Cvičisko 3

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 10:27 pm

Bola to sekunda čo sme opustili kanceláriu a naše nohy sa zľahka dotkli vláčnitej zeme, ktorá našťastie ale nebola príliš premočená pretože na toto miesto príliš nepršalo. Vďačilo zato práve strecha ktorá sa nachádzala vysoko nad cvičiskom. Tým pádom sem nepršalo. Len čo sme dopadli, pustil som Taigu a sám som sa pohol trochu dopredu, pričom som poskladal pár pečatí. Kto vie čo sa stalo, ale zdalo sa že sa na chvíľku zavlnil vietor.
"Tak rušiť nás nikto nebude, teraz k hlavnému bodu." Otočil som sa k nej, niečo som predsa len urobil ale teraz som mal na sebe aj zvláštny výraz tváre. Naozaj vážny, zdalo sa že som sa upokojil, aj keď to bolo zvláštne pretože stále som bol pred ňou polonahý a nejako som si to od hnevu z toho všetkého dnes neuvedomoval.
"Prečo to chceš? Nie si typ ktorý by sa rád učil nebezpečným veciam.." Spýtal som sa. Vedela čo.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 10:41 pm

Když mě konečně pustil, první věc, co jsem udělala, byl mírný předklon a zuby nehty udržení těch zatracených koláčků v mém žaludku. Bože, jak to může dělat tak často?! Vydýchala jsem to během pár sekund a zvedla hlavu, protože na mě mluvil. Maličko jsem se zamračila. No jistě, měl pravdu, ze všeho nejdůležitější pro mě bylo zachránit si vlastní zadek, ale co už. Nikdo neřekl, že se někdy nedostanu do nebezpečné situace a na takovou situaci bylo asi nejlepší použít nebezpečné věci.. tak nějak to k sobě prostě patřilo.
"Chci bejt lepší než Natsuki..? Však víš.. jsem Uzumaki, nesu rodinný odkaz, bla bla bla.. " mávla jsem rukou. Rozhodně jsem neměla v plánu vylejvat mu tady svoje srdíčko a vysvětlovat, jak by otec, který si možná někde užívá s milenkou a možná je už řádku let pod drnem, chtěl následovat tradice rodiny, které, jak si nejspíš už všiml, moc nereprezentuji, nebo alespoň ne v tom dobrém smyslu.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 10:53 pm

Trik bol v tom. No nemal som žiaden trik, proste som nebol bábovka ako tuto Taiga. Môj pohľad sa ale po celý čas nemenil, i napriek tomu čo mi začala vykladať. Že vraj to chce aby bola lepšia ako Natsuki a pre klanové hodnoty, to bolo vtipné ale to mohla hovoriť iným, nie niekomu kto o nej dosť vedel a poznal ju. Natsuki mala niekde a svoj klan vlastne poriadne taky.
"Takže aký je pravý dôvod?" Spýtal som sa znova, nespúšťal z nej oči a nehýbal sa. Nezdalo sa že chcem niečo urobiť. Nezdalo sa že chcem s ňou trénovať, keď nevie odpovedať. Teraz to bolo vážne. Ona si to vlastne neuvedomovala.
"Tréning prírodnej čakry je extrémne nebezpečný. Hlavne pre ľudí ktorý nemajú trpezlivosť. Ak ti mám niečo také povoliť, potrebujem vedieť prečo a či to zvládneš.." Odvetil som znova. Nezdalo sa že zmením stanovisko, kým to nepovie. Možno mala nejaký problém s otcom, nevadí, niečo poriadne musí povedať, ja nikoho z dediny nestratím.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Mar 13, 2016 11:08 pm

