TRÉNINKOVÉ PROSTORY

"Jóóó.. dal bych ale už si to nějak nepamatuju... adresu a takové ty detaily... to už bylo dávno víš... a zbytek se stejně nedozvíš!" vyplázl jsem na ní opět jazyk. "Tak to mě zajímá jak to ze mně chceš vytáhnout, já jsem nedobytná pevnost! Zkoušej si na mně co chceš!" zasmál jsem se. "Cože? Klepnul Tě nafukovacím kladívkem po hlavě? Nééé.... já bych to udělal 3x!!" celkem se mi líbilo že i ona má teď takovou nějakou dětštější náladu, takže by se dalo říct že pro teď jsme byli úžasná dvojka. "Fájn tak tedy vyrážíme někam do neznáma!" řekl jsem a ukázal směrem na město a tím směrem i vyrazil.

(přesun)

"Vieš, mám tajné zbrane!" Založila som s ruky na hrudi a nahodila ten svoj poker face. Nevydržalo m to dlho. Musela som sa proste smiať. "Do nekonečna a ešte ďalej!" Zakričala som a rozbehla sa do ulíc, smejúc sa z Katashiho, že je pomalý sťa slimák. (Presun)

Po naší dlouhé a velice zábavné večeři jsme se rozhodli vrátit se zpět na toto místo a důvod byl jednoduchá. Byl tu klid, prázdno, nikdo kdo by nás mohl rušit. Pomalým krokem jsem došel k tomu stromu pod kterým seděla před tím, sedl jsem si a díval se přímo na cestu, která přicházela z vesnice. *Zas jí to tak trvá... co na té cestě proboha dělá?!* uchechtl jsem se a dál na ní čekal.

"Páni... Tobě to ale trvalo... byla jsi tu asi o 5 vteřin dřív než já... ale nevím jak Ty, já si stihl zajít ještě domů!" zasmál jsem se a jazyk na ní taktéž vyplázl. Opřel jsem se o strom a pomalu po něm sjel až do sedu a Yuně jsem ukázal ať si taky sedne. "Ten půl-městský sprint Tě musel vyčerpat, sedni si ať nabereš síly...." zasmál jsem se a zase se zadíval na hvězdy. "Víš jak jsi v té restauraci vzpomínala že bys mi poradila a popohnala mně... myslíš že bys mohla i teď?" optal jsem se.

"Priznaj sa, že manipuluješ s časom!" Ukázala som naňho podozrievavo s prstom, určite zastavil čas. Či? "Eh, dobre no." Sadla som si k nemu, aj keď som nebola vyčerpaná. Taký beh mi beh mi nerobil absolútny problém. Kondičku som mala na vysokej úrovni. "Uhm, v pohode." Usmiala som sa a pozrela sa na hviedy.

"Né, s časem né... jen dokážu dobře manipulovat se svým vlastním tělem, víš?" při čemž jsem na to "víš" dál zvláštní důraz a to "í" jsem prodloužil dokud mi nedošel dech. "Tak teda ehm... jak myslíš že bych měl začít.. kdybych chtěl té dívce říct co k ní opravdu cítím... mám jí přinést kytku, nebo něco jiného... mám se snažit aby to nejdřív nevypadalo že se jí chcu vyznat... nebo právě naopak? aby věděla co má přijít.. poraď mi prosím... už zas delší dobu jsem nad tím vším přemýšlel... a ačkoliv to může pak být trochu divné už nevím na koho jiného se s tím mám obrátit..." řekl jsem tak trochu smutně, aby poznala že mě to vážně trápí.

"Vidím to tak, že zájdeme do McDonaldu. Nedal by si si nejaký fajňučký hamburgerík?" Uškrnula som sa. "No takže, som toho názoru že by si tomu dievčaťu mal priniesť kvety, napríklad červené ruže, nejakú čokoládku alebo čosik podobné, pozvať ju na večeru, potom ju zaviesť do parku na nejaké extra romantické miesto. A v tom najvhodnejšom momente sa jej vyznáš, hlavne nesmieš byť nervôzny ani nič podobné. Jop, a musíš pekme voniať, na to zvyknu baby letieť." Založila som si ruky na hrudi a usmiala sa.

