Senju čtvrť

Povzdechl jsem si a urovnal vlasy. "To slýchávám pořád..Tobiru, nemůžu ti dát vyšší hodnost, jsi chuunin, nemáš mise, flákáš se, bla bla," zakroutil jsem hlavou a taky uschoval nádobí. Protáhl jsem se. "Půjdu trénovat, jdeš taky?" zeptal se Hikara a pak podíval na Seita.
"Nebo půjdeme na misi?"

"A Pro po Tobiru to ze jsi sin hokageho neznamena ze nemuzes dostat na budku. Mame spolu jeste jeden nevirizenej ucet." Na chvili jsem se zamyslel a pak rekl na Tobiru.
"Nevis kam tim miri?" Byla otazka co tady rilkal o poviseni jelikozz to bylo mireno na nas oba.

Přimhouřil jsem oči. Jsem sannin, tak si nevyskakuj. pomyslel jsem si, ale neřekl to. Jen jsem pokrčil rameny.
"Netuším, asi tě naváděl k tomu, aby jsi splnil počet misí, které jsou třeba.."

"Pokud jsi si nevsiml tak bylo to mireno na nas oba dva ne jen na me." JA Budu ANBU.
"A soude podle tvych pohybu tak pokud se k tobe dostanu blyzko tak nemas sanci. To ti nemusim rikat. ALe pokud mas zajem muzem to vyresit na cvicisti jeste mas u me resty z nasi posledni mise. Mame moznost to vyresit co ty na to?"

Dojedl jsem snídani a talíř odnesl do kuchyně. Assasin tu už nebyl, ale byli tu ti dva. Vypadalo to, že stále něco řeší, tak jsem si jen sedl a poslouchal.

"Zachránil jsem ti život, pokud jsi Shinobi, tak jsou naše účty vyrovnány," řekl jsem a možná jsem mohl připomínat svého otce. Nejsi sám, co má útoky na blízko. Rasengan vytáhl jsem svitek, který jsem dostal od Fukasaku-sama. Hm, Ranjishigami no jutsu. Sedl jsem si k Seitovi a začal si číst. Zajímavá technika, podobná jako Hari jizou.

"Tohle neni ani o tom co se stalo. To ze jsi mi zachranil zivot je jedna vec." Nakonec jsem usoudil ze tkhle ho nevyprovokuju. "Tady ma si nekdo strach ze dostane nakladacku."

Hlasitě jsem zívl a dál Hikaru nevěnoval pozornost. Věnoval jsem se technikám, to bylo důležitější.
Za chvíli je půjdu trénovat. Dočetl jsem informace k Ranjishigami a otevřel si další svitek. Ach, další A-rank!
Kuchiyose: Gamakuchi shibari.

"Mozna nekdy jindy. A ted me omluvte mise cekaji." Rekl jsem dost provokacnim zpusobem. A pak se vytratil.
?(Presun)

"Tak si to užij HIKARU!" zařval jsem za ním, když se vytratil. No co, já mezitím zesílím. Podíval jsem se na Seita, svitky jsem už dokončil, mohu se je začít učit. Sebral jsem se a šel na cvičiště,.

Chvíli jsem seděl s Tobirem, ale ten pak odešel pryč. Co teď? Nic moc extra se mi dělat nechtělo, ale po posledním souboji už jsem měl zase plno síly a tak jsem pomalu vstal a odebral se taky na cvičiště.(přesun)

Přišel jsem domů. Vypadalo to že už tu nikdo nebyl. Sundal jsem si boty a zamířil rovnou do svého pokoje. Chtěl jsem se jít ještě osprchovat, ale byl jsem tak unavený, že jsem už na to neměl sílu. Aniž bych se převlíkl jsem ulehl do postele a usnul jsem jako špalek.

Vstal jsem a vůbec jsem nevěděl kolik je hodin. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientoval. Sundal jsem si oblečení a šel se osprchovat. Pak jsem si vzal nové oblečení, které vypadalo úplně stejně jako to staré. Mám celkem 3 v zásobě. Přemýšlel jsem co budu dělat a pak jsem si vzpomněl na tu techniku, co mi strejda dal. Vydal jsem se směrem na cvičiště.
/Přesun

Kráčel jsem si to k naší čtvrti. Vešel jsem dovnitř našeho domu a sundal jsem si boty. Vyšlapal jsem po schodech nahoru a sundal si všechno oblečení. Dal jsem si přes rameno ručník a šel se osprchnout. Byl jsem tam celkem dlouho a teprve po půl hodině jsem se rozhodl vyjít ven. Oblékl jsem si svoje super stylový pyžamo a vyčistil jsem si zuby. Konečně jsem měl veškerou hygienu hotovou a já mohl v klidu ulehnout do postele.

