Hokágeho kancelária

pro **Hideo Hatake** Mon Feb 22, 2016 10:04 am

Novo-renovovaná kancelária Hokágeho. Väčšinu priestoru zaberajú predovšetkým spisy, ktoré tu Hideo stihol nahromadiť avšak bez sekretárky ich už nemal kto odložiť. V strede tejto guľatej miestnosti sa nachádza vysoký stôl s počítačom pričom všade po okolí sú rôzne referencie na starých Hokágov, ako ich fotky, ich veci (Narutove staré a rozbité oblečenie, Minatove kunaie), rôzne zvitky a mapa sveta. Na dverách sú zavesené úradné hodiny.

Týždeň: Od rána - do večera
Víkend: Od rána - do obeda.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 11:24 am

Prešlo len pár sekúnd od momentu čo som opustil nemocnicu a ja som sa objavil tu. Uprostred miestnosti, kde na zemi bola pečať. Plášť zľahka zavial pri pristávaní, až zaľahol spoločne s telom keď som sa prudko vystrel. So zamračeným pohľadom som sa zľahka pohol za zvuku dažďa bubnujúceho do okna smerom ku stolu, kde som sa postavil ku stoličke. Vyzliekol som si svoj plášť, ktorý som jemne prevesil cez stoličku. S pochmúrnym výrazom som sa pozrel von oknom, na zapršanú Konohu. Sledoval som ako nožstvo ľudí uteká uličkami, snažiac sa dostať na nejaké suché miesto aby sa ukryli pred divokou prírodou, pričom v tom momente prečesal oblohu blesk a osvetlil tak moju tvár. V ten moment, presne v tú sekundu sa zmenila z pochmúrnej na nechutne naštvanú. Prudkým pohybom som sa otočil a ako som mal dlhé ruky som zhodil zo stola všetko. Zachvátil ma hnev, ten útok ma dostal na samé dno trpezlivosti. Nikto si neuvedomoval ako som to mal v Konohe ťažké, hlavne s niektorými ľuďmi, aj keď som ich všetkých miloval. Trpezlivosť ale po útoku na Seijiho vypršala a ja som v záchvate zúrivosti začal všetko v kancelárii rozhadzovať a ničiť. Od spisov ktoré sa teraz nachádzali všade len nie na stole, stoličke ktorá sa preletela a rozbila skriňu na druhej strane miestnosti a množstvo vecí ktorými som to tu všetko ničil. Prebiehali minúty a z mojej kancelárie sa ozýval len rev a zvuky rozbíjajúcich sa dverí. Avšak Anbu nezakročili, nejako vedeli čo sa tu deje a čo ma to za hnev posadol. Avšak zvuky sa však rozliehali snáď po celej Konohe. Takmer nič v kancelárii neostalo bez poškodenia. Zastavil som sa až som sa pohol k fotkám bývalých Hokágov. Assasin a Naruto, bývalí senseiovia. Kakashi, môj ded, Hana, môj priateľ a moja päsť sa zastavila než som rozbil aj tieto portréty.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 1:53 pm

Mířila jsem do kanceláře. Měla jsem báječnou náladu. V ruce jsem nesla sáček koláčků, které jsem si už cestou házela do pusy jeden za druhým. Milovala jsem ten nasupený výraz pekařky, když jsem každé ráno s širokým úsměvem nakráčela do obchodu, vybrala si něco sladkého a nahlásila to na Hokageho účet. Jestli o tom Hideo věděl nebo ne, jsem netušila, ale procházelo mi to už řádku měsíců a mě to upřímně těšilo. To, že se tak blízce přátelím s někým tak důležitým, leželo té milé ženě, co mě už roky nesnášela, pěkně hluboko v žaludku.
Pobrukovala jsem si nějakou melodii, když kolem mě proletěla pikslička i s tužkami a za rachotu přistála na chodníku. Zvedla jsem hlavu, z kanceláře se ozýval hluk a křik. Pozvedla jsem obočí. Že by Hideova ignorace někoho tak vytočila? Pousmála jsem se a vesele poskakovala nahoru. Nakoukla jsem dovnitř a na chvilku zůstala překvapeně zírat. Nikdy by mě nenapadlo, že ten cirkus dělá právě sám majitel kanclu. Přiznám, byla jsem šokovaná, protože tak naštvaného jsem ho nikdy neviděla. Vešla jsem dovnitř a když si mě všiml, pro jednou jsem ze sebe nedostala skoro nic.
"Koláček?" cukr by mu mohl trochu uklidnit nervy.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 2:16 pm

Úprimne som nikdy nebol naštvaný. Za celý svoj život som nikdy nedal najavo city a vždy som si zachovával tú chladnokrvnú a flegmatickú masku, avšak teraz som to už nedokázal. Len čo sa zastavila moja päsť pred portrétmi bývalých Hokágov, trochu som sa uvedomil a upokojil sa. Aj keď nie úplne, hnev mnou prechádzal stále, ani zničenie novej kancelárie mi nestačilo aby som to zo seba vybil. A do toho vošla Taiga.
"Nie, ďakujem.." Aj napriek tomu že bolo jasné čo som tu urobil a ako sa cítim, som sa snažil zahrať sa na pokojného a odmietol som najslušnejšie ako som teraz vedel. Môj žalúdok bol teraz príliš stiahnutý nato aby som do seba vôbec niečo dostal. Rukou som prešiel k maske a tú som zo seba strhol, aby som sa zhlboka nadýchol, pretože adrenalín ktorý vo mne vrel bol príliš veľký. Okrem toho že do kancelárie vďaka mne začalo pršať cez rozbité okno, sa teraz rozliehali zvuky hlbokého a hlasného dýchania od únavy. Aj keď, odmietol som ju automaticky, bol som pripravený že po príchode niekoho ho proste odmietnem a pošlem preč. Len rukou som kývol na Anbu jednotku, ktorá nakukla cez otvorené dvere. Nebol som to ja kto ho tu postavil, ale Uchiha Benjiro. Nedivím sa, vo vojnovom konflikte a po tom čo sa stalo môjmu synovi sa začal až moc starať o moju bezpečnosť. Len v tichosti som hlesol a otočil sa k oknu, prešiel popri môjho zhodeného plášťa a postavil sa k diere cez ktorú zatekalo.
"Toto asi tak ľahko neopravím.." Výraz raneného psa a mávnutie ruky, ktorá nevyzerala najlepšie. Obväz ktorý na nej bol sa roztrhal a odhalil tak úplne uhľovo-čiernu ruku, tú ktorú som dostal od Nefrit a Airis ako náhradu za moju pravú. Nekrvácala ale črepiny ostali zaseknuté vo vnútri. Opravenie som totiž nemyslel na okno, ale práve na túto ruku.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 2:37 pm

