Hokageho kancelář

Pohled ze shora.

Pomalu jsem se dobelhal k budove no ve chvili kdyz jsem si uvedomil ze me ceka nevim kolik schodu tak se mi zablisklo pred ocima. nakonec sem se vydal zdolat nejvetsi prekazku z mou nohou. Behem chuze po schodech sem se na chvili vzdy zastavil na mezipatre. bylo to silene peklo. Asi po 20ti minutach sem se dostal pred kancl. a zaklepal na dvere pote uz jen cekal jestli tam hokabe vubec je. no a co se bude dit ze jsem se vratil temer po pul roce sem ani nechtel vedet.

"Nohy pryč, z mého stolu," zasyčel jsem jako had.
"No nevím..I když, ty jsi mě taky chtěla zabít," znovu jsem se ušklíbl.
"Hm, ale ty časy jsou pryč,byla tu možnost, kdy ses vrátila zpět, já ti to málem nechtěl umožnit...Jsem zlý, chladný, omlouvám se, jsi má rodina.." v tom jsem zaslechl zaklepání a hlasitě zvolal, ať počká.

Zaujala mě ta jeho věta. "Já že ttě chtěla zabít ? ..kdéže..to ty si na mě zaůtočil pamatuješ ? ..a co se týče noh..bolí mě takže mi to teď nějak nevyhovuje" Pousmála jsem se jak malá nevinná holčička a začala mu hrabat v šuplíku mezi papírama kde jsem našla hambaté fotky jedné mě zcela neznáme (xD) pornohvězdy a jen jsem se na něj výhružně podívala "Děláš si srandu ? ....bratře seš fakt úchyl" Prohodila jsem a smuchlanou fotku jsem po něm hodila

"No, to je vlastně pravda" podrbal jsem se na hlavě. "Ale to ty ses stala Nukeninkou, spolčila se s Kabutem a tak dále. Ale našla jsi cestu zpět, to je hlavní, Ať už to bylo jakkoliv," usmál jsem se, ale můj úsměv vystřídal stud. "HEJ! To nemáš nic jiného na práci, než tohle? Já ti klidně něco dám!"

Začala jsem se chichotat když jsem viděla stud v jeho tváři "No když už si to nakousl..ta hyuuga geninka..jak ona se sakra menuje..no je to moje sestřenka prostě, prý má trotla senseie tak co kdybys ji hodil k nám ? ..Myslím že s Mikomi a Shijin ji už nečemu naučíme ať už dál nedělá ostudu..jako ty" Vzala jsem další fotku a hodila jí otevřeným oknem ven přímo na ulici kde i v tuhle dobu, věřím tomu někdo procházel kdo to mohl vidět.

Rychle jsem se vyskočil na parapet a udělal pečetě na Katon: Housenka no jutsu, fotku jsem spálil dřív, než dopadla na zem. Zrudl jsem a nasupeně se objevil opět v kanclu.
"Fu Hyuuga? Proč ne, ale už sakra vypadni, nebo na tebe použiju Kotoamatsukami!" zahřměl jsem a na oko se připravil odhalit Sharingan.

Jeho chování stupňovalo můj smích "Myslím si že na tohle by si neměl brouku..no to je jedno" Zachichotala jsem se ještě a zbytek fotek si uschovala "Zabavuje se, a říkám ti..jdi se léčit" V ruce ve které sem držela fotky se mi oběvil malinký plamýnek který je zapálil a já je hodila hořící do koše "Báj báj" Zamávala jsem mu a opustila šťastná jeho kancelář (přesun)

 "Ty!" rezignovaně jsem si sedl zpět do křesla a trochu tu uklidil. Achjo, to je děs tohle xD
"Dále," zvolal jsem konečně.

No uslysel jsem kouzelne slovo. Nakones jenm se dobelhal ke dverim a ty jsem otevrel. A zase za sebou zavrel. Pristoupil k hokageho stolu z rukavu kimona jsem vytahl nejake svitky. Mirne se uklonil stale se opirajic o berli. Nakonec jsem rekl.
"Zdravim Hokage-Sama tady so tajne svitky co jste chtel. S malym spozdenim." rekl jsem nahlas a pak dost potichu "Ale za jakou cenu" Fakt malym CCA Pul roku. problesklo mi mysli.

 "Hikaru!" postavil jsem se na nohy. "Co se stalo? Je to skvělé, že jsi přišel a splnil misi. Věřil jsem, že ji splníš a vrátíš se domů, neměl jsem sebemenší pochybnosti."

"Nic zvlastniho. Prej C-rankova mise. Zbytek tymu je mrtvy. A ja k tomu daleko taky nemel."
Nejak sem se snazil mluvit v klidu ale slo to dost blbe. Kdyz zemrou vsichni krom vas.
"Nevim co je v tech svitcich a je mi to vcelku jedno. Jen doufam ze muj tym nezemrel zbetecne. A az se dam do kupy tak uz plnim mise pouze solo. Jako velitel tymu sem selhal." Vedel jsem ze se to muze stat ale nepocital sem ze se blba mise co byla urcena jako C zvrtne ve vyssi. Nemel sem daleko od toho abych se prestal ovladat. Zdrejmne nepocital stim ze se to muze az tak zvrtnout.
"Priste se mi nepokousejte uz do tymu dat Geniny. Meli pred sebou dost veci ale nemely umrit pri takove misi." Snazil jsem se to nejak rozdychat.

