Hokageho kancelář

Pohled ze shora.

V momentě, kdy na mě mířil mokuton s černým bleskem zvedla jsem ruce a obalila mě krystalová zeď. Do této zdi narážel Assasinův Mokuton, ale nedokázal ho prolomit, poněvadž se po každé rána regeneroval.
Jedno je ale jisté, vydrží to náraz Daburu Kuro Pansa, dvou technik najednou?
Nevydrželo, zeď popraskala a do mě narazily obě techniky. Teď by mohli mít šanci mě zapečetit, ale to bych se musel nechat. Ze svého těla jsem vypouštěla množství čakry a krystalizovala všechno z dosahu. Prozatím, chystala jsem se na něco mnohem většího. S vypouštěním čakry jsem přestala, začala jsem ji soustřeďovat.

No jo, edo tensei.. Měl jsem chuť udělat facepalm, ale bylo to trochu nevhodné. A co teď? Neměl jsem žádnou pečetící techniku.
No, vlastně měl..Bez Seita to nejde.
Skočil jsem k Rin a začal skládat pečetě. Tohle by mělo vyjít, mělo by jí to paralyzovat, "Suiton: Suiryuudan!" Vyplivl jsem vodního draka, věřil jsem v Rin a její posílení suitonu černým bleskem.

S Raikim jsme doběhli ke kanceláři, naskytl se nám pohled na spoustu dřeva, letící vodu, krystal, schoval jsem se za roh hradby a sledoval je. V hrudi se mi dmul ohromný svíravý pocit, při pohledu na tu ženu, která mi byla povědomá, žena, která se skládala dohromady. Edo tensei? Tuhle tvář nikdy nezapomenu. Tvář ženy, která mě večer ukládala ke spánku, tvář ženy, která mi zpívala starou písničku Nagareboshi před spaním.
"Mami!?" má ústa se otvírala naprázdno, chtěl jsem vyjeknout, ale nemohl jsem.

Doběhl jsem za Tobirem. Uviděl jsem obrosvký boj s krystali, černými blesky, stromy a vodou. Schoval jsem se s Tobrem za roh a pozoroval všechny přítomné. Ta žena s krystali musela být určitě ta, která přeměnila tu oblohu.
Všiml jsem si že se Tobiru dívá na tu ženu, jako by ji znal. "Ty ji znáš?" zašeptal jsem jak nejpotišeji jsem mohl, aby si nás nevšimli. Slyšet to snad nemohli, protože pořád se ozývali rány z toho souboje.

Raikiho reakce mě probudila z bolestivých vzpomínek. Zdá se, že se mi opět vrátil hlas.
"Matka, je to má..matka," polkl jsem na prázdno, nevěděl jsem, jestli se tam mám vrhnout, nebo něco udělat.

Vyvalil jsem oči. Podíval jsem se na tu ženu a prohlížel si ji. No moc si podobní nejsou. "Tvoje máma?" řekl jsem.
Přemýšlel jsem jak mu asi je. Asi ji několik let neviděl. Vůbec jsem nevěděl jak se cítí. Já rodiče neměl. Mamka je mrtvá a o tátovi vůbec nic nevím, jestli je mrtvý nebo co.
Nechápal jsem ale, proč by jeho máma útočila ne jeho tátu. Že by se rozešli? Rozhodl jsem se na to Tobira zeptat: "A proč by útočila na tvýho tátu?"

"Nevím,"zavřel jsem oči a zatřepal hlavou. Přemýšlej..

"Ona už má být dávno mrtvá, jakto že je tady?" šeptal jsem, zatímco mé srdce jakoby umíralo.

Chvíli sem se díval na něj a pak zase na zápasící. To jsem z toho blázen. Nic jsem neříkal, jenom všechny pozoroval.
Po chvíli jsem si sedl na zem a opřel jsem se o zem. Zahleděl jsem se na strop chodby a přemýšlel.

Viděl jsem tu bariéru kolem Konohy a jelikož má na sobě Assasin moji Hirashin značku, tak jsem se k němu přemístil a uviděl tu spoušť. Pak jsem se otočil na Assasina. ,,Přišel jsem oznámit, že kolem Konohy je bariéra, ale to už asi víš." zazubil jsem se a teď uviděl Takumi. ,,He? Švagrová?" chvíli jsem se na ni díval a pak mi došlo, že to bude asi Edo tensei. Ach jo. Poslední dobou bojujeme jen proti mrtvolám. Raději jsem poskládal pečetě a aktivoval Mizu no jikuukan.

Techniky vyšly.
Yosh! Jde nám to spolu!
Jenže to nebylo všechno, ona se totiž začala skládat dohromady. Navíc se kolem začalo objevovat čím dál víc lidí, to bylo nepříjemné ještě víc než boj s Hokageho mrtvo... ex-manželkou. Sledovala jsem, jak začal skládat pečetě. A potom přišla voda. Bylo mi jasné, že to stačit nebude a stačila mi chvilka, abych natáhla ruku a vyslala do ní jednoduše blesk. Nejjednodušší využití černého blesku, které se ovšem dalo brát i jako samostatní S-ranková technika. Tohle mělo jeho vodu zesílit natolik, aby jí překazila plány se znovu-skládáním, minimálně by ji blesk měl zabránit v pohybu. Atsuka vypadala, že se nudí. Mohla bych říct to samé, kdyby mě to tentokrát nebavilo. Bylo pěkné bojovat po boku někoho, s kým se mé techniky dokonale doplňují.