Povzdechla jsem si. Nesnášela jsem ty okamžiky, kdy se moje vlastní chování obrátilo proti mě, což mě teď evidentně smetlo na celé čáře. Jo, měl pravdu. Natsuki jsem měla někde a zbytek klanu ještě dál. Nezáleželo mi na názoru jiných lidí, nezáleželo mi ani na názoru vlastní rodiny. Nikdo to nechápal, to jak jsem se změnila, jak jsem se chovala, že jsem kolem sebe nikoho neměla. Ale trvalo roky, než jsem se dokázala sama se sebou smířit. Nechtěla jsem být stejně hloupá a naivní a znovu si to celé kolečko pochybností dát znovu.
Zamračila jsem se. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila a nikdy jsem se k tomu ani nechtěla dostat. Byla to osobní věc, na které mi příliš záleželo, než abych ji svěřovala komukoliv jinému. Chtěl po mě zkrátka něco zakázaného a já dlouhou chvíli jen stála a dívala se na něj, zatím co jsem v duchu přemýšlela, co vlastně chci.
"Můj otec. Věřil ve mě. Myslel si, že na to mám. Chci tomu taky věřit." byla jsem naštvaná. Donutil mě říct něco, o čem se zkrátka nemluví. Z mého hlasu bylo jasně patrné, že víc už mu neřeknu i za cenu toho, že mi nepomůže.

pro **Hideo Hatake** Sun Mar 13, 2016 11:17 pm

Nejako som to čakal. V takýchto prípadoch je to vždy otec. No, natom teraz nezáležalo, pretože ako som si ju vypočul, ešte viac ma presvedčila o tom že to mám tak nechať. Čo sa týka toho nášho rádoby niečo vzťahu. Nom, úprimne? Poslednú dobu som ju začal brať ako svoju mladšiu a blbšiu sestru o ktorú sa musím postarať inak sa jej niečo stane. Preto som chcel pred tým než ju tam pustím niečo zistiť. Prvú skúšku mala za sebou, nasledovala druhá.
"Vezmi mi rolničku.." Prehovoril som po chvíli a z vrecka som vytiahol malú rolničku, ktorom som zacengal a vrátil si ju späť do vrecka nohavíc, jediného oblečenia čo som mal teraz na sebe. Môj pohľad ani postoj sa nezmenil. Myslel som to vážne. Musí mi ju vziať. Takže ale na druhú stranu, to čo povedala na mňa pôsobilo. A ona vedela že viem že neklame.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Mar 14, 2016 8:08 pm

Zatvářila jsem se nadmíru rozladěně. Vážně? Nakrčila jsem nosík v nelibém zamračení. Zkouška jeho dědy byla v Konoze pomalu legendou, ale že jednou pronese něco podobného směrem ke mě jsem teda vážně nečekala. Vážně, ten chlap je děsivej už tak a to ani netuším, jaké techniky vlastně má! Sype je z rukávu jak Copperfield.
"Vážně?" zabručela jsem otráveně. Jakou jsem měla šanci proti němu? Nejspíš si chce vylejt komplexy nebo ten hněv z kanceláře a já za to dostanu pořádně na *****. Povzdechla jsem si. No fajn. Vykašlat se na to hned na začátku by přinejmenším ztrapnilo mě, natož pak chudák táta, ten by se obrátil v hrobě, nebo kde to vlastně je. Nejspíš nebyla jiná možnost. Nasadila jsem si rukavice. Moc velké naděje jsem si nedělala. Každopádně dát mu hezky jednu mezi oči by bylo fajn. No jasně a taky bych mohla získat tu rolničku..

pro **Hideo Hatake** Mon Mar 14, 2016 8:39 pm

Áno. Neviem čo čakala. Ako, problém bol že ak chcela niečo také. Tak musela čakať že musí prejsť tvrdou skúškou. Predsa len sa jednalo o Sennin modo a na ten potrebovala nejakú tú silu sama o sebe. Senjutsu nesmel človek brať na ľahkú tému. A ja som ju nebral pretože mi na Taige záležalo.
"Áno... ak mi ju nevezmeš.. Nebude ťa nikdy nikto trénovať.." Odpovedal som jej ultimátne, vytiahol som rolmičku a tú som si pripevnil na moje nohavice čo bolo vlastne moje jediné oblečenie. V ten moment som vytiahol kunai a ten som si pridržal v pravej ruke, zatiaľ čo v mojej obyčajnej som nič nerobil. Nebol som Káge čo sral na svojich podriadených, skôr som bol káge čo miloval svojich tak moc že radšej sa stane hajzlom akoby mal dopustiť že budú sa mať zle. To isté sa týkalo Taigi, preto som vytiahol kunai a hodil ho k stromu. Musí ma poraziť a ona to dokáže. Ak nie... nedovolím jej to.

