Hokageho kancelář

Pohled ze shora.

Faito

"Tohle je rouzkaz ke společnému útoku vesnic Aliance. Donesla mi ji do vesnice Crystal Takaishi jakožto velvyslanec Konohy. Útok měl i přesné datum a rozložení sil, jak se můžete dočíst.
(https://nsgo.forumczech.com/t816-zniceni-iwagakure-no-sato)
Připravil jsem své muže a vyrazili jsme přes celý kontinent k Iwě. Od cesty jsme se ale odpojili kvůli nečekanému přesunu Tsuchikageho, který se o útoku nějak dozvěděl. Nevěděli jsme tedy, že jednotky z ostatních vesnice zde nejsou. Tsuchikage padl a Iwagakure měla deset dní na rozmyšlenou. Žádal jsem o jednotky, které ji měly v případě odporu pomoci dobýt.
Ani za deset dní nedorazily žádné posily z vesnic Aliance..."
Podíval jsem se na Hokageho.
"Buď si z nás někdo dělá legraci, nebo začínám mít pocit, že si z Kiri děláte obětního beránka, Hokage-sama..."

Propletl jsem prsty a vytvořil z nich stříšku a opřel si o ni bradu. Vypadalo to, že Sabisu se opravdu činí. Takhle udělají z Konohy opravdu nevěrohodného partnera. 
"To je práce Sabisu, tajného oddílu Konohy, který vede jeden z radních. Kirigakure už něco podobného jednou zažila, anbu oddíl ROOT, který byl jednou i v Konoze, určitě o tom jako Mizukage víte." pohlédl jsem mu do očí.
"Velice se za tuto nepříjemnost omlouvám, jako Hokage se postarám, aby radní tuto jejich sólo akci řádně vysvětlili a obhájili." měl jsem vztek. Povolení Sabisu mělo být jen pro dobro Konohy, ale v tuto chvíli nekonali dobro, ale pošpinili Konohu.

Faito

"Měl bych vás převést před ty ženy, kterým jste zabil manžele a syny... ale nechme to být. Kirigakure no shinobi jsou dobře vycvičení a Iwa tedy definitivně padla. Přijal jsem jejich kapitulaci..." Položil jsem na stůl kapitulaci podepsanou generálem Higurem.
"Ale teď mluvme o něčem, co jsem chtěl probrat už před několika měsíci... Chci požádat o znovuzapečetění Reiny Kany..."

Měl bych vás převést před ty ženy, kterým jste zabil manžele a syny..
Jako Nukenin se tímto musel zabývat dlouho...
"Takže válka je vyhraná..." dodal jsem, jakmile jsem si prohlédl svitek.
"Reina Kana...Reina by měla být pod kontrolou, protože jsem ji poněkud upravil instrukce," pousmál jsem se a pokračoval. "Znovu zapečetění Reiny Kany bude trochu komplikované, ale dalo by se to udělat i jednodušeji. Já tu techniku vyvolal, dokážu ji i zrušit. V případě, že nad ní dokážu získat kontrolu.."

Faito

Tak tohle mě opravdu rozohnilo. Dlouhou chvíli jsem mlčel a vstřebával, co říká.
"Chcete mi říct, že po světě běhá Edo Tensei s Rinneganem, které jste sám vyvolal, a vy nad ním nemáte kontrolu?"
Jak? Jak se dokázal tenhle stupidní arogantní k*etén dostat na post Hokageho a držet v něm tak dlouho?
"To vám opravdu musím připomínat, co všechno muselo být obětováno, aby byla Reina Kana odstraněna? Co všechno napáchala za škody? A vy ji oživíte, vrátíte vesnici a necháte ji bez dohledu, co víc, necháte, aby se osvobodila z vašich pečetí za nějaký pochybný příslib!"
Měl jsem toho na jazyku tolik, ale všechny nadávky, ba i zvýšení hlasu se mi podařilo spolknout. Mluvil jsem tiše, ale bylo vidět, že mě ta věc nejen tíží, ale také uráží.
"Upřímně doufám, že se jednoho dne rozhodne zlikvidovat vás. Já tu už samozřejmě nebudu, protože jsem první, pro koho si půjde. Žádám vás, najděte ji a zapečeťte ji, než udělá něco, čeho budou litovat stovky lidí..."
Ještě jsem před sebe hodil přepsanou knihu od Tschikageho. Jsou v ní všichni členové shuuketsu, záznamy o jejich silách, jménech, schopnostech a tak dále...
"Spoléhám na vás. A na to, že nechcete víc nepřátel..."

"Myslíte si, že jsem naprostý idiot?" zasyčel jsem. "Zřejmě ano, jsem v úřadu Hokage už několik let a mám s tím zkušenosti. Reina je vyřízena a mám s ní určité plány..Jinak víte o Madarovi v Otogakure?" pohlédl jsem na knížku, kterou mi hodil na stůl. Nevím, co jiného dodat..S Hitomi bylo vždy jiné pořízení, byla někdo, komu jsem mohl vždy se vším důvěřovat, ale Faito? Mohu mu sdělit své plány?

Faito

Na otázku o naprostém idiotovi jsem měl sto chutí odpovědět.
"Opravdu. Plány s někým jako je Reina... Přemýšlím, jestli o nich chci vůbec vědět nebo žít ve sladké nevědomosti do chvíle, kdy svět půjde do kytek..."
Pak se mě snažil uchvátit tím, že jedna z největších legend se nachází ve stejné vesnici jako Reina. Povedlo se.
"Ne...to jsem nevěděl. Koukám, že jednoho silného nukenina sundáme a objeví se pět dalších..."
Bylo vidět, že jsem se trochu uklidnil, ale rozhodně jsem počítal s jiným výsledkem, než s alibismem a ujištěním, že je vše pod kontrolou...