Pokrčila jsem rameny. Nejspíš by bývalo nejlepší, aby vešel někdo trochu.. soucitnější než já, kdo by ho dokázal uklidnit a upokojit, ale na druhou stranu nepřišel mi jako člověk, který by chtěl lítost. Neznala jsem silnějšího člověka než byl on, takže mě sice překvapilo, že tu udělal takovou spoušť, ale nebála jsem se o něj. Věděla jsem, že potřeboval upustit hněv, ale jeho hlava bude co nevidět zase chladná a plná úchvatných nápadů. Ah, někdo se to tak má..
Přešla jsem místnost, ledabyle překročila pár rozbitých věcí a posadila jsem se na stůl, který vypadal nedotčeně. Sundala jsem si kapucu a znovu se začala věnovat koláčkům. "Konečně se chováš jako člověk, začínala jsem se bát, že jsi robot.." zakousla jsem se do jednoho makového a hodila na něj krátký úsměv. Dle mého názoru bylo něco divného na tom jeho věčném klidu. Každý má někdy den blbec a pak je protivný a nevrlý, ale to on nebyl nikdy. Každopádně se ale muselo stát něco velkého.
"Souvisí to nějak s tím, že tvůj syn je v nemocnici?" ne, že bych se nějak zajímala o toho skrčka, ale lidi si neumí nic nechat pro sebe a tak někdy prostě stačí trochu poslouchat, aby se člověk dozvěděl zajímavé informace. Netušila jsem proč tam ten prcek vlastně je, nebo co se stalo, ale věděla jsem, že od doby, co se objevil, o něj má Hideo neustále strach. Tak to asi rodiče mají. Táta se o mě vždycky bál až přehnaně. Nepochopitelné..
Nečekala jsem, že by mi odpověděl, znala jsem ho a to jeho neustálé tajnůstkaření, ale co. Zvedla jsem pohled a uviděla jeho ruku. Dívala jsem se pozorně, protože od doby, kdy o ni přišel, jsem ji bez obvazů neviděla. Nebyl to zrovna hezký pohled. Nicméně když v tom samém místě neměl tehdy vůbec nic, bylo to o dost horší.
"Bolí to?" taktu jsem nikdy moc neměla a tohle mě vlastně docela zajímalo. To rozbité okno mě moc netrápilo, ani věci kolem. Je Hokage, pár rozbitých židlí se mu snad do rozpočtu vejde. Spíš jsem se divila, že tu není nikdo kromě mě. Přece jen to jeho řádění bylo celkem hlasité. Čekala bych, že všichni ti "nosím v sobě ohnivou vůli" tu budou pečovat o svou modlu a zatím se musel spokojit s někým tak otravným, jako jsem byla já. Ironie.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 2:59 pm

Silný človek hm, nikdy som sa tak nebral. Skôr som bol slabý že som sa vždy skrýval za masku, za tieň ignorancie a tajnoskárstva, kde bola moja obrana moja flegmatická povaha. Avšak odkedy som sa stal Hokágem a pochopil som že žiaden rešpekt vlastne u ľudí nemám, pretože všetci ma brali ako svojho priateľa, som začal masku skladať.
"Zato ty ma znepokojuješ stále, človek ktorého jediný zmysel života je srať všetko okolo seba.." Povzdychol som ešte s poslednými kúskami hnevu, než som sa uvedomil a poriadne sa nadýchol, aby som sa konečne poriadne upokojil. Až teraz som si začal uvedomovať aký bordel tu vlastne robím. Toto muselo zalarmovať celú Konohu, bolo jasné že sem o chvíľu nabehne kopu ľudí. Hlavne teraz.
"Nie len to.." Prehovoril som. Syn ma trápil strašne moc a to mi v očiach až svietilo, ale okrem toho. Ma trápilo jedno, svet. Svet kde začala revolúcia a Konoha bola jedna z posledných ktorá ako tak ešte odporovala. Dokonca aj Pilikka a jej Suna sa vzdala a pripojila sa k císarstvám. Spojenectvo s ňou som pokladal za najlepší spôsob ako proti tomu bojovať. Dôležité ale bolo že len čo preťal oblohu blesk, znova sa to ukázalo. Anbu jednotky ktoré snorili po celej Konohe, Jounini na stanovištiach, Konoha bola síce tajne, ale bola v skrytom vojenskom stave.
"Um, bolí.. Moc nie, ale nervy tam stále sú." Bolo jasné že to není obyčajná umelina. V ruke sa nachádzal normálny čakrový obvod a nervy, bola to ako pravá ruka, len bola z inej látky ako ľudské mäso a koža. Zdvihol som ruku proti svetlu ktoré svietilo v miestnosti a pozorne som si ju pozoroval. Od skla bola síce rozsekaná ale okrem toho bola celá zaliata podivnou hustou tekutinou, niečo ako slizom. Bol to vlastne "pot" ale nebol. Už dlho som ju z obväzu nevybral.
"Ale už je v poriadku ako vidím. Už drží pokope a nerozpadáva sa.. No i napriek tomu si ju musím nechať opraviť.." Povzdychol som a pozrel sa konečne na Taigu. Na chvíľu som ostal šokovane tváriť, čo videla, keďže som mal masku strhnutú. Dlho som ju nevidel no, mal som vždy prácu alebo som odchádzal z dediny na dlho. Zmenila sa.
"Človek by čakal že si dospela, ale očividne nie.. Čo vlastne potrebuješ?" Spýtal som sa síce milo ale znova som si nasadil masku a začal som prehľadávať bordel neďaleko, hľadajúc obväz.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 3:20 pm