Vstal jsem. Podíval jsem se na hodiny. Za chvíli by měl být ten pohřeb Nevímkoho. Protáhl jsem se a zívl. Přišel jsem ke skříni a oblékl si černé oblečení. Sprchu jsem ani moc nepotřeboval, spíš na to nebyl čas. Pomalým krokem jsem se vydal k hřbitovu.
/Přesun

Objevil jsem se u mě v pokoji a šel rovnou do kuchyně. Nachystal jsem si něco na jídlo a hned to snědl. Měl už jsem docela hlad, takže jídlo celkem bodlo. Chvíli jsem si odpočinul a pak zamířil do zahrady. Máme ji celkem velikou, takže se tu dá i cvičit. Vytáhl jsem tedy katanu a cvičil taijutsu. Přeci jen, tak veliké to tu zase není, abych cvičil i ninjutsu.

Trénoval jsem několik hodin, až se mě to přestalo bavit. Šel jsem tedy zpět do domu a dal si zase něco na jídlo. Chvíli jsem si odpočinul a pak uvažoval, co budu dělat. Něco na práci by se hodilo. Dále jsem už neotálel a vydal se do kanceláře.(přesun)

Bylo to zvláštní, bolest, ne fyzická, ale psychická. Žádný prostor, jen vězení. Byl jsem v nepochopitelné smyčce a ztrácel se v čase a v prostoru. Itamova technika! Došlo mi po čase.
Konečně, připadalo mi to jako věčnost, ale konečně se objevilo světlo a já se padl na svou postel.
Procitl jsem z hrozného snu, konečně otevřel oči. Světlo, měkká matrace, teplo. Zhluboka jsem se nadechl a cítil jsem se jako kdybych umřel a znovu se narodil.
Musím..jít... Sebral jsem své síly a zmizel.

Po dlouhé chůzi jsem se konečně dostal domů. Dveře byly zamknuté, ale naštěstí byl náhradní klíč tam, kde měl být. Pod rohožkou. Odemknul jsem si tedy dveře a zamířil rovnou do kuchyně. Zde se nacházel mini bar, kde bylo to lepší pitivo. Vytáhl jsem nějaké archivní saké a sedl si s ním ke stolu. Momentálně nebylo lepší řešení, jak přijít na jiné myšlenky a vypnout na chvíli hlavu, než s alkoholem. Nalil jsem si první skleničku a pomalu ji vypil. Neměl jsem v úmyslu láhev vypít celou, ale noc je dlouhá a myšlenek hodně...

Měl jsem toho dost vypité a tím pádem pomalu usínal na stole. Když najednou začal někdo klepat. Byl to tak nepříjemný zvuk a já chtěl, aby to přestalo. Klepání však přetrvávalo a já se musel probrat. Nějak jsem se dostal ke vchodovým dveřím a pomalu je otevřel. Stála tu Hana a její drak. ,,Um..Ahoj." Pozdravil jsem je a kývl rukou směrem dovnitř. ,,Pojďte klidně dále." Nečekal jsem na odpověď a zamířil rovnou do kuchyně, abych uklidil láhev saké a skleničku. Ještě si o mně pomyslí, kdo ví co. Bylo to sice dost poznat, že mám něco v sobě, ale snažil jsem se to zahrát jako střízlivý.

Sedl jsem si na židli a počkal, až se posadí i Hana. Bylo trochu složitější ji zaostřit, ale po chvíli se mi to povedlo. ,,Nic se neděje. Je mi dobře." Samozřejmě mi dobře nebylo, ale přišlo mi to jako rychlejší odpověď. Protože pokud jsem uměl něco dobře, tak to bylo skrytí pocitů v sobě. ,,Chceš něco na pití, nebo tak?"

Byl jsem rád, že to nechtěla moc řešit. V téhle náladě bych to totiž moc rozebírat nechtěl. Pak se jí z ničeho nic na tváři vytvořil úsměv a já se při zmínce o pěkném dni podíval ven. Aha. Už vím, proč tu neproniká tolik světla. Na oknech byly zatažené žaluzie, tak jsem vstal a pomalu je odhrnul. ,,Máš pravdu. Je pěkně." Hned na to jsem si nalil do sklenice vodu a celé to vypil. Bylo mi o něco lépe a tak jsem se zase posadil ke stolu. ,,Mezi lidi v takovém stavu nejdu. Moc na dobré náladě bych jim nepřidal."