Úkryt uprostred púšte

pro **Nukenin** Fri Apr 01, 2016 8:45 pm

Toto miesto je ničím zvláštne, okrem toho že sa tu nachádza v podzemí tejto skrýše väčší komplex väzenských ciel. Nikto poriadne nevie komu to patrí, ale podľa šuškania to patrí rebelom zo Suny, ktorý nesúhlasia s novým režimom. Okolo celého komplexu je bariéra, ktoré ruší časopriestorové techniky, takže po užití Hiraishinu sa človek ocitne pred komplexom.

pro **Hideo Hatake** Fri Apr 01, 2016 9:03 pm

Neviem ani koľko dní už ubehlo od toho momentu na cvičisku. Viem len jedno. Že mi to ubehlo ako roky. Neviem čím to bolo, ale nechceli ma zabiť, Shinobi ktorý hrdo nosili Sunské pásky a priznávali sa k nej, mi nevzali oko, nezabili ma ani ma nevydierali. Akoby na niečo čakali. Akoby čakali kedy sem niekto príde. A do toho? Ma len zo zábavy a nudy mučili. Neviem či to bolo z rozkazu alebo len tak, avšak hnev a nenávisť sa každým úderom od nich zvyšovala. Voči nim a voči Sune. Bolesť bola neskutočná, avšak moja hrdosť samotná mi nedovoľovala nejako ukázať známky bolesti a na mojej tvári som len hral úsmev. Bol som zasadený v kovových reťazoch, v miestnosti ktorá mi odčerpávala čakru a jediná vec na ktorú som sa mohol spoľahnúť bola moja fyzická sila, ktorú som si pestoval celé tri roky, odkedy som nastúpil na post Hokágeho. Netušil som čo sa deje a po tom mučení by som už dávno stratil rozum ale mňa viedla istá vec.
"Pilikka.." Spomenutie na jej meno a nenávisť ktorú som začal voči nej pociťovať bola tak veľká, že ma držala pri zmysloch. Ale už deň sa nikto neukázal, bol som uväznený v tme, nevedomý čo sa deje. Nepremýšľal som ako utiecť, lebo som nad tým neuvažoval. Teraz som pomerne dúfal v to že ma v Konohe majú dosť radi nato, aby sem prišli a pomohli mi, lebo teraz som bol dosť.. v zlej situácii z ktorého nebolo východiska.

pro **Seito Senju** Sat Apr 02, 2016 10:51 am

Tenhle přesun trval déle, než jsem zvyklý. Většinou když jsem použil Hiraishin, tak jsem se u cíle objevil hned, ale tohle bylo komplikovanější. Naštěstí jsme se zde ale objevili a všichni byli v pořádku. Usuzoval jsem tedy z prvního pohledu na ně.
Každopádně jsme se objevili před nějakým komplexem. Na první pohled úplně normální budova, která byla prostě opuštěna v zemi nikoho. Jelikož jsme ale hledali Hidea, tak mi něco říkalo, že tahle budova by se dala dobře využít.
Udělal jsem dva kroky dopředu a díval se na komplex. Nevěděl jsem, kdo ho unesl. Nevěděl jsem, kolik jich tam bylo. Ale věděl jsem, že mě uslyší a že nás pozorují. A taky jsem věděl, že tam někde Hideo je, protože jinak bychom se objevili úplně někde jinde. ,,Propusťte Hokageho a možná k vám budeme shovívaví." Kdo ví, možná jsem byl připravený i vyjednávat. Určitě jsem nechtěl hned vtrhnout do komplexu. Pasti, počet nepřátel a další nástrahy. To všechno by hrálo proti nám a dostali bychom se do jisté nevýhody. Těm třem za mnou jsem naznačil rukou, ať jsou ve střehu.

pro **Hana Ichiro** Sat Apr 02, 2016 2:59 pm

Konečne sme sa objavili na mieste. Čakala som, že to bude rýchlejšie. Toto bol jednoznačne najdlhší presun Hiraishinom, prekvapilo ma však, že tu nevidím Hidea. Vzhľadom k tomu, že som sa nezúčastnila debaty o tom, že ho pravdepodobne chráni nejaká bariéra. Alebo niečo podobné. Rozhliadla som sa. Stáli sme na púšti, široko ďaleko som nič...okrem tejto opustenej budovy...nevidela. Nemala som z toho dobrý pocit.
"Nemyslím si, že s nami budú vyjednávať. Hidea sa len tak ľahko nevzdajú." Boj bol nevyhnutný. Problémom bolo, že sme medzi sebou senzibila nemali a teda sme nevedeli približný počet nepriateľov. Jedná sa o skupinku alebo menšiu armádu?
Hideo-sama. Zamračila som sa. Kto vie, čo s ním urobili. V akom bol stave. Pochybovala som o tom, že by bol mŕtvy. To by im nebolo k ničomu, aj keď oplýval Sharinganom, ten však nebol dostatočne veľkým dôvodom k únosu s riskom, že sa s stretnú s jednými z najsilnejších shinobi v Konohe. Stálo za tým niečo viac. Na prvý pohľad som tam len tak stála a nepripravovala sa na prípadný útok. Pravdou bolo, že pod čiernym plášťom som sa pomaly rozpadávala na papier.

pro **Rokuro** Sat Apr 02, 2016 4:32 pm

Presun trval o niečo dlhšie než som čakal, čo už.. navyše nás to nepresunulo k presnej pozícií Hidea ale pred nejaký opustený komplex slúžiaci kto vie k čomu. Seito spravil dva kroky ku komplexu a vyzval niekoho, kto bol v komplexu. Bol som plný očakávaní či sa niekto ozve. Len som tam pokojne stál a pozeral na ten komplex. Bolo tu horúco, boli sme na púšti a vzduch tu bol celkom suchý. Mierny vietor mi fúkal do vlasov. Uvažoval som o tom, že si hneď aktivujem sharingan, zatiaľ som to však nespravil. Mohol by som tým niekedy prekvapiť nepriateľa, možno.

