Brána Tsukigakure

Celou cestu jsem mlčela a trucovala. Musela jsem vymyslet jak někdy vyděsím jeho! Škodolibě jsem se zakřenila, už se mi začal v hlavě rýsovat nějaký ten plán.
Zastavila jsem se až před bránou Tsukigakure a zhluboka se nadechla toho vzduchu, který mi celkem chyběl.
Neřekla bych, že mi to tu bude chybět.
Pousmála jsme se a zapomněla na trucování.
Prokázala jsem se u brány a Meiza oznámila jako návštěvu.
"Půjdem rovnou za kage."
Zakřenila jsme se na něj a vyšla.

Iwagakure shinobi

Náš 5 členný tým byl vyslán jako první, abychom zjistili jakou mají při bráně ochranu. Kolik stráží tam je, jak často se mění a podobně. Celou noc jsme byl kousek od brány a všechno sledovali. Napočítali jsme 3 lidi, ale zdálo se nám že je to nějak málo na ochranu brány. Poté nám došlo, že ne každá vesnice má tolik vojenské síly co my a tak musí mít omezené stráže. V noci jsme také zjistili, jak často se tato hlídka mění, takže jsme si mohli připravit nějaký nejlepší moment na útok, tak aby zde byl co nejmenší odpor stráží a vesničanů. Ráno jsme se rozhodli že by bylo dobré se vrátit zpět do našeho tábora kousek od vesnice, abychom zbytku mohli sdělit tyto informace a tak se připravit na náš útok. Jeden člověk tam zůstal, aby nás mohl informovat o nacházející změně stráží a my mohli zaútočit. Když jsme dorazili do tábora, všichni ještě spali, jen noční hlídka seděla u ohně. Všechny jsme probudili a pak udělali krátký briefing. Co, kdy a jak. 3 nejvážnější věci, každý tým měl na starosti něco jiného. Byl zde Tým A, což jsme byli my, průzkumníci; Tým B byli naši nejlepší, měli se postarat o zdroje toho největšího odporu jaké se při boji mohly objevit; Tým C, jinak řečeno také Výbušný Tým, byl zde pod velením legendárního Bakuton no Jina a jejich úkol byl jasný, zničit ve vesnici co se jen dá. A nakonec byl zde Tým D a ten měl na starost rozptýlení soupeřů při možném útěku, ale o tom nikdo z nás ani nepřemýšlel. Když skončil náš briefing tak bylo něco před polednem, rozhodli jsme se že se před bojem ještě najíme, abychom nebojovali s prázdnými žaludky. Pak přišel ten čas. Podle zvěda u brány by za chvíli měla proběhnout výměna stráží a tak jsme se připravili na útok. Tým A šel jako první aby mohl zajistit bezpečnost z dálky a krýt zbytek lidí před možnými útoky z dálky. K bráně se pak vydal Výbušný Tým s jasným cílem, zničit jí a tím dát Tsukigakure najevo to, že bude jejich vesnice brzo zničena. V čele šel Jin a neměl v plánu nijak maskovat svou přítomnost ani ten fakt, že je z jiné vesnice a nemá tak právo vstoupit do vesnice. Zastavil se asi metr před bránou když mu to stráž přikázala. Jin si pouze vyhrnul rukáv a ušklíbl se. "Bakuton: Jiraiken" vykřikl a svou rukou udeřil do země, čímž vytvořil silnou rázovou vlnu, která do vzduchu vyslala pár větších kusů zeminy, stráž stojící u něj odletěla o 2 metry zpátky a část brány se začala tříštit.

Procházela jsem se po hlavní ulici s Shi poskakující kolem. Každou chvíli změnila směr svých skoků, což jí dělalo lehce nepředvídatelnou. Díky tomu nepříjemně často - pro mě - vrážela do okolních chodců, kteří se jí i přes svou upřímnou snahu prostě nedokázali vyhnout. Ne, že by si z toho tygřice něco dělala, vždycky se od jednoho občana Tsuki odrazila a přistála na jiném.
Brouzdala jsem se za ní a omlouvala se všem lidem okolo. Času jsem na to měla dost, když se Shi zdálo, že se dostala příliš dopředu, vrátila se pro změnu daleko za mě. A pak proč nám trvá půlku dne projít od kanceláře k bráně.
Vzpomněla jsem si, že Karasu si vzal dovolenou a zrovna jsem přemýšlela, koho že jsem to ustanovila na dnešní hlídku, když mne z myšlenek vytrhl hluk přicházející od brány. Do vzduchu se z toho směru vznesl oblak prachu.
Na ulici rázem nastal zmatek, lidé běhali sem a tam a nikomu očividně nedělalo problém zachovat paniku.
Odrazila jsem se od země a přistála na střeše jednoho z domů. Shi skočila hned vedle mě. Tolik ke klidnému dni... pomyslela jsem si, když jsem rychle zhlédla situaci.
Kolem mě zakroužilo několik světle modrých lístků irisu a následně zmizely s nesoucí rozkazy. V ulici pode mnou se začali objevovat genini, kteří pokud možno šetrně zaháněli lidi do jejich domů. Současně k bráně mířila skupina jouninů a chuuninů.
Stráž u brány se sesbírala a začala bránit vstup do vesnice.

