TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Uchichtl jsem se. Naposledy jsem se takhle díval na hvězdy s mámou, když mi bylo asi 7. Zapřemýšlel jsem nahlas. Vyndal jsem druhé onigiri a potichu jedl. Ve hvězdách jsem se moc nevyznal, ale Eleuni ano. Hehe...Orion a támhle je Vega. Zapřemýšlel jsem. Co kdyby jsi pro jednou uchvátil svými znalostmi někoho jiného kromě mě?
Eleuni přemýšlel asi 5 vteřin. To by šlo.
Támhle je Lyra, Labuť, Váhy. Mluvil jsem měkčím, ale zároveň hlubším a trochu nostalgickým tónem, zatímco moje ruce ukazovaly na ta souhvězdí dle instrukce ve mě zapečetěného draka.

Pousmál jsem se a přebral kontrolu nad ústy já. Já se v nich tak nevyznám, sám mám problém i s Velkým vozem. Ale Eleuni byl u jejich zrodu, zná je. Pamatuje si je. Nechtěl jsem se chlubit cizím peřím, neměl jsem to v povaze.

Pousmál jsem se. Ano, byl při vzniku vesmíru. A dávej pozor na jakékoli zmínky o jeho věku. Nemá to rád. Ušklíbl jsem se. Ty jeden mrňavej smrade... Asi poprvé za celý život jsem od Eleuniho slyšel zvolání tak plné chladu, že by rozprášilo Katonovou techniku. Pospíšil jsem si s chválami. Nicméně také to je velmi silný a moudrý drak. Vytvořil a ochraňuje živel Energie.

Sedl jsem si vedle ní, trochu mě začínaly bolet nohy. Kotowari jsem si položil na kolena a naslouchal. No, upřímně... není čemu závidět. Nechci Eleuniho nějak urazit či tak, ale když člověk příliš spoléhá na svou podstatu, jednou narazí na někoho, kdo ho tou svoji porazí. Já mám Raiton rád, ale zatím neovládám žádné Raitonové techniky. Což mi připomíná, že při zkouškách asi budu mít problém. Pokud ovšem nedám ruku Eleunimu. Ale to jen v nejkrajnějším případě.

Sedl jsem si do tureckého sedu, bylo to pohodlnější. Zvědavě jsem se na ni podíval. Nikdy jsi se jich nezúčastnila? A to mi připomíná... co jsi vlastně za rank? Zeptal jsem se jí. Zajímalo mě to, chtěl jsem vědět s kým vlastně mluvím.

Jounin bez chuuninských zkoušek? O tom jsem jakživ neslyšel. Lehce podezřívavě jsem se na ni zadíval, ale pak jsem pokrčil rameny a opřel se. Jounin... Byly zkoušky těžké? Zvědavě jsem se na ni zadíval. Být Jounin musí být úžasné. Také bych se chtěl jedním stát, ale to je ještě daleko.

Podepřel jsem si hlavu rukama a naslouchal. Tak takhle to tedy bylo. Takže jsi jako genin dokázala splnit B - rankovou misi a jako chuunin S - rankovou? Musíš být úžasná, a nebo mít kontakty hodně vysoko. Usmál jsem se, ale úsměv mi ztuhl když dorazila na ty nepříjemné stránky. Poslouchám.

Poslouchal jsem. Neměla to zrovna lehké, ale dnes to měl lehké málokdo. Mávnutím jsem se s ní rozloučil. No...asi bysme měli zajít za Raikagem ohledně týmu, že? Zeptal jsem se a připevnil katanu. Asi ano. Tak kupředu. Vyrazil jsem směr Raikageho kancelář.
//Přesun

Když jsem dorazil do tréninkových prostor tak jsem byl rád za to co jsem zde uviděl. Možná to bylo tím že jsem neviděl skoro nic! Bylo tu prázdno, úplně! No to jsem si teda myslel jen ze začátku. Chvíli jsem se procházel po cvičišti a pak jsem si něčeho všiml. Pod jedním stromem někdo byl. 
Nejdřív jsem nechtěl za tím někým jít, kdo ví jestli to nebyl někdo nebezpečný nebo ták. Po chvíli jsem se však rozhodl, že proč ne, i kdyby to někdo takový byl tak si alespoň zabojuju. Hodilo by se se trochu rozhýbat no. K té osobě jsem došel a můj pohled mě částečně překvapil. Nejdřív jsem se cítil jako by se mi na 2 nebo 3 vteřiny zastavilo srdce. *Ne to není možné... Yuna?* pomyslel jsem si s udiveným výrazem na tváři. Dřepl jsem si před tu zřejmě plačící ženu a zadíval se na ní. " Yuna? Jsi to ty? " optal jsem se jí.