Spokojeně jsem se pousmála. Měl pravdu. Byl to jeden ze smyslů mého života, bavilo mě to a tak to prostě zůstávalo, ať se mi do cesty připletl kdokoliv a ovlivnil můj život jakýmkoliv směrem. Sice jsem už dávno nebyla jako dřív, ale taky jsem nebyla stejná jako když tu táta byl. S ním a jeho náhlým odchodem jsem se.ale už smířila. Už jsem mu nevyčítala, že mě tu nechal. Přestala jsem doufat, že se vrátí. I když ano, tak nějak jsem očekávala, že až to budu nejmíň čekat, objeví se v mém životě znovu. "Tenhle úkol už mám pro dnešek splněný." odvětila jsem a vyhodila prázdný sáček do koše. Ta milá prodavačka na mě div nehodila jedovatou slinu, takže jsem se cítila vnitřně uspokojená.
Seskočila jsem ze stolu a nezaujatě se prošla po kanceláři, abych se podívala, co všechno zničil. K mé neskonalé lítosti nic cenného. Věděla jsem, co ho trápí. Divila jsem se všem lidem, kteří chtějí být Hokage anebo jakýkoliv jiný vůdce. Vůbec to nebyla zábava. Já osobně jsem se o to nezajímala, i když jsem o těch věcech věděla dost. Dávno jsem řekla, že nehodlám bojovat za vesnici, ale za něj. Až bude potřebovat mou pomoc, řekne si o ni. Do té doby můžu vesele dál vytáčet vše živé kolem sebe.
"Vypadá to dost nevábně." okomentovala jsem jeho ruku, když jsem došla až k němu a prohlížela si jí. Jak jsem řekla, nikdy jsem nebyla žádná křehká květinka. Nicméně na tom bylo něco zajímavého a fascinujícího. Ne ale natolik, abych někdy přemýšlela o tom, že se stanu medikem. Už jen proto, že to vždycky chtěla matka..
"Chovat se dospěle je tak nudné.." okomentovala jsem to jednoduše a usmála se na něj. Nikdy jsem moc nepochopila, proč se se mnou vlastně stále baví. Neměli jsme mnoho společného - povahu, přátele, zájmy ani názory. A přece jsem ho vždycky ráda viděla, ačkoliv jsem to nahlas nemínila přiznat. Docela se mi stýskalo, protože od těch všech revolucí jsem ho vídala tak málo.
"Myslíš, že musím přijít vždycky, když něco chci?" naoko uraženě jsem se zamračila, ale nakonec mávla rukou. "No jo, máš pravdu. Chci aby jsi mi s něčím pomohl." sladce jsem se usmála, protože jsem tak trochu očekávala, že mě s mou žádostí pošle do nehezkých míst.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 3:55 pm

Len som sa na ňu pozrel svojím podráždeným pohľadom a radšej som odvrátil pohľad. Nejako som nechcel vedieť čo vlastne urobila, aj tak to zistím skôr či neskôr od ostatných občanov a ja ich budem musieť upokojovať.
"Inak.. čo majú znamenať tie účty v cukrárňach na moje meno?" Spýtal som sa. Nemám na nové stoličky a kvôli čomu? Pretože väčšina rozpočtu ide do toho čo všetko minie alebo zničí ona. Môj plat práve v túto chvíľu vyzeral tak biedne až bolo na zaplakanie. Úprimne som nemal poriadne na jedlo. Všetko som dal do Seijiho a Taigi. Ako súhlas sa ozval môj žalúdok, ktorý dal jasne najavo že som pár dní nejedol.
"Lepšie ako krvavý pahýľ.." V ten moment som zdvihol ruku nechutnú a začal ňou máchať jej popod nos. Nepáči sa jej? Tak nech si užije. Našťastie nesmrdela, ten pot bol síce pot ale nebola to stuchlina, skôr zacítila nejakú umelinu. Akoby som jej pred nosom mával obrovskou gumou. Vedel som že musím ísť za Airis, pretože pri mávaní sa odtrhol jeden z prstov a pristál Taige na nose. Bola poškodená sklom, niet sa čomu diviť. Na chvíľu som sa zatváril nespokojne, ale nijaký prejav alebo známka bolesti. Malo to bolieť, ale ja som sa tváril akoby to bolo niečo normálne a ani som to necítil.
"No, niekedy sa chovať dospelo by si sa mohla. Vzhľadom k tvojmu veku.." Prehovoril som, následne čoho som konečne našiel obväz a položil ho na stôl. Teraz som úplne ignoroval že je tu Taiga, dal som si zo seba brnenie a následne aj celé tričko, pretože ruka sa tiahla až k ramene, kde bola doslova zošitá. Moja ranami posiata hruď však ma trápila najmenej. Aj keď už stehy som mal vybrať pred dlhou dobou, pustil som sa do toho teraz, musel som to ošetriť. Avšak, jednou rukou mi to šlo fakt nemotorne. Takže čo chvíľa som nadával, až som odovzdane ruky zvesil.
"Tak ľahko to nepôjde.." Povzdychol som si a odignoroval jej urazený výraz. Bolo pravdou že som nemal veľa času, ale vždy za mnou chodila len tak, z rozmaru, čo som si naozaj vážil. Nevedela to, stále som sa tváril akoby to bolo jedno ale svojou prítomnosťou ma dostávala z reality a aspoň chvíľku som sa cítil trochu lepšie, pretože stresovať kvôli práci som sa musel neustále. Jej prítomnosť mi dávala možnosť sa uvoľniť.
"Nie, nepôjdem s tebou hádzať toaleťáky na nejakú budovu.." Áno, aj to sa raz stalo.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 4:15 pm

