Senju čtvrť

Všimla jsem si, že se ta dívka ze včerejška probudila tak jsem šla za ní a akorát viděla jak se sesunula k zemi. Pousmála jsem. Už jsem vypadala líp. 
"Už jsi vzhůru." promluvila jsem za jejími zády. 
"Příště nepij jsi na to moc mladá, dámo." podala jsem jí pilulku na hlavu a prošla kolem ostatních do kuchyně a vzala si svůj kabát. Hodlala jsem něco dělat. Mí lidí se měli sejít v Konoze.

"Nezabíjím geniny, docela bych rád věděl co tady děláš. To Otokage nemá žádné jiné lidi, které by poslal zabíjet Hokageho nebo ho špehovat ve vlastním domě?" pozvedl jsem zvědavě obočí.
"Crystal?" otočil jsem hlavu, když prošla kolem mě.

Došel jsem do Senju čtvrti, tak jak mi to řekl Seito a bez klepání vešel dovnitř. Šel jsem směrem, kde jsem slyšel hlasy a pak jsem uviděl Hokageho. ,,Hokage. Potřebuji s tebou mluvit." než stačil cokoliv říct, odtáhl jsem ho do vedlejší místnosti z doslechu všech. ,,Itama Senju uprchl z vězení."

"Hokage-Sama no nevim co stimto vetrelcem? Mam se o ni postarat?" Nenapadne jsem mrkl na Hokageho. Momentalne mi tahle situace prisla elkem vtipna vypadalo to ze ani nevi jak se sem dostala.

"Prosím?" přimhouřil jsem oči a zasyčel, skoro jako had. Starých zvyků se člověk nezbaví.
"Opilá a ještě drzá, ubytovala ses snad někde nebo ne?" přišel Orochimaru ve svém působivém převleku.
"Dobrá, vyřídíme si to později," zašel jsem za ním do kanceláře.
"Cože? To je vtip? Jak je to možné!?"

Objevil jsem se v Senju čtvrti, přímo v kuchyni. Doslova jsem vyrostlo ze země. To my ANBU umíme. "Kde je Hokage-sama?" porozhlédl jsem se po ostatních, na zádech jsem měl omráčeného Tobiru.

Vyšel jsem ven, protože jsem zaslechl temný hlas, který mi přišel povědomí.
"Tobiru? Co ten tu dělá? Co se to s ní stalo!? Jeden den jsem mimo a už je Konoha vzhůru nohama," zavedl jsem ANBU s Tobirem do své kanceláře a naštvaně práskl dveřmi.

"Hokage-sama je ve vedlejsi Mistnosti. Tobiru co se mu stalo?"
Udelal jsem pecet a nakonec jsem uvidel pecet na Jeho prise jelikoz zadrzovala jeho cakru.
"Ta pecet. Je mi povedoma nekde jsem ji videl. Nebo spise to co zpusobuje."

Jen jsem tomu Hyuugovi přikývl a šel za Hokagem. Položil jsem Tobira opatrně na stůl.
"Itama uprchl, v jeho cele byl jen Tobiru s pečetí pěti živlů na břiše.."

"Cože?" vystrašeně jsem se sklonil k Tobirovi a zkontroloval jeho tep. Žije. Pocítil jsem neskonalou úlevu.
"Pečeť pěti živlů," poskládal jsem pečeť. "Snad nám dokáže říct víc," na prstech pravé ruky se mi postupně objevily podivné znaky. "Gokyo Kaiin!" vtiskl jsem uvolňovací formuli na jeho pečeť, zmizela. Přiložil jsem ruku na jeho čelo a začal ho probouzet se Shosen jutsu. Mezitím jsem se otočil k Orochimaru. "Orochimaru-sama, slyšel jsi o tom, co se stalo na srazu kage?"

Moje práce zde končí. "Musím se vrátit, Hokage-sama," poskládal pečeť a opět se vnořil do země a zmizel.

Díval jsem se na to, co se tu stalo. Pak se mě Assasin zeptal na ty novinky. ,,Mně nic neunikne. Musím říct, že jste to moc nezvládli." Škoda že jsem tam nebyl, na takovou podívanou bych se rád podíval. Zamyslel jsem se a dále nic neříkal.

Deaktivoval jsem Byakugan a sedl jsem si vedle ni a pak rekl.
"Ono jekdy je pusa rychlejsi nez mozek vim o cem mluvim. Jmenuji se Hikaru Hyuuga a ty? Neboj Hokage te neprizabije nema duvod. V Konoze jsme vsichni jedna rodina i kdyz te zrovna nikdo nemiluje." Tu posledni vetu jsem rekl tak trochu sklesle. Ale co nemohl jsem to ovlivnit.