pro **Taiga Uzumaki** Sat Apr 02, 2016 6:14 pm

Přenosy pro mě stále zůstávaly kapitolou sami o sobě, ale tentokrát se to obešlo bez obvyklého zvracení, takže jsem tento považovala za jeden z těch nejúspěšnějších. Porozhlédla jsem kolem sebe. Pouště jsem nesnášela. Vlezlý písek, ustavičné vedro a všechny ty potvory. Nespokojeně jsem se zatřásla, ale místo na hady a štíry jsem přemýšlela nad budovou, která se mi jako maják tyčila před očima. Jasně, že jsem měla nutkání tam naběhnout a jedním kopem si prorazit cestu dovnitř, konec konců někde tam uvnitř byl Hideo. Ale Seito nevypadal, že by tento můj nápad schvaloval a já ho, kdo ví proč, poslechla. Jeho věta se mi zamlouvala, i když v mém podání by zněla líp - víc arogantně a panovačně, ale já hold nebyla Seito.
Rozhlížela jsem se kolem sebe ve snaze zpozorovat něco neobvyklého. Ne, že by mi tohle někdy šlo. Já prostě potřebovala cíl, z toho jsem si pak udělala sekanou. Tohle nevědění by mě fakt zabilo! Zaťala jsem pěsti. Tak kde jsou?

pro **Nukenin** Sun Apr 03, 2016 10:45 am

Ak si Seito myslel že mu to výjde, jeho postoj, naozaj sa mýli. Možno naozaj patril k elitným Shinobim, ale aj on si mohol uvedomiť že okamžitá infiltrácia bez odhalenia by im len zľahčila prácu a bola by oveľa ľahšia ako frontálny útok na túto skrýš. Nevedeli nič, ani zmienku o nepriateľoch, nemali pri sebe senzibila, takže nedokázali ani určiť polohu Hidea, čo však mohli využiť práve nepriatelia. Nezabili ho, jasné že nie, mali ho ako poistku pre takýto prípad. Ak by sa im niečo stalo, mohli Hidea využiť ako svoj vlastný živý štít. Predsa len sa tu Seito nemohol spoľahnúť na svoju legendárnu rýchlosť, bariéra v ktorej sa nachádzali mu to nedovoľovala. Avšak, nepriatelia ostali naďalej skrytý. Možno oni práve sa snažili o prepadnutie.

"Koľko ich tam je?" Ozval sa tichý hlas v miestnosti hlbšie pod Konožanmi. Už podľa prízvuku bolo jasné určiť že sa jedná o Sunského Shinobiho, avšak to nemohol ani jeden z Konožanov vedieť, keďže boli príliš ďaleko a nepriatelia boli naozaj skvelo ukrytý. Pod zemou, kde nedošiahol ani Hanin papier.
"Štyria.." Ozvalo sa s povzdychnutím vedľa prvého Shinobiho. Vzápätí sa ale ozval aj podivný piskot, neistý, vystrašený, ale okamžite zmĺkol keď pohliadol na tvár svojho veliteľa. Bolo jasné že jeho autorita hrala v tomto obrovskú rolu. Predsa len jazva na jeho oku napovedala, že sa jedná o veterána.
"Choďte po neho.." Znova sa ozval a vystrašený Shinobi vstal, následne čoho sa vydal ešte hlbšie. Ostatný dvaja ostali čupieť v miestnosti, kde sa zhaslo a vyčkávali na ďalšie kroky Konožanov.

pro **Seito Senju** Sun Apr 03, 2016 11:43 am

Chvíli jsem čekal, ale nic se nestalo. Žádná odpověď. Jen jsem pokrčil rameny a otočil se zpátky na zbytek týmu. Určitě jsme tam mohli vletět a udělat vítr. Jenomže já jsem se rozhodl, že jim dám možnost volby. Mohli si vybrat boj s námi, nebo se mohli vzdát a pak si užít spravedlivý soud. Boj byl bohužel nevyhnutelný. Budeme tam muset jít a Hidea si prostě vzít.
Podíval jsem se na své společníky a měl takový menší plán. ,,Rozdělíme se do dvojic. Já půjdu s Hanou tudy a Rokuro s Taigou to vezmou zezadu.“ Ukázal jsem jim rukou směr a pak se vrátil k vysvětlování. ,,Takhle pokryjeme větší plochu a rozdělíme i nepřítele. Schopnosti na to, abychom to proti nim zvládli máme, takže toho využijte. Dostaňte se dovnitř. Pak postupujte opatrně a zároveň si kryjte záda. Kdyby se něco dělo, tak zůstaňte ve spojení.“ S těmito slovy jsem jim předal i vysílačky, které jsem s sebou stihl vzít. Věřil jsem jim, že to zvládnou. ,,Jdeme.“
Společně s Hanou jsem se pak vydal ke zdi komplexu. Bylo mi jasné, že když jsem se neobjevil u Hidea, tak můj Hiraishin zde nebude fungovat. Musela tu být nějaká bariéra, která mi prostě rušila časoprostorové techniky a my se tak objevili před budovou. Teď už to však bylo jedno. Umím i jiné věci. Zastavil jsem před zdí a umístil na ni výbušný lístek. Ten pak následně explodoval a ve zdi po explozi zůstala díra. Dveře jsem tu nikde neviděl, takže jsem se dovnitř nějak dostat musel.
Složil jsem pečetě a aktivoval Mizu no jikuukan. Když jsem ho měl aktivovaný, mohl jsem vytvořit vodní klony. To jsem taky udělal a vytvořil hned tři. Ty jsem pak poslal dovnitř, aby to tam prozkoumali. Hledali všechno, co se najít dalo. Pasti, místnosti, tajné chodby a hlavně Hidea s nepřítelem. Já zatím vyčkával připraven venku a čekal, co se stane s klony. Kývl jsem na Hanu, aby provedla to samé a raději tam nejprve poslala klony.

