Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

"No tak.. vylez už princezno. Je tu maminka, nechceš jí vidět ?" zeptal jsem se jí s úsměvem na tváři. Uklidil jsem jí i rozházené oblečení a pozavíral skříně.

Čaj byl hotový a naservírovaný. Jako zákusek jsem připravila tiramisu. Sice byl kupovaný, ale to nevadí. Prohlížela jsem si stále vzkaz od Hokageho. V tom na mě ale skočila časovaná bomba. Vzkaz jsem upustila a místo sedu jsem ležela.
,,Poslední dobou jsi nějak hyperaktivní, poslyš." usmála jsem se. ,,Kde jsi nechala tatínka?" dala jsem jí pusu na tvář.

"Tady jsem .." řekl jsem, když jsem se k nim po úklidu konečně dostal. "To víš, vychovává si ze mě osobní uklízečku." ušklíbl jsem se a posadil se do křesla. Konečně jsem měl chvíli klidu.

Zasmála jsem se při pohledu na Daisukeho.
,,Promiň, měla jsem to uklidit, ale nebyl čas." omluvila jsem se mu. Zvedla jsem malou a posadila jsem ji na chvíli Daisukemu na klín. Přidřepla jsem si k ní a pohladila jsem ji po vlasech.
,,Musela jsem být dlouho v práci, beruško. Neboj se, vynahradím ti to." pousmála jsem se.
,,Poslouchej, Kairi, teď tu budeme mít návštěvu. Ten pán má stejně důležitou práci, jako mám já, akorát v jiné vesnici. Když budeš hodná, podíváš se tam s námi jednou." slíbila jsem jí. Sebrala jsem ze země vzkaz s pečetí, položila jsem ho na stůl. Na pečeť jsem položila dva prsty a zavřela jsem oči. Soustředila jsem chakru do konečků prstů, čímž se měla pečeť aktivovat.

Okamžitě jsem se objevil zde, u své pečetě.
"Zdravím," vesele jsem se usmál. "Jsem dřevěný klon, nemohl jsem odejít, ale rád tě vidím Hitomi,"

,,Funguje to." zamrkala jsem. Vyposlechla jsem si klona. Byla jsem trochu zklamaná, že tu není Assasin osobně, ale co se dalo dělat. Ukázala jsem na gauč, čaj a tiramisu. Já sama se také posadila.
,,Také tě ráda vidím." pousmála jsem se. ,,Totiž...Assasin mi nedal přímou odpověď na mou otázku, kterou jsem mu poslala až do Konohy." začala jsem rovnou.

"Ano, protože tohle je velice závažné, proto jsem chtěl přijít a osobně ti otázky zodpovědět," klon se posadil na gauč, vzal si čaj a nabídl tiramisu. "Děkuji," slušně poděkoval a trochu se napil čaje.
"V první řadě, nemohl jsem přijít, protože Konoha je téměř prázdná, všichni jsou pryč a máme několik krizí a ohrožení, ale to je teď jedno." odkašlal jsem si.
"Tak prokletá pečeť...Je to technika Orochimara, studoval jsem ji a když jsem zjistil její podstatu, radši jsem to vzdal." řekl jsem popravdě.
"Prokletá pečeť se skládá převážně z enzymu z Juugova Sennin klanu. Juugův klan byl a je schopen přijímat přírodní čakru bez ohledu na to, jestli jsou v klidu nebo ne. Jejich tělo na to množství čakry reaguje, znetvoří a členové klanu nejsou schopni se ovládat. Většinou se z nich staly nemyslící monstra..Orochimaru však k tomu přidal něco víc...Víš, kdo je jediný člověk na zemi, který se stal opravdu nesmrtelným?" zeptal jsem se a počkal na její odpověď.

Ačkoliv jsem nechtěla, aby to Kairi slyšela, neposlala jsem ji pryč. Místo toho jsem pečlivě Assasina, tedy jeho klona, poslouchala. Teď jsem si byla jistá, že musel Daisuke vědět, kam asi těmahle řečma míříme.
Nad Assasinovo otázkou jsem se zamyslela. ,,Madara?" zkusila jsem.

"Ne, právě že ani on ne.." zakroutil jsem hlavou.
"Byl to právě Orochimaru. Orochimaru nikdy nezmizí, nikdy nezemře. To byl důvod, proč jsem přestal s učením Prokleté pečetě...Orochimaru k senjutsu čakře přidal i své vědomí. Tak chápeš, proč se už tolikrát znovu objevil i poté, co byl zabit? Nikdo nemá čakru jako Orochimaru, Tsukiko využívala stejných metod, proto je možné, že právě tady je i on a všechno poslouchá..Je to, děsivé. Musíme pečeť zapečetit metodou pečetění zla"

Zamračila jsem se. Představa, že bych znovu měla vidět ať už Tsukiko nebo Orochimara byla prostě nechutná. Pak jem si ale vzpomněla.
,,Nepečetil jsi mi to už? Hned po tom, co mi ji Tsukiko dala." připomněla jsem mu. Pak jsem si uvědomila, co říkal.
,,Metodou zla?" zeptala jsem se nevěřícně.