"Pche, chtěl bych vidět tebe," ušklíbl jsem se a pak se opět začal tvářit vážně. Né, mě bude za chvíli 33..
"Orochimaru," nauč mě techniku věčného mládí a nesmrtelnosti. "Co teď? Tsuchikage je šmejd, kagové se nějak k jednání nemají, což se dá chápat." musel jsem s ním mluvit, ale nevím o čem. Nevím, jak bych mu to měl říct.
"Orochimaru, nauč mě senjutsu.."

,,Ale podívejme. Sám Hokage o něco žádá." podíval jsem se na něj a na chvíli se odmlčel. ,,Co můžu nadělat? Působí na mě tvé genjutsu, takže ti pomůžu." znovu jsem se pousmál a pokračoval. ,,Ale co s tím Itamou jen tak ho necháš odejít? Ani nezkusíš někoho poslat? Kagové byli vždycky zbabělci. Kdyby jste chtěli, už dávno byste to měli vyřešené." musel jsem si trochu rýpnout.

Slyšel jsem zde spoustu hlasů, tak jsem si myslel že by tady mohla být pro to štěně zábava. Vešel jsem dovnitř, sundal boty a rozhlédl se kolem. Bylo tady nezvykle moc lidí. Pak jsem si všiml ležícího Tobirua. Chvíli jsem se na něj díval a pak se otočil na strejdu Assasina. "Strejdo, co se Tobiruovi stalo?!"zeptal jsem se a pak si všiml že má jinou image. "Páni, ty jsi změnil image. Sluší, blonďáci jsou vždycky nejlepší." pochválil jsem mu jeho nový účes a dal palec nahoru.

Dostal jsem se zase k našemu domku a už v okně uviděl hodně lidí. Co to je? Tolik lidí tu snad nikdy nebylo. Vešel jsem dovnitř, ale nešel jsem tam, kde byli ostatní, ale šel rovnou do mého pokoje. Zde jsem si sedl a poslouchal ten hluk dole a čekal, až se to trochu uklidní.

"Heh," také jsem se ušklíbl, skoro podobně jako on. Byli jsme snad jak dvojčata xD.
"Ano, zbabělci, proto jsi jím vždy chtěl být, proto jsi několikrát zničil Konohu. Genjutsu, určitě bys vymyslel jak ho obejít, kdybys chtěl, ale děkuji za pomoc," uklonil jsem se. Dost pošťuchování. Mám před sebou svůj starý vzor.
"Pošlu tam Seita, oplývá sledovacími schopnostmi, je to odkaz Druhého." pak přišel Raiki. "Arigatou. Nic, Tobiru je v pořádku, mám tady jednání s ANBU." ukázal jsem na Orochimara, který měl jinou identitu, takže ho nikdo nemohl poznat. Slyšel jsem také hluk nahoře.
"Půjdeme nahoru.." otevřel jsem dveře své kanceláře a šel nahoru do Seitova pokoje.

Chtěla jsem odejít, ale když přivedli Tobira zůstala jsem a přišla k němu.
"Bude v pořádku." prohlédla jsem mu oči a krk, pak jsem použila zelenou chakru aby ho dostala zpět do vědomí.  To je chaos tedy... pomyslela jsem si

Oddychl jsem si. Něco mi zaklepalo na hlavu. Bylo to zase to štěně. Odešel jsem trochu dál a položil ho na zem. "Co chceš?" zeptal jsem se ho. "Potřebuju na záchod. Nevadí když si dojdu za ten gauč?" odpověděl mi. Podíval jsem se na něj jako na blázna a zvýšeným hlasem mu odpověděl: "Si děláš srandu?! Jasně že nemůžeš!" Pak jsem si uvědomil jak nahlas mluvil a doufal že to nikdo neslyšel. "Ale já hrozně musíííím." řekl a hned na to se rozeběhl ke gauči, kde vykonal svou potřebu. "Nee! Sakra." zasténal jsem a běžel do kuchyně pro hadr. Začal jsem tu louži utírat a řekl jsem pyšně strejdovi, abych nějak odpoutal pozornost od té katastrofy: "Už umím Kuchiyose no Jutsu!"

,,Ále s Konohou to byla vždycky jen taková hra. Kdyby ji nikdo nechtěl zničit, tak byste se zde nudili." zašklebil jsem se a podíval se na něj. ,,Ano, půjdeme radši nahoru." následoval jsem Assasina.