pro **Hana Ichiro** Sun Apr 03, 2016 1:45 pm

Dalo sa očakávať, že sa nikto ani len neozve. Boli by sme príliš naivní, ak by sme verili v to, že tu len tak prídu. Ešte s Hideom. Neboli hlúpi. Ani my nie. Ale mala som pocit, že Seitov plán nevyjde podľa jeho predstáv. Predsa len sa jednalo o budovu, očividne väčšiu, než sa na prvý pohľad zdá, nemali sme žiadne informácie, nevedeli sme ani, proti komu bojujeme. Ale zachrániť nášho Kageho bolo našou povinnosťou. Neodpustila by som si, ak by sme zlyhali.
"Očividne nás čaká ešte veľa zábavy." Preniesla som, keď sme sa od tamtých dvoch vzdialili. Nemuseli sme hľadať dvere, Seito sa prebil dnu svojim spôsobom. Akonáhle poslal svoje klony, pochopila som, že by bolo vhodné, ak by som to urobila i ja. Bez toho, aby som sa vôbec pohla, sa predo mnou utvorila z papiera pár klonov, plus nejaké tie papierové vtáky. Poslala som ich dnu, aby pomohli tým Seitovým prehľadať chodby a rôzne zákutia. Výhodou bolo, že moje klony sa mohli rozpadávať na papier, vyhýbať sa tak rôznym útokom, prepchať sa cez tie najmenšie diery, v tejto forme následne meniť farbu a splývať s okolím.

pro **Rokuro** Sun Apr 03, 2016 2:17 pm

Seito nás rozdelil do týmov, nenamietal som. Rozdeliť sa nebol zlý nápad. Pozrel som sa na Taigu a zhora dole som ju prešiel očami. Potom som si zobral vysielačku a zavesil ju o opasok. Hneď potom ako vyrazil Seito s Hanou, tiež som sa vydal s Taigou k zadnej strane komplexu. Museli sme to obísť, aby sme sa dostali k zadnej stene komplexu. Začul som výbuch, Seito odpálil stenu... "Taiga však? Ja som Rokuro..." Napadlo ma zoznámiť sa, pri tom sekundovom zastavení pri zadnej stene komplexu. Ja si viem vždy vybrať vhodnú chvíľu...
"Kuchiyose no Jutsu." Privolal som si jedného z tigrov. Bol to Naiad, ale to je vlastne nepodstatné... Prečo som si zavolal tigra? Tigre majú dobrý sluch, lepší než majú ľudia, preto som dúfal, že možno niečo svojím sluchom zachytí, potom ako pôjdeme dnu. Nečakal som od toho veľa, keďže nebolo to zas nič prevratné, len o čosi lepšie než ja alebo Taiga. My sme mali to šťastie, že sme prišli k dverám, takže sa stena nemusela odpaľovať. Zastavil som sa pred dverami, ktoré som otvoril? No jop.. nechali odomknuté... Pomalým krokom som postupoval po chodbách komplexu pomaly a obozretne, čakal som či mi niečo neoznámi summon. Aktivoval som sharingan, ak by tu náhodou nejaké tajné dvere boli chránené genjutsu. Taktiež som so sharinganom mohol lepšie reagovať na prípadné pasce.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Apr 03, 2016 5:05 pm

Možnost plánu A nejspíš selhala a tak se obecně přistoupilo k plánu B. Vzala jsem si do Seita vysílačku, zavěsila si ji za okraj kraťasů a následovala Rokura na druhou stranu komplexu. Seitův výbuch ve mě vyvolat povzdech, protože bych si bývala ráda něco zničila, ale v oblasti, která nám byla přidělena, byly dveře. Škoda.
"Těší mě." projevila jsem alespoň to minimum zájmu, který se ode mě očekával. No co, miloučká jsem nebyla nikdy, ta proč s tím začínat. Dívala jsem se, jak vyvolal to přerostlé kotě a dobře, měla jsem z něj určitý respekt. Uznávám, vypadal docela děsivě, alespoň proti těm mým malým milým žábám teda určitě. Co už. Následovala jsem ho dovnitř komplexu, aniž bych pronesla nějaké další slovo. Má netrpělivost byla pryč, byla jsem klidná a soustředěná. Krátce jsem si prohlédla jeho sharingan a jen se tak pro sebe ušklíbla. Mezi tou elitní trojkou bych se snad bývala cítila jako outsider, ale to bych nebyla já. Neměla jsem žádné schopnosti, kterými bych mohla v tuhle chvíli přispět a tak jsem využívala jen své smysly.

pro **Nukenin** Sun Apr 03, 2016 6:56 pm

No, skupinka ktorá sa teraz dostala do tohto komplexu bola očividne "poriadne zohratá" a už mali za sebou toľké spoločné boje, že si mohli dovoliť sa takto rozdeliť. Na druhú stranu to bolo naozaj dobré, keďže to čo ich čakalo, bolo úprimne lepšie ak sa každý spoľahol na vlastnú silu a neprekážali si v technikách. Avšak partička proti ktorej teraz šli bola o poznanie viac spôsobilá bojovať pospolu proti spoločnému nepriateľovi.

Skupina 1
Seito a Hana sa teda rozhodli ísť cez stenu. Avšak, celý tento úkryt bol strašne malý, väčšina veci bola zasadená v podzemí a tak aby sa dokázal dostať dnu a spojiť sa s klonami, sám sa musel pustiť do tmy, kde sa ale nič nenachádzalo. Síce o chvíli stratil spojenie s klonami a tak isto aj Haninimi. Avšak vtáčiky preleteli hlbšie a po chvíľke zistili že tento komplex má cez 20 poschodí pod zemou. Bolo to na nich, vstúpia dnu alebo nie?