Iwagakure shinobi

Poté co část brány upadla, Jin se narovnal a zadíval se zbylým strážím do očí. "Doufám že je vám jasné co tohle vlastně znamená... ale pokud ne tak vám to raději řeknu... Tohle je válka, a vaše vesnice bude z tohoto světa odstraněna" a poté co domluvil se otočil o 360° a se slovy "Bakuton: Jiraiken" udeřil do sloupu, který držel zbytek brány pohromadě, a tak se brána začala řítit dolů, přímo na strážné stojící opodál. V té chvíli Tým D, starající se o rozptýlení vyhodil pár kouřových bomb přímo na místo kde stál Jin. Jakmile kouř ustal, už dávno nebyl na svém místě a stráže ho neviděli. Ze střech však šlo vidět, že on a jeho tým se rozdělili na 2 části a ve zmatku, který vznikl vnikli do města. Jin s částí týmu se vydal k budově Kage, zatímco druhá část týmu šla k nemocnici.

Při bráně se dopředu dostal Tým B, který měl za úkol najít a zneškodnit Tsukikage. Jejich velitel, největší ze všech mužů co tam stáli se pomalu rozešel k troskám brány. "Iwa no Yoroi" vyslovil a jeho tělo se obalilo do brnění z kamene, což vypadalo celkem hrozně. Postavil před jediného ležícího strážce, chytl ho za límec, vytáhl ho do vzduchu, tak, že se jeho nohy nemohly ani dotknout země a zahleděl se mu do očí. Jeho Iwa no Yoroi dělalo jeho stisk celkem tvrdý, takže strážný měl problém udělat cokoliv, skoro i dýchat. "Řekni mi kde je Tsukikage a já tě nechám jít... možná"  

Za chvíli se to tu hemžilo shinobi z Tsuki. Zvlášť na 'mojí' střeše bylo s příchodem ANBU týmu přelidněno. Protočila jsem oči a na chvíli se zase cítila jako malé dítě, co potřebuje dozor.
Ze střechy byli dokonale vidět nepřátelé, kterým se i přes veškerou snahu domácích podařilo proklouznout do vesnice. Cosi jsem nesrozumitelně zaklela a po krátkém uvážení se rozhodla pronásledovat skupinu, co se vydala k nemocnici. Zranění a nemocní lidé byli přece jenom v horší pozici, než hromady papírů.
Když jsem nad tím tak uvažovala, možná budu Iwě nakonec i vděčná. Stejně jsem měla toho papírování až po krk.
Řekla jsem Shi, co plánuji a společně jsme se po střechách rozeběhli k nemocnici. Neohlížela jsem se, jestli mě ANBU ochranka následuje, nebo ne.

Iwagakure Shinobi


Jelikož nám Tsukikage od brány někam odběhla, doufali jsme že tým uvnitř vesnice si s ní poradí. Před námi tu stálo pár desítek Jouninů a Chuuninů z Tsuki. Nevypadali že by se nás nějak extrémně báli, takže jsme se rozhodli jim tuto věc vymlátit z hlavy a zřejmě i doslova, nejen obrazně. 4 muži v zadní linii udělali pečetě, svolali "Doton: Doro Hōshi" a po přiložení rukou na zem se celá zem proměnila v bahno a začala se valit dovnitř do vesnice, což určitě donutilo alespoň pár ninjů z Tsuki buď uhnout před technikou, nebo se nechat unášet někam bůh ví kam. Velitel tohoto týmu se poté podíval na velitele ANBU Tsukigakure. Udělal pár pečetí a za pár vteřin byl přímo nad ním a pomocí Doton: Kengan no Jutsu měl v plánu mu rozbít jeho masku.

Iwagakure Shinobi

Všechny jednotky které byli rozmístěné po vesnici se stáhli zpátky k bráně i se svým velitelem. Škaredě jsem se podíval na zbytek vesnice a na hlídající ANBU, kteří nás nechali odejít. Šlo vidět že neradi něco řeší válkou a když už ano, jsou velice dobře vyzbrojení a na jejich shinobi je hezké podívání. Už dlouho jsme neměli tak dobré protivníky a bylo nám ctí, že jsme je mohli nějakým způsobem zabavit. I když to nezní moc profesionálně na naše postavení zlých lidí, bylo nám ctí.

