Nadeshiko no sato

Cesta do Kirigakure byla dlouhá. Tedy lépe řečeno do okolí Kirigakure. Naštěstí jsem tušila, že s tou jsme ve spojenectví. I proto jsme možná dostali misi tak blízko jejích hradeb právě my, konožané. Byla jsem zvědavá, co na tuhle misi řekne Tobiru. Ani já o této vesnici mnoho nevěděla. Pouze to, že ve vesnici dostaneme svitek, který bude třeba doručit jinam. A to jistě zvládneme.
Zarazila jsem se až u městské brány. Vesnice mě překvapila, čekala jsem něco... menšího. Zde to ovšem vypadalo spíše jako pevnost, která bude mít vlastní prostředky pro zabezpečení svitků s mírovými smlouvami.
"Dobrý večer," pousmála jsem se na první, na koho jsme narazili. "Jsme shinobi z Konohy. Watashi wa Hyuuga Shijin desu, Jounin, a toto je můj žák, Senju Tobiru."
Mírně jsem se uklonila.
"Byli bychom vám vděční, kdybyste nás nejen nechali vejít do vaší vesnice, ale i odvedli za tím, kdo nám sdělí podrobnosti mise, na kterou nás naše vesnice poslala."

Cesta byla opravdu dlouhá, navíc zde byla docela zima, což mi vyhovovalo. Byl jsem nervózní ze všech těch žen, doufám, že mě nikdo nechce znásilnit. I když, přijít o panenství by bylo docela fajn. Uklonil jsem se a nic neříkal,, nebyl jsem ani vyzván.

Přikývla jsem.
"Těší mne, Rin," odvětila jsem. "A omlouvám se za naše zpoždění, věřím, že odteď již vše vyřešíme rychle a bez problémů."
Všechny ty nezvyklé pohledy jsem se snažila nevnímat, ale litovala jsem Tobirua. Zdálo se mi, že se na něj dívají jako na možnou kořist.
Ale co, třeba by si to užil.
A pro mě to taky nebylo nic nepříjemného, vždyť jsem byla bi. Jen se to nesměl dozvědět otec, správná Hyuuga takové věci nedělá.
"Smím vás ještě požádat o stručný popis cesty k místu určení? Mám na mysli, zda se někde nezdržují banditi nebo neexistují lepší cesty, než které jsou považovány za oficiální. Obzvláště se smlouvami bylo vždy lepší to brát oklikou nebo ještě lépe zkratkou."

"Těší mě," následovala úklona. Myslím, že to bylo čím dál horší. Ty ženy! Všude samé ženy. Škoda, že tu není Ero sennin, i když, mohl bych ho nahradit a napsat nové pokračování Icha Icha! Usmíval jsem se jako andílek
a přitom jsem si oběma rukama chránil svůj naditý rozkrok. Po špičkách jsem se snažil projít kolem senseie a Rin do vesnice.

Hbitě jsem natáhla ruku a chytila Tobirua za vestu, aby se kolem mě nikam neproplížil. Sice jsem netušila, co má v plánu, ale jeho výraz hovořil za vše.
To by mi Hokage-sama moc nepoděkoval.
Křečovitě jsem se usmála na Rin.
"Chápeme a ihned vyrazíme," pousmála jsem se. "Víme vše, co jsme potřebovali vědět a není třeba déle otálet. O úspěchu mise vám buď přijdeme povědět osobně nebo pošleme zprávu z naší vesnice."
Ještě jednou jsem se uklonila, tentokrát na rozloučenou.
A jak tak vidím svého žáka, tak raději tu zprávu.
Ne, že by to nebyly krásné ženy, ale já bych vcelku ráda měla ještě hlavu na krku, až budu referovat jeho otci o průběhu mise.
Pak jsem se již bez dalších slov rozběhla pryč a očekávala, že mě bude následovat.

//Přesun - Cesty a stezky napříč světem

Sakra! Shijin mě pevně držela za vestu, chvíli jsem si vzpíral a pak raději svěsil zklamaně hlavu. Podívám se sem jindy.
"Na shledanou příště!" uklonil jsem se kunoichi Nadeshiko no sato a odešel se sensei.