 "Budu znít jako nejchladnější Hokage ze všech, ale oběti při válkách jsou nevyhnutelné, není našim cílem zachránit každý život..Rád bych, každý život je pro mě cenný, stejně jako život celé Konohy..Ale nejde to. Netušil jsem, že se to tak zvrtne, byla to jen mise, kde jste měli vyzvednout informace mého informátora z Hlavního města. O nic nešlo..Ale to jsem netušil, že se stane tohle..Hmm..Občanská válka," dodal jsem tiše a hlasitě si pozvdechl.
"Alespoň ty, jsi v pořádku, měl bys dojít do nemocnice za Sakurou.." vzal jsem si svitky a uschoval je v kapse. 
"Pak napiš hlášení z mise,"

"Mozna tak znite ale stejne vas znam az moc dobre na to ze vam to stejne neni jedno. Kdyby me menasli vesnicane z nedaleke vesnice tak je po me take. Co se tyce moji nohy ta se za par dni napravi sama. Az dostatecne posilni sval. Nebyla to vase chyba ale ma mel jsem predpokladat i neco takoveho. Bylo velice neprijemne jak se po vesnici potulovali Nukeninove a ja musel hrat slepeho manzela jedne divky. Navic sem byl nekolik tydnu ve stavy mezi komatem a bezvedomi." jen jsem se stale dival na hokageho. Vedel jsem ze mu to jedno neni i kdyz umel byt chladny ale ne stale. Vedel jsem ze si cenil kazdeho zivota. jen sem cekal co nato odpovi.

 "No, není mi to jedno, znáš mě dobře, ale jsme ninjové, máme nějakou roli. My vzpomínáme, ztráta nás posouvá dále, budou navždy žít v naších srdcích. Nesmíme dovolit, abych jejich oběť, byla zbytečná..Dobře, ale opravdu by jsi měl jít do nemocnice, alespoň si odpočineš..Jdi tam prosím, to je rozkaz." zatvářil jsem se přísně.

"No vasi nabidkou k odpocinku sem polichocen ale buh vi jak dlouho me tam bodou zase drzet. a lezeni mam uz po krk. Ma fiktivni manzelka me drzela v posteli skoro celou dobu. Ale pokud je to teda rozkaz zajdu tam ale odmitam tam zustat mam jeste jine veci na praci. A taky jistou ne zrovna prijemnou povinost." Oznamit smrt dvema rodinam a potom jeste i klanu. "No a jako bonus me jeste caka krizovy vyslech rady to bude uzasny navrat. Prevratil jsem oci v sloup to sem fakt nenavidel.

 "Je mi líto, ale povinnosti jsou povinnosti, já mám také své povinnosti, které musím teď splnit," vstal jsem a šel ke dveřím, které jsem otevřel.
"Musím teď někam odejít, omlouvám se, že tě vyhazuji," řekl jsem upřímně.

"Chapu neni se za co omlouvat. " Mirne sem se uklonil a pak pomalu odesel z kancelare, nakonec sem se vydal ke schodum ktere sem sesel no parkrat malem i sletel. a nakonec se dostal az na samotne spodek.a pak jen vysel ke dverim z nemocnice.
(presun)

Zamkl jsem kancelář, vzal si svitek a pak se odebral do ulic. Přesun.

Objevil jsem se v kanceláři. Odemkl jsem dveře a posadil se do svého křesla. Přemýšlel jsem..Jak jen tuto situaci vyřešit? Sakra, jak je to možné, že se Mikomi nevrátila?! Věřím tomu, že Sakura, člen rady a členka klanu Hyuuga dokážou Otokageho přesvědčit...

Došel jsem do kanceláře a zaklepal na dveře. Jelikož na chodbě nebyla řada, tak jsem předpokládal, že zde nikdo není a vstoupil do kanceláře. ,,Zdravím bratře. Tak jsem se vrátil a celý." Podíval jsem se do jeho tváře a poznal, že je hodně zamyšlený. ,,Co se děje?"

 "To jsem rád, že aspoň ty" pousmál jsem se. "Mikomi se nevrátila z výzvědné mise v Otogakure.." 

,,Hm, tak to je špatné. Zvlášť když se jedná o nepřátelskou vesnici. Koho tam posíláš?" Přešel jsem blíž a posadil se do křesla.

,,Pokud mě teď nepotřebuješ v Konoze, tak klidně půjdu a budu čekat." Podíval jsem se z okna ven a pak jsem přejel pohledem kancelář. Je tu nepořádek. Ostatně jako vždy. ,,Jak jsi na tom jinak zdravotně?"