pro **Taiga Uzumaki** Mon Mar 14, 2016 9:07 pm

Protočila jsem panenky. Proč on nemůže být z těch lidí, co by mi řekni, co mám dělat a bylo by jim fuk, jak to se mnou dopadne.. ale na to jsem si asi vybrala špatnou vesnici. Spíš jsem se divila, že nad tím vůbec uvažuje. Čekala jsem spíš přednášku na téma jak je nebezpečné zahrávat si se silou. I když názorná ukázka toho, jakej jsem ztracenej případ asi postačí.
Přestala jsem se zabývat myšlenkami na neodvratný osud a pohled zaměřila na rolničku. Něco mi říkalo, že od dneška budu ten předmět milovat a nebo nesnášet. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a pak jsem zaútočila. Když nic jiného, udělám mu z cvičiště paseku!
Koutkem oka jsem postřehla kunai, ale stejně jsem nevěděla, co má v plánu, takže jsem pokračovala v přímé konfrontaci. Jeden zásah. Moje síla byla daleko větší než síla jiných lidí, ale nebyla jsem ani příliš rychlá, ani přemýšlivá na to, abych vymýšlela nějaké plány. Vždycky jsem se do všeho vrhala po hlavě a tohle nemělo být výjimkou. Rozpřáhla jsem se a zaťatou pěstí, kterou doslova obklopovala modrá záře, jsem si razila cestu k jeho obličeji.

pro **Hideo Hatake** Mon Mar 14, 2016 10:52 pm

Útok, ako som čakal. Neveril som že chce bojovať pri mne priamo, vedela ako dokážem bojovať a to jej stačilo ako názorná ukážka čoho som schopný. Problém bol že prírodnú čakru ktorú chcela tak moc, bola tak mocná že to nešlo nejako prijať. Chcela to a to som cítil. Nebol som idiot, nie len že som ju poznal, okrem toho som aj vedel čo chce dosiahnuť. Zaútočila a ja som sa v sekunde vyhol. Stačil úhyb do stranu, pravú presnejšie. Len som uhol hlavu na pravú stranu a ona prešla popri mojom líci. Nič neurobila, len prešla. Asi? Kto vie. Neurobila nič, bol som príliš rýchly. Nebol som ale moc silný. Udrieť?
"Nebojuj ako barbar. Útoč ako Shinobi. Premysli svoje kroky." Prehovoril som a pár krokov dozadu mi staičlo aby som ustúpil. Nemala proti mne šancu to nie. Ale jej útok prehovoril nad všetkým. Urobím všetko preto aby som dokázal že to zvládne. Predsa len, bola moja mladšia sestra.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Mar 17, 2016 8:00 pm

Že bych věřila tomu, že ho vážně udeřím? Ne. Že bych si nějak dál promyslela svoje kroky? Ne! Snažila jsem se ho sledovat, ale byl moc rychlý, zatím co já byla spíš těžkopádná a pomalá. Otec se vždy zlobil, že nepřemýšlím a prostě útočím, ale jinak jsem to ani neuměla. Nebylo to tak, že bych bezhlavě mlátila kolem sebe, ale prostě jsem v sobě neměla ten cit pro strategii. Bohužel. Radil mi sice hezky, ale tuto větu v mnohých obdobách jsem neuměla využít. Jak by se mohlo zdát, nebyla jsem naštvaná, což bylo divné, protože normálně by mě takové spojení slov nejspíš urazilo. Při tréninku to bylo vždycky jiné. Můj hněv měl svůj konkrétní cíl a to mi dávalo klid. Byla jsem výbušná, ale pokud se jednalo o souboj, dokázala jsem zůstat vyrovnaná. Snažila jsem se od něj učit. Byl někdo, kdo mě fascinoval. Byl v tom, co dělal, tak dobrý.
Vyhnul se mé ráně, ale zaútočila jsem znovu, tentokrát druhou rukou. Chakru jsem koncentrovala právě do zaťaté pěsti. Klid. Tohle mi vždycky šlo. Nespustit z něj oči. Jedna rána. Jedna. Moje pohyby byly sice pomalejší než jeho, ale plynulé a víceméně nacvičené. Být rychlejší a přesnější, tak mi to vždycky říkal otec. Soustředit se.