Plácl jsem se do čela, jak jsem mohl zapomenout.
"No jo, promiň, zapomněl jsem.." zakroutil jsem hlavou nad svou hloupostí.
"Je to název techniky, Fuuja hooin.." opět jsem se napil čajem, abych mohl pokračovat.
"Musíš se naučit prokletou pečeť ovládat, kdybys ji nechala být, mohl by přebrat kontrolu. Bylo by to nebezpečnější, než když ji budeš používat. Ale, i to, že ji budeš používat, bude nebezpečné. Přerod pečetě do druhé fáze je také nebezpečný, riskuješ ztrátu své vlastní osobnosti. Pamatuj jedno, nikdy nesmíš zůstat bez čakry, nebo se dostane ven. Musíš zůstat silná, vím, že je to nátlak, ale jediný způsob, jak se zbavit pečetě, je pustit ho ven.."

"Myslim, že by jsme se toho měli zbavit jednou pro vždy, už mě tahle hloupá pečeť začíná štvát .. už tak jsme si toho s ní zažili dost." vložil jsem se do konverzace. "Navíc je to nebezpečné pro Kairi, kdybych nebyl na blízku.."

"To je pravda, není to nebezpečné jen pro dítě, ale i pro celou Kiri. No, pokud by byl Orochimaru venku, tak by se dalo něco dělat.." napadla mě jedna věc, jak by se Orochimaru dal zastavit.
"Ale zřejmě je to Hitomina volba."

Když jsem je tak poslouchala, bylo mi čím dál hůř. Věděla jsem, jak je tahle pečeť nebezpečná, ale..Ano, jednou se stalo, že jsem díky ní Daisukeho nedopatřením zranila, jenže...Teď jsem si přišla jako nestvůra, démon.
Podívala jsem se na Daisukeho, který nevypadal zrovna přívětivě. Pohled se mi stočil na Kairi. Nechtěla jsem jí ublížit, ale taky jsem ji chtěla ochránit. Se svými schopnosti to nedokážu. Neumím dát pocit bezpečí...
,,Zbavíme se pečetě." rozhodla jsem se nakonec. Záleželo mi na pohodě rodiny. A Daisuke se už nebude bát, že jim ublížím.

"Nečekal jsem nic jiného," pousmál jsem se.
"Ale teď to nepůjde, jsem jen klon, nemám tolik čakry..." pak jsem se podíval na Hitomi, znal jsem jí docela dobře.
"Bojíš se, že bez pečetě nebudeš tak silná?"

Přikývla jsem, když mi řekl, že teĎ se to dělat nebude. Nečekala jsem taky, že to bude hned teď. Pak jsem sebou maličko trhla. Uhodl přesně moje myšlenky.
,,To je dobrý, já si poradím." pousmála jsem se. Aby to nevypadalo nuceně, dodala jsem: ,,Mizukage jsem se nestala kvůli síle. Tehdy jsem byla mnohem slabší."

"Nepotřebuješ být silná, na to máš svoje lidi, proto jsme tu my, bojová síla Kirigakure." usmál jsem se a dopil svůj studený čaj. Hmm.. někdy bych ho mohl vypít dřív než vychladne ..

"Kdyby šlo o cokoliv, tak Konoha bude nápomocná, vždy, i co se týče technik." řekl jsem popravdě."A teď trochu z jiného soudku, Konoha potřebuje Vaši pomoc. Máme poloprázdnou vesnici, všichni jsou pryč, Kyuubiho jinchuuriki je v zajetí, Mikomi je v zajetí v Otogakure. Poslal jsem tam tým. A také máme nového nukenina z Konohy," dodal jsem s trochu hořkým úsměvem na rtech.

Na Daisukeho jsem se pousmála. Silné shinobi tu sice mám, ale Kage potřebuje být silný, rozumný a čestný. Pokud by nebyl silný, nebude respektován. Tím jsem si jistá.
Vyposlechla jsem si problémy Konohy. Zamračila jsem se.
,,Máte toho docela dost." ušklíbla jsem se. ,,Co se od nás očekává?" zeptala jsem se a pak honem dodala: ,,Pokud posily, tak to bude problém. Většina shinobi Kirigakure je mimo vesnici. Zapojit se mohu já a Daisuke, když to bude nutné." narhla a čekala jsem na odezvu z obou stran.

Udělal jsem něco, co nikdy předtím. Poklekl jsem a sklonil hlavu.
"Arigatou gozaimasu!" chvíli jsem klečel a pak vstal.
"Já, jako klon zde klidně zůstanu, v případě nouze upozorním originál a přesune Vás zpět," pousmál jsem se.
"Myslím, že vy dva byste měli jít a připojit se k týmu hledat Kyuubiho, jste silné duo,"

Co pro nás Konoha udělala tak skvělého, že už jí zase jdeme na pomoc ?.. Ztrácím se v tom.. "Jak myslíte, vykonám jak mi bude nařízeno.. ostatně od toho tu jsem, že?" pousmál jsem se. Sklidil jsem ze stolu nádobí a odnesl to do kuchyně. Pak jsem se zase vrátil a posadil se.

Vyslechla jsem si názory z obou stran. ,,V tom případě se připojíme, ale...Co bude s Kairi?" podívala jsem se na malou, která mezitím usnula. Již spící ji Daisuke položil vedle mě. Sklidil nádobí, i když to jistě byla záminka, aby se malinko uklidnil. Asi jsem toho na něj uložila moc.

"Může ji hlídat jeden Uchiha, pokud chcete," pousmál jsem se.
"Myslím, že je dostatečně důvěryhodný a poradí si."