"Účty? Nevím o čem to mluvíš." zatvářila jsem se opravdu zmateně, takže by mi každý uvěřil, že s tím nemám absolutně nic společného. No věřila jsem, že jemu je to jasné. Znal mě ze všech lidí nejvíc, vlastně to byl můj jediný přítel. Ah, to je tak smutné, že jsem si do diáře chtěla po večeři napsat hodinu litování sebe sama.
"Lepší?" reagovala jsem a nakrčila nos, když tak začal hýbat rukou. Mě se teda nezdálo, že by to bylo lepší, tím spíš, když mi jeho prst přistál na nose. S nechutí jsem ho vzala mezi prsty a odcvrnkla na druhou stranu místnosti. "Fuj, to je nechutný.." poznamenala jsem se stále zkřivenými ústy. Záclonkou, která se pohybovala v průvanu způsobeném rozbitým oknem, jsem si otřela obličej a následovala ho ke stolu, kde se snažil nějakým způsobem ošetřit. Dívala jsem se na něj docela dlouho, snad fakt nečekal, že zrovna já mu pomůžu. Spíš jsem si tu jeho marnou snahu užívala. Začal mluvil o mém věku a já jen rukou naznačila otevírající a zavírající se ústa, která mi byla naprosto ukradená. Mohlo mi být pět a padesát a chovala bych se stejně. I když by to už asi nevypadalo tak dobře.
Když řekl, že se mnou nepůjde házet toaleťáky, zklamaně jsem ten svůj hodila do koše a šla k němu. "Mám dohodu. Pomůžu ti s tou věcí-" narážela jsem na jeho ruku. "A ty mi dáš, co chci." pousmála jsem se šalamounsky a sladce se na něj zubila.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 4:41 pm

Keby som vedel čítať myšlienky, v túto chvíľu by som jej podľa všetkého ten diár podal. Nejaký by som našiel, len aby som jej to všetko vrátil. Mal som pocit že ju zaškrtím keď som tak na ňu pozeral, ale pochopil som že bez jednej ruky to nebude práve tak ľahké. Aj keď, Anbu sú za dverami stále.
"Teraz mi povedz jediný dôvod prečo by som ťa nemal nechať zavrieť.." Odvetil som naozaj podráždene a odhodil tričko preč, niekam do toho bordelu. Aj tak budem musieť niekoho donútiť aby tu prišiel a popratal mi to tu. Nereagoval som nato ako odhodila ten kus plastu niekam preč, veď on sa niekde nájde a keď nie, Airis ma dokope že som si to dovolil. Ale jej výraz keď povedala že má nejakú dohodu, bolo jasne vidieť že som sa dosť zdesil. Potreboval som trochu pomoc. Ako dokázal by som to sám ale stálo by ma to veľa času a to som nemal, musel som pratať.
"Čo?" Jednoduchá otázka.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 6:56 pm

Jeho podráždění v hlase mě pobavilo. Bylo to tak nečekané a fascinující, že jsem skoro nemohl uvěřit. Snažila jsem se ho vyprovokovat tři roky a nikdy se mi to nepovedlo. Vřele jsem se usmála. "Protože mezi tou bandou sladkých kámošů jsem jediná, z koho nemáš potřebu zvracet duhu..?" pousmála jsem se a zamrkala na něj dlouhými řasami. "Hmm.. vlastně ne, nemáš žádný důvod mě nezavřít, na druhou stranu jsem udělala už horší věci a nechal jsi to být. Máš mě rád." rozzářila jsem se ještě víc a popošla pár kroků k němu.
Prohlížela jsem si ránu v místě, kde končilo jeho vlastní tělo a začínala protéza. Díky barvě nevlastní končetiny bylo rozmezí znatelné a já si dovolila přejet prsty po linii rány. "Zajímavé."
Nakonec jsem se jen usmála. Tou jednoduchou otázkou tak nějak uznal, že potřebuje mou pomoc a já měla lepší šanci, že na oplátku on pomůže mě. "Pomůžu ti s tou rukou, když mi pomůžeš s tréninkem." zvědavě jsem na něj upřela pohled. Za celou dobu, co jsme se znali, jsem ho viděla bojovat několikrát, stejně jako on mě, ale nikdy jsem s ním netrénovala, protože do toho jsem si nikdy a od nikoho nenechala kecat. Na druhou stranu jsem ale byla dost chytrá a uvážlivá na to, abych věděla, že tohle sama nezvládnu. Bylo docela těžké skousnout vlastní hrdost a poprosit ho o pomoc, i když takhle má žádost vlastně podána nebyla.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 7:30 pm

