Brána

First topic message reminder :

Jediný vchod do vesnice tvoří právě písečná brána, která je střežena dnem i nocí jednotkou v podobě jonina a chunina, kteří jsou připraveni okamžitě podat zprávu Kazekage o pohybu někoho nežádoucího.
Požadavkem na každého vstupujícího je se prokázat a odevzdat všechny zbraně.

//Čekání na Yuua už trvá příliš dlouho. ^^ Poprosím někoho z Konohagakure, aby za něj napsal post, pokud se neozve sám. Vzhledem k tomu, že na mě jeho "skupina" nijak (kromě kouřových bomb) nezareagovala, nemám moc možností, co na to napsat a nechci rovnou útočit.

Zřejmě jsem měla špatné načasování, najednou přede mnou totiž stáli tři protivníci a já měla jen dvě loutky. Nechápala jsem ale, proč jeden z nich zaútočil. Mé loutky vypadali jako obyčejní lidé.
Jak to mohli prohlédnout?!
Jedna z mých loutek ve chvíli, kdy vyslovil slovo "Raiton," pozvedla paže a aniž by odhalila, že je pouhou loutkou, mávla rukou a vstříc Raitonu vyrazila Fuutonová vlna. Tahle postava neuměla využívat pečetě, pouze surově využít svůj element, v tomto případě Fuuton na prvním místě a na druhém Suiton. To jsem mohla později využít proti němu, pokud toho budu schopná.

Postavy uchráněné od jeho útoku se přikrčily před nimi, zatímco já se snažila najít příčinu jejich útočení. Přišli sem snad všechny dorazit? Pokud by to byli jen shinobi z vesnic, určitě by začali nejprve mluvit, když by narazili na někoho živého. Tohle bylo naprosto nelogické, divné jednání, kterému jsem nemohla přijít na kloub.
Každopádně pokud jsou to ti, kteří zničili Sunu, tak odtud mizím!
Jejich další krok prozradí pravdu.

//Mohla bych vždy poprosit o popis toho, co technika dělá? Nemám úplný přehled.

Stalo se to co jsem cekal ze se stane prece jen ten obrys byl sice slaby ale prece jen tam neco bylo Seskocil jsem z Yuuova zelezneho pisku. do poustniho pisku pred misto kde jsem si myslel ze jsem neco videl utocit na slepo nemelo smyysl. Ze by diplomacie? Nadechl jsem se a spustil.
" Neni treba zbytecne bojovat, Nejsme tady kvuli tomu. Prisli jsme hledat prezivsi." To byla nase mise ale on, nebo ona zautocila prvni. Jenze me potom napadlo ze to nemusi byt zrovna nepritel ale jen nekdo z mistnich.

"Me Jmeno Je Hikaru. A toto je Rokuro. A Yuu" Mirne jsem se uklonil pri zmince meho jmena .Prstem jsem nejdrive ukazal na Rokura a pote na Yuua.
"Ja a Rokuro jsme Shinobi z Konohy. Yuu nas prisel pozadat o pomoc s hledanim prezivsich. Respektive naseho hokageho. Takze pokud v tom nevidite problem radi bychom pokracovaly A chapu vase jednani na vasem miste by se zdrejme kazdy choval podobne." Dodal jsem s mirnym usmevem na tvari ale to bylo vse. Byakugan stale zustal Aktivni nebyl to vsak akt nepratelstvy nebrz pouze akt Jistoty pred pripadnym nebezpecim. To jsem doufal chapala zase ona. No jedina vec nas spojovala a to ze jsme byly vsichni zde a mohly byt pripadne obeti nejakeho skryteho utoku.

Sice se pokousela schovat nahdelnik za zada ale bohuzeljsem jej videl. Ale nehodlal jsem to resit. Muj problem to nebyl a nekdy Shinobi musi delat co musi aby prezil. Ja mel stim sve bohate zkusenosti." No to co tu delas nas nezajima. Propriste se nejdrive zkus rozmyslet nez zacnes utocit. Kdyby chtel nekdo jen tak zautocit nebude tu jen tak pobihat aby na sebe upozornil."
Dodal jsem a pak jsem prekrizil ruce a udelal jeden kagebushin ktery se okamzite rozbehl dal od nas. Po nekolika minutach se klon zrusil a predal mi informace. "Rokuro-sama nikde nikdo tedy ne nikdo zivi. Tak tedy myslym ze tim nase mise konci."

