Cvičisko 3

Me kroky smerovaly na cviciste no rekneme ze muj duvod byl jasny jestly se to pako uz probralo co jsem sejmul v Seitove dome tak po me muzou jit ANBU coz se pohybovat po vesnici by nebylo nejmoudrejsi. V pripade boje alespon nehrozily skody no v mym pripade jiz nebylo zrovna zanedbatelne.  a pro Anbu zrovna vyhodne proti me  na otevrenem prostranstvi bojovat. Mel jsem u vetsiny dost respektu ale taktez nekteri nemely stale zadny  nemel jsem v planu nekomu ublizit alespon ne nejak extreme na to aby byl prizabit. Moc to tu smrdelo a muj pocit se nemylil ve vetsine pripadu i kdyz jsem si byl vedom nasledku stejne jsem jednal. Vedel jsem ze to mohlo znamenat velmi ale velmi dlouhy pobyt ve vezeni nebo smrt v horsimpripade. Ale ja si zvolil to co jsem uznal za vhodne.
____________________________________________________________________________________________

Cekani m se nic nezmenilo me kroky se tedy opet  zamirily do budovy  hokageho kde jinde. Moc veci zde k  tomu co delat nebylo.
(presun) Nechci delat double posty

Bylo ráno a také čas na ranní trénink. Mohl jsem sice trénovat doma, ale raději trénuji na místě kde i ostatní tráví svůj čas. Je to tak lepší a pomáhá to i získávat inspiraci k novým technikám. Cvičil jsem na kmeni stromu sám, jelikož zde ještě nikdo nebyl, a pokud byl tak jsem ho nezahlédl. Vesnice byla celkem tichá, byla zde nuda. Ještě před pár dny tu bylo plno lidí, ale teď jsem tu pouze já. Cvičil jsem své údery a snažil se nějakým způsobem zlepšit. Po čase jsem začínal mít celkem omlácené ruce, a proto jsem si na chvíli sednul abych jim dal čas na regeneraci. Takhle by mi ruce brzy dosloužili, kdybych měl pořád jen mlátit do dřeva.

Mé kroky směrovaly na cvičiště, jelikož jsem cítila ze se něco děje. Ted Jsem si nemohla se přeměnit. I když mě to vážně táhlo. Přeci jenom má divočejší polovička mela také své potřeby se vydovádět ale s tím co se dělo jsem si to nemohla dovolit. Lovci po mě stále pátraly. A to byla věc, která mě znervózňovala. Stále jsem myslela na svého brášku ale po něm jako by se zem slehla. Nakonec jsem dorazila na místo určeni a sedla si do trávy zavřela oči a nechávala si větrem cuchat vlasy. Seděla jsem kousek od nějakého kluka kterého jsem ani nezaregistrovala.

Odpočíval jsem po namáhavém tréninku a docela se mi zachtělo zajít na misi, jenže jsem slyšel, že je v kanclu nějakej chaos, takže raději nebudu chodit nikam. Nenapadalo mě však nic co bych zrovna teď mohl dělat. Nudil jsem se a to nepředstavitelně. Ještě by mohlo začít pršet a já bych naštvaně poskakoval kolem. Díval jsem se jen tak na nebe a nevnímal jsem, že vůbec někdo došel na cvičiště. Když se zasníte tak taky nevnímáte své okolí.

Až po nějaké chvílí jsem ucítila cizí pach nebylo to tak intenzivní jako v mé vlci podobě ale stejně nebyl moc daleko. Nakonec jsem k němu přišla a svou tvar jsem přisunula k jeho hlavě. “Jak se vede?“ Zeptala jsem se jej s úsměvem. No já se usmívala věcně no, co by člověk mel dělat, když se nudí ze. Přeci jenom já se vice držela stranou, ale proste jsem mela v planu si trosku zabojovat. Nebo spise zatrénovat.

Najednou se předemnou objevila jakási dívka, kterou jsem ani neznal. Podíval jsem se na ní svýma bílýma očima a prohlédnul si ji. Potom jsem ji i odpověděl na otázku, kterou mi položila. " Ale tak nuda. Není co dělat. Raději bych byl někde na misi. A co ty? " Zeptal jsem se pro změnu já, abych dodržel zvyk. Neznal jsem ji, ale co na to jít trochu postupně od jak se vede po jak se jmenuješ.