Jej argumenty boli vskutku zaujímavé a možno aj úprimné a pravdivé. Bolo jasné že Taiga bola ako osina v zadku ale nebol som pri nej nikdy precítený ako pri ostatných. Áno bola zvláštna.
"No, pri tebe vraciam normálne.." Odsekol som. Takéto slová boli dvojsečná zbraň a práve ona to mohla vedieť najlepšie. Aj keď, úprimne zarazil som sa na chvíľu pri tom ako povedala že ju mám rád. Čo nato povedať. Som idiot, ale tak má pravdu.
"Nie dosť nato, aby som ťa nezavrel.." Odpovedal som už pokojne, čo jej mohlo naznačiť aspoň niečo. Proste som to nepotvrdil.. navonok. Aj keď, ona sa nemala čo ozývať.
"Hlavne povedala tá čo stála každý večer pri mojej posteli po boji so Sanbim.." Uškrnul som sa a mihol hlavou nabok, čím som dal jasne najavo že sa v tom špárať už nemusíme. Tak to bolo najlepšie, ešte sa donútime a budeme tu vraciať dúhu obaja spoločne. Keď mi prešla prstom po ramene, pocítil som ako sa mi na chrbte objavila husina. Bolo to zvláštne, ale keď prešla jemne po mojom ramene, cítil som to, ale keď prešla po ruke, necítil som to. A predsa som dokázal rukou hýbať. Bol to naozaj zvláštny pocit, keď som na vlastné oči videl ako sa toho dotkla ale ja som to necítil. Na chvíľu sa môj pohľad zamlžil a zabral som sa do vlastných myšlienok, z ktorých som sa prebudil až povedala svoj návrh.
"Trénovať čo?" Bol som udivený, nikdy som nečakal že by ona a práve odo mňa chcela tréning. Predovšetkým nato bola príliš hrdá a ako sekundárne som mal pocit že priateľstvo ku mne prejavuje tým že je na mňa hnusná ako na nikoho. A že ma nerešpektuje, ale zrazu toto? Ani som neskrýval prekvapenie.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 9:08 pm

Znovu jsem se usmála. "Budu to brát jako kompliment." vskutku jsem se chtěla urazit, ale když se to vezme kolem a kolem, nebyl právě tohle záměr mé snahy všechny kolem pořádně sr*t? Radši tohle, než kazy v zubech a odjezd na jednorožci do západu slunce. Brrr..
Skoro bych mu bývala řekla, jestli by ty blbé nálady nemohl mít častěji, že je s ním pak větší sranda, ale ještě by se urazil a fakt mě nechal zavřít. Což by mohla být celkem dobrá zkušenost a pak už by mě neměl čím vydírat, ale nalijme si čistého vína, já byla zvyklá na jinačí zacházení a prachové peřiny ve vězení určitě nemají, takže ne děkuji.
Posadila jsem se na stůl a začala kývat nohama dopředu a dozadu. Divila jsem se, že jsem tu stále sama, ale tím líp pro mě. "Nepleť si pojmy a dojmy.. na koho bych si nechala psát ty koláčky, kdyby byl hokagem třeba Seito? V podstatě je jako ty, milej a zapálenej do zachraňování Konohy, ale obávám se, že mě nemá rád jako ty. Vlastně myslím, že mě nemá rád vůbec." během celé té své logické úvahy jsem si hrála se střepy na jeho stole, až jsem je nakonec smetla na zem a pousmála se. Vlastně jsem si neuměla představit, že by byl kage někdo jiný, protože jsem nikoho z těch možných adeptů vlastně ani neznala, jen se s nimi někdy náhodou potkala a nedělala jsem si iluze, že bych se jim zalíbila pro své boží vlasy. Ale co s tím člověk nadělá.
Nakonec jsem ale i já zvážněla. Viděla jsem jeho překvapení a moc jsem se nedivila, protože mi to dalo dost přemáhání. Nebyla jsem na to zvyklá. Ale když jsem se během těch let snažila smířit s otcovou ztrátou, rozhodla jsem se, že ponesu jeho odkaz, tak jak to vždycky chtěl. "Chtěla bych se naučit používat přírodní chakru." možná proto, že otec byl vždy hrdý na naše předky, možná pro jeho laskavá slova o mých schopnostech, ale věřila jsem, že i já bych jednou mohla být úspěšná v něčem tak neuvěřitelném. Dívala jsem se na něj a čekala odpověď. Mohl mi říct, že na to nemám a nikdy mít nebudu. Mohl se mi vysmát. Nedělala jsem si moc velké iluze o tom, že na podobné schopnosti nejsem moc vhodný adept. Ale chtěla jsem být silnější, umět víc, dosáhnout dál, abych došla k pocitu, že všechna ta tátova snaha nevyšla vniveč.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 9:16 pm

Bol som ticho, hádať sa s ňou nemalo cenu pretože hádať sa s dieťaťom je ako hádzať hrach o stenu. Prišlo mi ale zvláštne že práve ona bola prvá kto tu sem prišiel po mojom výbuchu. Teda, ani som sa nedivil že tu ešte nikto není. O mojej pozícii vedel každý, to že mi zaútočili na syna už vedela polovica dediny a to že sme vo vojnovom stave sa začínalo šuškať tiež. Aj keď som všetko popieral.
"Netuším, určite by si si niekoho ľahko našla keby sa mi niečo vtedy tam stalo. Hokágem môže byť každý.." Povzdychol som si a vytiahol z kôpky haraburdia obväz. Rozmýšľal som nad tým ako často sem chodí, nebolo to otravné, často to bolo príjemné vytrhnutie, až som sa sám sebe divil, ale občas to bolo fakt otravné a ja som mal už chute ju prehodiť oknom. Práve preto som sa rozhodol že ju ostatným čoskoro predstavím.
"Fajn.." Povedal som. Netváril som sa nijako, ani prekvapene na jej otázku, ani nejako zvláštne. Nehovoril som jej že nato nemám ani že nato má. To by som si nechal na neskôr. Len som nastavil svoje rameno k nej a čakal kým mi pomôže. Viac som nato nereagoval. Vlastne som bol rád že to navrhla. A dôvod? Si nechám pre seba.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 9:34 pm