//Přesun

Došla jsem k bráně, následována třemi návštěvníky. Přelétla jsem pohledem to, co zbylo z brány, předních hradeb a nejbližších domů za nimi. Obyvatelé Tsuki se už pustili do opravných prací a i v dáli byl vidět oblak prachu, jak odstraňovali suť z budovy Kage.
Uprostřed cesty, mezi ve spěchu se pohybujícími lidmi, seděla naprosto klidně tygřice a olizovala si tlapu. Když jsem se přiblížila, zvedla hlavu. „Konečně,“ zabručela jenom, otočila se a šla pryč.
Zastavila jsem se a napůl se obrátila k trojici za mnou. Nakrčené obočí naznačovalo, že přemýšlím. Nakonec jsem sotva postřehnutelně pokrčila rameny a v duchu zakroutila hlavou.
Ne, nemělo smysl po nich žádat zbraně. Byla jsem si naprosto jistá, že kdyby chtěli být nebezpeční, najdou si i jiný způsob.
Pokynula jsem jim tedy rukou, aby šli stále za mnou. Minula jsem nejhorší trosky a zamířila ke svému domu. Normálně bych je asi zavedla do kanceláře, ale tahle možnost tu teď nebyla.

Ještě než Ayame prošla bránou jsem ji zastavil a předal ji dopis. "Je to dopis který jsem vám chtěl poslat... je tam vše, ja potřebuji odejít, někdo na mě už čeká.. přijdu ještě... a probereme to podrobněji.. omluvte mě Tsukikage-sama" Odpověděl jsem a vydal se do Konohy (přesun)

Šel jsem za nimi byla to zajímavá partička a docela mě to bavilo. Všechno tady bylo rozbořené a lidi se snažili uklízet. "Dobrý den" řekl jsem jedné skupině a potom hned další.Zdravil jsem takhle všechny lidi. Potom jsem mávl i na tygřici která tam seděla. Poté se od nás odpojil ten uchiha. "Doufám že se brzo uvidíme" řekl jsem s úsměvem a potom jsem
následoval Ayame.

Přesun

Torii, Gobi no Jinchuuriki, stál v čele celé Iwagakure no Shinobi armády. Hleděl před brány Tsukigakure v vážným a důležitým pohledem. Musel být opatrný, kdyby se cokoliv zvrtlo, mohlo by to ohrozit celou situaci války. Hrdě se otočil na svou armádu.
"Nezapomeňte, kdo jste!!! Tento útok se musí povést, takže se nesmí nic pokazit!!! Snažte se ze všech sil, ať jsou na vás mámy, jestli teda nějaké máte, hrdé!!! Nesmíme zklamat našeho pána!!!" zvolal a zvedl pravou ruku. Otočil se zpět na bránu a zamračil se.
"Zabijte každého, koho uvidíte. Nemějte slitování. Nesmíme riskovat, že nějací svědci ohlásí náš útok dalším vesnicím. Je to jasné?!" nakázal výhrůžně a zhluboka se nadechl. Brzy to započne.

Byl jsem v mírném pokleku a oddechoval. Boje byly kruté, velmi vyčerpávající..Kdyby se mí "přátelé" dívali pozorněji, všimli by si, že jsem každého vesničana spíše chránil, než zabíjel. Svým Mokutonem jsem je chránil a ukrýval před zraky ostatními. Nemohl jsem dopustit, aby zemřeli nevinní. Tohle byla hra, do které nepatřili. Otočil jsem se na své "společníky"..."Tak, co teda? Zapečetíme ji?" usmál jsem se a utřel pot z čela.

Poté co Tsuchikage odplachtil se mi ulevilo. Pomocí Kai jsem zrušil své maskovací Mokuton Henge a chtěl jít hledat další zraněné a pomoci jim. Uslyšel jsem podivnou hudbu a poté i ucítil vážně divný pocit. Tento pocit svíral mé hrdlo, měl jsem pocit, že se brzy udusím. Tak hrozná byla jeho čakra! Jak bylo jen možné, aby něco takového dokázal shinobi. Zřejmě nebyl obyčejný. Otočil jsem se a pohlédl na něj. Bohům se nelze vzpírat? Co to má být?
"Nevím kdo jste, ale absolutně nevím, co máte na mysli," pohlédl jsem na něj a poškrábal se na bradě.