Sídlo klanu Utsushi

V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Objavila som sa pred sídlom klanu Utsushi, pri povšimnutí ANBU som sa znova uškrnula. Heh, takže ešte stále problémy, ne~ Hitomi... Povzdychla som si a prešla som k veľkej bráne. Zazvonila som a čakala som čo za stvorenie na mňa vybehne, v dome bolo cítiť viac ľudí. Takže asi je pravda že má rodinu...

Keby sa dalo tak sa hlasno rozosmejem ale namiesto toho som si dievčatko premerala pohľadom. Roztomilá, tá podobnosť tam je ale inak... červené oči? Hmm... Kľakla som si na jedno koleno aby som sa dievčatku pozerala priamo do tváre a povedala som z úsmevom.
To silno pochybujem zlatíčko, povedala som dievčatku, zavolala by si sem prosím tvoju mamu? Je to veľmi dôležité. Poprosila som ju a usmiala som sa znova.

Uslyšel jsem zvonek a hned na to kolem mě prolétla Kairi. "Neměla by chodit takhle sama ven, když neví kdo je u dvěří.." řekl jsem na Hitomi. Následně jsem uslyšel, co zakřičela Kairi "Hmm.. c-cože ?! Já nemam holku, vážně ne !" ujišťoval jsem Hitomi a hnal se ven, omrknout kdo přišel.

Crr!!...Ozval se zvonek. Jakmile se rozezvučel, už byla Kairi na nohou a hnala se k brance.
,,Kairi, ne....-choď nikam.." nestihla jsem to dopovědět. Kairi bya fuč. Povzdychla jsem si.
,,Jo, já vím, že by nikam chodit neměla, jenže..." zazubila jsem se, když Daisuke namítl, že je neopatrná. ,,Já byla...."opět jsem to nedořekla, zaslechla jsem totiž Karininu reakci.
Dost křečovitě jsem se na Daisukeho obořila, to už mě ale přesvědčoval, že nikoho nemá. Jelikož senbony nosím u sebe pořád, jeden jsem si rovnou vytáhla.
,,Vážně ne?" usmála jsem se nebezpečně. To už se ale Daisuke vyřítil ven a já se hnala za ním.
,,Hentai no baka!" křičela jsem za ním a hodlala po něm hodit senbon. Už jsem se rozmáchla, když jsem tu dívku z dálky zahlédla. Přišla mi povědomá. Senbon jsem hodila, ale proletěl těsně kolem hlavy Yuuki. Nic jí neudělal. Zpomalila jsem a došla k ní.
Zadívala jsem se na ni a zůstala jsem ticho.

Pousmiala som sa. Takže Daisuke-sama? Dobrá voľba Hitomi. Privrela som oči a postavila som sa.
Bol zlý nápad tu chodiť? Ale... má peknú rodinu.
Prehrábla som si vlasy. Ehm, takže prečo som tu.. ono, chcela som sa prísť pozrieť ako sa ti darí a ehm, počula som reči o tom že si si založila rodinu a tak som sa chcela prísť pozrieť ale ono... trvalo mi to dlho než som sa rozhýbala a ešte stále bolo pre mňa nebezpečné sem prísť už len kvôli tomu že ROOT a chcela som nájsť viac informácií o klane a ehm tak trochu som sa ešte chcela z toho všetkého spamätať a keďže si to všetko mala tak dobre pod kontrolov tak som si povedala že už nie som ako ochranka potrebná a tak... ehm... som tu. Vydýchla som a čakala som ďalší senbon do hlavy.
Som giganticky veľký baka, nemala som sem chodiť.

Vyposlechla jsem si ji. Samozřejmě, že jsem ji poznala, ale...Je to tak dávno, co jsem ji viděla. Naposledy v bitvě s Manzouem. Přistoupila jsem k ní blíže a položila jí ruku na tvář. Pousmála jsem se.
,,Vítej zpátky, Yuuki." zašeptala jsem spíš, než že jsem to řekla nahlas, a objala jsem ji.
,,Tohle je Kairi." pohladila jsem malou po černých vláskách, když jsem Yuuki pustila. ,,Jsou jí jen 4, ale občas se umí chovat jko dospělá, viď?" položila jsem Kairi ruce na ramena. V tu chvíli jsem se zajíkla.
,,Kairi, co to plácáš za blbosti?" zčervenala jsem. ,,To jí učíš tyhle úchylárny ty?" otočila jsem se na Daisukeho a přivřela oči.

"Neboj se Kairi, já mamku nedám.." usmál jsem se na ní a poplácal ji po hlavě.
"Já jí nic neučim !" odpověděl jsem rázně na Hitomiinu poznámku. Všichni si tu ze mě utahujte, jistěže ! povzdechl jsem si a radši se posadil na lavičku na terase. Koukám, že v téhle rodině začíná být každý proti mě.. to jsem dopadl..