"Asi ano." přitakala jsem provokativně, ale nemyslela jsem to tak. Pamatovala jsem si, když jsem ještě jaká malá holčička seděla v lavici a poslouchala senseie, který nám vysvětloval, kdo je Hokage. Slova jako pracovitý, loajální, svědomitý a podobně létala jedno za druhým a já si ho představovala jako nějakého úžasného boha. O pár let později sedím u něj na stole a dělám si z něj srandu, ale na druhou stranu vím, že si každé jedno z těch slov zaslouží. Nikdy bych mu to přímo neřekla, ale byla jsem hrdá, že se Hokagem stal on. Zasloužil si to už jen pro to sebeobětování, které mi nejednou ukázal. Nevím, čím to je, ale on mi vždycky dokáže udělat z myšlení cukrovou vatu. Hnus.
Když souhlasil s mým požadavkem, docela mě překvapil. Měla jsem už spoustu argumentů a nacvičených úsměvů, kterým by zaručeně neodolal a on prostě: fajn. Nevěděla jsem co, ale něco v tom bylo. Byl hodnej a milej a všechno, ale tohle bylo i na něj podezřelé. Nicméně jako obvykle mi to nemínil vysvětlit, nebo alespoň ne hned, takže jsem kývla hlavou a vzala obvaz z jeho ruky. Pomalu a na sebe dost pečlivě jsem mu začala obvazovat ruku. Dokonce jsem ho ani nijak netrápila, protože jsem přemýšlela, co to má vlastně všechno znamenat.

pro **Nara Shigure** Sun Mar 13, 2016 9:44 pm

Ráno. Nebo snad už bylo odpoledne. Kdo to měl poznat v tomhle počasí? Určitě ne já. Každopádně ať už byla jakákoliv doba když jsem se konečně vyhrabal z místnosti která vypadala jako by zde někdo kradl. Všude byli poházané knížky, papíry, staré prádlo, krabičky od jídla a nesčetně časopisů. Jediné místo kde se ještě dalo zjistit jak vůbec vypadá lino byli metr široké cestičky do různých místností. Dokonce i postel ze které jsem vylezl měla na sobě několik malých knih které sem přes noc neskopal dolů. Od té doby co jsem se odstěhoval od klanu jsem vzal všechny knížky, jak moje tak otcovi sebou. Kdyby někoho zajímalo jak vypadá 70 let v knihách tak zhruba nějak takhle. Po pohledu na hodiny, které na sobě nesly to ošklivé číslo, mě napadlo, že už mám být nejspíš jinde. Došel jsem tedy ke skříni a po zjištění že je prázdná, všechno prádlo bylo naházené v koši na prádlo, sem dolezl k posteli a vzal si to samé co včera, předevčírem.... Jak dlouho že to vlastně nosím?
Vyšel jsem z místnosti, zamčel a šel k budově hokageho. Šoural jsem se tempem 80ti letého starce ale i tak jsem se dostal za několik minut do kanceláře. Možná za to mohlo že jsem bydlel ani ne 300 metrů od budovy. Když jsem zdolal tu ohavnost zvanou schody a konečně jsem byl před kanclem tak jsem bez zaklepání, však to byl i můj kancl ne?, vešel dovnitř.
„Yo.“ pozdravil jsem ho. Co jsem však nečekal že tu bude mít návštěvu. Dámskou návštěvu přesněji řečeno. Při pohledu na celou tu situaci sem se zarazil. Rychle jsem se podíval na kliku jestli jsem snad nepřehlídl kravatu na klice. Nope. Po tom jsem se podíval po celé té místnosti. No teda na chlápka s umělou rukou docela samec že tu udělal takovej bordel. Jaký hrátky to tady sakra provozovali? Kdo u TOHO sakra dokáže rozbít celou skříň? To byli všechny otázky které jsem se marně snažil zformulovat do nějaké sarkastické narážky na tuhle situaci. Marně.... tedy...
„Sleduj... Vidíš? Nejsem naštvanej. Nekřičím. Nesoudím. Tak si na to vzpomeň až tu najdeš v podobný situaci mě.“ Řekl jsem s mírným úsměvem užívajíc si téhle trapné situace, tedy jejich trapné situace. Samozřejmě jsem tušil co se tu stalo. Myslel jsem však že vzít to s humorem by mu mohlo trochu rozptýlit myšlenky.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 10:00 pm

No, Taiga už bola dostatočne zmätená, takže som nemal nejakú potrebu jej vraciať jej údery. Už len to ako som tajomne súhlasil s jej tréningom ktorý som očividne zakázal už mnohým ľuďom, bolo no, pre jej povahu príliš veľmi zaujímavé nato aby niečo teraz vyparatila. Poznal som ju. Avšak v tom najlepšom do miestnosti vošiel Shigeru. Na čele mi zrazu navrela žilka a div som nepovolal armádu, schytil som prvú vec ktorú som našiel na stole, čo bola lampička a v ohromnej rýchlosti som ju hodil po ňom.
"KTO TI SAKRA DOVOLIL VOJSŤ BEZ DOVOLENIA?!" Zreval som. Je to len MOJ kancl. Len ja tu môžem vstupovať ako chcem. On nato nemá právo a ešte povie tú jeho poznámku? Div som ho nezabil že mi povedal že by tu chcel niečo "divné" robiť. Ak ma Taiga nezastavila tak som ju asi zastavoval ja, pretože mi bolo jasné jedno. Buď ma bude upokojovať ona, alebo ja sa upokojím aby som zastavil ju od zabitia tohto mamľasa. Čo chvíľku trvalo. Než som sa upokojil, vzal som si tričko, brnenie a plášť do ruky, následne čoho som vytvoril klon a ten podišiel k môjmu "Radcovi".
"Ale je dobré že si prišiel, niečo pre teba mám.." Pousmial sa a otočil sa k originálu, ktorý chytil Taigu dosť jemne, pousmial sa a v ten okamih zmizol za pomoci teleportu preč.

