Sídlo klanu Dansaku

First topic message reminder :


Ač je to s podivem, sídlo rodu Danaku přežívá už od svého postavení všechny války, převraty i rebélie. Je to celkem vlký dům, který momentálně zeje prázdnotou kvůli jedinému členu rodu a dvěma sluhům. Vypadá velmi zchátrale a působí strašidelným a opuštěným dojmem, ale uvnitř je velmi dobře vybaven. Pod domem je mimo jiné sklep s nejlepšími víny ze všech zemí. V přízemí je pak sál, ve kterém se mohou pořádat menší plesy, pokud se odtamtud odklidí nábytek. V prvním patře je ložnice, dva pokoje pro hosty a společenská místnost, kde Faito velmi často sedí a popíjí přemýšlí.

Momentálně má přístup do domu (sluhové ho pustí:

- Faito Dansaku
- Kashike Kaguya

"Ano to je" odpovím stejně přímo. "Přijemější večer jsem už dlouho nezažila. Doufám, že ještě alespoň chvíli neskončí."

Kashike

Založím si ruce spojenými prsty před sebe. To rozhodně nemám v úmyslu... řeknu sotva slyšitelně. Budu upřímný... učarovala jsi mi. Velmi rychle. Pak vstanu a projdu okolo ní. Lehce se jí přitom dotknu na rameni. Jen takové letmé pohlazení. Pokud na mě bude chtít vidět, musí se zvednout, protože uši křesla jí cloní výhled.

"Učarovala?" opakuji a z hrůzou zjišťuji, že se mi s ním líbí čím dál víc. Když kolem mě projde, zvednu se z křesla a otočím se na něj. Vypadá krásně... až teď si toho poprvé všimnu.

Kashike

V momentě kdy se zvedne a otočí, napochoduje mi rovnou do náruče. Pevně jí obejmu a podívám se jí z bezprostřední blízkosti do očí. Nemrkám a skoro se dotýkáme čely. Obávám se, krásná Asuko, že jsem se zamiloval do toho anděla co mě tu dnes vytrhl z temného snění...

Hledím na něj a nevěřím tomu, co slyším. "Jak jsi se do mě stihl zamilovat?" špitám mu do ucha stále v jeho náručí. Nevím, jestli dělám dobře, ale vím, že se nebudu snažit se z jeho sevření vymanit.

Kashike

Snadno. Celý život jsem nepoznal víc než boj a smrt. Uprostřed boje a smrti jsem také padl... a když jsem se vzbudil, uviděl jsem tebe. V očích jsi měla mír a klid, který jsem tak dlouho hledal. V pravém oku se mi objeví jedna krvavá slza, která stéká dolů po mé tváři. Na poškozený slzný kanál je moje regenerace krátká.

Sáhnu do kapsy svých kalhot a vytáhnu bílý, plátěný kapesníček, kterým mu slzu stékající po tváři otřu. "Ráda Ti budu dělat společnost i ostatní večery..." tohle si může vyložit jakkoli. Ve skutečnosti mu jen nedokáži odpovědět nijak rozumně. Je mi s ním krásně a moc dobře, ale ještě mu nemůžu ukázat, jak moc by pro mne mohl být důležitý.

Kashike

Pomalu přiblížím svoje ústa k jejím rtům. Srdce mi buší jako zvon a já si připadám jako malý kluk, který nikdy nepoznal ženu...

Usnadním mu to. Seberu veškerou svou odvahu a políbím ho. Jen rychle, letmo.

Kashike

Pevně jí obejmu a vnořím do polibku celý svůj cit a celou svou duši. Doslova jí své city vdechnu a udělám s námi krok dozadu. Hrana postele nám podrazí nohy a ona přepadne na mě.

Tentokrát mu polibek oplatím, rozhodně nemůžu říct, že by mi to bylo proti srsti. "Ups...Promiň" omluvím se mu, když na něj přepadnu a zavalím ho. Pak se opřu o dlaně, abych na něm neležela celou svou vahou.

Kashike

Místo odpovědi jí znovu políbím a převalím nás na bok. Jednou rukou jí objímám a druhá sjíždí dolů po křivce zad až k jejímu pasu.

"Co to vyvádíš?" špitnu naprosto neromanticky, abych ho zarazila.

Kashike

Opravdu se zarazím a odtáhnu se. Sklopím pohled a nasadím omluvný výraz. Promiň, nechal jsem se unést... mrzí mě to, nechtěl jsem udělat něco, co by ti bylo nepříjemné.

"To nic... já se nezlobím, jen..." zarazím se. "Nechci, aby sis o mě myslel nic špatného, určitě mi rozumíš..."

Kashike

Na chvilku se zamyslím. Pak se mi oči polekaně roztáhnou. Nene, kdepak... to ne. Myslel jsem, že to cítíš alespoň podobně jako já... ne že bys byla taková s každým, to chraň bůh...

"To ano, je mi s Tebou strašně krásně, už dlouho jsem si takhle večer neužila. A ani nic z tohohle mi není nepříjemné, to rozhodně ne..." snažím se ho zase uklidnit.

Kashike

Pohladím jí po vlasech a po tváři. To jsem rád... šeptnu a znovu jí políbím.

Polibek mu opětuji a obejmu ho. Je mi s ním dobře, ale stále mi ještě nepřipadá, že dělám správnou věc. Musí to na mě být poznat.

Kashike

Jemně se jí dotýkám a hladím během polibků, aby se uvolnila a začala si trošku víc věřit. Všechno bude dobré... snažím se jí poslat myšlenkou. Bylo mi s ní tak krásně, nic než ona teď neexistovalo. Žádná válka, žádná Kana, nic... jen ta dívka v mém náručí.

Musí cítit, že jsem nesvá. Nebráním se, nic z toho mi není nepříjemné, ale stále se mu nechci poddat.

Kashike

Znovu se zarazím a chvilku na ní hledím. Chceš si o tom ještě promluvit? Nebo se sejít jindy?

Zamyslím se a posadím se na posteli. "To nic, bude to v pořádku" odpovím po chvíli. "Promiň.."

Kashike

Dobrá tedy...

CENZURA!

Kashike

Probudím se a otočím se na bok. Vedle mě leží dívka zabalená do přikrývky. Je tak krásná... pomyslím si a opatrně se začnu zvedat, abych jí neprobudil. Natáhnu se pro jeden svitek a potichu ho rozbalím. Je na něm mapka okolí vesnice a červeně namalovaná oblast.... můj cíl.