TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Při jeho slovech jsem si to zkusil představit. Po chvilce jsem rychle zakroutil hlavou, abych ty myšlenky dostal pryč. Ani se mu moc nedivím, že odešel pryč.
Začal jsem přemýšlet, co teď. Možná bychom se mohli jít někam najíst. Docela mi to tom souboji vytrávilo. Podíval jsem se na něj. "Uhm, nemáte hlad?" otázal jsem se ho.

'' Hlad ? Pokud máš hlad tak se můžeme jít najíst.'' pousměji se a dívám se na něj. '' Tak půjdeme? '' zeptám se a čekám na odpověď

"Noo, tak trochu." přiznám se a přiložím ruku na břicho, které mírně zakručí. Zamyslím se, jaké tady jsou restaurace, buffety nebo něco takového. "Jíte dango?" zeptám se, jelikož mě tato restaurace napadla jako první.

'' Dango? Jím, ale nemam vůbec hlad.'' skutečně jsem Dango jedl, ale zalhal jsem s tím, že nemám hlad pouze jsem neměl vůbec chuť k jídlu. '' A s tím vykáním mě můžeš normálně tykat. '' pousměju se i když jen na krátko.

"Jo jasně, Chishi." souhlasím s tykáním. Jde o to, že jsem zapomněl to jeho pravé jméno, tak mu budu muset říkat přezdívkou. Zamyslím se nad jiným možným řešením. "No, nebo můžeme dělat něco jinýho." navrhl jsem. "Ještě to nějakou dobu vydržím." usoudil jsem a podrbal se na bradě. "Jak dlouho budete, tedy budeš v Kumo?"

'' Budu tu tak dlouho jak bude potřeba. '' usměju se. ''No spíš pojď se najíst nechci, aby ses tu skácel.'' řeknu a bylo vidět, že jsem to myslel vážně. Po chvilce se mi, ale trochu podlomily nohy a já spadl na zem. Úplně nejlépe jsem se nevyspal a ta cesta mě docela zmohla.

Od té doby co Yuna odešla, jsem se ze svého místa ani nehnul. Stále jsem byl trochu mimo z toho co se stalo. V jednu chvíli říká jednu věc, ale okamžik na to je schopná si protiřečit. I když faktem bylo asi to, že už od začátku se mi zdálo divné, že byla schopná změnit snad celý svůj dosavadní život v průběhu několika minut. Ale v jedné věci měla pravdu, nejlepší bude na ní zapomenout, ačkoliv takové věci dělám nerad. Existuje jen jedna věc která mi v těchto případech dokáže pomoct. Souboj. A kde se nejlíp shánějí souboje? Na misích! A kde se shánějí mise? U Raikage! Vyskočil jsem na nohy a podíval se na lidi na cvičišti. Bylo tu celkem rušno a tak jsem se raději co nejdřív vydal pro misi.
-Přesun-

Pohupoval jsem se nohama na místě a poslouchal ho. "Nebo tam můžu jenom zaskočit a vzít si jedno dango sebou. Už nejsem genin a něco vydržím." rychle jsem se obhájil a všiml si, jak se mu podlamují kolena. Možná bychom už mohli jít každý svou cestou, v tomto případě si odpočinout. "A nebo se už můžem rozdělit a jít si třeba lehnout. Je to na tobě." pokrčil jsem rameny a byl zvědavý, na jeho odpověď.

Sledoval jsem jejich souboj. Nebylo to nic pro mě, samé ninjutsu, nic moc kontaktu. Pak ale skončili a začali se domlouvat na jídle. To už mě nezajímalo. Zato jsem se chtěl podívat po místním "arzenálu". začal jsem se tedy procházet po místnostech a kontroloval nářadí, cvičné zbraně a stroje.
Zastavil jsem se u bokenu. Byl z tvrdého, ale křehkého dřeva. To nebyl dobrý materiál. Musím požádat Raikage, aby dala vyrobit některé samurajské cvičební pomůcky... pomyslel jsem si a dál procházel tréninkové prostory.

'' Je mi to vcelku jedno.'' řeknu a dívám se na něj. ''Řekni ty. '' dodal jsem a čekal na odpověď. Poté, jsem zaregistroval někoho dalšího. Tajně jsem se na něj díval i když, zase tak tajné to nebylo. Díval jsem se na něj trochu zlověstně jelikož jsem zrovna moc v lásce samuraie neměl.

Nasadil jsem přemýšlivý pohled. Zvažoval jsem obě možnosti a u toho pokukoval na toho samuraje, kterého vraždivě sledoval Chishi. Nakonec jsem zahrabal v kapsách a vytáhl minci. Nechtělo se mi už přemýšlet a rozhodovat se, tak to uděláme starým dobrým způsobem. "Panna je dango, orel je rozchod." rozhodl jsem a ještě se pro jistotu podíval na Chishiho, jaký na to má názor.

