Senju čtvrť

"Tým dostaneš Raiki, zatím ještě nevím jaký, možná si tě vezmu já, když se mi v něm uvolnilo místo a nezapomeň že jsem tvůj strýc," neměl jsem v lásce, když mě oslovovali jménem, zakládal jsem si na úctě. To snad věděli všichni, co mě znali. Ušklíbl jsem se. óo Tobiru šel spát! Aniž bych ho musel posílat do postele. "Ano, rád si s vámi promluvím, Katashi by nám mohl něco zahrát," ušklíbl jsem se poskládal rychle nějaké pečetě a ve vedlejší místnosti se z Mokutonu vytvořilo piáno (xD).

Když se ozvalo moje jméno spolu se slovesem zahrát, nebezpečně se mi zaleskly oči a přešel jsem k pianu. Pohladil jsem ho a chvíli ho zkoumal. Jestli náš klan v něčem vynikal, byla to filozofie a vzdělanost. A ke vzdělanosti patří i hudba. Už jsem sice viděl lepší piána, ale tohle ujde. Chvíli jsem se rozvažoval co zahrát, abych podtrhoval atmosféru a zároveň nerušil. Ze stolu jsem vzal džbán vína a lokl si. Etiketa musela jít na chvíli stranou. Na zpěv. Vysvětlil jsem své počínání a usedl k piánu. Po odkašlání jsem spustil hru. Během hry jsem se jako obvykle naprosto ponořil do hry a do zpěvu, až když jsem dohrál, usmál jsem se a lehce se uklonil.

"Ok strejdo." řekl jsem a ušklíbl se. Bylo by fajn být v Hokageho týmu. Na strejdu už jsem zvýklý a navíc je to Hokage. Když strejda vytvořil to piáno a pobídl toho kluka, usmál jsem se od ucha k uchu a toho kluka pozoroval. Ta hudba nebyla zas tak špátná. Po skončení jsem mu zatleskal s velkým úsměvem. Pak jsem dopil džus a nalil si ještě trochu.

Vypil jsem další sklenku lahodného vína a chystal se nalít další. Hudba byla překrásná a ten zpěv! "Bravo!" zatleskal jsem. "Máš něco dalšího?" zeptal jsem se. Chtělo to ještě něco, bylo to tak krásné, ale tak málo.

Dopil jsem druhou sklenku džusu a pak jsem hlasitě zívl. "Tak já už taky půjdu do hajan. Dobrou" řekl jsem a zvedl jsem se ze židle. Pomalu jsem se vydal do svého pokoje a převlékl se do svého oblíbeného pyžama. Ulehl jsem do své postele a usnul.

Reakce na mou hru mě potěšily. Přikývl jsem na souhlas a podepřel si bradu, přemýšleje co zahrát. Sensei? Zvládl byste kytaru? Zeptal jsem se ho a upřel na něj pohled.

"Dobrou," zamával jsem mu a pak přemýšlel. Zvládl bych kytaru? "Samozřejmě!" poskládal jsem další pečeť a bum, kytara byla na světě xD

Pousmál jsem se, na chvíli se zadíval na džbán vína, ale nakonec jsem jen mávl rukou a vzal do ruky kytaru. Netřeba se hned opít. Párkrát jsem prohrábl struny, naladil, nadechl a vydechl a spustil hru.

Po hře jsem ještě jednou prohrábl struny a uklonil se. A teď když dovolíte, cítím se poněkud unavený. Děkuji za skvělou večeři. Oyasumi. Usmál jsem se, uklonil a odešel domů, do postele.
//Přesun

"velice krásné." zatleskala jsem mu a dívala se jak jsou uspořádaní a jdou po jednom spát a pak to zase ruší. povedená rodinka.

Probudil jsem se a v domě bylo nějaké podezřelé ticho. Buď všichni ještě spí, nebo už jsou pryč. Rychle jsem se tedy oblékl, vzal potřebné věci a potichu se z domu vypařil.(přesun)

Měl jsem zlý sen jak na mě útočí obrovský pavouk a já se mu nemůžu nějak bránit. Svázal mě a chtěl mě sežrat. Začal jsem ze snu jančit a volat o pomoc. Vypadalo to nějak takhle:
Když šlo do tuhého, konečně jsem se probudil. Chvíli jsem se ještě celý spocený a vystrašený díval do zdi a po chvíli mi došlo že to byl jen sen. Promnul jsem si oči a zívl. Přemýšlel jsem co budu dělat a pak mě napadla super věc. Ďábelsky jsem se usmál a vyšel jsem potichu ven z pokoje.
Nakoukl jsem do pokoje druhého strejdy Seita, ale tam už nikdo nebyl. U strejdy Assasina také ne, tak už mi zbýval jenom bratránek Tobiru. Ten ještě tvrdě spal, tak jsem toho využil a proplížil jsem se do jeho pokoje. "Vstááávat! Je ráno ty šípková růženko!" zařval jsem při mém vysokém skoku, při kterém jsem dopadl přímo na jeho záda.

Byli jsme tady den a noc, nevím, co jsme s Crystal dělali, ale připadalo mi to jako chvilka. Nastal čas, abych se zeptal, na co se chtěla zeptat. Byli jsme tu sami. "No očem jste se mnou chtěla mluvit?" nalil jsem ji další sklenku vína a přinesl čerstvé rohlíky a sýr.