Skupina 2

Síce Rokuro povolal tigra, jeho sluch nebol až tak dobrý aby dokázal všetko počuť, nehovoriac o fakte že práve ich súper nebol hlupák a dokázal sa v tichosti pohybovať. Ale narozdiel od jeho kolegu, on sa rozhodol zaútočiť ako prvý. Tma všade, strašne moc, takže Rokurov Sharingan bol úplne nanič. Dokonca aj Taigina sila bola counterovaná, keď nedokázala vidieť svojho súpera. A práve v okamihu keď to nikto nečakal zo všetkých strán sa na nich pustila spŕška kunaiov.

pro **Hana Ichiro** Sun Apr 03, 2016 7:42 pm

Dívala som sa cez dieru v stene do hlbokej tmy, v ktorej nás iste nečakalo nič dobré. Možno na nás striehli v tme. Možno snáď čakali, až vstúpime do nejakej ich pasce. Akosi som bola nervózna z toho, že sa klony ani vtáky dlho nevrátili. Že by bol tento komplex tak rozsiahly? Zamračila som sa. V diaľke som zrazu začula trepotanie miniatúrnych krídel. Vtáky sa vrátili. Avšak klony nie, čo ma znepokojilo. Natiahla som ruku a nechala malé vtáčiky splynúť s mojim telom. To, čo zistili, vo mne vyvolalo isté pochybnosti. Otočila som sa na Seita.
"Máme problém. Hidea nebude tak jednoduché nájsť, pretože...tu je asi 20 poschodí. Nehovoriac o tom, že je tam tma a môžme sa tam kedykoľvek stratiť, aj keď, to je asi najmenší problém." Povzdychla som si. Bude to ťažšie, než som si myslela. Ale tak, ak tu budeme len tak stáť, nič nevyriešime. Nepriatelia sa sami od seba iste neukážu, pochybujem, že by boli tak...hlúpi.
"Hm...asi nemáme inú možnosť." Vytiahla som zápalky. Možno sa pýtate, na akú riť paľovu mi sú, ale vzhľadom k tomu, že som neoplývala katonovou podstatou, ak som si chcela zapáliť vlastný papier, musela som to urobiť takto ručne stručne. Vytvorila som opäť pár vtákov, ktoré som zapálila a poslala ich do vnútra, aby nám osvietili chodbu. Vzhľadom k faktu, že ich životnosť bola tým pádom vážne krátka, kým zhorel prvý vták, zapálil sa druhý, ktorý pokračoval v osviecovaní cesty.
"Aspoň nebudeme v úplnej tme." Zamrmlala som a vošla dnu. Tvorenie vtákov ma nijako nevyčerpávalo, bralo mi to nepatrné množstvo chakry.
"Drž sa tesne za mnou, jasné? V istých ohľadoch dokážem nás oboch ochrániť pred pascami a podobne." Pousmiala som sa. Nie že by som mu neverila, iste bol silný aj bez tých jeho teleportačných techník, avšak v tomto som zase bola lepšia ja. To musel vedieť aj sám. Teda. Nemusel. Pretože ma od môjho návratu bojovať veľmi nevidel. Ale to je jedno. Najradšej by som to tu celé vyhodila do vzduchu, ale tak...kto vie, kde sa Hideo nachádzal. To po prvé. A za druhé, niekde na druhej strane sa nachádzali naši spojenci.

pro **Seito Senju** Sun Apr 03, 2016 8:17 pm

Díval jsem se s Hanou dovnitř a zatím jen čekal. Klony se nevracely. Místo toho se tam spíše ztratili a později je dostaly pasti. Když byly klony zrušeny, tak se ke mně dostaly jejich informace a alespoň jsem věděl, kam nemáme chodit.
Hana byla o něco úspěšnější. Její papír se dostal dále. Zpráva mě ale moc nepotěšila. 20 poschodí? Hideo mohl být kdekoliv. Snad se nás ale bude držet štěstí a my ho najdeme. Na její slova jsem jen přikývl a chystal se jít dovnitř. Zároveň jsem pozoroval Hanu, jak vyrábí své provizorní louče. Nebylo to nic převratného, ale světlo bohatě stačilo, abychom dobře viděli před sebe.
Když se tam Hana vydala jako první, tak jsem ji ještě stihl chytit za ruku a jedním pohybem ji přitáhl k sobě. Pak jsem ji políbil a chvíli ji držel. No, byli jsme po dlouhé době na chvíli sami a člověk nikdy neví, co ho tam za chvíli čeká. Takže jsem to prostě chtěl udělat. Následně jsem ji pustil a dal se pomalu do kroku. ,,Můžeme."
Vešli jsme dovnitř a já se držel těsně za ní, jak chtěla. V ruce jsem měl připravený kunai a byl připravený rychle reagovat na cokoliv, co nás tady čeká.

pro **Rokuro** Mon Apr 04, 2016 2:54 pm

Nepriateľ sa pohyboval neviem kadiaľ, naozaj potichu, takže ho tiger nedokázal zachytiť. Dokonca ani nevidel v tme, mačky a mačkovité šelmy v absolutnej tme aká bola tu nevideli. Hneď na začiatku sme sa dostali do neprijemnej situácie. Keď z každej strany na nás vyleteli Kunaie. Bez jedinej sekundy zaváhania som aktivoval takú tu prvú formu Susano´o, od ktorého sa odrazili kunaie, našťastie Tiaga aj môj tiger boli v dosť tesnej blízkosti, aby som nás ochránil. Musím povedať, že to bolo tesné. Mal som šťastie že som stihol tak rýchlo zareagovať.
"V pohode?" Naiad (tiger) mi odpovedal krátkym vrčaním. Vytiahol som ten benzínový zapaľovač a len som ho zapálil. Ja som moc nevidel aj tak, ale šlo mi o to, aby Naiad videl o kúsok ďalej v tejto tme. Do pár sekúnd mi priniesol taký kus dreva, katonom som ho zapálil veľmi jednoducho. Táto improvizovaná pochodeň nám ožiarovala chodby. Nebolo to nič super extra, ale lepšie než nič. Mohol som v pokoji svoju obranu zas vypnúť, čo som aj spravil. Znova som sa dal do pomalého kroku vpred, snažil som sa všetko sledovať a zapamätávať si kade prechádzame.

