Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Vzala jsem si svitky kromě suitonu "Suiton:Daibakufu no jutsu už umím"usmála jsem se "Nebyl by tam Suiton: Bakusui Shōha ?" zeptala jsem se.

Faito

"No konečně..." povzdechl jsem si. Přesně kvůli tomuhle jsem rád, že ovládám genjutsu. Je jedno, co si vymyslím. Stačí chytit a pak už je můj...
Vytáhl jsem požadovaný svitek a podal jí ho. "Omlouvám se, ještě jsem nečetl vaše složky." řekl jsem.

Podrbala jsem se na hlavě"He?" řekla jsem nechápavě byla jsem cela zmatená."Až bude té hledat mou složku tak jí hledejte pod písmenem H" zasmála jsem se .

Faito

"Jistě. Ještě něco? Pokud ne, prosím, pozvi dalšího a odejdi." řekl jsem a posadil se do křesla.

"Nene,děkují a na shledanou" usmála jsem se vyšla jsem z kanceláře rozhlédla,nikdo tam nebyl "DALŠÍ" zařvala jsem a pak rychle utekla z budovy.

//přesun

Po pěkném výletu do Takigakure jsem se zase vrátil do reality, takže trénink! Bude to chtít získat svitek pro mojí novou techniku tak se musím stavit za Mizukage. Pomalu jsem vyšel schody a pohodově jsem si pískal. Zrovna jsem minul Hirin, která odcházela z kanceláře a jen jsem na ní kývnul na pozdrav. Vypadalo to že dneska je tu něják prázdno tak jsem zaklepal na dveře a rovnou přiotevřel dveře abych nahlédl jestli je opravdu volno. K mému údivu jsem neviděl usmívající se Mizukage sedící ve křesle, ale Faita s mírně nevraživým pohledem. "Áááá dobrý den Faito-sama" usmál jsem se lehce se uklonil, tak něják ze zvyku a možná i trochu respektu. Přistoupil jsem k němu blíž a spustil jsem. "No vrátil jsem se z mise do Takigakure, Totsuki-san se určitě brzy dostaví s těmi dokumenty. Nevím jestli o tom víte" udělal jsem trochu pomlku "No ale od vás bych potřeboval něco jiného. Jednak jsem se chtěl zeptat na tu poradu co tady byla" možná jsem byl zbytečně moc zvědavý, ale kdo se nezeptá nic neví."A ještě bych potřeboval techniku Katon: Hibashiri, nebo jestli nevíte kdo by mě jí mohl naučit" tím jsem ukončil svůj krátký monolog a čekal jsem jestli mi odpoví,...

Faito

Po chvilce přišel Akio. Když mi říkal o misi, zkusil jsem se pohrabat v šupleti a našel jsem požadovanou odměnu. Váček s ryo jsem hodil Akiovi a pak jsem si poslechl jeho dotazy. "Schůze jouninů nebyla určena pro tvé uši, proto ti nic neřeknu. A svitek by tu měl být..."  Chvíli jsem hledal svitek a nakonec mu ho podal. "Nikoho s katonem neznám. Ještě něco?"

Vypadá to že tady se nic nedozvím, možná jsem se trochu zklamaně zatvářil. Ale tak míň starostí pro mě. No trochu jsem se zamyslel nad tím co i říkal Totsuki o tom že se mnou nemůže být v týmu protože jsem někam byl už přidělen "Slyšel jsem že jsem byl přidělený do týmu, tak by jsem chtěl vědět s kým. Odešel jsem z města moc brzo abych abych to zjistil." moc jsem se už o úsměv nepokoušel, tady asi ledy neprolomím. "Mimochodem, diplomatická mise je jaký rank(A zakolik)?" jen jsem tiše dodal,...

Faito

"Tvůj sensei se jmenuje Kataro Terumi, je to Oinin, ale myslím, že když se k němu budeš hlásit dostatečně dlouho, najde si tě sám."

//Promiň, na misi se ti optám

Přišel jsem do kanceláře. Všiml jsem si že je tu i Akio. Kývl jsem na něj jako znak pozdravu a otočil se na toho jounina. "Dobrý den, mám pro Mizukage-sama dokumenty o Nanabim a jeho jinchuuriki pro které mě poslala." řekl jsem mu a rozhlédl se po místnosti. Mizukage tu nebyla a on byl nejspíš její zástupce.