~Originál + Taiga presun~

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 10:19 pm

Byla jsem vážně dost zabraná do své práce, takže jsem si nově příchozího ani nevšimla. Teprve po chvilce jsem si uvědomila jeho přítomnost a zvedla jsem k němu otrávený pohled. Vážně? Zrovna když jsem ho dostala přesně kam jsem chtěla, někdo přijde? Už jsem si připravovala sebestředný monolog o tom, že já tu byla první, když pronesl tu svou myšlenku, která mě na chvilku zmrazila na místě. No jo. Byla to divná situace. Ale zase na druhou stranu.. ne!
Nejspíš bych vyplivla nějakou extra jedovatou poznámku, ale překvapil mě Hideo, který doslova zařval, až jsem sebou leknutím cukla. Ten teda dneska vážně nemá den. Nejdřív rozbíjí věci a pak křičí? Kdo jsi a co jsi udělal Hideovi?! Prohlédla jsem si toho chudáka, kterého častoval tím milým přivítáním a pousmála jsem se. Obvykle jsem to byla já, kdo dostával zjeba, takže mi ta pozice přihlížejího dost bavila.
"Klídek, budeš mít infarkt." ušklíbla jsem se na Hidea, pro tentokrát jsem byla víc vyvedená z míry jeho nezvyklým chováním než tou poznámkou, takže pro dnešek asi já uklidňuju a on se vzteká. Poplácala jsem ho po rameni. To ale pořád neřešilo mou hamižnou situaci - já tu byla první a potřebuju ho. Nakonec ale vytvořil klon a já se uklidnila. Neřekne mi: tak jindy, jako to dělal docela často v těch posledních měsících, chytil mě za ruku a těsně před tím, než se se mnou teleportoval, což jsem bytostně nesnášela, jsem hodila drzý úšklebek na toho rušiče intimních chvilek. Vyhrála jsem.

Přesun

pro **Nara Shigure** Sun Mar 13, 2016 10:30 pm

Následováno mým příchodem se očividně atmosféra v místnosti změnila. Hid na mě křičel což byla jen rajská hudba pro moje uši. Jak krásně to znělo. Nevěděl jsem či to jen hraje aby se před ní neřeklo, přeci jen si musel zachovat jistý respekt. Ne každý musel vědět jak se k sobě navzájem chováme. Mezi tím co křičel jsem jen kýval na souhlas otočil se hlavou ke zdi a hledal moji oblíbenou židlu ve všech těch sutinách. Dívku, která tam byla, Taigu?, sem nijak zvlášť nevnímal. Takový jsem už byl a pokud si to vzala osobně.... čí to byla chyba?
Vítězoslavně jsem vyzvedl židlu, moji jedinou pravou lásku, zpod hromady papírů a chtěl jsem ji přitlačit ke stolu. V otočce jsem však vrazil do klonu který byl za mými zády. Nevšiml jsem si ho? Nebo jsem snad jen dělal že jsem si ho nevšiml a narazil do něj schávlně? Kdo ví...
U stolu se ozvalo puf a nemusel jsem být génius na to abych zjistil co se tu děje.
Po té co pronesl tu prosbu sem se na něj jen podíval. Why always me? Pomyslel jsem si a doufal že jeho požadavek nebude zahrnovat slova „úklid“ a „kancelář“. Rychlejší rezignaci z postu by neviděl.
Přesunul jsem se tedy ke stolu a sedl si na mojí milovanou. Po té jen poslouchal. Na venek to však mohlo vypadat že mě spíš upoutala situace venku. Sledoval jsem bouřkové mraky které se proháněli nad vesnicí a užíval si ten pohled. Neptal jsem se co že to má bejt za práci. Určitě mi to rád řekne.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 10:42 pm

Ak si myslel že zasiahol klon, nezasiahol, ten sa len s ľahkosťou vyhol a prešiel si po veci ktoré tu zanechal originál. Ak mu nechýbali, tak prečo nie. Klon len s úsmevom prešiel ku stoličke, ktorú mu zatiaľ stihla jedna z Anbu jednotiek priniesť, položil si ju za svoj stôl a posadil sa, pričom som sa pozrel tiež von oknom.
"Ešte príde Seito.. A potom to začne.." Prehovoril som potichu a ostal som otočený k oknu, cez ktoré doteraz padal dážď na podlahu.

pro **Seito Senju** Mon Mar 14, 2016 2:33 pm

Uběhlo několik týdnů od našeho posledního setkání. Většinu tu času jsem trávil v Hi no Kuni a v Konoze se objevoval jen tak na skok. Když byl teď Hideo Hokage, tak černá práce v terénu padla na mě, protože on musel být tady ve vesnici. Lidé totiž po tom všem potřebovali mít pocit bezpečí. A ten pocit jim mohl v téhle době poskytnout jedině Hideo.
Každopádně při jednom průzkumu mě informovalo Anbu o tom, co se stalo. Útok na syna Hokageho. Neváhal jsem ani vteřinu a ihned se vrátil zpátky do Konohy. Teď jsem tedy stál před dveřmi od kanceláře a chystal se vstoupit. Po cestě sem taky slyšel od lidí, že od kanceláře se ozýval hluk a výkřiky. Bylo mi jasné, že to tam bude převrácené naruby. Zaklepal jsem na dveře a po vyzvání vstoupil.
V kanceláři byl Hideo a Shigure. Kývl jsem jim na pozdrav a pak se podíval na Hidea. ,,Je v pořádku?" Doufal jsem, že se nic vážného nestalo. Po tom všem, co jsme tady zažili, byly takové věci velkou zátěží na psychiku.

