Brána

First topic message reminder :

Jediný vchod do vesnice tvoří právě písečná brána, která je střežena dnem i nocí jednotkou v podobě jonina a chunina, kteří jsou připraveni okamžitě podat zprávu Kazekage o pohybu někoho nežádoucího.
Požadavkem na každého vstupujícího je se prokázat a odevzdat všechny zbraně.

Nevahal jsem a behem chvile jsem udelal jednoduchou pecet. a aktivoval Byakugan
Moc jsem toho delat nemohl. To co jsem videl me temer zdesilo tolik mrtvych a stav jejich tel me zdesil ani Yuu ani Rokuyro nevideli to co ja. Tohle je co budu vidat? Probehlo mi hlavou.
nakonec jsem prekrizil jsem ruce s jednoduchou peceti a pouzil Kagebushin no jutsu
Kolem me se objevili 2 klony.
"Bezte se porozhlednout po okoli a kdyby neco zruste se okamzite a predejte mi informace." Klony se rozutekly do dvou stran a ja musel cekat co zjisti nebo co navrhne Yuu s Rokurem  prece jen oni tady velely. a ne ja. Pak jsem se podival na oba dva a jen rekl.
"Nejake navrhy co dal? Jelikoz ja jsem momentalne udelal co jsem mohl. Navic vy dva jste vissi hodnosti takze rozgodnuti je na vas."
Navic jsem vedel ze pokud me klony budou prilis dlouho  prozkoumavat okoli tak  muj Byakugan dlouho nevydrzi nemluve o tom ze jsem se zcela nezotavil z predchoziho Boje. Ale to byla posledni vec co me trapila.

Opodál ohledávala mrtvoly malá zlodějka. Oblečená byla v bílém a zlatém, zřejmě byla zvyklá žít v poušti a skvěle s ní splývala. Díky troskám se dokázala skrýt o to lépe. Zatímco se hrabala v kapsách muži s rozdrcenou vrchní polovinou těla, natáhla si přes obličej roušku, aby necítila zápach. V tu chvíli jí ale zalarmoval jiný smysl. Sluch. Někdo se tu procházel a nedával si příliš pozor, aby nebyl vidět. Přikradla se k Hikaruově klonu zezadu, tichá jako myška... a podřízla mu hrdlo. Byakugan mu nepomohl, protože celou dobu šikovně skrývala svou chakru. V kombinaci s tichým pohybem o ní nemohl vědět. 

Zhluboka se nadechla, zavřela oči a utvořila jednoduchou pečeť. Byli tu tři lidé kousek od brány a ještě jeden, s menším množstvím chakry (snad klon) na opačné straně vesnice. Druhý klon přítomného Hyuugy. Postupovala stejně jako dosud. Zamířila na druhou stranu vesnice za nejsnazším cílem - ten, kdo je sám, je vždy nejvíc na ráně. Brzy podřízla druhé hrdlo druhému klonu. Ani ji v té době nespatřil, nemohl cítit její chakru... Kromě toho, že jsou jeho klony "mrtvé," nemohl tušit, co se jim mohlo stát. 

Natsumi se zatím znovu schovala v troskách. Tohle bylo místo, kde směla lovit kořist jen ona. Její teritorium. A ona byla dostatečně zkušená, aby si věřila, že od něj několik hloupých shinobi udrží dál. Demonstrativní popravou klonů jednoho z nich jim to snad dala dostatečně najevo.

Klony sice byly zniceny ale to me akorat upozornilo na nepritele. Nevedel jsem sice nic o nem krom jedine veci a to ze umi potlacit cakru. Tim ze znicil me klony se mi cas cakry vratila i kdyz ne s informacemi ale alespon neco.
"Tak panove zacina to byt zajimavejsi. Mame spolecnost me klony zmizely a to znamena jedine ze umi dobre potlacit cakru. Ale podcenovat Byakugan se nevyplaci. Takze hledani prezivsich musime odlozit." Zavrel jsem na chvili oci a behom chvile jsem je opet otevrel ale rozdil byl v tom ze tentokrat jsem hledal na infrared spectrum (infracervene videni.) Poust byla sice horka ale nikdo nedokazal zmenit teplotu sveho tela todis tentokrat to bylo obracene hledal jsem chladnejsi mista nebo prostory. Nasel jsem jich hned nekolilk hnijici tela mi to neulehcovala. Vytahl jsem 4 kunaie s vybusnymy listky. Tri smerovaly do mist kdy byly mrtvoly ale ten posledni letel na misto Kdy byl onen zaskodnik.

K mému překvapení se zde objevil ještě jeden shinobi.
Člověk dva podřízne a další se objeví!
Otráveně jsem povzdechla. A pak jsem zaregistrovala, že se chakra čtyř kolem první skupinky pohybuje. Pátý k nim zřejmě nepatřil, jinak by svou techniku aplikovali i na něho. Byla jsem si tím jistá.
Ucítila jsem nebezpečí odhalení a tak jsem použila další techniku - ukryla jsem nejen svou chakru, ale i své tělo. Důmyslná technika rozčísla okolí a skryla mě před jejich případnými pohledy. V dalších chvíli jsem je ze svého postavení konečně zahlédla. Vznesli se na čemsi podivném kousek nad bránu. Mě ale ve středu trosek vidět nemohli.
A jen ať si zkusí jít dál!

