Velká síň - taneční sál

First topic message reminder :



Po celou dobu slavností je tohle hlavní místo všech možných jednání a společenských aktivit. V prvním patře se nabízí catering, v patře druhém je pak velký taneční sál, ve kterém by měla (až na nejnutnější výjimky) hrát živá hudba všech možných žánrů, ale hlavně těch vážných, na které se dá tančit.
Tak s chutí do tance, vážení!

Mírným pokývnutím hlavy se s Reinou rozloučím a přenesu pozornost zpět na Hisu. Tak co? Už jsi v pohodě? Ještě pár vteřin a málem bys dostala infarkt... uchechtnu se a rozhlédnu se po sále. Doslova se to tu vyprázdnilo. Navrhuji se pomalu odebrat domů. Jsi pro, má drahá? 

"Ještě se z něj vzpamatovávám." pronesu a stále se dívám na cestu, kudy ona odešla. Byla jsem mimo. Byla úžasný. Už jen to jak chodila. Bylo elegantní na ninju.
"Asi mě budeš muset navést domů, jsem v rozpoložení." pousmála jsem se. Dnešní den byl zážitek. Bavilo mě to docela.

Musel jsem se nad jejím "rozpoložením" smát. Ale no tak, jsi občanem Kirigakure. Je zcela běžné se setkávat s legendami. Zvykej si na to, třeba jí jednou budeš taky. Nabídnu jí rámě, dopiji sklenku a odložím jí na nejbližší stolek. Tak jdeme domů, pro dnešek toho bylo až až.

Přijmu nabízené rámě a opřu se spíše o něj. Těšila jsem se do postele. Až ze sebe sundám tyhle šaty, i když to bylo moje dílo. Byla jsem společensky unavená. Snědla jsem a ochutnala co jsem mohla.
"Nemůžu si na to zvyknout, ani pořádně nevím co je zač, nevím že je legenda. Ale byla okouzlující, jako Anděl." usmála jsem se na něj a postupně jsem se vracela zpět do normálu.

Vykročím s Hisou pryč ze sálu. No, to nejsi daleko od pravdy. Pokud mě paměť neklame, říká se jí taky Anděl ze Sněžné nebo tak nějak. Ale je možné že si to pamatuji špatně. Je to dávno, co jsem jí dělal ochranku. Potom co vyjdeme ze sálu, zamíříme rovnou domů.

//přesun

Jo to by na ní přímo sedlo. Pomyslela jsem si, "Anděl ze Sněžné." následovala jsem Kashikeho do sídla, o té jeho službě mi ještě musí povědět.

//přesun

(V pořádku, nic se nestalo.)

Šťastně jsem se usmála. Měla jsem co pít, takže mi nevadily ani výchovné řeči Hirin. Úsměv mi zmrzl na rtech až poté, co Mizukage-sama zahájil proslov. Popravdě jsem nepochopila, že by myslel ta slova až tak definitivně, ale podle reakcí dospělých jsem si dala dohromady, že odchází.

Proč? Nač? Proč o sobě mluví tímhle způsobem? Nevypadá jako zlý člověk! Šla jsem kupředu, abych lépe viděla. Co však zaujalo mou pozornost mnohem více, než Faito-sama, byl Soshi. Proč... má slzy v očích? Na okamžik jsem zůstala stát jako zkamenělá. Co se tu vlastně odehrálo?

Z myšlenek mě probudila až tlustá paní, která do mě strčila a dupla mi na nohu. Soshi se mi ztratil z dohledu. Nastala menší tlačenice, jako kdyby se začalo něco dávat zadarmo. Sprostě jsem zaklela a spěchala na místo, kde jsem Soshiho viděla naposled. Po několika minutách jsem se prodrala na ono místo, avšak Soshi tu nebyl.

Zahleděla jsem se do dáli a nabyla dojmu, že jsem jeho záda zahlédla mezi odcházejícími hosty.
Přesun