Tentokrát som sa ale zasmiala na tom čo Kairi povedala. No nečakala som dotyk od Hitomi. Dotkla sa ma. Zvláštne. Akoby som zamrzla a nevedela čo robiť či ako reagovať. Potom ma objala a ja som preglgla. Ešte stále mi dotyky robili problém no pokúsila som sa ju objať tiež. Dúfala som že moje nemotorné objatie ju nijako neznervóznilo.
Štyri? Nato že má len štyri roky je riadne šikovná. Pochválila som malú a pousmiala som sa. Mám ju požiadať o navrátenie služby? Asi by som sa mala vrátiť k ANBU nie? Ale... zasa budem zviazaná k jednej dedine.. no budem si musieť zvyknúť ako sa zdá. No takže, navštívila som vás a to som mala v pláne po celý čas no teraz neviem čo robiť... čo navrhujete? Ste Lady a Lord Kage, takže odpovedám vašim rozkazom... Prešla som si prstami vo vlasoch a povzdychla som si, no otázka smerovala k obom.

"Aha." Začala som prikivovať chápavým štýlom čo mohlo vyústiť ešte v ďalší príval dosť nepresných dotazov, otázok.. no.. ostala som ticho. Zrazu ma znova premohla moja nekonečná lenivosť a tak som sa len posadila na lavičku k tátovi.  Predsa len, pred chvíľkou som obedovala a tak nejak na mňa doľahla poobedná ospalosť. Oprela som sa o neho a už bez slova som sledovala scénku predo mnou.

Povzdechla jsem si a sledovala Daisukeho odchod. Když se k němu přesunula i Kairi, donutilo mě to nějak pokračovat.
,,To záleží jen na tobě, Yuuki. ROOT je pryč a já doufám, že nic takového se tu už neobjeví." řekla jsem upřímně a pokračovala.
,,Máš vlastně tři možnosti. Buď se staneš obyvatelem Kirigakure, nebo budeš v jejích službách jako Shinobi, anebo se staneš potulným shinobi, který tu je jen na návštěvě. Jestli chceš dále sloužit Kirigakure, bude ti náležet hodnost, které jsi ty hodna. ANBU, jako jsi vždy byla." nabídla jsem jí. Hovořila jsem k ní momentálně jako Mizukage, a ne jako její sestřenice. Záležlo však jen na ní, jak si ona sama vybere.

 ROOT je preč...? Vyriekla som a zarazila som sa. Bola som tu predsa, keď Manzou-sama zomrel. Vyzeralo to akoby som sa pozerala na Hitomi no v skutočnosti som sa pozerala niekam.. preč. Za ňu.
Čo teraz? Mám tri možnosti, buď ANBU, alebo normálny občan alebo shinobi... Prikývla som. Potulný shinobi znie dobre Lady Mizukage. Oslovila som ju formálne a jemne som sa uklonila.
Ešte stále si nemôžem dovoliť byť na jednom mieste, nie dovtedy kým nenájdem všetky odpovede. Dnes prespím tu a potom pôjdem do Konohy. Alebo niekam. Alebo tu mám zostať dlhšie? Neviem čo robiť. Nefungujem ešte ako normálny človek, musím navštíviť knižnicu alebo niečo. Potrebujem nové zvitky. Potom som sa pozrela na malinkú Kairi a pousmiala som sa. Prišla som asi úplne nevhod čo? Povedala som z menším úsmevom.

,,Nepřišla jsi nevhod, Yuuki. Teď se tu nic neděje. Prozatím trvá mír. Konečně jsme se z války vzpamatovali, Kiri obnovili." pokývala jsem hlavou.
,,Ano, je pryč. Po smrti Manzoua byli všichni členové ROOTu osvobozeni. Jejich pečetě zmizely, to sis musela všimnout už tehdy. Jsou plně svobodní." Usmála jsem se, tak úlevně a následně si povzdychla.
,,Doufala jsem, že zůstaneš ve službách Kirigakure. Stále jsi jejím členem. Stále jsi vedena jako ANBU, tvé záznamy tu jsou. Volba je ale jen na tobě." podívala jsem se jí do očí.
,,Dovol mi ale ještě jednu otázku..Nemyslíš si, že je čas si už konečně odpočinout a začít žít?" vytáhla jsem koutky do malého úsměvu.
,,Pokus se nad tím popřemýšlet." cvrnkla jsem ji do čela.

Kusla som si do pery a pozrela som sa do zeme. Manzou bol ako otec, kso... predýchať, dýchať. Slobodný? Odpočinúť si? Ja? Heh, Mizukage-sama... nezmekla si trošku? Usmiala som sa ale nemyslela som to ako urážku. Potom ma šťuchla do čela a ja som si na miesto kde ma cvrkla hneď priložila prsty.
Obnovená Kirigakure? Hmm... Tvrdo som premýšľala. Budem si to musieť premyslieť, až sa rozhodnem tak ti dám vedieť. Usmiala som sa no tentokrát to bol úprimný úsmev. Ešte stále potrebuješ ochranku nie? Nie žeby som spochybňovala vaše schopnosti Daisuke-sama... Dovolila som si rýpnuť, nemyslela som to ale zle.