Překvapilo mně, že jsem se trefil, a že mně dokonce poznala i ona. Myslel jsem že už na mně po té době zapomněla, ale nakonec jsem byl rád že jsem se mýlil. "No... dost možná ze stejného důvodu jako Ty... v parku se to začalo nějak zalidňovat tak jsem si řekl že tady moc lidí asi nepotkám, hlavně v téhle době... a nemýlil jsem se..." odpověděl jsem jí a usmál se. Rukou jsem jí otřel zbytky slz které jí stihly za dobu té jedné věty vytéct. Sedl jsem si vedle ní a podíval se na hvězdy. Pak jsem hlavu otočil na ní. "Co Tě přivedlo do takovéhle... situace?" optal jsem se jí.

Ta její zázračná změna nálady se mi vůbec nelíbila, ale tím spíše chtěla poukázat na to že to vážně nechce řešit, tudíž jsem to nechal tak. "Já mám být více společenský? Vždyť jsem až dost! bavím se teď přece s Tebou, ne?" zasmál jsem se a provokativně vyplázl jazyk. Ano, choval jsem se občas trochu dětinsky, ale koho to vlastně zajímalo? Každý má přece takové chvilky kdy chce být zpět dítě, a tu já dostal zrovna teď! "Jo stalo... máš pravdu no... ale nerad Tě vidím smutnou, víš? Pamatuju si Tě jako takovou... hyper-pozitivní osobu... takže mi to k Tobě moc nesedí" usmál jsem se na ní. "Nechceš si skočit někam na večeři, nebo na nějaké pití?" optal jsem se s úsměvem.

"Jeden človek nie je veľa. Navyše, mal by si si už nejaké žieňa vyhliadnúť!" Opátovala som mu vyplazenie jazyka a uškrnula sa. Nezmenil sa, za čo som bola len rada. Raz mi jeden múdry človek povedal, že zmena vlastnej osobnosti je tou najhoršou vecou, akú človek môže urobiť. "Ale ja som taká stále, len mám trošku divnú náladu, nom, stáva sa!" Zatiaľ sa mi môj smútok podarlo kryť. Výborne! "Akože ma pozývaš na rande?" Podozrievavo som si ho premerala pohľadom, na čo som sa rozosmiala. "To bol len žart! Tak teda, môžeme niekam zájsť, som hladná!"

"Inu kdysi dávno jsem jednu měl vyhlédnutou ale nějak se mi to nepodařilo... odstartovat a potom bylo už trochu pozdě... ale život jde dál, šancí bude ještě hodně... možná..Ty říkáš že 1 není moc.. já říkám že někdy je to až dost" řekl jsem zamyšleně. "Ehm... tak když máš tu divnou náladu... kdybys chtěla můžeš se mi svěřit, ale do ničeho Tě nutit nebudu" řekl jsem s úsměvem. Pak se můj úsměv ze tváře vytratil, když řekla to slovo "rande". V té chvíli jsem kompletně zrudnul. Nevěděl jsem co na to říct. Díky bohu se pak začala smát a mě se ulevilo a do několika vteřin jsem měl barvu zpátky. "Tohle mi už nedělej, okéy?! Jinak Ti slibuju že to s Tebou nedopadne dobře!" ďábelsky jsem se na ní podíval, ale bohužel díky té noci mi šly vidět tak maximálně oči, které samy o sobě vypadaly celkem hrůzostrašně. Vyskočil jsem na nohy, otočil se k ní a podal jí ruku aby mohla vstát. "Tak kam půjdem? Máš nějaké oblíbené místo?"

"Daj mi meno, adresu, idem jej rozbiť hubu!" Vyhrnula som si rukávy. "Alebo mi aspoň povedz, ako vyzerala, nejaký poznávací znak..." Prižmúrila som oči. "Aaaaaaj keď mi to nepovieš, ja to z teba vytiahnem!" Varovne som zdvihla prst a diabolsky sz uškrnula. Mal šťastie, že som ho nevidela červenať sa, inak by som zbehla rýchlo domov po foťak, potom si ho odfotila a s tou fotkou ho vydierala. Muheheeee. "A čo by si mi urobil, hé? Klepol mi po hlave s nafukovacím kladivkom?" Uchechtla som sa, chytila ho za ruku a vyšvihla sa na nohy. "Mneeee je to jedno, kam pôjdeme, len nech to nie je nejaký zapadákov s úchylákmi."