/Rozlosuji to podle skutečné mince XD

Díval jsem se stále na toho samuraje. Pouze na chvilku, jsem se podíval na Dina a kývl ''Souhlasím.'' poté jsem se zpět otočil na toho samuraje a dál ho pozoroval.

Mírně jsem přikývl a vyhodil minci do vzduchu. Jakmile padala zpátky, chňapl jsem ji oběma rukama a rozevřel je. Na horní straně se na mě díval orel. "Je to orel." oznámil jsem a strčil minci zpátky do kapsy. Čekal jsem na jeho reakci, než řeknu něco dalšího.

''Dobrá.'' pousmál jsem se a připravil se pomalu na odchod, ale toho samuraje, jsem pořád pro jistotu sledoval.

Pohled na svých zádech jsem cítil už celkem dlouho. Jako by se mnou chtěl někdo mluvit. Otočil jsem se a vida, že jeden muž je zcela zabrán do své mince, usmál jsem se na toho druhého: "Potřebujete něco?" zeptal jsem se vlídně.

Pousmál jsem se. "Dobrá, tak se měj a zase někdy příště." rozloučil jsem se a s rukama v kapsách se vydal pomalu k odchodu. Samuraje už jsem nijak neřešil a prostě jenom odešel.
/Přesun

''Nic nepotřebuju, jen otázka co tu děláte? '' zeptám se né zrovna příjemně. Samuraj to mi chybělo hm nikdy si nejsem jist co udělají. pomyslím si a sleduju ho.

Složil jsem ruce před sebou a propletl prsty.
"Raikage-sama mě požádala o pomoc. Jsem Takeshi Kenpachi, samuraj Země železa, sloužící v barvách Sunagakure a teď Kumogakure..." uklonil jsem se a opět se vlídně usmál.
"Raikage-sama mě pověřila, abych se staral o cvičiště a nabízel pomoc těm, kteří o ni zažádají."

''Hmm'' moc jsem mu nevěřil, už jsem byl takový. ''Budu k vám upřímný, nemám zrovna dvakrát v lásce samuraje.'' dodám a dívám se na něj, stále né zrovna mile.

Tohle se mi moc nelíbilo. Nepřestával jsem se ale usmívat.
"Jistě, chápu, že musí být pokořující najít někoho lepšího v kenjutsu. Rád bych Vás ale upozornil, že jste právě prodělal cvičný souboj, ve kterém jste spotřeboval dost chakry. Opravdu není moudré urážet někoho, kdo je známý svou ctí...
Smím se zeptat, proč nemáte samuraje v lásce?"
Celou dobu jsem se na něj díval velmi laskavým pohledem. Nehodlal jsem vyhledávat konflikty, kor, když jsem byl ve vesnici nový a když jsem věděl, že by to ani nebyl souboj jako spíš vražda.

'' Tak pozor, zase tolik chakry jsem nespotřeboval. A samuraje nemám v lásce protože se mi zdá, že jsou více nepředvídatelní než shinobi.'' řeknu a stále se na něj dívám né zrovna příjemně.

Tohle mě opravdu zarazilo.
"Promiňte, asi Vám tak zcela nerozumím. Udělal Vám někdy samuraj něco? Myslím, že od doby, kdy svět shinobi pohltil ten náš, je nás opravdu pomálu a rozhodně nepácháme škody jen tak..." odvětil jsem. Jeho poznámku o tom, kolik má chakry, jsem taktně přešel.

''Víte co? Hoďte to z hlavu stejně by jste to nepochopil.'' řeknu naštvaně. Tss další samuraj, který si bude hrát na hodného a až se to tu vše podělá tak přejde na druhou stranu. pomyslím si a sleduju ho.

"Už druhá urážka, vedete si dobře. Ale rád bych, abyste to vysvětlil..." řekl jsem a tentokrát už jsem se neusmíval. Ten muž měl očividně problém a neměl pro něj žádný důkaz a podklad...prostě jen předsudky...

'' Prostě vím, že vy Samurajové jste strašně nepředvídatelní ! Více než shinobi ! U nich už od začátku poznáte, jestli budou šmejdi nebo jestli z nich něco bude jako třeba kage ! U vás nikdy, nikdo neví, jestli například uprostřed války nepřejdete k někomu jinému.'' domluvím a celý jsem se z té vzteklosti začal klepat protože jsem byl spíše člověk, který se zase tak moc nezlobí , takže jsem na to zase tak moc zvyklý nebyl.