„No jak se to vezme. Řekneme ze se snažím vyřešit dilema mezi mnou a mou druhou polovičkou.“ Nemohl mít tušení, o čem mluvím ale co naplat a kdo kdy rozuměl holkám takových se asi moc nenašlo. „A Jak se vlastně jmenuješ?“ Řekla jsem a hlavu natočila na stranu. „Mé jméno je Yuki Ōkami.“ Ani jsem si neuvědomila ze jsem se nepředstavila. Když jsem si prohlédla jeho oči bylo mi jasné ze je z klanu Hyuuga. „Ty budeš z Klanu Hyuuga pokud se nepletu.“ Řekla jsem opět s úsměvem na tváři. Ale zároveň mu trochu i záviděla. Přeci jenom jeho klan byl jeden z největších v konoze a možná i na světě.

" Polovičkou? " řekl jsem udiveně. Nevěděl jsem o čem to přesně mluví, ale její přítel to určitě nebude, tím by se nikdo nezačal jen tak před cizím člověk chvástat. Každopádně jsem se oprášil a stoupnul jsem si abych neseděl na zemi když ona stojí. Byl jsem podstatně vyšší, jaké pak to překvapení. " Ano jsem z klanu Hyuuga. Jmenuji se Kataro. " Představil jsem se jak se sluší když se představila jako první. " Yuki. Pěkné jméno "

„No da se to tak říct. Možná jednou zjistíš co tím myslím.“ Řekla jsem dost tajemně. A tím mu nasadila brouka do hlavy. „Dekuji, ale nech těch komplimentu nebo se zacnu červenat." Věděla jsem ze nedokážu skryt i svou druhou část navždy. Ale snažila jsem se to zdržovat co nejdéle. „Ses pro nějaký ten cvičný boj? Slyšela jsem ze Hyuugove jsou dobří v Taijutsu. No ty jsi vlastně první, kterého jsem vůbec potkala.“ Vyvalila jsem na něj. No boj musel byt nějaký také. Přeci jen jsem musela trochu se rozhýbat. Bylo to dlouho, co jsem nějak bojovala a věděla jsem ze on nebude snadný soupeř.

" Jsi si jistá tím bojem? Nerad bych aby se něco stalo. " Řekl jsem ustaraně. Nechtěl jsem aby se někdo zranil ať už ona nebo já. Nevěděl jsem zdali to přijmout nebo ne. Bylo to celkem složité. S chlapem bych neváhal, ale s dívkou ano. Přeci jen ženy mají být chráněny a ne s nimi bojovat. Jen jsem tam tak stál a nic neříkal dál.

„O mě se bát vážně nemusíš. Jsem holka z farmy. Ne nějaká princezna ze zámku.“ Řekla jsem a přitom jsem padla na všechny čtyři. a po té jsem cekala na jeho další akci. Přeci jenom jsem chtěla vedet co Hyuugove dokážou.  A navíc Oba jsme byly Taijutsu typy tak to mohla byt i zábava.

Holka byla trochu akční, to je celkem příjemná změna oproti jiným dívkám ve vesnici. Možná to bude zajímavější než jsem si myslel. Vypadá to spíš, že její příjmení je spíš druhé. Vypadá to, že patří ke klanu Inuzuka podle jejího postoje. Nyní je na mě abych já zaujal svůj postoj. " Tak jdeme na to " Usmál jsem se, aktivoval byakugan a zaujal bojový postoj. Zatím jsem však neútočil. Vyrazím v momentě kdy vyrazí ona. Tak to má být, tak se to také stane. Je čas trochu oprášit staré dovednosti a procvičit si tělo.

Ano opět jsi někdo myslel to co i někteří ze patřím ke klanu Inuzuka no vypadat to mohlo, ale pravda byla jiná k nim jsem mela daleko. Neváhala jsem a téměř okamžitě jsem vyrazila na Katara. V Ten moment kdy\ jsem byla u něj jsem však změnila postoj a použila  Konoha Senpū  Přeci jenom jsem byla holka z jiné vesnice a nepatřila ke konoze. Mohl to byt celkem překvapivý výpad z mé strany takto neočekávaně změnit styl boje.