pro **Taiga Uzumaki** Wed Apr 06, 2016 4:26 pm

Tak jako Rokuro a jeho tygr, ani já neměla nejmenší ponětí, že máme nějakou společnost až do chvíle, kdy na nás svištěly všechny ty kunaie. Ani jsem je moc neviděla, spíš slyšela onen spouštěcí zvuk. Už jsem byla připravená aktivovat řetězy a s jejich pomocí vytvořit bariéru kolem nás, ale Rokuro byl rychlejší. Bylo to prvně, co jsem tohle jutsu viděla na vlastní oči, takže jsem byla samozřejmě překvapená.
Hrozba rychlé a ne zrovna příjemné smrti byla tedy odvrácena a já si klidně vydechla. "Jo, díky." odvětila jsem na jeho otázku, i když v té tmě jsem vlastně nevěděla, jestli byla určená mě. Rokuro nakonec vytáhl zapalovač a po chvíli zapálil kousek dřeva a kolem nás se rozložila příjemně uklidňující oranžová záře. Litovala jsem, že jsem se tréninku nevěnovala intenzivněji, abych byla trochu prospěšnější, ale v momentální situaci mi nezbývalo mnoho možností a tak jsem jen v těsné blízkosti následovala Uchihu. Přemýšlela jsem, jestli na nás někdo útočil, nebo to byla nějaká past a pokud ano, jak jsme ji spustili. Byli jsme už docela hluboko v komplexu a protivné ticho mi začínalo být značně nepříjemné. I já se snažila soustředit na směr naší cesty, protože v tomhle bludišti bychom taky mohli bloudit věčně.
(Omlouvám se za zdržení, škola^^")

pro **Nukenin** Fri Apr 08, 2016 11:26 am

Čas ktorý ubehol od momentu kedy vstúpili do tohto komplexu sa nedal ani spočítať. Možno sa im aj zdalo že vstúpili do vnútra pred pár minútami, ocitli sa v slepej uličke z Genjutsu, kde sa im skrátil čas. Vo vnútri boli totiž už tri hodiny. Avšak rovnako ako oni, dokonca aj spomínaný únoscovia pociťovali tento časový posun. Predsa len, ani si to neuvedomili ale neboli to práve oni kto uniesol Hokágeho, len boli najatý ako jeho stráž. Traja ktorý sa objavili uprostred cvičiska, boli síce oni, ale sami sa tam nedostali. Avšak odpovede na tieto otázky ležali vo vnútri tejto budovy.

Skupina 1

Seito a Hana zostupovali nižšie a nižšie, až sa im podarilo nájsť trochu väčšiu halu. Uprostred sa však nenachádzalo nič, po bokoch síce boli mreže, ale nebol v nich nikto, takže táto časť väzenia nebola Hideova. Ale aspoň si mohli uvedomiť že už sú blízko. Avšak ich hlavným problémom bola osoba na druhom konci haly, len tam tak stála, usmievala sa vo svetle reflektorov a čítala si knižku. Len čo vstúpili do vnútra, odtrhla sa od knižky a s hraným úsmevom ich privítala.
"Vitajte! Prepáčte za ten neporiadok ale neočakávali sme návštevu. Takže sa vás spýtam. Čo robí Konoha neoprávnene na území Sunagakure no sato?" Spýtal sa jasne, politicky práve teraz robili zlú vec, pretože ani Seito nemal dôkaz že sa tu Hideo nachádza. Kľudne ich to mohlo portnúť niekam úplne inam.

Skupina 2

Rokuro a Taiga to mali od predchádzajúcej skupinky pomerne horšie. Možno sa zachránili pred kunaimi, Rokuro tak nevedomky odhalil svoju plnú moc. Problémom bolo, že odhalil že je Uchíha o ktorých vedeli všetci všetko. Po posledných vojnách. Možno bol cieľom on, pre druhého z únoscov, ale...
"Ahoj zlatíčko.." Ozvalo sa za Taigou ale prv než stihla niečo urobiť, pocítila chladnú oceľ na svojom krku. Za ňou sa totiž objavila maskovaná osoba, ktorá sa len šeredne usmievala a držala kunai pri Taiginom krku, vedel akí sú konožania a tiež vedel že rukojemník je cesta k víťazstvu.
"Ani sa nehni. Zlož všetky zbrane a odvolaj si tú mačku.." Odvetil Shinobi a na dôkaz ako to vážne myslí pritlačil kunai k Taiginmu krku.

