Hasayaki

Pomalu a nepozorovaně jsem šla na místo setkání. Louka nedaleko hostince Opilého džina. Čekala jsem a stála. Ruku jsem měla na pochvě meče připravenou.

Všechno šlo podle plánu. V tajnosti jsme se dostali až do města Hasayaki. Šel jsem první, druhý byl Katashi, třetí Ryuchi a družinu uzavírala Fu. Kontrolovala byakuganem prostředí. Zatím bez problémů.
Dorazili jsme na místo setkání, v dálce jsem viděl zahalenou postavu Guren.. Stáli jsme naproti ní.
"Guren, jsem rád, že jste dorazila v pořádku, vzal jsem své studenty, Katashi Souta, Kyuchi Uchiha a Fu Hyuga,"

Zatím šlo všechno podle plánu. Když nám byla představena guvernéka, kývnutím jsem ji pozdravil. Na uklánění jsem si netroufl. Očima jsem těkal po prostředí, i když to kontrolovala Fuu, nebude vadit, když budu hlídat i já.

"Dobrý večer." pozdravím a ukloním se. *Tohle že je feduální paní ? Vypadá slabě..* pomyslím si. V očích se mi rozzáří Sharingan a zkoumám okolí.

"Zdravím Vás Hokage, rád poznávám vaše studenty. Musí být určitě velmi silní, nadaní a chytří, když jste si je vybral." usmála jsem se a sundala si šátek, který zakrýval mé ústa.
"Nemáme čas na formálnosti, nevím, jestli mě někdo sledoval. Musím Vám to říct osobně. Na základě vlastního vyšetřování vím, že atentát na mě způsobil vůdce opozice, Tor Vizsla...Vede také vytvořený odboj, odpůrce, jakousi teroristickou skupinu, která si říká Seikyo Tachiban - Umrlčí hlídka. Jejich počet stoupá, přerušují dodávky potravin, zabíjejí mé stráže, vraždí členy rady, domy, obchody, banky, nic není v bezpečí..Váš lid, můj lid trpí Hokage! Musíte něco udělat, zavraždili dokonce mého otce, jen proto, abych se vzdala!!"

Nani?!Kso..
"Takže Seikyo Tachiban..." nejenom tohle mi pronikalo kolem prstů. "Hm, není to moc dobré, vypadá to na vypuknutí občanské války, pokud to nezarazíme hned. Děkuji za zprávu, ale pokud jste v ohrožení života, bylo by rozumnější, pokud byste byla v Konoze,"

Jejich rozhovor jsem poslouchal jen na půl ucha, nepolevoval jsem v ostražitosti. Pomalu jsem se začal připravovat i na to, že budeme drahou guvernérku eskortovat zpět.
Ale něco se jí uznat musí, mazat med kolem pusy umí dokonale.

Chtěla jsem odpovědět Hokagemu, když v tom se objevil člen Umrlčí hlídky a útočil na mě. Nebyla jsem kunoichi, ale politička! Stála jsem tam s vytřeštěnýma očima a chystala se vytasit svůj meč.

Najednou se něco změnilo. Někdo se objevil. Byl navíc rychlý, ani Fuu to nepostřehla! Jenže já, jsem byl rychlejší. Objevil se a chtěl zaútočit na Guren.
"To si nemyslím.." Soustředil jsem čakru a použil svůj shunshin no jutsu.
Objevil jsem se a měl Guren v náručí. Stál jsem kousek dál. Doufal jsem, že mí studenti se ubrání, nebo alespoň Fuu konečně použije svou obranu. Položil jsem guvernérku na zem a z mého těla vyskočil dřevěný klon, který se postavil před guvernérku.

Všechno šlo jako po másle, dokud se neobjevila temná postava. S povděkem jsem si všiml, že sensei i s guvernérkou zmizel. Teď to bylo na nás.
Rychle jsem přeběhl k útočící postavě a pustil se do útoku. Spoléhal jsem se na své spolubojovníky, že mi pomůžou. Samozřejmě, po celou dobu boje jsem se snažil navázat oční kontakt, abych mohl použít Kanashibari.

Už jsem si myslela, že zemřu, když v tom jsem byla v Hokageho náručí. "Děkuji.." zašeptala jsem a už jsem se dál nehnula ani nic neřekla. Bylo mi jasné, že teď je to práce jejich, ne má.

Nemožné.. "Pokud mě chcete zabít, musíte jít přeze mě!" odstranil jsem si pásku přes oko, kryjící můj sharingan.
Masaka!? V té kouli bylo čím dál víc čakry..Vypadalo to podobně jako Rasengan. V tu samou chvíli se však v ruce začala tvořit koule z čakry, netolik nepodobná jeho. Teď je to na Vás..věřím Vám, musím co nejrychleji odstranit tohohle chlapa..Vydžrte!

Objevil se další. Zamračil jsem se a odskočil od něj, připravil jsem se do bojového postoje. Moc šancí jsem asi neměl, ale zkusit jsem to musel.
Nemám zmáknuté Kuchiyose a Kanashibari je dost choulostivá taktika. Tohle nevypadá dobře.

Celou situaci sleduji, až se to trochu uklidní a před námi stojí nějaký shinobi. Má zvláštní meč, trhací, s ním ještě bude sranda. "Šermířství nechte na mně, vy se ho snažte napadnout ze zadu." řeknu tiše a otočený zády k shinobimu, pak se ihned otočím zpět, jdu rovnou proti němu, dívám se mu do očí Sharinganem a jsem v bojovém postoji naprosto ve střehu. Kolem meče mi září aura Kenshinu. Měl bych jeho příští pohyb odhadnout a následně zblokovat.

Zamračil jsem se. Nehodlal jsem s ním jakkoliv hovořit, ne teď. Soustředil jsem se na analyzování a vyhodnocování situace. Což vyžaduje klid. Ta technika nakonec nebyla rasengan, ale úplně něco jiného. Umrlčí hlídka získala Shinobi z řad Konohy. Což je dost ošklivé. Vůbec jsem netušil, kdo je mým nepřítelem, byla to technika, kterou jsem nedokázal zkopírovat.


Zrušil jsem svůj rasengan a rychle položil ruce k zemi. "Mokuton: Jukai Heki!" předemnou vyrostla stromová zeď, která mě chránila před útokem. Dokázala se podle potřeby sama obnovit.

Uchechtl jsem se.
Je mi líto, dango mám sice rád, ale Ohnivá vůle je přednější. Nejdříve bych to tady skoncoval. Usmál jsem se a odhodil plášť. Už asi ani nebyl potřeba a bez něj se bude bojovat lépe.
Ale nechtěl jsem útočit, dokud jsem neznal jeho schopnosti. Zůstal jsem v bojovém postoji a čekal.

Klon měl jasno, provedl sérii rychlých pečetí a uzavřel sebe a guvernérku do Mokuton: Shouheki no jutsu Vyhodil jsem několik kunaiů. Jeden mířil přímo na protivníka, kunai ho však minul. Já jsem zmizel, neboť mě honily ty zatracené shurikeny. Když Kunai prosvištěl kolem něj chytil jsem ho a přiložil ke krku.
"Je konec.."