pro **Hideo Hatake** Thu Mar 17, 2016 8:27 pm

Možno si to vlastne ani nevšimla, ale aj keď soStačilo pár sekúnd a ja som sa ocitol m na sebe nemal ani masku, ani tričko a ani pásku, po celý čas som mal svoje oko zatvorené, oko ktoré ukrývalo moju najlepšiu zbraň. Tým pádom aj ja som bol pádny, nebol som tak rýchly pretože moje reakcie trochu klesli a aj moja samotná rýchlosť podporovaná Mangekyou Sharinganom nebola na úrovni pri akej som známy. Neprišiel som si sem si boostiť ego, ja som sem prišiel trénovať ju pretože, som nechcel aby sa jej pri tréningu niečo stalo.
"Nechoď na mňa len s Taijutsu a takto nepremyslene.." presne na jej ruke. Ako udrela dopredu, vyskočil som do vzduchu a namiesto toho aby som pristál na tráve, pristál som v podrepe na jej ruke. Jej sila bola fakt ohromná, keď dokázala udržať aj mňa, ale dokázala to. Ja som si tam len čupol, podoprel si rukou bradu a frkol jej prstom do čela. Len slabo, ja som silný nebol, ale bola to len provokácia.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Mar 17, 2016 8:43 pm

Překvapivě se znovu vyhnul. Překvááápko. Seděl mi na ruce. Vážně?! Někdo by mu měl oznámit, že není žádný papoušek! Jeho váha taky nebyla úplně nejmenší, ale dalo se to snést. Přišla jsem si jak nějakej kulturista. Ještě že jsem vždycky radši koukala na wrestling než na balet! Křehkou dívenku jsem teda moc nepředváděla. Cvrnkl mě do čela a já se zamračila. To jsem až tak hrozná, že mě vůbec nebere vážně?
"Pokud do sebe nechceš zapečetit nějakou potvoru, moc jiného ti nenabídnu." odvětila jsem otráveně a ruku svěsila. Bylo mi jasné, že na mě nepoužívá ani polovinu své síly, což bylo krapet frustrující. Jak jsem se proboha mohla dostat až na jonina?! Místo abych zaútočila na něj, vší silou jsem udeřila do země pod jeho nohama. Snažila jsem se ho dostat do vzduchu, když to nejde na zemi, třeba tam nahoře budu mít víc štěstí. Odrazila jsem se, mé tělo se vzneslo do výšky s úmyslem hezky ho do toho milého obličejíku nakopnout.

pro **Hideo Hatake** Thu Mar 17, 2016 9:07 pm

Neviem či si to uvedomila, ale ja som mal tak trochu prúser. Nejako som nečakal že zvesí ruku a ja vlastne nebudem mať pod sebou priestor od ktorého by som sa odrazil. Tým pádom som pomaly padal k zemi do ktorej vlastne udrela. Tým pádom som už úplne stratil zem pod nohami a ja som začal padať do diery, pričom na mňa útočila zo vzduchu.

"A toto je ten moment kedy viem.. že je to v .." Pomyslel som si sledujúc jej topánku ako mieri na moju sexy tvár, len v krátkom okamžiku som sa stihol zachytiť o ničiacu sa skalu vedľa mňa a aspoň trochu sa odraziť od nej, a tým pádom ma netrafila. Čo som nečakal bola sila úderu. Na tvári sa mi usadil podivný výraz.
"Čo to do ****.." Zem praskla a rozdrvila sa, pričom ja som sa ocitol v obrovskom krátere plný zničených balvanov a obrovskej kopy dymu.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Mar 17, 2016 9:29 pm