pro **Hana Ichiro** Fri Apr 08, 2016 12:41 pm

"Seito-kun!" Vyvalila som oči, keď ma chytil za ruku a pritiahol späť k sebe, pričom ma pobozkal na pery. Privrela som oči a opätovala mu to. Hrozne mi to chýbalo, pretože málokedy sme boli spolu sami, avšak nemala som ten pocit, že to dnes s nami skončí zle. Nesmie. Keď ma pustil, pousmiala som sa. Hoc sa jedno moje ja vzpieralo a odmietalo sa ho pustiť, musela som. Mali sme tu dôležitú prácu. Otočila som sa teda a bez slova pokračovala v ceste. Ťažko povedať, koľko času sme tu strávili, stratila som o tom akýkoľvek pojem a vlastne mi to bolo akosi jedno. Skôr mi vŕtalo v hlave, prečo sa tu nik neobjavil. Nakoniec sme došli do nejakej haly. Mreže. Že by bol tu? Rozhliadla som sa. Ani živej duše. Teda, okrem jednej postavy v diaľke, ktorá si čítala nejakú knihu. Zamračila som sa pri jeho preslove. Urobil však jednu zásadnú chybu, ktorú som mienila využiť.
"Ach, zlatíčko. Rada by som ti potvrdila, že patrím ku Konohe, ale musím ťa sklamať..." Usmiala som sa. Nie normálne, využila som tú malú časť, ovplyvnenú Hakuei, ktorá vo mne stále prežívala - hoc som ju vedela ovládať a teda som už nebola nútená obrácať sa proti tým, ktorých mám rada - aby som pôsobila vierohodne. Viac než tak, môj výraz, postoj, všetko naznačovalo, že svoje slová myslím vážne. Nehovoriac o tom, že som pôsobila ako psychicky labilná osoba.
"Ale celkom ma mrzí, že ma radíš k tej diere..." Smutne som sklopila pohľad ku znaku Ame pripnutému ku golieru. Áno, i po tom všetkom som sa hlásila k Ame, konožskú čelenku som nosila len za čias svojho Kágovania. Ono, za tie roky mimo ľudí som sa zmenila natoľko, že som sa už na seba spred tých niekoľko rokov absolútne nepodobala, nehovoriac o tom, že málokto vedel o tom, že som sa vrátila späť do Konohy, medzi ľudí som chodila len vážne zriedkavo. Väčšinu času som trávila buď u Seita doma alebo na misiách, dokonca som sa nestretla ani s Radou, všetko pre mňa vybavoval Hideo. Takže som ľahko mohla zargumentovať, že z Konohy nie som. Zničoho nič som sa rozosmiala, obišla Seita a omotala mu ruky okolo hrude, pričom som sa na nášho spoločníka dívala spoza jeho ramena.
"On...je mojou bábkou, že, miláčku?" Pobozkala som ho na odhalený krk a následne sa uchechtla. Dúfala som, že pochopí moju hru. Chcela som ho nachytať, tým, že nás okamžite označil za Konožanov, vravelo o tom, že nás tu očakával. Čo sa týka ostatných, mohla som ich za svojich kumpánov označiť tiež. O Uchihoch sa predsa hovorilo ako o temných ľuďoch so sklonmi k zmene na nukeninov, nie? A čo Taiga? O tej mohli vedieť tak maximálny prd.
"Pracujem pre istú osobu, ktorú istý váš väzeň...veľmi zaujíma. Povedzme, že som dostala úlohu priviesť ho k nej." Naklonila som hlavu na stranu, pričom sa halou ozval tichý smiech. Bola som v tom vážne dobrá, pretože kedysi som takáto bola. Nerobilo mi problém sa k tomu opäť vrátiť, aj keď len na takúto krátku chvíľočku. Možno si povedal, že som sa o tom nemala ako dozvedieť, ale vzhľadom k tomu, že som Seita a ďalších členov tohto tímu označila za svojich kumpánov, mohlo byť zrejmé, že som túto informáciu získala práve od nich.
"Ak mi ho predáš, možno ušetrím ten tvoj márny, bezcenný život. Tak čo? Dohodneme sa...? Alebo to pôjde po zlom?" Môj pohľad potemnel, Seita som pustila a opäť zaujala svoje miesto pred ním.
"Vieš, nerada by som si svoje oblečenie špinila cudzou krvou. Hrozne ťažko sa to perie." Zamrmlala som nespokojne, viditeľne ohŕňajúc nosom nad človekom pred nami. Vyzeralo to, že ho považujem za obyčajný kus hovna, naničhodnú prekážku, veriac, že som schopná poraziť ho. V skutočnosti som ho ale nepodceňovala.

pro **Seito Senju** Fri Apr 08, 2016 1:58 pm

Sestupovali jsem s Hanou stále více do podzemí. Připadalo mi to jen jako chvíle, ale nohy byly opačného názoru, protože jsme ušli kus cesty. Takový kus, že bychom to jen za pouhou chvíli nestihli. Nic strašného nás však nepotkalo, takže jsme mohli v pohodě pokračovat.
Nakonec jsme přeci jen někde došli. Objevili jsme se v nějaké hale. Viděl jsem mříže a na konci haly byl nějaký člověk. Mě však nejprve zajímaly mříže, které jsem stihl rychle projet pohledem. Všechny však byly prázdné. To zatím ale nic neznamenalo, kdo ví, kolik takových podobných míst tahle budova ještě skrývá.
Neznámý nás netradičně přivítal a já se chystal něco říct. Hana mě však předběhla. To jsem mohl čekat. Celou dobu šla přede mnou a taky jako první do téhle místnosti vstoupila. Vypadalo to tak, že téhle skupince velí ona a já vedle ní vypadal jako někdo, kdo se tu ocitl nedobrovolně. Vlastně jsem i chtěl, aby to tak vypadalo. Chtěl jsem, aby si ten člověk před mnou myslel, že se mnou to bude mít vyřízené raz dva, pokud dojde na nějaký boj.
Hana začala dobře. Neměla na sobě nic, co by připomínalo Konohu. Přirovnal nás ihned ke Konoze, jako by snad čekal, že by se tu měla objevit. Hana však pokračovala ve svém divadle dále a já se přizpůsobil. Poznal jsem hned, o co jí jde.
Pak mě chytila kolem hrudi a zmínila se o tom, že jsem jen její loutka. Můj vyraz se změnil na vystrašený a pohledem jsem prosil toho neznámého, aby mě z toho dostal. Prostě jsem působil jako někdo, kdo se neumí sám rozhodnout a má strach a vypadalo to docela věrohodně.
Nakonec mu Hana nabídla jistý obchod. Já byl celou dobu ticho. Nemusel jsem zatím mluvit. Spíše jsem byl zvědavý na jeho odpověď. Třeba nám nevědomky zase něco prozradí. Tím mám na mysli to, že se zmínil o Sunagakure, protože jsem neměl ani ponětí, kde jsme se vlastně objevili. I když jsem teď ale zaujal pozici méněcenného, tak jsem byl připraven ho dostat a získat z něj další informace.