Před branou konohy jsem si naštěstí všimla karavany, kterou jsme měli doprovázet. Trochu blbě jsem pochopila rozkazy, ale díky mé všímavosti jsem tu chybu ihned napravila což bylo samozřejmě to nejlepší co jsem mohla tehdy udělat než jsem se ocitla zde. Zde totiž končila naše výprava a bylo na čase po několika poděkování se vydat zpět do vesnice. Byla to vskutku rychlá mise, nic nás nepotkalo což bylo velice divné, ale byla by to B rank mise kdyby na nás někdo útočil, takže to bylo celkem v pohodě. " Tak pojď jde se domů. Tady máme vše hotové " Usmála jsem se a vyrazila zpět do vesnice.
/přesun

Pomalými dlouhými kroky jsem s Shiranui dokráčel až do té vesničky i s vozíkem. Cestou jsem se snažil zapamatovat trasu, kdyby se v pozdější době hodila, ale můj mozek to ihned vše zapomněl.
Všechno jsme bez problémů vyřídili a byl čas se vrátit. Trochu jsem byl zklamán, že nás cestou nikdo nepřepadl, zabojoval bych si rád, ale alespoň to máme rychleji z krku.
"No, čekal jsem něco lepšího." dodal jsem ještě před odchodem a mlčky jsem s rukama v kapsách následoval navigátora.

/Přesun

Výbuchy jsem slyšel už z dálky, zastavil jsem se mezi stromy a kontroloval svou chakru, spoléhal jsem na to že i kdyby byl protivník senzibil nebude si nás teď všímat dokud máme dostatečný rozestup a nic nepodnikáme. ''Náš soupeř je bezpochyby loutkař, taijutsu bude jistě jeho slabou stránkou. Navíc máme moment překvapení, můžeme za něj zaútočit zezadu dokud ho Benjiro zaměstnává.'' Řekl jsem potichu a sledoval Kisukeho. Usoudil jsem že není moc hovorný a přátelský typ, nebo to prozatím vše skrýval. ''No každopádně jsme tři na jednoho a jelikož ještě plně neznám jeho techniky, přesněji řečeno techniky jeho loutek, nemohu vymyslet pořádný plán. Zaútočím první tak aby si mě všimnul a připojím se k Benjirovi, vysvětlím mu že jsme spojenci aby na nás nezaútočil. Bylo by dobré kdyby ses co nejlépe skrýval aby tě nevycítil a poté, až bude zaměstnán mnou a Benjirem zaútočil bys co možná nejsilnější plošnou technikou na něj, samozřejmě zezadu. Pochybuji že tam má nastavené nějaké pasti a pokud je loutkař, bude se plně sostředit na na mě s Benjirem a jeho záda zůstanou odkryta. Plošný útok bude nejlepší, zněmožní mu to rychlý úprk.'' Řekl jsem a očekával jeho reakci, přičemž jsem si vzal do ruky čtyři kunaie s výbušnými lístky.

Jeho plán se mi líbil, měl pravdu. Co se mi však nelíbilo to jak mě s jeho plánem obeznámil... jako by mi chtěl rozkazovat. No nechal sem to být, podle mého cítění to jako rozkaz nemyslel. "Dobře." Řekl jsem na náznak souhlasu a v lesíku se pohyboval dál tiše a mrštně jako predátor na lovu. Když jsem se dostal v lesíku za jeho záda mířil jsem blíže až jsem byl na dohled, zůstaval jsem však stále skrytý a čekal na možnost překvapivého útoku. Po cestě do jeho zad jsem měl dost času přemýšlet a mých příštích krocích, takže už jsem měl jasno kterou techniku a jak použít aby byla co nejvíce efektivní a v našem souboji pomohla.

Po chvilce co Kisuke zmizel, začal všude kolem ze země a ze stran tryskat zlatý písek. Takže on, nebo jeho loutka je senzibil... Všiml si nás i přes to že jsem co nejvíce zakrýval svou přítomnost, jak potlačováních chakry tak i opatrnými pohyby. Naštěstí jsem měl velmi dobré reakce a shunshinem jsem se několikrát přesunul co nejdál od té 'pohromy'. I když to udělal na dost velké ploše, já a Kisuke jsme od nich byli docela dost daleko tudíž jsem se dostal na okraj té nově vytvořené 'pouště'. Schoval jsem se na vršku jednoho ze stromů, který v tento moment tu poušť lemoval. Dával jsem si záležet abych co nejvíc potlačil svou chakru a bez jediného pohybu sledoval zlatý povrch, nic mi nemohlo v tento moment uniknout, alespoň jsem v to doufal. Vytvořil jsem jednoduché pečetě a přesunul se o pár stromů dál, přičemž jsem znovu zaujmul co nejlepší možné postavení. Doufám že to Kisuke přežil, přece jen vyrazil jejich směrem před nějakým časem.