Kataro Terumi? Já jsem myslel klan Terumi v Kiri dost upadl a proto jsem nikdy neslyšel o žádném člověku z Kiri co by zvládal Yoton lépe než já. Ale to že je Oinin by ledaco vysvětlovalo."To jsem zvědav, nikdy jsem o něm neslyšel. Půjdu se po něm kouknout." nahodil jsem vlídnější úsměv aby se neřeklo, sebral jsem svitek s technikou ze stolu a pomalu jsem odkráčel. "Díky za pomoc a nashle,.." jen jsem mávl rukou na pozdrav a chystal jsem se odejít z kanceláře když najednou přišel Totsuki. Tak jsem na něj udělal jen letmé gesto hlavou a zmizel jsem ve dveřích. Jakmile jsem opustil kancelář šel jsem se porozhlédnout po vesnici, docela by mě zajímalo jak poznám Oinina,.. přece jen všichni mají masky. Ksó!  

Faito

"Skvěle" řekl jsem, když přišel další, a rovnou jsem hrábl do šuplete pro odměnu. Zběžně jsem prohlédl svitky o Nanabim a uložil je do záložky pro Mizukage. "Ještě něco?"

S malou pomocí stráží od brány jsem našel kancelář Mizukage. Ne, že by to byl nějaký těžký úkol, vzhledem k tomu, že šlo o to najít tu největší budovu ve vesnici, ale od brány zkrátka nebyla vidět. Konec konců, je to vesnice schovaná v mlze.
Ve chvíli, kdy jsem prošel dveřmi okolo ANBU do prostorné haly, jsem se ale trochu zarazil. Možná jsem byl trochu staromódní, ale ... pořadové lístky, vážně?
Jak se zdálo tak se od doby, co zde ještě sloužil můj mistr lecos změnilo. Nesměl jsem zapomínat, že mám zprostředkovanou asi tak dvacet let zastaralou zkušenost.
Vzal jsem si jeden z lístků a nechal jsem myšlenku na to, jak hrozně neosobní mi to připadá, vyšumět do ticha. Teď, když jsem se konečně nacházel tady, jsem se cítil značně uvolněně. Bylo mi jasné, že to asi nepotrvá příliš dlouho, jepičí život tohoto pocitu jsem považoval za skončený s tím, jak se otevřou dveře kanceláře, ale zatím jsem si ho snažil užívat. Spořádaně jsem se posadil do jednoho z křesel.
Dokonce i Ailluni se zdál nadmíru spokojený s tím, že se věci konečně dali do pohybu. Byla to úleva, být s ním zase jednou za dobře. Ta doba, kdy jsme spolu vedli spory, v jejichž středu byla má vlastní rodina, byla více než vyčerpávající.

Faito

Když jsem uviděl, že před kanceláří někdo čeká, strčil jsem svitek s misemi do šuplete a zavolal jsem: "Další!"

Z kanceláře se ozvala výzva, aby vstoupil další, kterou jsem ochotně vyslechl. Poté, co jsem vstoupil do ní mě ale čekalo další pozastavení. Podle mých informací měla být současnou Mizukage žena, ale za stolem se nacházel muž.
Místo pozdravu jsem se mírně uklonil a vzhledem k situaci raději takticky vynechal oslovení.
"Torio Nami," představil jsem se a sáhl do vaku pro dopis od mistra.
"Chtěl bych požádat o přijetí do řad shinobi Kirigakure," dodal jsem na vysvětlenou, zatímco jsem k němu natáhl ruku s dopisem.

Dopis:

Nečekal jsem, že by s dopisem byly problémy, Madoka Kyoshi byl alespoň podle svých slov věrným členem Kiri po dlouhá léta.

Faito

Převzal jsem dopis a přečetl si ho. Tyhle dopisy jsou k pousmání. Každý je v nich "asi nejlepší shinobi, jakého svět viděl" a "má v sobě ohromný potenciál". Bez mrknutí oka jsem ho podepsal a vrátil ho Torimu. "Takže...ty myslíš, že máš v sobě draka?" zeptal jsem se ho. A ano, možná v tom byl i kus nedůvěry.

