měl načervenalé vlasy a já si to ihned uvědomil. Byl víc po své matce, než po mě. V ten moment jsem oddychl jak nikdy. Tak to bylo snad jasný, ne?!

V tu chvíli jsem byl určitě stejně mrtvej jako Mizuki, i když ta si to pořád nechce přiznat a říká, jak je porod namáhavej...pfff...asi si neuvědomuje, jak byl psychicky namáhavej pro mě! Řev všude okolo, div nespadla hora tím otřesem. Každopádně, myslel jsem si, že to bude lehké? ANO! Napadlo by mě někdy, že když se podobá na Mizuki, chováním bude víc po mě? NE! Mám to v momentální situaci lehký? NE! Správně! Nemám! Budu s tím něco dělat? No asi bych měl. Dá se s tím ještě něco dělat? NE! Správně, NEDÁ! Jsem momentálně zoufalej? ANO! Ne opravdu, nikdy by mě nenapadlo, že výchova dítěte bude víc náročná jak jakákoliv mise...opravdu. Minatovi už je pomalu 10 let, na Akademii stále nenastoupil, protože na to je ještě moc malej prcek, ale fakt se těším až půjde. Ne proto, že by byl shinobi, ale já budu mít aspoň klid. Teda doufám v to. Je to malej hajzlík, na kterýho platí jenom Mizuki, což fakt nechápu, proč já nemám vrozenej respekt, ani pro své vlastní dítě!

Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato] Post_divider

Body
Ninjutsu - 5
Taijutsu - 4,5
Genjutsu - 1
Inteligence - 3,5
Síla - 4
Rychlost - 4
Chakra - 4
Ruční pečetě - 4

Celkem - 30 bodů

Techniky
Tessenka no Mai: Suiryuudan no Jutsu --A
Tsubaki no hone --A
Tessenka no Mai: Tsuru – A
Suiton: Seibun Houfutsu --B
Tessenka no Mai: Maigan --C
Mizu Bunshin no Jutsu - C
Shunshin no jutsu - D
Kirigukare no jutsu - D

Taijutsu
Tsubaki no Mai
Karamatsu no Mai
Yanagi no Mai

pro **Hokori Mai** Fri Nov 14, 2014 1:28 pm

Napíšu Ti to pouze sem a snad to dáš nějak vědět i svému bráchovi... v Kiri je místo pouze pro jednoho dalšího jounína, takže se nějak dohodněte, jak to mezi Vámi bude (třeba jeden tokebutsu a jeden jounín etc.)

pro **Tatsuya Kaguya** Fri Nov 14, 2014 1:50 pm

Dobře, edit Very Happy

. Oba dva půjdem to Oto Smile

pro **Hokori Mai** Sat Nov 22, 2014 9:25 pm

Takže domlouvání s Kashikem selhalo. Místo toho jsem se obrátil na jiné poradce a verdikt zní, že vaše postavy MAJÍ ZELENOU, ale s tím, že techniky zaměřené na Kekei Genkai smíte mít vlastní a jednu do ranku A již existující. Váš původ pochází z vedlejší větve klanu, která má kořeny v experimentech, které byly prováděny na Kimmimarovi. Jak to pojmete je pouze na Vás (Tvému bráchovi to psát nebudu... nechci psát dva krát totéž, takže doufám, že to nevadí). Postavě můžeš přihodit i nějaké elementární techniky (max. jednoho elementu). Bližší podrobnosti omezující Vaše užívání elementárních technik budou sepsány v naplánované úpravě pravidel, takže pak si to přečtěte. Jakmile si dopíšete nějakou tu historii k Vašemu původu a upravíte techniky, mile rád napíši POVOLENO. Jinak se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo.

pro **Tatsuya Kaguya** Sun Nov 23, 2014 11:29 am

Dobrá tedy Smile

...Přidal jsem další kapitolku o tom původu, techniku jsem si nechal jednu A-ranku a proto by to snad už mělo být v pohodě Smile

. Co se týče Tetsuyi, dopíše to tam vše až večer, ale bude to mít nejspíš uplně stejné jak já Very Happy

...

Takže díky a gomenesai za ty trable ^^''

pro **Hokori Mai** Sun Nov 23, 2014 2:08 pm

POVOLENO

pro **Tatsuya Kaguya** Sun Nov 08, 2015 12:33 pm

POKRAČUJU

pro **Tatsuya Kaguya** Sun Mar 13, 2016 7:11 pm

Změna po timeskipu Very Happy

pro **Goku** Sun Mar 13, 2016 7:54 pm

Povolené len
- nemáš viac techník Very Happy

?

pro **Tatsuya Kaguya** Sun Mar 13, 2016 8:00 pm

Mám, mám

v popisku

a v sekci Technik Smile

pro **Goku** Sun Mar 13, 2016 8:15 pm

Tak si to pridaj aj sem prosím Very Happy

pro **Tatsuya Kaguya** Sun Mar 13, 2016 8:45 pm

Hotovo

pro **Goku** Sun Mar 13, 2016 10:08 pm

Povolené

pro Sponsored content

Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]

Re: Tatsuya Kaguya [Otogakureno Sato]