Mirne jsem se poklonil a nasledoval rokura. Nemel jsem v planu tu byt dele. Pri ceste jsem mel stale aktivovany Byakugan. tedy presneji pri ceste pousti jakmyle jseme se dostaly do lesu ci kde jsem Byakugan deaktivoval.
(presun)

Byl jsem na velmi dlouhé misi. Konečně jsem se mohl vrátit domů a byl jsem šťasten, že přinesla úspěch. Těšil jsem se, až Kazekagemu-sama povím o mém úspěchu. Velmi šťastný až přešťastný jsem se vrátil domů. Byl jsem před branou když v tom...nikde nic! Žádná vesnice, jen prázdnota..Pustina, sutiny, pach hniloby...
"NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!" zaječel jsem a klekl jsem před místem, kde stála brána. Můj domov..Můj domov! Vše je pryč, vše se ztratilo v troskách. Nikdo a nic, co by mě uvítal. Amai, Yoko, Saki, Muki, Yuu, Sasori, Hine..nikdo!
"Co se to stalo.."zašeptal jsem a byl jsem vážně zoufalý. Co se to jen stalo. Byla to jako nejhorší noční můra.

Ležel jsem před troskami a vzpomínal na všechny ztracené. Když v tom se ozval ten hrozivý křik a ta ohromná čakra! "Shukaku!" v mých očích se objevila nenávist a okamžitě mi to došlo. Uvolnil se Shukaku a celou vesnici zničil! "Proklínám tě Shukaku, pouštní démone!" hodlal jsem se okamžitě pomstít, i kdybych tady měl umřít! Otevřel jsem oči a objevily se mi kruhy pod očima. Otevřela se má nádoba se zlatým prachem a proudil ven.

Můj útok nezabral. Ani jsem si nemyslel, že zabere. On mě však varoval! spíše TO!
Nekontroloval jsem se, nebyl jsem vůbec v mé kůži. Nebyl jsem to já. Jen nekontrolovatelný hněv, který mě děsil. Má temná stránka. Já jsem byl milý, diplomatický, věřil jsem v dobro a naději. V řešení problémů diplomatickou cestou a hlavně jsem byl proti válčení, ale teď? Teď se projevila má temná osobnost.
"Zničím tě Shukaku. Ryuusakinryuu"
Klekl jsem si a vyvolal ohromnou vlnu zlatého písku. Tuto techniku používal Yondaime Kazekage proti Shukaku, když se vymknul kontrole. Doufal jsem, že opět zabere.

Stále na mě útočil a já si přitom chtěl dopřát jen své volnosti po všech těch letech uvěznění v hostitelích. Ten chlapec mě ignoroval a to se mu může stát osudný. Část písků vystřelila do nebe kde se na mladíka snesla jako déšť, jenže tolik tun písku pohromadě padající z takové výšky člověka rozdrtí. Varován byl. Gravitace útoku ještě napomáhala a zvyšovala jeho rychlost. Já si mezitím shromažďoval chakru, kterou bych na něj vystřelil. Nebyla to však bijuudama.

Písek proti písku. Měl jsem plnou hlavu zlosti a vzteku. Shukaku pořád bojoval a cokoliv, co jsem udělal bylo zatím zbytečné.
Zvedl jsem ruce do vzduchu a velká zlatá vlna písku se zvedla do vzduchu a chránila mě. Zlato bylo daleko těžší než písek.

Zatímco si kryl vrchní útok tak jsem začal s přímým útokem. " Já tě varoval človeče. Hněváš se na toho nepravýho a já kvůli tobě nepřijdu o svou volnost po tolika letech " Hned na to jsem vypáli tři velké vzdušní střely, které na mladíka mířily. Já bojoval o svoji svobodu, zatímco on bojoval kvůli svému hněvu bez podložených důkazů. Když na toho mladíka nebudou fungovat slova, vyléčí ho jedině smrt.