Odrazila jsem se od vyčnívající skály a přistála na zemi kousek od Hidea. Dýchala jsem trochu rychleji, ruka mi celá brněla, jak jsem pěstí tvrdě vrazila do země. Když jsem se dívala na rozsah poškození země po mém zásahu, musela jsem si přiznat, že ty jeho řeči mě přece jen možná trochu rozhodily. Čekala jsem, až se dým rozptýlí, nebyla jsem děsivej týpek s sharinganem, aby mi něco tak banálního nebránilo ve výhledu, i když Hideo mi své oko ještě neukázal. S mýma schopnostma co se týkalo genjutsu bylo asi jasné proč. Byl by to dost rychlý trénink.
Když jsem zjistila, že ušel víceméně bez většího poškození, trochu uraženě jsem si odfrkla. Takové krásné rozbořeniště a co z toho..? Pohodila jsem hlavou, až mi smaragdové vlasy zavlály před obličejem a rozeběhla se k němu. Prostě mu jednu vrazím a konec!

pro **Hideo Hatake** Thu Mar 17, 2016 9:40 pm

No chvíľku trvalo kým som toto rozdýchal. Poznal som Taigu už roky, ale niečo takéto, no kto by to čakal.
"Nabudúce ju už štvať nebudem.. prisahám na všetkých bohov čo poznám.." Hlesol som v duchu, keď sa mi v dyme konečne podarilo vstať. Zem bola úplne zničená a rozbitá, ja sám som cítil ako sa mi nejaké časti skaly dostali k telu a trochu ho poranili ale nič som necítil a šiel som ďalej akoby nič. Otrepal som si nohavice a telo, ktoré bolo celé od špiny, pričom som sa pozrel smerom odkiaľ sa rozbehla Taiga. Nevidel som ju, pretože Sharingan bol stále zatvorený, avšak bol som stále senzibil. Dym sa ale rozšíril. Nenaberal ale hustú hnedú farbu, nabral sivastú. Bola to hmla, ktorá sa začala rozširovať po cvičisku.
"Taigáááá..." Ozvalo sa za ňou, keď vyletel na ňu kunai. Nebol však pravý, bol z dreva a používal sa len na tréning. Nemienil som na ňu útočiť akoby som ju chcel zabiť, od toho som tu nebol.
"No ták, sústreď sa, sústreď. To zvládneš, nájdeš ma.." Samozrejme som sa v tichosti a v hmle presúval okolo nej. Dúfal som v jedinú vec, že sa začne sústrediť a nájde ma. Ona to dokáže, pretože ak má žaby, dokáže vycítiť aspoň z časti Sage čakru. Ktorá bola v mojej hrudi.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Mar 17, 2016 10:15 pm

Zpomalila jsem, až jsem docela zastavila. Dým houst, ale místo hnědé měl světlou barvu, skrze kterou jsem nic neviděla a která záhadně nemizela. Zůstala jsem připravená zareagovat, otáčela hlavou ze strany na stranu, ale neviděla jsem zhola nic. Vážně, i jeho styl boje musí být tak tajnůstkářský? On to má vážně jako styl života!
Pootočila jsem hlavu za zvukem svého jména a uviděla kunai, který na mě letěl. V mlze jsem si jej dokázala všimnout až na poslední chvíli a jen díky tomu, že jsem byla v dobré pozici, jsem se mu dokázala vyhnout. Možná byl dřevěný, ale snažila jsem se ten trénink brát vážně, i když bylo trochu těžké brát vážně něco, co on zvládal s rukama v kapsách a zavřenýma očima. Ah, přišla jsem si jako lemra líná!
Znovu jsem se rozhlížela kolem sebe i nad sebe, ale nikde jsem nic neviděla. Nelíbilo se mi to. Jak bylo jistě patrné, já byla spíš na přímý kontakt, než na schovávání a vyčkávání. Ale věděla jsem, že teď je to jeho hra a já musím dodržet jeho pravidla, pokud chci vyhrát. Zaposlouchala jsem se do zvuků okolí, jestli neuslyším jeho, ale pokud vážně něco dělal, byl u toho tichý jako myška. Oči i uši mi byly k ničemu. A přece jsem věděla, že nějaká skulinka tam musí být. Nesnažil se mě porazit. Nechtěl mi ublížit. Chtěl mi něco ukázal, ale na to něco jsem dle něj musela přijít sama. Zavřela jsem oči. Co chceš, abych našla? Nedávalo to smysl. Snažila jsem se kolem sebe něco postřehnout, něco co do okolí nepatří, nebo co je silnější než všechno kolem mě. Nějaký bod. Někde tam byl. A pak.. něco.
Něco jiného. Něco barevného v okolní šedi. Něco hlasitého v tichu. Nedokázala jsem to pojmenovat, ale věděla jsem to. Chvíli jsem nic nedělala. Bylo to tak slabé, že se to chvílemi zdálo skoro neexistující. Ale co jiného jsem v té otravné mlze měla? Možná to něco bylo a možná jsem se jen krapet zbláznila. Sehla jsem se k zemi a sebrala malý bílý oblázek. Hladce mi sklouzl do dlaně. Otočila jsem se směrem k tomu podivnému něčemu, co jsem cítila jen jako záchvěvy větru a kamínek jsem tím směrem hodila. Kunaie jsem u sebe sice neměla, ale řekněme, že silou jakou jsem onen oblý předmět hodila, bych někomu utrhla ruku.