//Hikaruův post odmítám brát v úvahu z důvodu nelogických faktorů v něm obsažených, tj. infračervené vidění Byakuganu, jehož využití bylo v tuto chvíli nesmyslným krokem a svou reakcí na něj bych mohla pouze ztrapnit autora příspěvku před jeho kolegy.

Pokles tělesné teploty lidského těla po smrti pokračuje až do vyrovnání s teplotou prostředí, ve kterém se mrtvola nachází. Musíme si navíc uvědomit, že jsme minimálně 24 hodin po pádu Suny (ve které by v tomto období mohlo vládnout dejme tomu 30 - 60 stupňů nad nulou - dle letních teplot Sahary). A co to znamená? Van't Hoffovo pravidlo říká, že s každým nárůstem teploty o 10° C vzroste rychlost rozkladu dva a vícekrát. Znamená to tedy, že tu máme rychle se rozkládající mrtvoly s tělesnou teplotou vyšší, než měli zaživa, které se navíc rychle vysouší a může u nich postupem času dojít i k mumifikaci. Jakákoli možnost, že by Hikaru viděl chladná těla je vyloučena, pokud mi nechce nějak vysvětlit, jak by bylo možné.

Čím si nejsem jistá je, zda by Hikarua po použití infračerveného vidění v místě, kde okolo něho doslova žhnou tuny písku, vůbec cokoli viděl. ^^

Prepocital jsem se tohle moc nepomohlo ty udajsne chladnejsi mista byly jen optyclke iluze tvorene teplam. Nakonec sem toho moc. co jasem mohl videt muj Byakugan se vratil zpet do puvodni formy zraku a ja sledoval Rokura jak kraci. Byl jsem pripraven zasahnout pokud to bude nutne ale veril jsem Rokurovy jelikoz tohle nebyla situace kterou by nezvladl nebo jsem si to myslel.

Vypadalo to, že se mi počet nepřátel zmenšil. Jeden z nich se totiž odpojil a vydal se blíž mým směrem. Už jsem se pomalu připravovala k útoku, když jsem zaregistrovala mnohem mohutnější chakru. Meč. Nepoznala jsem ho. Ale patřil k shinobimu, který se doteď držel dál. Pousmála jsem se. Třeba se zabijí navzájem a já budu mít klid. To znamenalo i to, že se zaměřím na dva zbývající, kteří stále zůstávali nad bránou. Problém jsem ale měla se stopami. V písku byly vidět. Musela jsem proto lézt jen po sutinách, přeskakovat od jedné na druhou. To byla moje největší a zatím jediná nevýhoda. Jediná, kterou jsem si sama uvědomovala. Písek změnit neumím.

Když jsem se přiblížila dostatečně ke svým dvěma obětem, zkontrolovala jsem si lanka. Stejně jako má další chakra ani ta nebyla vidět ani cítit, pro senzibili ani pro jiné Hyuugy. A přesto byla pevně připevněná k mým schovaným loutkám. Čím blíž jim budu, tím spíše mě neuvidí, ne v tomhle slunci. Budou si myslet, že je loutkař za svými loutkami jako to je vždy. Ale já stojím vepředu. Tam, kam už nemíří žádné útoky, malý kousek před branou a mé loutky budou útočit na dálku. Budu si dávat ale pozor na to, abych se přemístila dozadu, pokud oni půjdou dopředu. Díky téhle neobvyklé taktice už jsem vyhrála spoustu soubojů. Teď jsem je ale potřebovala dostat tiše, aby si toho dva osamocení vůbec nevšimli. Mohla jsem ovládat jen dvě loutky naráz. Trhla jsem tedy rukama a zpod sněhu se pomalu začala vyhrabávat dvě těla. Každá měla dlouhý plášť a kápi do čela. Zatím nemohli vidět, že jde o loutky a já proto doufala, že se k nim přiblíží, abych měla šanci vést první útok jako smrtelný.

Po tom co se zacala jakasi tela vyhrabavat pred nami mi moc nedavalo smysl. Ne po tom co utocily celou dobu zakerne ze zadu a ze stinu.
"Yuu, Postarej se o ty 2 ve prdu neco se mi na tom nezda ja ti budu hlidat zada."
Nakonec jsem vytahl ctyri kourove bomby a ty vyhodil za nas a do stran. Mel jsem teorii o utoku ze zadu a vsak jisty jsem si nebyl. Ne po tom co se tady delo bych ocekaval utok ze zadu a navic nevedel jsem kolik skodne tu je. Kour v bonbach byl husty ale mel i velky rozptyl. Nebyl to nejlepsi napad jelikoz vitr kour rychle rozptyloval. Driv nez se kour za namy rozptylyl jsem mel pocit jako bych zahledl obrys postavy.