Boj započal a Yuki na mě začala útočit. Já jsem se jí snažil vyrovnat svým taijutsu a uhýbal jsem jí. Zatím se nikomu nic nestalo díky uhýbání a nevrácení úderů. To byla však jen příprava na další fázi. Nejdřív byla potřeba nějaká rozcvička, abych mohl provádět své pohyby bezchybně. Byla ale celkem dobrá to se muselo uznat. Techniky Konohy jsem však poznal moc dobře a tak mě moc nepřekvapil útok, který provedla. S tímto útokem jsem se již setkal přímo a tak vím jak se mu bránit.

Technika mi nevyšla což jsem předpokládala ze se stane přeci jenom to byl vrchol mých schopnosti. Tedy co se tykalo mých technik. Ale výměny uderu mi odhalily jeho malou slabinu, která se spatně rozpoznávala a to byla menší slabost na jeho levé straně. Bývalo to tak téměř u každého a ti co jsou specialisti na Taijutsu vždy byly vnímavější na tyto věci. V mem případě to bylo mnohem složitější to odhalit, obzvláště když jsem v mladí trávila hodně casu ve své druhé podobě. Jenž používala všechny končetiny zároveň tudíž poznat mou slabší stránky bylo těžší. Kataro mohl, postřehnou jednu velmi zajímavou věc a to ze všechny mé končetiny se pohybovaly tak ze vzájemné navozovaly útoky a pohyby na sebe. Ale přisel moment, na který jsem cekala. Capla jsem Katara za levé zapěstí a sleze, podklouzla pod jeho rukou k zádům. Kde jsem stočila i jeho ruku a za pomoci paky jej přitlačila do polo kleku. Tedy pokud to vyšlo.

Všímat si slabosti ostatních je fajn, ale je třeba si uvědomit kde máme vlastní slabinu, jelikož tak přemýšlí i náš protivník. Když však nemá protivní slabinu tak si ji udělej. Tak mě učil jednou jeden můj mistr. Nechával jsem se trochu nekrytý schválně abych jí nalákal. V momentě kdy vše započala jsem se protočil jako kdybych přecházel do kaitenu. Možná jí to mohlo viděsit, jelikož by se v případě kaitenu pěkně proletěla z takové blízkosti. Kaiten jsem však nepoužil, ale dostal jsem se za ní do lepší pozice. Nezaútočil jsem, ale zasloužila pochvalu. " Pěkný chvat. "

Ty oči asi měly něco do sebe. Dostal se sice za mě ale tím jsem opravdu neskončila. „A co tohle?“ Má noha se dostala za něj a má ruka pod jeho bradu. Zároveň jsem nohou a rukou trhla do obracených směrech. Čímž by jsem jej mela dostat na zem jelikož pohyb ruky a nohy byl synchronizovaný. Bylo dost těžké to odhadnout, co se bude dít. Pokud to vyšlo tak asi teď ležel na zemi.

Aby docílila pokusu, kterého chtěla tak by musela projít mou obranou když jsem nepozorný. Možná to tak vypadalo, ale mé oči ji stále bedlivě sledovaly. Říká se studuj a uč se. Platí to i v boji kdy sledujete nepřítele a podle jeho minulých pohybů předpovíte pohyby budoucí. Nejspíš bychom ale předpovídali pohyby toho druhého celý den, jelikož na to jsme se oba zaměřovali. Byla chytrá, věděla co má dělat. Kdybych byl mladší a nezkušenější tak bych spadnul na zem už při jejím prvním chvatu, možná až druhém. Když se mi chtěla dostat na záda tak jsem udělal krok já. " Kaiten " Využil jsem tu techniku abych si získal odstup. " Dobré, kdybych se v životě méně zaměřil na taijutsu než teď tak bych byl už dole. "

O technice kterou použil jsem slyšela ale zažit ji na vlastní kůži bylo něco jiného díky tomu jsem se proletěla. No ve chvíli kdy jsem letěla jsem po něm hodila několik Kunaiu. Které mířily primo na nej. Tentokrát jsem to zacala brát až příliš osobně.

