Hokágeho kancelária

Vyslechl jsem si Shigureho poznatky a zároveň přikyvoval hlavou. Měl vskutku trefné poznatky k situaci, ale zatím se to všechno pohybovalo jen kolem kdyby a proč. Každopádně měl pravdu. Pokud ho chtěli zabít, už by to udělali. Místo toho ho unesli. Napadala mě spousta teorií, ale zatím jsem žádnou zbytečně nerozebíral.
Pak se ke mně přiblížil a řekl mi o té technice. ,,Máš pravdu. Je to podobné technice Hiraijin. Ne. To by nemělo být možné." Zakroutil jsem hlavou a chvíli nad tím přemýšlel. ,,Neřekl bych, že ta značka zmizela. Spíše ji něco ruší. Možná nějaká bariéra. Přijdu na to." Podíval jsem se na něho a z mých očí šlo vyčíst jasné odhodlání tu bariéru zrušit. Za každou cenu.
Pak se rozevřely dveře a každý si tu v pohodě nakráčel. Slyšel jsem sice klepání, ale že tu vejdou hned tři osoby, to jsem nečekal.
První se tu dostal Benjiro. Ten už všechno určitě věděl, takže jsem ho nemusel zasypávat informacemi. ,,Potřebuji, aby byly tvoje jednotky v pohotovosti na strategických místech Konohy. Pokud na nás někdo chce zaútočit, nemůžeme nic riskovat." Podíval jsem se na něj a naznačil mu, že pokud má nějaké svoje postřehy, může nám je sdělit.
Další se přihnala Sarada. Tu už jsem pěknou dobu neviděl. Samozřejmě jsem byl rád, že ji vidím, ale okolnosti byly naléhavé. ,,Ne. Netrefila. Když už jsi tady, tak zajdeš na cvičiště a prohlédáš to tam. Možná tam přeci nějaká stopa po únosu zůstala."
Nakonec přišel Rokuro, pro kterého jsem poslal. Kývl jsem mu na pozdrav a bylo mi jasné, že když už zde zaznělo slovo únos, tak si to dal všechno dohromady. ,,Ty buď připraven, protože jakmile ho lokalizujeme, tak vyrážíme."
Tak nějak jsem se jim snažil věnovat všem. Každý měl jinou povahu, takže s každým se muselo zacházet jinak. Chtěl jsem, aby měl každý svoji úlohu a já tak mohl znovu zkoušet lokalizovat Hidea. Hrálo se o čas.

Prisel Benjiro Chvili postaval a nakonec se priritila Sarada jako tsunami. A Rokuro muj klon prisel behem chvile po rokurovi a predal mi onen balicek. Nahodil jsem na sebe svrsek ANBU uniformy a plast masku jsem si zde dal na opasek. A Mec zasunul do pochvy na zadech. Po te muj klon hned zmizel.
"To ze Benjiro zadrzel Seita byla blbost nechapal jsem to ale nemohl jsem nic delat. Pouze jsem to neshledal logicke. Otocil jsem se na Saradu ktera neco rekla pouze jsem rekl. "Prosim neplet se do toho." Rekl jsem klidne bez nejakeho vyhrozovani spise to mohlo znit jako zadost nez neco jineho. Ackoliv jsem stim nesouhlasil nebylo moc veci co bych mohl udelat. Jiste mohl jsme argumentovat s Benjirem ale to by mi neprospelo. Sarada chapal jsem byla to jeji rodina. Tudis toto vse se nejak komplikovalo. Slo to do kytek. Neco mi rikalo ze tohle bude hodne komplikovane.

Už to vypadalo, že se někam pohneme a všichni se dáme do práce. Najednou však vystoupil Benjiro a řekl to, co prostě řekl. Pro mě to bylo šokující, ale zachoval jsem klidnou tvář. Jenom mě napadlo - proč? Viní mě snad z toho, že jsem unesl Hidea? Pokud ano, tak asi nezná pojem přátelství. S Hideem jsme si tu prošli bahnem, takže tohle bych mu nikdy neudělal. Možná chtěl být Benjiro ve velení této akce sám. Stačilo jenom říct, já bych mu to klidně přenechal, ale něco mi říkalo, že tohle ten pravý důvod není.
I když mi asi důvod nesdělí, protože už by to udělal, tak jsem se i tak zeptal. ,,Smím vědět důvod?" Zajímalo mě to. Opravdu si myslí, že v tom mám prsty já? Nebo je za tím něco jiného? Každopádně to byl velitel Anbu, takže po Hideovi měl v Konoze největší moc. Nechtěl jsem mu odporovat. Nejsem blázen. Žádný útěk, nebo boj mě vůbec nenapadl. Nechtěl jsem ohrozit nevinné a navíc jsem potřeboval, aby byli všichni v pohotovosti a ne, aby mě někdo naháněl po světě. Takže odporovat mu určitě nebudu.
Pak k tomu něco řekli i ostatní. Začala Sarada. Byla to rodina, takže se postavila na moji stranu. Já bych udělal to samé. Rukou jsem ji však naznačil, že to stačilo. Znala mě, takže něco takového mohla čekat.
Hikaru byl pod velením Benjira, takže ten se musel řídit jeho rozkazy. Nakonec řekl své i Shigure. S jeho názorem jsem se ztotožňoval, ale nereagoval jsem na to.
Místo toho jsem se podíval na Benjira a nespouštěl ho z očí.  ,,Až zachráníte Hidea, tak mi jako omluva bude stačit čokoládová bonboniéra." Neměl jsem mu to za zlé. Každý má svoji hlavu a každý se řídí něčím jiným. On se rozhodl takhle a já to musel respektovat. Obával jsem se však, že zde mrháme časem. ,,Pokud to však nestihnete, bude Hokageho krev na vašich rukou. Budete moct za smrt někoho, koho jste přísahal chránit." Dodal jsem jen tak na konec. Svědomí mám čisté a řekl bych, že tu všichni stojíme na stejné lodi. Další krok byl však jeho.

