Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

,,Děkuji. Děkuji mnohokrát." pousmál jsem se a díval se, jak odchází pomalu pryč. ,,Dobrou noc." řekl jsem spíše už jen prázdné místnosti. Spát se mi ještě nechtělo. Vlastně to je snad poprvé, co pracuji pořád v kuse bez spánku. Snad to na mě nepůjde moc vidět, i když tu zrcadla vlastně nejsou. Pousmál jsem se nad myšlenkou a pustil se do další práce.

Když jsem přišla do chodby kde měly být údajně dveře do hokageho kanceláře tak se mi naskytl pohled na pořádnou řadu lidí se stejným úmyslem a to bylo zajít za hokagem. Proto jsem zamávala na pozdrav ale nic neříkala, protože říct něco tak bych se nevyhla jejich upřeným pohledům. Opřela jsem se o zeď a čekala až se řada zmenší. Neznala jsem je a byl tu trochu vydejchaný vzduch.

,,Vstupte." odtrhl jsem hlavu od papírů a svůj pohled směřoval na dveře. Čekal jsem, kdo vstoupí.

,,Jo, díky." lehce jsem se pousmál a převzal techniku. Dveře nechala otevřené, což bylo dobře, protože určitě někdo na chodbě ještě bude. Já jsem mezitím šel zařadit techniku zpátky do knihovny.

Dveře byly otevřené a tak jsem neváhala vstoupit jako další. Jakmile jsem vešla tak jsem za sebou dveře zavřela a přistoupila blíže ke stolu. Hokage tu bohužel k mé smůle nebyl a já se ho zrovna chtěla zeptat zdali by mně vzal do učení pro boj s hady. Byl tu někdo jiný, ale netušila jsem zda mi dá nějaké informace o hokagem nebo o studiu. Ráda bych totiž využívala schopnosti jako Anko a Orochimaru. " Zdravím, mohla bych se zeptat kdy se asi tak vrátí Hokage? "

,,Zdravím." zarovnal jsem techniky a otočil se na nově příchozí. ,,No, ten se vrátí až dokončí trénink." lehce jsem se pousmál a podíval se na ni. ,,A to přesně nevím, kdy to bude."

" Aha " Zklamaně mi klesla hlava, že tu ještě hokage není a přitom jsem se ho chtěla zeptat zdali by mně nevzal do učení. " A nevíte náhodou kde trénuje? Potřebovala bych se ho totiž na něco zeptat. Proto jsem také nejdřív tady. " Čekala jsem zdali mi poví místo pobytu hokageho abych kdyžtak za ním mohla dojít osobně naproti.

,,No, to ti asi nepovím. Ne že by to bylo tajné, ale nesvěřil se ani mi, kam odchází. Na tu techniku potřebuje asi stoprocentní klid." zatvářil jsem se zklamaně, protože jsem nevěděl, jak ji pomoct. ,,Co potřebuješ?" najednou někdo silně zaklepal, tak jsem podíval na dveře, ale zatím jsem nic neříkal.

Ozvalo se krátké zaklepání a pak jsem se objevil já.
"Tak jsem zpátky," usmál jsem se. Překypoval jsem energii a dobrou náladou. "Jak to šlo?"

,,Výborně." pousmál jsem se a přešel kousek ke zdi. ,,Tak tady to můžeš vyřešit hned ty." všiml jsem jsi na něm něčeho jiného. Už to asi dokončil.

Sen Sarutobi

Nakoniec som sa predsa len nechal doviesť do kancelárie. Nie že by som chcel, ja som ani nemal na výber. Ale nie v zmysle strachu zo sestry, ktorý bol možno tam, ale ja som vlastne sa nedokázal ani poriadne ešte hýbať. Napriek tomu som na sebe niesol svoje brnenie požehnané čakrou samotného Hokágeho aby ma dokázal privolať v akejkoľvek chvíli alebo ja som ho dokázal vystopovať. Po prejdení do kancelárie som sa zľahka uklonil, no moju identitu dokázal rozpoznať ako Anbu, iba Assasin, nikto iný. Prešiel som teda so sestrou do kúta miestnosti a odtiaľ sledoval Hokágeho, čakajúc na sestrine kecy a tiež možné bránenie sa voči jej vôli.

Sakra.. Následoval úšklebek.
"Zas další povinnosti?" vůbec se mi do toho nechtělo.."Klidně to nechám na tobě."

,,Ne. Tihle si žádají tebe." podíval jsem se na něj a vypadal jsem celkem unaveně, ale zatím jsem tu zůstával, kdybych náhodou musel něco zařídit.

nuže.. posadil jsem se s vědomím, že do smrti budu Hokagem za stolem.
"Seito, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...Prosím, přines mi ještě z Knihovny informace o Bijuu, jsou v knize sepsané Naruto-sama,"
"Z nemocnice? Vyřídit? O co se jedná?" zpozorněl jsem.

Mezitím jsem uchopil skleničku a chtěl si nalít čerstvý džus, když v tom...spadla na zem. Ruka se mi roztřásla a skleničku jsem prostě neudržel. Pohlédl jsem na slečnu, očekával jsem každou chvíli..APRÍL..i když bylo Září..
Nic takového, myslela to vážně.
"Shijin..ona..jak..Proč?" vypadlo ze mě.
Jak mohla Shijin...Shijin...Shijin! ta malá Shijin, která se neustále zlepšovala, byla silná, chytrá, patřila do mé rodiny, do okruhu mých blízkých přátel, dokázala mi dodat odvahu, byla pravý Shinobi...Proč..ukončila svůj život?

"Ví to..Ví to její rodiče? Sestra? Klan Hyuuga..někdo jim to musí říct.." já to být nechci...Shijin...Proč?
"Musím..jít do nemocnice..musím vědět víc."

Byla jsem tu už od rána, abych se po vcelku příjemné noci v ubytovně tiše jako myška znovu uvelebila na svém oblíbeném místě na okně. Líbilo se mi, jak tu mají široký parapet. I na střechu se dalo sednout, narozdíl od té naší, která byla kolmá a ze které by po nějaké době spadnul i shinobi. A to bych nikomu nepřála. Sice jsem jen čekala, až si mě někdo všimne, ale zaujala mě poslední zmínka.
Hyuuga?
Měl to být hrdý klan Konohy, pak jsem ovšem nechápala podezření na sebevraždu. Dle reakce Hokageho jsem od své práce s papíry usoudila, že mu musela být blízká.
Další mrtvá ženská v jeho životě? Ach, ten to má pestré.
"Je mi to líto," ozvala jsem se, zatímco jsem sledovala jeho výraz. "Prosím, běžte, o papíry se postarám a váš bratr jistě ještě chvíli zvládne zbytek, že, Seito-san?"

Stála jsem tam jako socha uprostřed místnosti. Nestačila jsem postřehnout jak se to tu vše najednou seběhlo, kde se ti lidé tu najednou vzali a proč se tu lidi zabíjejí ve stejné vesnici. Každopádně osoba od níž jsem potřebovala pomoc dorazila, ale nevěděla jsem co mám v takové situaci dělat když zrovna někdo umřel. Proto jsem si pro sebe mumlala jen tak do větru, protože si mně stejnak nikdo nevšímá v tom davu lidí, kteří sem vrazili. " Takže zase nic. Opět se na mně nedostala řada. Já se to snad nikdy nenaučím. " Řekla jsem smutně.