Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Zaslechl jsem Himi a otevřel jsem své oči. Jejich rudá záře prozářila tmou. Podíval jsem se na Hitomi a zeptal se jí. "Pročpak jdeš tak pozdě z práce ?"

,,Hodně papírování, chodili lidi, papírování, zase lidi, pošta." vyjmenovala jsem s mírným úsměvem.
,,Stejně jsem myšlenkami byla u tebe a u Kairi." povzdychla jsem si. Popošla jsem k němu blíž a aniž bych se zeptala, posadila jsem se mu na klín a hlavu si položila na jeho rameno.

Bílá holubice našla svůj cíl. Ladně přistála v Hitominých vlasech, vypadala zdrceně.
Nicméně, však svou misi splnila.

VZKAZ:

Místo podpisu vzkaz obsahoval tuto malilinkatou pečeť.

"To je nám na prd, když jsi u nás myšlenkama, my by jsme raději tu fyzickou formu." odpověděl jsem jí. "Měla bys nám věnovat více pozornosti, nemyslíš ? Nediv se, že za mnou chodí takové frajerky, jak říkala Kairi." vyplázl jsem na ní jazyk a následně se podivně zadíval na holubici.

Cítila jsem se provinile. Věděla jsem, že je to málo, ale co jsem měla dělat. Zacítila jsem ve vlasech cosi většího. Sáhla jsem po tom a z hlavy si sundala holubici. Přišla odpověď. V téhle tmě jsem ale nic neviděla. Nějak ze mě opadla radost, že už jsem doma, když to na mě Daisuke takhle vpálil.
,,Gomenne..." šeptla jsem a zvedla se z jeho klína.

"Báka!" vstal jsem a cvrnkl jsem jí do čela. "Pojď dovnitř, je tu celkem chladno. Ještě mi nastydneš a nebudeš moct ani k nám.." Otevřel jsem dveře a vešel do domu. Zamířil jsem do obýváku a rozsvítil světla, následně jsem se usadil na gauč.

Odvázala jsem vzkaz z nohy holubice a poslala ji, aby doletěla na střechu budovy Mizukage a odpočinula si.
Vešla jsem dovnitř. V předsíni jsem se vyzula a se očima přikovanýma k zemi jsem se posadila na gauč. Letmo jsem si přečetla vzkaz a tím to končilo. Vzkaz jsem si uklidila a teď se jím nezabývala. Slabě jsem si povzdychla.
,,Nemáš hlad?" zeptala jsem se ho.

"Ani ne, najedl jsem se odpoledne i večer.. už jíst nebudu, půjdu si lehnout." usmál jsem se na ní a políbil jí na tvář. "Měla bys svou práci vyřídit hned a neodkládat jí." podotkl jsem ke vzkazu, který si četla. Mezi tím jsem vstal a odkráčel ke schodisti a dále do svého pokoje.

,,Nechci teďka. Tohle by se ti nelíbilo, abych pracovala ještě teď." namítla jsem, ale to už Daisuke zmizel v ložnici. Přesně tohle jsem na své práci nenáviděla. V takových chvílích jsem litovala, že jsem zakládala rodinu. Všude jsem pozhasínala, ani já už jsem tedy nešla jíst. Po tmě jsem se vydala do ložnice za Daisukem.

Když Hitomi vkročila do pokoje, stál jsem za dveřmi a ze tmy jí zezadu objal. Přitiskl jsem se na ní a jemně jí hryzl do ouška. "Měla by sis odpočinout, lady Mizukage.." zašeptal jsem.

Pokaždé, když se mě dotkl, mnou projely zimomravky. Když mě kousl do ucha, skousla jsem si spodní ret, abych nezasténala. Odlepila jsem se od něj, rozsvítila v pokoji a vysvlékla se. Natáhla jsem na sebe lehkou košilku a počkala, až si Daisuke lehne. Teprve teď jsem zhasla a lehla si do postele. Posunula jsem se k Daisukemu, i když jsem věděla, že se otočí na druhou stranu, jak to vždy dělával. Naštěstí jsem usnula docela brzy.

Vzbudil jsem se krásně odpočatý. Sotva jsem otevřel oči, uviděl jsem Hitomi, což mě potěšilo, jelikož je většinou už dávno pryč, než vůbec stihnu otevřít oči. "Ohayou lásko.." zašeptal jsem pro případ, že by ještě spala.

Ačkoliv jsem ještě spala, už to byl jen polospánek, kdy jsem vnímala okolí. Takže když jsem slyšela šepot, otevřela jsem oči. Rozespale jsem se na Daisukeho podívala. Místo pozdravu jsem si zívla, což jsem nechtěla. Skopala jsem ze sebe deku a protáhla se. Po dlouhé době jsem spala déle. Dnes jsem hodlala jít do kanceláře buď až později večer, anebo vůbec.
Když už jsem Daisukeho ani nepozdravila, alespoň jsem se na něj usmála.