pro **Hideo Hatake** Thu Mar 17, 2016 10:24 pm

Prekvapene som pozeral do hmly, keď som zahliadol ako sa ohla k zemi. Nebol som hlupák a bol som dosť blízko aby som to zahliadol aj voľným okom, došlo mi že je možné že to cítila. Stačilo že som uvolnil len tak malé množstvo tejto čakry. Avšak zareagovať som podľa všetkého nestihol, pretože namiesto toho aby mi odtrhla ruku mi urobila dieru do hrudi. Teda, síce ona to nevidela ale hmla začala po chvíli rednúť a ona zahliadla na zemi telo s dierou v hrudi ako nehybne leží vo vlastnej mláke krvi. Musel som si to otestovať a tak sa nebolo čomu diviť že len čo sa išla presvedčiť alebo to nejako dokázala, zistila že to telo je len drevené a zem sa jej pod nohami drví. V ten moment som vyletel spod zeme, priamo pod ňou, s rukou nahor pripravený udrieť ju do brady. Samozrejme, ak by sa neuhla, päsť by sa zastavila pred ňou, ale nezdalo sa že sa zastavím. Uvidíme či cítila toto. Aj keď nás delila zem.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Mar 17, 2016 10:41 pm

Protože dým se začal rozestupovat, tak jsem konečně taky viděla něco víc než jen bílou barvu, což mě dost potěšilo. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, jak je to vlastně psycho. Viděla jsem, jak se přede mnou leží v kaluži krve. Pootevřela jsem pusu. Cože?! To jako.. no jo, hodila jsem ho trochu silněji, ale nečekala jsem, že se trefím! Do pr***, zabila jsem Hokageho! To se jako vážně nevyhnul? Rozeběhla jsem se k němu.
"Hideo?!" že bych tak trochu panikařila?!
Dřevo? Oddechla jsem si. Po tomhle by nejspíš někdo vrazil něco do hrudi mě. Mělo mi to dojít hned. Ale kde teda byl? Možná genjutsu? Zamračila jsem se. To bych byla pěkně v.. no tam. V tom jsem ale ucítila, jak se mi drolí půda pod nohama. Neměla jsem tušení, kde je. Zaregistrovala jsem jen jeho pěst, která mířila na můj obličej. No, jako moje pěst to sice nebude, ale stejně to bude bolestivé. Hodně. Moje zuby! Přivřela jsem oči. Bylo pozdě na to vyhnout se mu.