Takovou reakci na Madaru jsem neočekával. Prakticky, jsem neočekával žádnou.
"Je možné, že je to podfuk, to nikdo neví, ale měl jsem v Oto svého špeha, který tvrdí, že je Otokage Madara Uchiha. To jen abyste věděl, s kým máme smlouvu o sdílení informací." pohlédl jsem na Mizukageho se skrývanou nedůvěrou.
"S Reinou si poradím, nemějte obavy.."

Faito

"Upíšu se klidně ďáblu, abych zajistil bezpečí své vesnice..." řekl jsem. Otokage zatím nepředstavoval hrozbu. Jednak se vyhýbal mé vesnici a jednak je teď na světě víc nukeninů, kterých se musíme zbavit, a přidávat k nim ještě obyvatele celé jedné vesnice, to by svět skončil rychle...
"Dobře..." zavrčel jsem. "Vaše sláva vás pedchází. Dejte si ale pozor, abyste neukousl moc velké sousto... Nashledanou, Hokage-sama... Půjdu ještě navštívit jednu známou, pokud vám to nevadí..."

"Moc dobře to znám..Mizukage, nashledanou.." už jsem k tomu neměl co říkat, atmosféra byla naprosto napjatá. S Reinou jsem to musel vyřešit a to brzo.
"Vstupte!"

Faito

Nasadil jsem klobouk, naposledy se podíval Hokagemu do očí a zmizel jsem z kanceláře.

//přesun

Konečně někdo, koho jsem rád viděl.
"Vítám tě, Rokuro-san, už dlouho jsem tě neviděl. Jak se máš?" zeptal jsem se upřímně a poté jsem se zaobíral tím, co řekl.
"Aby zneškodnilo špičku Konohy..Mě..Děkuji za informace. Vyřadím tě z ANBU jednotek, když je to tvé přání. A abych odpověděl na tvou otázku...Mám ten dojem, že je Itachi Uchiha. Jenže, ten je už dlouho mimo vesnici.."

Sasuke Sarutobi...
"Nevěděl jsem to.." polkl jsem. Byl to můj kamarád, nejlepší..
"Mocná žena? Potřebuji vědět víc..Amekage-sama, je prý tady pořád ve vesnici.." snažil jsem se skrýt své rozpoložení. Bylo mi smutno a vzpomínal jsem na něj. Potřeboval jsem zakrýt svůj smutek a tak jsem se rozhodl pracovat...
"Budu potřebovat s něčím pomoci Rokuro,"

Trochu jsem se pousmál.
"Potřebuji, abys doprovodil jeden z mých klonů na jednání do hlavního města Ohnivé země. A pokud možno, aby to bylo hned prosím.." pohlédl jsem na něj a vytáhl jeden oficiální dokument.

Přikývl jsem. "Já tebe taky Rokuro, až se vrátíš vyřídíme tvoje propuštění z řád ANBU." položil jsem dokument na stůl a sestavil pečeť. Vylezl ze mě dřevěný klon. Dal jsem mu dokument a postavil se vedle Rokura.

Klon

"Rokuro, použiju Hiraishin a přemístíme se hned na místo setkání," řekl a položil ruku na jeho rameno. Když byl Rokuro připraven, okamžitě zmizel.

Já jsem se díval na tu parádu a pak se zahleděl na dveře.
"Další!"

Nyní jsem byla na řadě já. Vešla jsem do kanceláře hned jak zavolal dalšího. Zavřela jsem za sebou dveře a předstupila před hokageho. " Tak vás zdravím po nějakém tom měsíci, drahý hokage. " Ušklíbla jsem se na něj a byla jsem velmi ráda, že ho vidím. Skoro jak když vidí po velké době svého otce. Nejraději bych mu skočila nadšením kolem krku, ale musela jsem se chovat slušně. Ani vlastně nevím za co mě hokage považuje.

Mou smutnou tvář zkrášlil vlnící se široký úsměv hned poté, co jsem spatřil ve dveřích Shiranui.
"Zdravím tě Shiranui, tak co, jak to šlo?"zeptal jsem se horlivě a ukázal na volnou židli. Chtěl jsem slyšet, jak to probíhalo, jak probíhá celkový trénink Senjutsu z hadí jeskyně a jak vypadá Hakuja Sennin..Viděl jsem jen Velkého Žabího stařešinu..

Posadila jsem se a začala v krátkosti vyprávět. " Takže ze začátku jsem šla s Ryuuem až k jeskyni Ryuchido. Tam se mi Neru nějak pomátla a utekla. Šla jsem dovnitř, kde se mě každou chvíli snažilo něco zabít. Uplynula spousta dní než jsem se dostala až k Hakujo Senninovi. Ten starej papríka na mě, že jsem měla ho aspoň pozdravit style Tě péro starý hade. Já přitom žásla co to leží předemnou tak jsem ho nestačila ani pozdravit. Tu noc jsem mu spala na hlavě. Byl to pro něj překvápko, byla aspoň sranda. Pak jsem se však dozvěděla, že ze mě cítí Orochimara. Že jsem s ním nějak spřízněna. Následně když započal můj trénink smrti tak to bylo ještě horší. Dokonce jsem musela bojovat s mojí přesnou kopií a mou společnicí Neru. Na závěr mi však pomohla tady Chika-sama abych přešla konečně do Sennin modu. S ní do něj mohu přejít kdykoliv, hned ukážu. " Hned na to jsem se začala měnit do sennin modu.