"Myslím, že bys měla vstávat, budeš muset vyřídit ten vzkaz, co ti přišel včera." oplatil jsem jí úsměv a vstal jsem. Pomalu jsem se oblékl a potom chytil Hitomi za ruku. "Šup, vstávej, nechtěj abych tě z té postele vytáhl po schodech až dolů." zasmál jsem se a zatahal jí za ruku.

,,Neee..." zaprotestovala jsem. Jo, vím, že jsem se teď chovala jako Kairi, ale v peřinách je tak příjemně. Chtě nechtě, musela jsem vstát, nadšená jsem nebyla. Z toho, že jsem měla vyřídit vzkaz, taky ne. Stejně by se to jednou dozvěděl. Shodila jsem ze sebe košilku a oblékla si na sebe své obvyklé oblečení. Přistoupila jsem k Daisukemu a opřela se mu o ruku, jelikož jsem na jeho rameno nedosáhla. Zavřela jsem oči. V tu chvíli to vypadalo, jako bych znovu usnula.

Povzdechl jsem si nad její odpovědí "Jako bych slyšel Kairi.." zasmál jsem se, pak jsem jí cvrnkl do čela "Himi .. ty spíš ve stoje ?!" díval jsem se na ní, jak mi leží na rameni a skoro usíná. "Musíš pracovat lásko, čas běží." připoměl jsem jí.

,,Ne..Nikam nejdu." pověsila jsem se mu na krk a takhle jsem zůstala. Nikam se mi nechtělo, nic se mi dělat nechtělo. Úplně nejradši bych ležela s Daisukem a Kairi v posteli a odpočívala.
,,Já to razítko už nechci vidět." zakňourala jsem, ale jeho krku jsem se nepustila.

"Himi, Himi.." zasmál jsem se. "Vždyť ty se chováš, jak ta naše Kairi.. tak se k tomu musím asi postavit stejně." jen co jsem to dořekl, vzal jsem jí do náruče a snesl jí ze schodů až do obýváku, kde jsem jí položil do křesla. "Vydrž tu chvilku.." Zaběhl jsem do kuchyně, kde jsem jí nachystal snídani a vrátil se s ní do obýváku. "Nech si chutnat lásko, posilni se do dnešního dne."

Když mě zvedl do náruče, cítila jsem se v bezpečí. V takových chvílích mi bylo úplně nejlépe. Od té doby, co Kairi vyrostla, je těhle chvil málo.
Zatímco jsem čekala na Daisukeho, přemýšlela jsem o tom, co se bude dít a co mi chce Assasin sdělit, když mi to chce říct osobně. Pak už jsem o tom neměla čas přemýšlet.
,,Děkuji." poděkovala jsem za snídani a pustila se do ní.
,,Potřebuji se s tebou o něčem poradit." podívala jsem se na něj a zakousla se do okurky.

"Poradit ? A o čem ?" zeptal jsem se jí a došel si taky pro něco k snědku do kuchyně. Také jsem připravil čaj, jak pro Himi, tak pro mě. Donesl jsem vše na stůl a usadil se na gauč vedle ní.

,,Nedávno tu byla Daimyo ze Sora no Kuni. Nabídla nám smlouvu o neútočení." napila jsem se čaje, který Daisuke přinesl.
,,Díky tomu mě napadlo, že by si Kirigakure mohla zachovat svou neutralitu. Většina spojenectví vždy padla. Nepotřebujeme mírové dohody, stačí smlouva o neútočení, v případě války Kirigakure pomůže, když ji o to vesnice požádají." dojedla jsem poslední sousto. Vzala jsem si hrníček s čajem do ruky a pohrávala si s ním.
,,Chtěla jsem se o tom ale nejprve poradit. Jestli je to dobrý nápad nebo ne." podívala jsem se Daisukemu do očí.

"Ty víš jaký na tohle mám názor. Nejraději bych nedůvěřoval nikomu, naše vesnice potřebuje růst a spojenectví může být naopak neprospěšné, takže smlouva o neútočení zatím postačí.. i taková smlouva se dá porušit, ale formalita může být." řekl jsem jí k tématu a napil se čaje.

,,Myslela jsem si to." pokývala jsem hlavou. ,,Dobře, tak použijeme jen smlouvy o neútočení. Co nejdříve je připravím a brzy tebe, Yuuki a Faita vyšlu do vesnic s těmi smlouvami." pousmála jsem se a dopila čaj. Konečně jsem se najedla, potřebovala jsem to.
,,Teď k tomu vzkazu. Nejprve připravím ještě jeden čaj a něco sladkého. Mohl bys jít prosím vzbudit Kairi? Budeme mít návštěvu." poprosila jsem Daisukeho. Natáhla jsem se k němu a vlepila mu letmý polibek na rty.

"Jistě .." usmál jsem se a vyrazil do pokoje ke Kairi. Zaklepal jsem jí na dveře a následně vstoupil. "Kairi, vstáváme, už je odpoledne." řekl jsem a poté se porozhlédl po rozbordelařeném pokoji. Ach jo.. povzdechl jsem si a pouklízel hopsakoule.