Odpověď se mi od Benjira nedostala. Co bych taky mohl čekat od Anbu? Trochu mi zamotal hlavu tím, když mi naznačil to, že to říkám špatné osobě.
Nakonec se rozhodl mě vzít až na centrálu. Určitě tam ze mě bude tahat nějaké informace, ale vím asi tolik, jako každý v téhle místnosti. Jak už jsem ale zmínil, odporovat mu nebudu. Jenom jsem doufal, že to nebude trvat moc dlouho a on pochopí, že já s tím nemám nic společného.
Ještě před tím, než jsme zmizeli, jsem se podíval na Shigureho a kývl mu hlavou. Zároveň se mi na tváři značil malinkatý úsměv. Byl to chytrý kluk, takže mu určitě dojde, co jsem mu tím chtěl naznačit. Bylo to jednoduché. Měl pokračovat v tom, co jsme začali. Zajistit vesnici a zároveň sestavit tým. Jména už jednou padly. Bylo toho ale víc. Zatímco mě tu Benjiro zatýkal, tak mozek zároveň pracoval na tom, jak zrušit tu bariéru a já se tak mohl dostat k Hideovi. Přišel jsem na to, budu toho schopný. Doufal jsem, že to Shigure z jednoho pohledu všechno pobral.(přesun)

"HAi Benjiro-Sama" Bylo jedine co jsem mohl rict. Opravdu jsem si oddechl ze mi Benjiro nehodil na krk veleni. Vedel ze tohle byla jedina vec kterou jsem vzne nemel rad. I po tech letech jsem se citil stejne provineny jako kdyz jsem prisel o svuj tym. ALe Pouze Benjiro mi rikal Hikaru san. Ostatni ANBU me vzdy oslovovaly jmenem jenz mi dali tedy od te doby co jsem si jej vyslouzil coz bylo Kamimari no Ryu. "No myslim jsi ze nejake vysvetleni byt musi proc jej Seito-sama nemuze vystopovat. Pokud jej maji v planu drzet na zivu Bariera by podle me byla celkem nevyhodna. Jelikoz bariera potrebuje cakru a tu senzibilove dokazi zamerit. Nehlede o tom ze vesnice je znama i tim ze jse zde i dost Hyuugu cimz bych bariery mozna posunul trosku nize. Nevim jak funguje Hiraishin. Ale bylo by mozne ze jeho lokalizaci rusi nejaky prirodni zdroj. Jeskyni komplex nebo mozna nejaky dul napriklad medeny? Jsou to pouze me hypotezy. Takze se snazim pridat pouze nejakou moznost." Snazil jsem se zapojit a dat nejake vysvetleni jelikoz senzibylu je v konoze dost tudis mi bariera pripadala prilis napadna ale taky se nedala vyloucit. Pote jsem se otocil na Saradu. "Vis Byakugan nefunguje takto. Kdybych jej mel aktivni pouze bych byl schopen videt mnozstvi cakry ktere bylo pouzite ale tim by jsme se stejne nikam nedostaly. Chaou te ze mas starost o Seita. Ale musime zachovat chladnou hlavu v obou pripadech." Chapal jsem jak se asi citi ale nic vic jsem rict nemohl.