I přesto, že se mi zdálo, že v jeho hlasu slyším jistou nedůvěru, jsem se nijak neznepokojoval. Proč taky?
"Mám," podíval jsem se na něj a prostě odpověděl. Pak jsem ale usoudil, že bych to přeci jen měl trochu rozvést.
"Ailluni, Drak Vody si mě vybral jako své průvodce světem lidí."
Samotný drak se k tomu nijak nevyjadřoval, ani nahlas, ani v myšlenkách, ale přesto jsem cítil, že dává pozor.

Faito

Podíval jsem se na něj a jeho chakra byla skutečně silnější než u jiných geninů.
"Jistě...to je jako kdybych ti já tvrdil, že jsem S-rankový nukenin..." neodpustil jsem si malou taškařici. "Můžeš to nějak dokázat?"

Až na to, že tohle tvrzení by vás mohlo zabít, napadlo mě, ale nahlas jsem nic neřekl. Bylo jasné, že to nebude jen tak. Nikdy nebylo. Koneckonců jak by někdo mohl jen tak poznat, že to co říkám je pravda?
Místo toho, abych plýtval slovy jsem tedy zvednul nohu a sundal si botu. Což mohlo ze začátku vypadat poněkud divně, avšak ne potom, co se vzápětí proměnila v modrou nohu dračí s blánami mezi pařáty. Potom, co jsem pár bot rotrhal jsem si pořídil takové, které se dali sundavat skutečně rychle. Nebyla to žádná levná sranda.
Podíval jsem se zpátky na muže a Ailluni bez varování na okamžik přebral moje tělo.
"Pokud byste se chtěl na něco zeptat, tak jen do toho," hlas byl o poznání hlubší a, ačkoliv se to zdálo divné, protože člověk by před tím mohl přísahat, že jsem měl hlas naprosto klidný, klidnější.

Faito

"Hezké." zkonstatoval jsem skoro bez údivu v hlase, i když schopnoti některých shinobi mě nepřestávaly překvapovat. "Snaž se to neukazovat všem na potkání, kdo ví, kolik špehů tu máme...Jestli nic nepotřebuješ, tak můžeš jít."

Muž za stolem na celou věc nijak zvlášť nereagoval, ikdyž se mi z našeho krátkého setkání zdálo, že to u něj asi nebude nic neobvyklého. Moje noha se vrátila zpět do normálu, takže jsem si na ní mohl znovu nazout botu.
"To jsem ani neměl v plánu," okomentoval jsem jeho poznámku. Už jsem se obracel ke dveřím, když jsem si na něco vzpomněl.
"Snad jen, kdybych mohl dostat ochranou čelenku?" nadhodil jsem. Původně jsem se chtěl sice ještě zeptat na nějaký tým, ale pak jsem usoudil, že taková věc nejspíš potřebuje čas.

Faito

Podal jsem mu čelenku Kirigakure a pak jsem řekl: "Jestli nechceš marnit čas, na cvičišti nebo u jezera jistě někdo bude. Pokud tě přiberou mezi sebe a budete spolu vycházet, dalo by se to řešit nějak dál."

Vzal jsem si čelenku a potom, co jsem se na ní díval jsem si jí nakonec nechal jen tak v ruce. Kam si jí uvážu se můžu rozhodnout později. Následující věty, o které jsem ani nežádal mě překvapily. Příjemně, samozřejmě.
"Díky," usmál jsem se na muže a s rozloučením se odporoučel že dveří.
Čas jsem marnit opravdu nehodlal a tak jsem vyrazil do mlhy rozhodnutý vyrazit tam, kam se dřív doptám, nebo na co dřív narazím.
(Přesun)

Po hodně dlouhé době jsem se dostala před kancelář.
Byl to hrozné a boží zároveň být ve vesnici, kde člověk opravdu nikoho nezná a neví kde co je.
Vytáhla jsem z batůžku dopis s pečetí a zaklepala.
Slyšela jsem, že je to taky žena jako naše kage.

Faito

"Dále" řekl jsem po delším mlčení, zabraný do svitků. Když vešla cizí dívka, ruka mi automaticky sjela pod stůl, kde jsem měl wakizashi, ale zatím jsem nedělal nic. "Přejete si?"