pro **Nara Shigure** Mon Mar 14, 2016 3:30 pm

Když mi zdělil že se čeká ještě na Seita jen jsem se zavrtěl na židly a v hlavě si povzdechl. Nesnášel jsem čekání. Úmorná to činnost. Nebavilo mě to nikde a nikdy. Navíc když nebyla činnost která vám pomohla zabít čas. Nakonec i mraky začali být nudné a sledovat zvětšující se kalužinu na podlaze rovněž. Jaksi jsem ztratil pojem o čase, mohlo uběhnout několik minut než se otevřeli dveře, což mě vyvedlo z onoho transu. Stočil jsem hlavu směrem ke dveřím a viděl jsem že dorazil.
Jen jsem mu oplatil kývnutí a sledoval co se bude dít dál.

pro **Soshi** Tue Mar 15, 2016 8:42 pm

https://www.youtube.com/watch?v=rpOSy7-dVqc

Soshi

Zastavil jsem se před budovou Hokageho a změřil si ji, jako si vlk měří ovci. Za těch pár let jsem se změnil - zmužněly rysy, zhruběl obličej, oči získaly přísný pohled. Víc jsem se začal podobat otci. Když už jsme tak u toho, rok a půl jsem o něm nevěděl. Od té...události...ho raději nechci kontaktovat. Myslím, že by k mému novému...příteli v podobě dvouocasé kočky...měl výhrady.
Podíval jsem se na svou pravačku, pokrytou malými černými skvrnami.
Tak já jsem teď jedna z nejnebezpečnějších zbraní vesnice? Pořád jsem si na to nemohl zvyknout. Vlastně...jsem měl trochu strach. Co se stane, když ho pustím ven? Když mě ovládne? Znal jsem historky o démonech. To se ale nestane. Teď bude sloužit mně. Nebudu ho provokovat a nebudu ho přivolávat. Nicméně s ním musím komunikovat.
Ještě jednou jsem se zadíval na budovu před sebou a lehce mi cuklo v koutku.
Vyšel jsem do schodů a došel až ke dveřím kanceláře. Na sobě chuuninskou vestu, ve které již byly přítomny i kunaie a jeden nůž s boxerovou rukojetí. Zaklepal jsem a čekal...

pro **Hideo Hatake** Tue Mar 15, 2016 10:35 pm

No neviem čo a ako prišlo Seitovi zvláštne keď sa spýtal, či som v poriadku. Celá kancelária bola ako po výbuchu a obrovské množstvo vecí bolo rozbitých na kúsky. Iba zopár vecí, portréty a stôl prežili môj výbuch. Ja sám som sedel len v tričku a bez plášťa na danom stole, pričom som si obväzoval svoju umelú a celkom čiernu ruku, ktorej dokonca chýbal jeden z prstov. Jop, trochu som to prehnal.
"Našťastie áno.." Hlesol som potichu a pristúpil k oknu. Pršať dnu prestalo, avšak mraky ostali nad Konohou ako varovanie. Bezmyšlienkovito som sa pozeral smerom do ulíc. Premýšľal som nad tým všetkým, dúfal som že po revolúcii už bude pokoj, ale zdalo sa že sa celý svet zbláznil.
"Strážia ho Anbu jednotky, dokonca všade po dedine sú osobné jednotky Benjirove. Každopádne, som rád že si sa vrátil.." Zarazil som sa a otočil sa k dverám kde sa ozvalo klopanie. Nebolo to príliš.. no, Soshi tu bol u mňa vždy vítaný, hlavne od momentu kedy získal Sanbiho. Sám som prešiel k dverám a otvoril ich, snažiac sa na tvári vyčarovať úsmev. Jop, konečne aj on videl moju tvár keďže som si strhol masku a skryl som svoju ruku za chrbát.
"Poď ďalej.." Povedal som, ustúpil a nechal ho prejsť, pričom som ostatným naznačil aby chvíľku vydržali, že to najpr vybavím so Soshim. Dúfal som ale že ostanú, Seito o tom že Matatabi už má hostiteľa ani nevedel a je možné že Soshimu predá pečať Hiraishin. Tak ak som mu dal svoju pečať ja.
"Čo potrebuješ?" Spýtal som sa, úsmev stvrdol a ja som nahodil svoju vážnu tvár. Tá Chunínska vesta na ňom, bolo to zvláštne ho takto vidieť. Tak silno mi pripomínal Faita. Bol celý po otcovi, to sa nedalo poprieť.

pro **Soshi** Wed Mar 16, 2016 6:21 am

Soshi

Vešel jsem dovnitř, střihl očima po dvou dalších, a hluboce jsem se uklonil. Poté jsem znovu pohledem přeměřil místo. Byl tu bordel. Prostě bordel. Ovšem všichni byli v klidu, takže hádám, že žádné nebezpečí nehrozí nebo bylo zažehnáno.
"Hokage-sama, přišel jsem Vás požádat o učitele, který by mi mohl pomoci s...se sebekontrolou." vznesu požadavek a doufám, že mě Hokage dostatečně pochopil. Zajímavý muž, bez masky jsem ho viděl výjimečně a nikdy ne takhle zblízka.
"Ale chápu, že jsou všichni zaměstnáni nově vzniklou politickou situací a že i já bych měl mít tým. Rozhodnutí je na Vás."
Ještě jednou jsem si přeměřil oba...myslím, že jouniny...Tedy, Seita znám, nicméně ten druhý mi nic neříká, a vrátil jsem se očima k Hokagemu.

pro Sponsored content

Hokágeho kancelária

Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária

Re: Hokágeho kancelária