Cvičiště 2

Následoval jsem Lucy, nestihl jsem se ani divit a už se kolem ní někdo motal..hrůza. Jako velkej kápo jsem se postavil za Lucy a promluvil. "Můžu poprosit ..necháš jí na pokojí ? očividně nemá náladu." Z nenadání jsem ji chitil do náruče a odnášel ji směrem pryč. "Měla by ses vyspat."

Keďže som tu bol od soboty v ten deň sa stalo že som to vlastne netrafil tak ako som chcel tak som tie kliky robiť musel. Medzi tým ako som tu zaspal ráno som sa musel pozberať domov a po pár hodinách čo si ma tam naši nechali aby som im pomohol po obede a sprche som sa sem vydal zasa trénovať ako predtým a takto to vlastne šlo až do tejto večernej hodiny kedy som mohol skonštatovať že mi to už naozaj šlo dokázal som zaútočiť na človeka pomocou kunaia keď stál za stromom alebo za skalou bez toho aby som sa tam musel dostať. "Tak hurá sa naučiť niečo nové." Povedal som si sám pre seba, mal som ale na pláne zájsť ešte domov na sprchu a potom som smeroval priamo do kancelárie Hokageho.
(presun)

Cestou k cvičisku som aktivovala byakugan. Aby som tie mačiatka lahšie našla, prvú som vidla skôr, než som sem vôbec došla. Skrývala sa za jedným kríkom. Pomaly som podišla teda k nej, klakla si a šepkala, že jej nič neurobím. Aakosi divne na mňa zazerala a keď som k nej natiahla ruku, chňapla po nej, pričom mi zaryla pazúry do zápästia a tým spôsobila, že mi vlastne začalo krvácať. Ale len trošku, nič vážne.Uhm, takže si agresívna. Poznamenala som, nakoniec sa mi podarilo ju pohladkať, na čo sa upokojila a začala sa o mňa obtierať. Vzala som ju teda do náručia a pohladom si premeriavala celé cvičisko, aby som zistila, kde sa skrývajú ďalšie.

Přišel jsem na cvičiště a chvíli se rozhlížel. Já osobně jsem nikde žádné kotě neviděl, ale Chiyo mě po chvíli na jedno upozornila. Skrývalo se ve křoví. Potichu jsem ke křoví doběhl.
Kotě mě přivítalo naježenou srstí a syčením. Kamarádské. Povzdechl jsem si a zkusmo po něm vyjel rukou. Seklo mě do ní. Sykl jsem bolestí a chvíli počkal, než bolest poleví. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Podíval jsem se mu do očí a provedl Kanashibari. Kotě ztuhlo a já ho konečně vzal.
Jakmile jsem ho měl v ruce, Kanashibari vypršela a kotě se začalo zuřivě bránit. Brzy jsem měl škrábanců plnou ruku a pár jsem jich měl i na tváři. S otráveným výrazem jsem ho podal Fuu. Moje první jizvy. A já myslel, že je získám bojem proti Iwě. Povzdechl jsem si a setřel si krev z tváře. Víš co? Já ti je budu nosit a ty je budeš uklidňovat.