pro **Rokuro** Sun Apr 10, 2016 11:09 am

Nevedomky som odhalil, že som Uchiha? Blbosť, dobre som si to uvedomoval a aj to, že sa niekde o nás aj vyučuje. Navyše o nás vedia všeobecne ľudia dosť... Bolo to už tak a ja som to osobne považoval za otravné...
Zrazu som začul za sebou hlas, otočil som sa, pekne pomaly bez stresu. Videl som ako jej priložil oceľ ku krku. Ten dotyčný sa vedel dosť ticho pohybovať. Nezačul som ho ja a ani tiger, čo bolo vlastne dosť slušné, niečo také sa dalo zažiť tak pri šermiaroch z Kirigakure no Sato, ktorý používali tiché zabíjanie...
Nechcel som ohrozovať život Taigy. Tiger zmizol, tak ako chcel. Ja som v jednej ruke držal tu improvizovanú pochodeň, druhou rukou som odkládal postupne zopár senbonov, kunaiov na zem. Snažil som sa nadviazať očný kontakt s tým chlapíkom. Sharingan som mal po celý čas aktivovaný.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Apr 10, 2016 8:42 pm

Zkrátka a dobře, fakt jsem začínala nenávidět, že vypadám tak moc jako snadný cíl. Proč nezajmul Uchihu? Pro sebe jsem si něco zabručela. Neměla jsem ráda, když mě někdo podceňoval a kunai na krku, no tak to jsem fakt nesnášela! Ještě ty řeči. No bylo mi jasné, že Rokuro mi pomůže. Ráda bych se zabývala otázkou, jestli bych totéž udělala já, ale on odvolal tygra a odložil zbraně. Že by mu moje otravná pusinka chyběla?
"Vy Uchihové to máte stejně blbý.." pronesla jsem zamyšleně, všichni je znali. Alespoň v tomhle jsem měla výhodu. Bála jsem se? Ten neznámí mě evidentně ještě neznal a abych pravdu řekla, i mě samotnou překvapila ta myšlenka, ale já sem přišla pro Hidea. To pro mě znamenalo všechno. O svůj život jsem se nebála. Svou pozornost jsem přesunula právě ke svému vězniteli.
"Máš v tom, zlatíčko, trochu zmatek.. tady se zachrańuje Hideo, ne Taiga." s těmi slovy jsem ho chytila za zápěstí a stiskla ho tak pevně, až jsem slyšela, jak mu v něm nepěkně zakřupalo. Byla jsem naštvaná. Kunai mu vypadl z ruky a já ho od sebe odstrčila takovou silou, že nejspíš narazil do nejbližší zdi. Ale moje nespokojenost začínala polevovat. Otočila jsem se k němu tváří a arogantně se ušklíbla. Bylo fuk, jestli mě moje provokace bude stát nějakou tu modřinu, nemohla jsem si pomoct. Stála jsem před ním se svými 150 centimetry jako nějaký rádoby bůh zkázy. Badass!
"Nechceš si sundat tu masku srabe? Moc ráda bych viděla, komu vyrazím zuby." úplně jsem slyšela svého tátu a jeho napomínání, že mám držet klapačku, protože dostanu na prd**. Co jsem ale mohla dělat, silácký kecy ke mě tak nějak patřili. Alespoň jsem doufala, že mě nezabije jedním úderem. To by moc cool nebylo.

pro **Nukenin** Mon Apr 11, 2016 1:23 pm

Kto vie čo si všetci mysleli, ale Hideo tu bol zatvorený až príliš dlho. I napriek jeho obrovskej výdrži čo sa týka fyzickej a dokonca aj psychickej stránke, dokázali z neho vyčítať dosť vecí, vďaka čomu si boli až nadmerne istý že im tento plán výjde. Aj keď väčšina ľudí v tomto komplexe boli braný za úplných idiotov, ktorí takmer ani nevedeli čo robia, práve jeden z nich bol o všetkom až príliš informovaný, nie len čo sa týkalo plánov z Konohy, ale dokonca dosť o Konohe. Z mysle Hokágeho sa dá vyčítať strašne veľa.

Skupina 1

Či už sa Hana alebo Seito správali ako chceli, nezdalo sa že by to malo vplyv na človeka ktorý stál proti nim. Len odhadzujúc svoju knižku niekam do boku miestnosti sa pohol trochu dopredu, avšak ďalší krok neurobil. Nezdalo sa že sa mu príliš chce bojovať, možno mala Hana pravdu a naozaj si verila že ho porazí, možno to bola pravda. Kto ale vie, iba naozaj schopný človek dokáže stáť bez obrany proti takémuto kalibru.
"Samozrejme, Hana Ichiro, užívateľka papiera a majiteľka drakov, bývalá Hokáge, ktorá doteraz má spojenie s Konohagakure. V spoločnosti Seita Senju, brata ôsmeho Hokágeho, užívateľa Hiraishinu a pravej ruky terajšieho Hokágeho. Ako som si len vás mohol dovoliť pomýliť si vás s Konožanmi.." Hrajúc divadielko nasadil na tvári na počudovanie ľútostivý úsmev a mierne sa im uklonil, aby im dal najavo ako mu je to ľúto. Avšak jeho ohyzdný jazýček, bolo nadmieru jasné že to len hrá, nie len jeho slizké úmysly, jeho odporný a široký úsmev na tvári mohol čo to prezradiť.
"Netuším o čom hovoríte, ale okrem mňa a mojich dvoch kamarátov sa tuto nikto nenachádza, takže možno práve preto by som si dovolil vás požiadať o odchod. Predsa len nechceme aby sa to tu nejako strhlo v bitku, že nie?" Spýtal sa a hlavu naklonil na bok, pričom oči jasne upriamil na Hanu.