Pousmála jsem se. ,,Většina ANBU fungují po vesnici jako hlídky. Dokonce, i když tu nejsou vidět, tak i toho sídlo hlídají ANBU. Mohla bys patřit mezi ně. Navíc bys dostávala mise, jako každý jiný shinobi."nabídla jsem jí. ,,Jak budeš ty chtít." pokrčila jsem rameny.
,,Jinak jsem změkla, v tom máš pravdu. Je to ale proto, že se tu nic neděje, nemám se do čeho zapojit." povzdychla jsem si na oko ztrápeně. Ve skutečnosti mi to tak vyhovovalo. Brzy však něco přijde. Alespoň do naší rodiny se to vmíchá. To si prozatím nechám pro sebe.

"Ne vždy jsem na blízku, abych dokázal chránit dvě osoby najednou.. malá pomoc by se rozhodně hodila." odpověděl jsem s úsměvem. Alespoň si budu moct taky někdy oddechnout.. rodičovství není sranda..

Je tu ale až príliš veľký pokoj. Prechádzala som dedinami a osadami okolo, vážne to vyzerá že bude dlho mier... Povedala som potom a upravila som si katanu na chrbte. Nezdá sa mi to. Nie som zvyknutá na takýto pokoj... inak ako sme na tom z inými dedinami? Priateľské vzťahy? Pomyslela som si a povzdychla som si, potom som sa ale otočila na Daisukeho. Malá pomoc? Tse~ Urazil si moje ego behom piatich sekúnd Daisuke-sama! Nafúkla som sa a naoko som sa urazila a založila som si ruky v bok. Vraj malá pomoc! TSE~!

Zasmála jsem se. ,,Daisuke to zatím zvládá skvěle. Ani jedné se nic nestalo. A ANBU jednotky jsou velmi dobře vycvičené, aby nás ochránily, ale shinobi nikdy není víc než dost. Každá pomoc se hodí." pousmála jsem se a protáhla se.
,,No, je už dost hodin. Yuuki, jestli chceš tedy ve vesnici zůstat, ubytování je možné v ubytovně. Až se vrátím, můžeme to vyřešit ještě jinak. Já se musím vrátit do kanceláře." otočila jsem se a došla k Daisukemu. Dala jsem Kairi pusu na čelo a Daisukemu na rty.
,,Musím jít, vrátím se večer. Umyjte prosím nádobí. Pokud bude Yuuki chtít, nabídni jí něco k jídlu. Až se vrátím, o něčem bych s tebou potřebovala mluvit." zvážněla jsem. Složila jsem pečetě na Shunshin no Jutsu a z tohoto místa jsem zmizela. Objevila jsem se v tržnici, odkud jsem běžela do kanceláře.

Keď tak rýchlo zdrhla tak som si len povzdychla a prehrábla som si vlasy. Počkať povedala umyť riad? EH!?
Nó tak ja si idem teda pobehať po dedine, hai~? Potom možno niekedy!? Sayónarááá~~! Presunula som chakru do nôh a už ma nebolo.

(Presun)

Poté co jsem večer umyl nádobí a uložil malou do postele, šel jsem si též lehnout a vzbudil jsem se dost pozdě. Vlastně .. teprve teď. Eh.. kolik je hodin? rozhlédl jsem se kolem sebe a následně jsem zamířil ke skříni, abych se oblékl. Poté jsem se šel podívat do obýváku jestli už tu nepobíhá Kairi, ale nejspíš ještě spala, vyšel jsem tedy na terasu a usadil se na lavičku, kde jsem se vzpomatovával z pozdního probuzení.

Spala som ako zabitá a podobne ako včera, rozhodne sa mi zrazu nechcelo prebudiť a vymýšľať blbosti. Izba stále neuprataná keďže ju mamka včera nemala ako upratať páć priśla nečakaná návšteva.. skákalki stále na zmei a ďalšie riziko poranenia všetkého možného na svete, Samozrejme.. bolo nulové keďže som bola príliš lenivá na to, rozlepiť oči a ísť niečo robiť.

Došla jsem před dům. Zvedla jsem hlavu a viděla, že má Kairi zhasnutá světla. V téhle době už musela spát, už bylo opravdu pozdě. Zítra jí to vynahradím a vezmu ji ven, rozhodla jsem se. Sma pro sebe jsem se pousmála a zamířila ke dveřím. Ještě před nimi jsem si někoho všimla. Co tu dělá?
,,Lásko?" promluvila jsem na něj. Byla už tma, takže byl vidět spíše obrysově.