pro **Hideo Hatake** Thu Mar 17, 2016 10:48 pm

Chvíľu trvalo než si asi uvedomila že rana ktorá ju mala udrieť neprišla. Privrela oči ale jediné čo videla ako som sa pred ňu postavil, keďže som zastavil päsť a zacengal jej rolničkou pred nosom. Stál som tam a usmieval sa.
"Gratulujem.." Možno nevyhrala, ale teoretickým víťazom bola. Či si to uvedomovala alebo nie, poraziť ma nemohla ani keby tu mala pomoc asi troch ďalších Jouninov z Konohy. A mne nešlo ani o to vyhrať, poraziť ju alebo aby mi ublížila. O to o čo mi šlo už dokázala.
"Zaujímavé že si ma vycítila keď jedinú čakru ktorú som zo seba vypúšťal bola sage čakra.." To jej mohlo napovedať prečo som zastavil súboj. Za ten krátky čas sa aj mraky rozostúpili a nás oboch zalialo slnko. Môj úsmev bol široký a asi aj plný šťastia.
"Vyhrala si, budem ťa učiť.." Malo to ale háčik ktorý som jej povedať ešte nechcel.

pro **Taiga Uzumaki** Thu Mar 17, 2016 11:02 pm

No jo, chvilku jsem tam stála jako trubka a čekala, kdy přijdu o svůj pověstný "krásný úsměv", ale nic se nedělo. Když jsem si konečně dovolila otevřít oči, stál přede mnou. Usmíval se. Nechápala jsem to. Nic jsem nedokázala.
"To byla.." trochu zmateně jsem se na něj dívala. Takže jsem se nejspíš nezbláznila. Alespoň jsem už to něco uměla pojmenovat. Bylo to zvláštní. Chtěl po mě celou dobu tohle? Našla jsem tedy, co po mě chtěl? Pousmála jsem se. Natáhla jsem ruku a dotkla se rolničky. Splnila jsem jeho požadavek a ani jsem nevěděla jak. Něčemu takovému se nejspíš říká zatracená klika!
"Arigato, sensei." usmála jsem se a pro jednou jsem se nešklebila ani neposmívala. Měla jsem radost. Nikdy jsem neměla cíle, ambice, směr. A najednou jsem něco strašně chtěla. Ne jen pro otce, ale i pro sebe. Byl to krok dopředu. Někam dál.
"Jo a s tím kamenem.." stydlivě jsem se zasmála a couvla kousek dozadu. "No.. mrzí mě to."

pro **Hideo Hatake** Fri Mar 18, 2016 4:32 pm

Neviem či si to uvedomila, ale keď ma oslovila sensei, cítil som sa divne a znelo to ešte horšie ako si mohla teraz myslieť. Ak si niečo myslela, pretože hneď som na nej videl ako je šťastná.
"Už mi tak nehovor.." Oznámil som jej, aby ma oslovovala sensei keď bola takmer rovnaký ročník ako ja dokonca aj rank, to bolo divné. Iste, učil som ju, teda mal som ju učiť v blízkej budúcnosti, ale to neznamenalo že som jej sensei. Bol som rád že sa chcela učiť, že chcela vôbec niečo robiť okrem srania ostatných.
"No, len sa tak neraduj, nasleduje fakt moc ťažká časť.." Odvetil som len tak a otočil sa smerom k drevenému klonu, ktorý ležal na zemi. Keď sa pozrela pozorne, zistila že diera nebola vytvorená kameňom ale mojou rukou po zásahu s Raikiri. Kameň ležal o pár metrov napravo.
"Vieš, netrafila si sa.." Ťukol som jej znova do čela a pousmial sa, avšak v ten moment som sa pozrel k oblohe kde sa objavil orol. Len som ho chvíľku v tranze pozoroval než som sa späť s úsmevom vrátil k Taige. Začala mi byť dosť zima, nejako som zabudol nato.. že som tu takmer nahý.