Chapal jsem Saradu na jejim miste bych byl asi stejny ne-li ze bych se vydal hledat na vlastni pest. Nechtel jsme zde rikat informace nebo praktiky ktere se mohly odehravat vedel jsem co se delo. "Reknu ti to takto. Nejpravdepodobneji jej vyslychaji. Vse bylo az moc podezdrele. Chapu tve rozhorceni. Ja verim Seitovi. Ne jednou jsem bojoval po jeho boku kdyz jsem byl jeste Chuunin. Takze vim ze nic neudelal. Bohuzel Ja respektive kazdy ANBU musi proverit veskere moznosti i nekdy nelogicke. A to uz jakymkoliv zpusobem. Seito vsak bude v pohode." Snazil jsem se Sarade objasnit co se vlastne odehralo. Nebylo to nic Tajneho ale taky to mohlo znit jako by kdo vi co delali. A vsak jsem veril ze v pripade Seita bude postupovat velmi obezretne a nebude riskovat ze by nejak seita zranil nebo neco takoveho. "Navic rekneme si to na rovinu nic jineho nemame krom hypotezy. Kdyby Seito alespon dokazal urcit nejakou oblast hledani by bylo jednodissi. Uz nemusi byt ani na nasi pude ale klidne i na nepratelskem uzemi. Navic ANBU jednaji na zaklade toho co je nejlepsi pro vesnici. Proto byla tato jednotka vytvorena. " Sam jsem to vedel nejlepe. i kdyz nekdy to bylo takove ze jsem udelal veci ktere se mi hnusily. ALe museli se udelat. "Vim ze si asi myslis ze jsme ja nevim co. Ale v prvni rade jsme Shinobi teto vesnice a delame co musime i kdyz nam to je proti srsti." Co vic jsem k tomu mohl rict nebyl jsem jediny kdo to nekdy tak citil ale zvolil jsem si tuto cestu aby jini nemuseli stejne tak i nekteri jini.

Dorazili jsme ke kanceláři, upřímně jsem tady byl od doby, co jsem se vrátil poprvé, takže jsem neměl absolutně vůbec žádný přehled ani páru o tom, co se děje. Když jsme vyšly ty děsivé, nudné a dlouhé schody až nahoru, civěly na mě ještě děsivější obličeji všech přítomných. Začínalo tu být vážně dusno, jak se tu lidi hustili jeden vedle druhého. Očividně něco řešili. Nikdy jsem se do ničeho nemíchal, když jsem nebyl zván, takže jsem místo toho počkal venku, protože Taiga šla dovnitř. Je pravda, že z jejich ne zrovna tichého rozhovoru, jsem usoudil, že tady asi něco hrát nebude. Ale nevstupoval jsem dovnitř, i když se dveře zavřely. Taigy křik a hněv doléhal až ke mě a ostatní tlumené hlasy mi už byli cizí. Hideo a Hokage jsem však zaslechl dost často. Opřel jsem se zády o stěnu, něco tady smrdělo. Vážně, viselo to ve vzduchu, odráželo se od prázdných zdí a chodeb celé budovy a rozrušené zvuky zevnitř mi teda zrovna na klidu nepřidávaly.
Zůstal jsem čekat venku a představoval si, jak z drobné zelenovlásky musejí doslova šlehat blesky.
Co jí tak rozčílilo?

Sice to chvíli trvalo, ale díky Hiraishinu jsem se znovu objevil přímo v kanceláři. V ruce jsem držel bonboniéru od Benjira. Těm bystřejším došlo to, že se prostě spletl a tohle byla forma omluvy. Hodil jsem ji na stůl a rukou naznačil, ať si každý nabídne. Čokoláda je na nervy a stres dobrá. Já sám jsem si jednu vzal a dalším pohybem jim naznačil, že se nechci bavit o tom, co se stalo, ale musíme se posunout dále. Až teď jsem zaregistroval, že v kanceláři jsou další lidé. Kývl jsem jim na pozdrav a beze slov jsem si vzal tužku a papír. Sedl si ke stolu a začal něco čmárat.
Cítil jsem na sobě jejich pohledy. Teď jsem se ale musel soustředit na to, co dělám. Ti co byli blízko mě a chtěli něco z toho papíru něco vyčíst, tak by z toho pochopili veliké nic. Každopádně to trvalo jen pár minut a já měl hotovo. Věděl jsem, že čekali na mě, abych jim dal konečně nějakou stopu, protože zatím jsme nic neměli.
Odložil jsem tedy tužku a papír si pečlivě uschoval. Podíval se na ně a spustil. ,,Už vím, proč nemůžu Hidea najít. Zároveň jsem to však vyřešil a za pár hodin ho budu schopný lokalizovat. Až se tak stane, beru Rokura a Taigu a okamžitě vyrážíme." Čekal jsem, že někteří další teď budou namítat, že jdou taky. Než to však stihli udělat, zvedl jsem ruku a pokračoval dále. ,,Zatím nevím, jak daleko ho odnesli. Takže můžu vzít tři až čtyři lidi díky Hiraishinu, ať jsme hned u něj. A další věc je ta, že nepřítel možná jen čeká na to, až část Konohy vyrazí na záchranu a okamžitě na nás zaútočí. Tohle nemůžu riskovat. Potřebuji, aby byl zbytek tady v Konoze a byli připraveni na všechno." Podíval jsem se snad na všechny přítomné a dodal. ,,Nějaké otázky?"