"Ne já už nemůžu pít." chtěla jsem zakrýt svou skleničku ale bylo pozdě. 
"O srazu Kage, je nejvyšší čas ho svolat. Viděla bych to na příští týden. Iwa začíná být nekontrolovatelná a....když jsem sem večer přišla cítila jsem další divnou a temnou chakru. Byla kolem Konohy, ale nijak jsem nezaznamenala vyšší aktivitu." naklonila jsem se k němu blíž, aby to slyšel jen on a já tak neznervózňovala další.

"Víte, potom, co jsme porazili vůdce povstalců, tak se ukázal někdo, kdo měl být dlouho mrtvý..Ten maskovaný chlap, sundal svou masku. Víte kdo to je? Uchiha Madara..nikomu to zatím neříkejte, může to být zase podvrh..Přišel si pro Kyuubiho, chtěl jsem s ním bojovat, zaútočil na mého syna." řekl jsem velmi, velmi tiše.

"Ale říkal jste, že jsou pryč ne? Ta chakra kterou cítím tu stále kolem je." pronesla jsem podezřívavě, vidina Madary Uchihy se mi nelíbila mírně jsem se zamračila. "Skvělý odporovala jsem Madarovi, ten mě nebude mít rád." vzpomněla jsem si na insident jak v Soře tak v Iwě

Zdál se mi velmi divoký sen, který se týkal dvou vesnic z předešlých misích. Hrůza a děs, ženy a muži. Něco mě probudilo. Pardon, ne něco, ale NĚKDO. Byl to přímo šok. "BAAKAAAA!" zakřičel jsem a odkopl ho na zem.

"Hm, tak v tom případě máme na mysli jinou čakru..Když už mluvíme o práci, mohla byste mi s něčím pomoci?" napadlo mě náhle. Allii pořád nemá čas, možná to zvládne ona. Poskládal jsem pečetě a vytáhl svůj hiraishin no kunai a uchopil ho.

"Jeden mám v Soře, který jste mi dal. Co potřebujete?" pak jsem uslyšela křik z vedlejších pokojů.
"To je asi Váš syn že?" pousmála jsem se

"Hiraishin kuchiyose!" předemnou na stole se objevil velký svitek. Ušklíbl jsem se nad svou skvělou technikou. "Ano, to bude Tobiru," ušklíbl jsem se a odklidil víno a ostatní na vedlejší polovinu stolu. Svitek jsem rozvinul. "Jde o tohle, doufám, že si to necháte jen pro sebe." pohlédl jsem na ni s velice podivným pohledem. "Tohle je svitek Prvního Hokage. Jsou v něm všechny jeho techniky, avšak je dokonale zašifroval, většina lidem by byly k ničemu, ale jsou tady i jiné klanové techniky. Zajímala by mě tahle," ukázal jsem na lékařskou techniku. "Tato technika podle všeho dokázala Prvního léčit bez použití pečetí. Dokonalá technika léčení. Chtěl bych se jí naučit a zjistit o ní, co nejvíc. Ale nedokážu to přečíst."

Dívala jsem se na něj, to mi musí vážně věřit, když chce se s tím svěřil zrovna mě. Pak jsem tedy zamířila pohled na ty šifry u lékařské techniky. Objevila se mi menší vráska uprostřed čela, ta se zjevila vždy, když jsem se usilovně zamyslela. Uměla jsem pár jazyků, ale netušila jsem jestli to bude stačit. Sledovala jsem ty znaky a zkusila jsem jednu mou odemykací pečeť. Soustředila jsem se až ze mě začala sršet chakra, ale naopak místo toho aby to otevřela tak mi dala docela šlupku, jako elektrická rána, že jsem okamžitě stáhla ruce zpět.
"Řekla bych, že tohle nepřečte a neotevře jen tak někdo. Spíš někdo kdo neovládá senjutsu."  podívala jsem se na něj významným pohledem a držela se za své ruce, ve kterých mi trochu brnělo.

Sledoval jsem celý proces se svraštělým obočím. Na tváři se mi objevil úšklebek. "Vychytralý Shodai-sama.." pak jsem svitek sroloval. "Každopádně děkuji. Jestli chcete, můžete si odpočinout v pokoji pro hosty. Já musím do práce," povzdechl jsem si. Taky musím do hlavního města..

"nebudu vás otravovat." Škoda... postavila jsem se a brala si svůj kabátek
 "Půjdu zase zpátky a pozor na toho vetřelce, nebude asi útočit ale nevypadá dobře." pronesla jsem směrem k němu a oblékala jsem se

"Hai, s dovolení," přidržel jsem ji kabát, aby se mohla obléct. "Děkuji za příjemně strávený večer, nebo vlastně rande?" ušklíbl jsem se. Naklonil se k ní a letmo ji políbil na líce.

Tobiru mě odkopl nečekaně na zem a já se praštil do hlavy. Chvíli jsem se za ní držel a pak jsem rychle vyskočil znova na nohy. "Jak se opovažuješ se mnou takhle házet! Já jsem tě vzbudil, tak by ses ke mě mohl chovat ohleduplněji!"zařval jsem naštvaně a zlostí jsem začal dupat do země.

"no...ehm....já...taky děkuju." vysoukala jsem ze sebe s tvářemi červenými. Mírně jsem se na něj otočila a pousmála jsem se. Doufala jsem, že na mě není poznat jak hodně mě to zasáhlo. Zapla jsem si kabát 
"Děkuju za večeři." snažila jsem se o vyrovnanější tón