Skupina 2

Zdá sa že týmto sa ale darilo o poznanie viac ako Seitovi a Hane. Predsa len, tento muž ktorý proti nim stál nebol nejako mocný a dokonca ani inteligentný, a tak ho to stálo naozaj ruku. V momente ako sa ho dotkla Taiga, zlomila mu ruku čo malo za následok pustenie kunaia na zem a následne zapotácanie sa ďalej od nej. Práve v tento moment ako sa potácal sa jeho oči pozreli priamo do Rokurových očí. Zapotácal sa ale netrvalo dlho, odrazil sa od svojej nohy a s výkrikom:
"Ty su*a!" druhou rukou, v ktorej držal druhý kunai, zamieril na Taigin krk.

pro **Hana Ichiro** Mon Apr 11, 2016 3:58 pm

Druhou možnosťou bolo, že bude vedieť všetko a celé toto divadielko výjde na zmar. Nepočítala som s tým, že toho bude vedieť zas až toľko. Dokonca i to, že mojimi summonmi sú draky. Mojou výhodou však bolo, že ani Hideo prakticky neovládal plný rozsah mojej celkovej sily, nikdy ma nevidel priamo v boji s plným nasadením. Ten chlapík mi prišiel istým spôsobom odpudivý. Hnusil sa mi. Rovnako ako to jeho celé slizké správanie. Nemala som z neho dobrý pocit, zároveň som pociťovala isté obavy. Bol zjavne sám proti dvom. Pri jeho poznámke som sa len pousmiala.
"Myslím, že bude lepšie, ak sa o tom presvedčíme sami. Rodičia nás predsa učili, že by sme nemali veriť cudzím, nie?" Boj bol nevyhnutný. Nemyslela som si, že by nás len tak pustil. A ak áno, najskôr by šlo o pascu. Hidea v štychu len tak nenechám, nech to už stojí čokoľvek, bolo by to odo mňa hnusné a zbabelé po tom všetkom, čo pre mňa urobil. Kým sa nepresvedčím na vlastné oči, že tu nie je, neodídem. Ani tento tu ma od toho neodradí. Zdvihla som pohľad k Seitovi - nezmení svoje stanovisko, tým som si bola istá, poznala som ho až príliš dobre. Spoločne sme tvorili pomerne dobrý tím, čo sa našich schopností týka, takže snáď by sa nám...mohlo podariť doraziť ho a dostať sa následne k Hideovi. Zaujímalo ma ale, akými schopnosťami oplýval náš protivník. Keď sa nebál postaviť dvom S-rankom.
Toto bude ešte zábava. Preletelo mi mysľou.

pro **Seito Senju** Mon Apr 11, 2016 5:00 pm

Poslouchal jsem ho a docela mě překvapilo, že toho ví tolik. Dokázali tak rychle Hidea zlomit a vytáhnout z něho tyhle informace? Věděl jsem, že budou silní, ale tohle mi naznačilo, že by mohli být ještě silnější. Každopádně mě tahle hra už přestala bavit.
V momentě, když naklonil hlavu na bok, jsem složil pečetě a vedle mě se objevily dva vodní klony. Okamžitě se vydaly po bocích haly k němu. ,,Moc mluvíš." Ještě jsem vytáhl obyčejný kunai a hodil ho směrem na něho. Bylo to ode mě takové nečekané, protože do té doby jsem zatím neprojevoval žádné náznaky toho, že bych chtěl bojovat. Tak proč najednou teď?
Bylo to jednoduché. Začalo to tím, že jsem nechal hlavní vysílačku zapnutou, takže jsem v uchu slyšel to, co se odehrávalo na druhé straně. Nyní jsem tedy věděl, že Rokuro s Taigou byli přepadeni. Další věc byla ta, když se zmínil o tom, že Hana je ve spojení s Konohou. Tuhle informaci vědělo na světě jen pár lidí a jedním z nich byl Hideo. Drželi jsme to zatím pořád v tajnosti, že se k nám Hana vrátila. Takže jak to on mohl vědět? Jedině že by to z Hidea vytáhl. Vědělo to sice ještě pár dalších lidí, ale nikdo jiný se nepohřešuje. Tohle všechno mi jako impuls k boji stačil. Byly to však dostačující argumenty? Zatím nebyly. Pokud však ten člověk nebude schopen mluvit, tak komu o mém omylu poví? Tímhle jsem spustil boj i tady u nás.

pro **Rokuro** Mon Apr 11, 2016 6:13 pm

Pri tom, ako sa mi pozrel do očí som ho automaticky dostal do genjutsu. Posledné čo spravil bolo, že vykríkol na Taigu, ale už neodskočil a stál na mieste. Nemohol sa hýbať, bol uviaznutý v genjutsu a mal som ho v podstate pod palcom. "Nezabíjaj ho." Šepol som na Taigu, keďže bolo jednoznačné, že po tej urážke mu vybije dušu z tela.
Prišiel som bližšie k tomu mužovi, postavil som sa vedľa Taigy a udržoval som ten očný kontakt. Dával som si pozor, ak by sa z genjutsu dostal, nebol som predsa genjutsu master... No využil som ďalšiu vlastnosť sharingan genjutsu, ak sa nejednalo o mocných shinobi, dokázal Uchiha vytiahnúť z postihnutého informácie. "Kde presne nájdem Hidea, Juudaime Hokageho? Kde presne sa nachádzame? Máš tu nejakých kolegov?" Ak je všetko správne, mal by mi odpovedať pravdivo, pokiaľ to vie. Stále som bol obozretný, ak by sa mu podarilo vykĺznuť nejako z tohto genjutsu... V pravej ruke som naďalej držal tú improvizovanú fakľu.

pro Sponsored content

Úkryt uprostred púšte

Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte

Re: Úkryt uprostred púšte