Kunaie jsem odrazil ještě při Kaitenu a pak běžel hned za ní jestli se jí něco nestalo. " Jsi v pořádku? Omlouvám se. Byl to reflex, že jsem to použil. " Kaiten je obranná technika a ta se dá využít mnoha způsoby. Já jsem si tak získal od ní odstup, jenže jsem nečekal, že půjde dál aby ji Kaiten odhodil stranou. Čekal jsem, že si bude držet odstup. Nestalo se tak, a proto jsem se musel přesvědčit, že je v pořádku i když po mě hodila kunaie.

Naštěstí jsem dopadla na všechny čtyři. No ale to bylo o fous tušila jsem ze zde náš boj konci nemela jsem šanci. Věděla jsem kdy je konec no někteří to nevěděli. „Ano jsem v pohodě. Myslím ze zde náš boj konci.“ Ano byl už konec přeci jenom jsem nemela moc technik v zásobě, co by se dalo využít. Ale nemela jsem mu to za zle. Byl lepší. A já nechtěla riskovat ze by jsem se přeměnila ve vlka nebylo by to moudré. „Jsi dobry to uznávám a vzdávám to. Přeci jenom já se snažím bojům vyhýbat, pokud to jde zatím se mi to i dařilo.“ Přeci jenom jsem teď byla ne ze zahanbena. Já na rozdíl od něj jsem zacala vůbec trénovat až o hodně později než on. „Zda se ze jsem tě dost podcenila. Přeci jenom jsem se musela přesvědčit ze hyuugove předcházejí svou reputaci. Jak ti už možná došlo, nenarodila jsem se zde ve vesnici.“ Řekla jsem mu a ze svých čtyřech jsem si sedla a zacala si masírovat rameno které dostalo zabrat při zásahu Kaitenem.

Její lichotky sice byly fajn, ale vážně jsem měl strach, že jsem ji nějak ublížil. Bylo by okolo toho totiž velké haló kdyby se to stalo a právě to jsem nechtěl. " A odkud teda jsi? " Zeptal jsem se zvědavě. Sice jsem to vědět nepotřeboval, ale dozvědět se něco o někom ze stejné vesnice nemusí být zrovna špatné. Já jsem si tedy též udělal pohodlí a vyčkával na její příběh. Nejspíš to bude monolog, ale také to můžou být tři slova kdo ví.

„No byla to vesnice blízko hor a lesu. Je to už dost dlouho, takže jsi jméno ani nepamatuju. A navíc už ani neexistuje. Naše farma byla daleko od všech  okolních  farem až moc daleko. Ale rodiče měli své důvody.“ Moc jsem nechtěla vzpomínat na tu katastrofu. „Jednou když jsme s bratrem byly v horách  naší farmu vypálily a mou mamu zabily a pokoušeli se zabit i mě s mým mladším bratrem. Jednou možná budeš znát proč. Řekneme ze já a můj bratr jsme no řekneme zvěstní.“ Dále jsem už nepokračovala.

" Vypadá to, že sis jako ostatní ve vesnici něčím prošla. Zajímavé jak každý shinobi má podobnou historku i když je pravdivá. Tvé rodiny je mi líto " Doba byla zlá teď i tehdy a taky to tak dopadá, že dnešní shinobi vlastně vyrůstají ze smrti. Každý má svou historku alias vzpomínku na tragédii z dětství. Já naštěstí ne jelikož jsem z klanu Hyuuga, který sídlí ve vesnici a dbá na svou ochranu. " Uvidíme co nám budoucnost přinese "

„Kéž by to tím skončilo. Ale během misi jsem se jsem zjistila ze ti lide kteří po mě jdou mi začínají byt na stope a přibližují se.“ Ano prala bych si, aby to byl ten případ, ale bohužel pro mě opravdu se blížily a věděla jsem ze se konfrontaci s nimi jednoho dne nevyhnu. „Nevím co dělat. Možná přeci jenom bude nejlepší opustit vesnici. Nemyslím ze by s tím mel Hokage velký problém přeci jenom nepocházím odtud.“ Možná to mohlo znít ani nevím jak ale možná by to bylo nejlepší řešení. Tedy pro mě A možná i pro vesnici. Nechtěla jsem, aby byl někdo v nebezpečí.