pro **Taiga Uzumaki** Tue Mar 22, 2016 6:51 pm

"Neboj, nebudu." culila jsem se jak měsíček na hnoji. Znal mě, věděl, že tahle moje dobrá nálada vyprchá v řádu několika minut a pak budu už zase ta stará známá protivná a nervy drásající Taiga. A tak to, milé děti, má taky být!
Následovala jsem ho k tomu špalku, který nesl jeho podobu a dívala se na díru uprostřed dřevěné hrudi. Měl pravdu, oblázek nečině ležel kus dál, ale nějak mi to nevadilo.
Pokrčila jsem rameny. "A koho to zajímá?" sebevědomí byla jedna z mých silných stránek a on musel vidět, že s tím nehne ani fakt, že jsem levá jako šavle. Dneska ne. Dneska jsem měla fakt dobrou náladu!
"No, je celkem pozdě." vzhlédla jsem k obloze, kam se on díval. Šeřilo se. Napadlo mě, jestli jeho kopie pořád sedí v kanclu a něco řeší. Do kdy tam tak asi je? Přišlo mi, že tam sedí pořád. Někdy jsem měla pocit, že ho lituju.. ale byl to jen pocit! Ušklíbla jsem se, exhibicionista jeden. "Půjdu si dát nějakej dlabanec a zaslouženej odpočinek. Taky bys měl." pousmála jsem se. Možná jsem mu chtěla dát tak nějak najevo, že pracuje až moc. Ale to by na mě byla asi trochu moc velká empatie. Zvedla jsem ruku a mávla na něj.
"Měj se." zahučela jsem a pomalu se vzdalovala ze cvičiště. "A díky!"

-Přesun-

pro **Nukenin** Wed Mar 23, 2016 2:18 pm

Po odchode Taigy sa atmosféra na cvičisku dosť zmenila. Aj keď sa už odťahovali mračná nad Konohou a dážď už takmer ustal, zanechávajúc za sebou len rozmočenú zem, slnko ktoré vykuklo spoza mrakov nesvietilo nejako dobre. Napriek ročnému obdobiu sa ani slnku samotnému nechcelo príliš svietiť a nastalo dusno. Bolo to snáď naplánované? Kto vie, ale len čo Taiga odišla a Hideo sa pokúsil vstať zo zeme a dotrepať sa k svojmu roztrhanému oblečeniu, zastavil sa, akoby dostal silný šok. Paralýza ktorá zaliala jeho telo bola tak silná že ani tento Shinobi nebol schopný nejako zareagovať. A len čo sa posledný mrak odtiahol a konečne zalialo slnko zem, po Hokágem neostala ani stopa, okrem zničeného oblečenia a kunaia ležiaceho na zemi.

Čo sa presne stalo? Našťastie Uchiha Benjiro najal svoju osobnú Anbu jednotku aby okrem syna strážila aj Hokágeho. Z diaľky celý tento proces pozoroval. Zdalo sa prv že sa Hokáge len zastavil, ale keďže sa nehýbal takmer 5 minút, nedalo to ani jemu a postavil sa že tam pôjde. Než však stihol nejako zareagovať, všimol si ako sa okolo Hokágeho v kruhu objavili tri postavy, každá z inej strany, držiac sa za ruky. Nezdalo sa že Hokáge bol schopný niečo urobiť a tak vyrazil vpred, no než sa stihol dostať k miestu, spomínané osoby ktoré sa dokázali dostať do Konohy bez povšimnutia zmizli, zanechávajúc za sebou len maličký obláčik dymu. Neváhal a okamžite sa rozbehol smerom k budove vedenia, kde nejako dúfal že budú nadriadený ktorí mu pomôžu. Avšak čas sa míňal.

pro **Sarada** Sun Mar 27, 2016 5:14 pm

Sanagy

Sanagy došla přímo na cvičiště pročesávala hodiny okolí. Tím, že to byl savec a ne jen tak ledajaký-dokonalý stopař a senzibil-snažila se zachytit Hideův pach. Až se na konec dostala k místu, kde leželo potrhané oblečení a pár kunaiů. Bylo by to úplně k ničemu, jediné co jí pomohlo, bylo to oblečení. Mělo na sobě jeho čerstvý pach, který se v kusu hadru zanechal. Vzala ho do tlamy, stejně jako ostatní kunaie. Normálně by to pro člověka žádná stopa nebyla, pro ní to však bylo přesně naopak, bylo to víc než dostatečné.
Hned na to vyskočilala do vzduchu a vzdušnou čarou začala skákat přímo k hlavní budově.

Přesun(Sanagy)

pro Sponsored content

Cvičisko 3

Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3

Re: Cvičisko 3