To mě tak ošklivě podceňovali? Natáhla jsem ruku, abych vodu zkrystalizovala, přece ví, že na mě takové ninjutsu nezabere, ale..Voda do mě narazila a nemohla jsem nic dělat, sakra, co tohle má znamenat? Blesk! Ta dě*ka do vodního draka přidala blesk. Dopadla jsem přesně podle jejich očekávání, paralyzovaná neschopna pohybu. Shishou Tenketsu: Kai!"Ten spratek Seito? Pořádně jsi vyrostl, švagříčku."

Byl tu Seito, jako na zavolanou.
Naše technika vyšla, dokázala skvěle semnou kombinovat útoky, jako kdybych bojoval po boku Alliiho, bratra nebo syna.
Usmál jsem se.
"Seito, myslím, že je načase na naši premiéru," kousl jsem se do prstu, ale nebylo to na přivolávání. "Raikage-sama, kryjte nás,"

,,Spratek?" nasadil jsem smutný výraz. ,,Já tě měl rád, ale teď jsi prostě nepřítel." pak promluvil Assasin a já se jen pousmál. ,,Výborně. Už jsem se na to těšil, až to provedeme." kousl jsem se taky do prstu a podíval se směrem na Takumi.

Bylo kolem ní podezřele mnoho chakry. 
Budu muset využít příležitosti teď...
A nejlépe plně zaměstnat její pozornost, aby měli Hokage a další příchozí dostatek času na provedení vlastní techniky.
"Raiton: Gian!" 
Tentokrát jsem ji měla zaměstnat, takže jsem se nechtěla vyčerpat chakru hned a zvolila jsem "jednodušší" techniku.

Paralýza byla nepříjemná, vůbec se mi nelíbili ti dva, kyodai no Senju. Co chtěli udělat!?

"Nepřítel? Nebuď směšný!" ztěžka jsem se zvedala a okolo mě začala vířit čakra, oči mi zbělaly.
Nebyla jsem tak rychlá a pohyblivá, pořád mě pokrýval černý blesk smíchaný s vodou.
Zvedla jsem se do vzduchu a vystřelila proti Raitonu proud energie.
"Shouton: Ishi Komyo!"

A jej. ale ušklíbl jsem se i když jsme byli v háji. Skoro. Použil jsem Hiraishin a teleportoval se ke svému nejvzdálenějšímu kunaii. Vypočítal jsem si přibližnou vzdálenost pět metrů od mé bývalé. Hodil jsem kunai, který se do toho místa zabodl. Poskládal jsem také pečetě. "Jubaku no jutsu!" ze země vyletěly kořeny a snažily se ji pevně spoutat, tato technika dokáže obvykle spoutat bijuu, což by mělo jít i teď.
Přesunul jsem se ke kunai.

Naštěstí technika mířila proti Raitonu, tak jsem měl čas uskočit do bezpečné vzdálenosti a následně se dostat do vzdálenosti pěti metrů od Takumi. Bylo to trochu těžší odhadnout, protože byla ve vzduchu, ale když už jsem to místo odhadl, tak jsem na zemi vytvořil Hiraishin značku. Zůstal jsem stát zatím na tom místě, protože nebyl důvod jít jinam.

Nedalo se nic dělat, musela jsem zdrhnout. Nechtěla jsem si ani představovat, co tahle monstrózní technika dělá. Díky Kuroi Kaminari no Yoroi jsem byla pro útěk dostatečně rychlá. Jednoduše jsem seskočila za střechy na druhé straně a když nade mnou přeletěla její technika, byla jsem už dole a Assasin se Seitem měli čas použít techniku vlastní, zatímco já jsem si to oběhla a vyskočila jsem na budovu za jejími zády, abych měla možnost zaútočit, až to nebude čekat, pokud by jejich tah nezabral.

Celou dobu jsem je ve vzduchu sledovala, Seita, Manžílka i Raikage. Můj útok nezabral, to ale neznamená, že se o to nebudu pokoušet dál! Otočila jsem se a svou techniku namířila na Assasina a poté i na Rin.

Sledoval jsem jak ke mě míří její paprsek, teď jsem se rozhodoval, jestli se nechat zasáhnout a provést naší techniku nebo zmizet. Šlo o nanosekundy! Rozhodl jsem se pro první možnost.
"Fuuinjutsu: Ketsueki no en!" dupl jsem na zem, čímž by měla být Takumi paralyzovaná, neschopna používat techniky vyšší než je B rank, takže při troše štěstí, by zasažení nemělo být smrtelné. Dávám v sázku i můj život!

Viděl jsem, co se chystá udělat Assasin a skoro v ten samý okamžik jsem udělal to samé. ,,Fuuinjutsu: Ketsueki no en." dupl jsem na zem ve stejný moment jako Assasin a doufal, že se to povedlo.

Narozdíl od nich já jsem se rozhodla zase utéct. Tentokrát jsem jen přeskočila na další budovu.
Díky bohu za tu rychlost!
Když jsem viděla, co se stalo, považovala jsem to za chybu a vmžiku jsem vytáhla svou katanu. 
A jdeme na boj na blízko.
Byla jsem nebezpečný protivník, protože jsem se zaměřovala i na Kenjutsu a vždy jsem přitom nechala aktivované i brnění, tudíž i ostří mé katany jen jiskřilo od černého blesku. Rozhodně jsem jí ale nechtěla dovolit použít proti mě zase tuhle techniku, stále utíkat se nemuselo vyplatit. Kupodivu jsem se v menší vzdálenosti (té nejmenší, kterou mi střechy dovolily uběhnout) zastavila a švihla jejím směrem katanou.
"Raiton: Taiyoude!"
Od ostří se doslova odlepila blesková černá síť, která se měla obalit kolem jejího těla a na několik minut ji dokonale paralyzovat a mimo jiné i popálit, ale ne příliš silně. K tělu totiž nikdy nepřilnula na všech místech, nejčastěji byla 2 až 3 centimetry od kůže.