*No večeři bychom za sebou měli... problém bude s těma kytkama.... čokoládou... já se nechci dělit o čokoládu! Pfff.... do parku nebo na nějaké romantické místo... dalo by se to tady považovat za romantiku? Snad jo... Nebýt nervózní... sakra...* pomyslel jsem si a podíval jsem se na svoje ruce které se skoro celou dobu teď trochu klepaly. "A fůůůůj McDonald..." odvětil jsem a ušklíbl se. "Tak víš co.... já to zkusím všechno zařídit... Ty tu na mně počkáš a pak mi řekneš jestli si myslíš že bych mohl uspět, okéy?"

"Heeeej, ešte ani pri nej nie si a už sa trasieš ako ratlík. Ķľúd, nádych, výdych, ty to zvládneš." Potľapkala som ho rukou po ramene, čo bol vlastne znak, že mu verím. "Ooo, to ju chceš pozvať hneď teraz? No dobre. Budem tu čakať." Povzbudivo som sa uškrnula a zahľadela sa niekam do diaľky. Bola som zvedavá na to, ako bude vyzerať.

"Okéy! Takže Ty seď... já jdu... za chvíli jsem zpět!" řekl jsem odhodlaně a vydal se do města. První zastávka byl opět domov kde jsem se osprchoval, vybral si snad nejlepší voňavku co jsem doma měl, ačkoliv nerad tak jsem si musel vyfénovat vlasy, protože to by trvalo věky než by vyschly tam venku a pak jsem se vydal do ulic města. Koupil jsem buket červených růží, čokoládu, kterou mi poradila paní prodavačka a pak jsem se na chvíli zamyslel, jestli jsem stihl všechno. *Tak... večeře... jo ta byla... kytky, čokoláda... romantika... no při tom měsíčku by se to tak i dalo považovat... Yosh to by mělo být vše!* pomyslel jsem si a vydal se zpátky cestou k Tréninkovým prostorám. Když jsem jí v dáli uviděl, moje srdce se zase pořádně rozbušilo. *Klíd Katashi... to zvládneš... stejně tě asi kvůli Kisukemu odkopne tak mi to může být jedno...* pomyslel jsem si, pár krát se zhluboka nadechl, vydechl a vyšel jsem přes celou délku tréninkových prostor. Když jsem k ní dorazil, zůstal jsem stát. "Je to vše?" optal jsem se s úsměvem.

Ešt chvīľu som sa dívala, ako odchádza. Mohla som konečne aspoň na chvíľu odložiť tú svojú happy masku. Môj šťastný výraz nahradil smutný. Aké bolo ťažké, dostať sa z toho. Ale ja to zvládnem, viem. Odrazu sa pri mne zjavil Kata, prudko som sa usmiala a vstala. "Vyzeráš dobre." Poznamenala som a pričuchla si k nemu. "Voniaš perfektne, ruže i čokoládku máš." Upravila som mu golier na tričku a rukou zmietla špínku z ramena. "Výborne, tak teda, hurá za ňou, držím palce." Usmiala som sa a uhla na stranu.

"Ehm... jo děkuju za tu radu... a i za to žes to teď zřejmě dovedla do perfekce..." usmál jsem se na ní. "Já... já nevím jestli to zvládnu...." řekl jsem a začal jsem zhluboka dýchat. Jo nebylo to tak lehké jak si někteří můžou myslet. "Nikam nepůjdeme... ona bude tady..." odvětil jsem Yuně na tu její poznámku "hurá za ní". Chvíli bylo kompletní ticho, já hleděl na vesnici jako bych na tu imaginární ženu vážně čekal. Nenápadně jsem vždy pohlédl na Yunu a snažil se sám sebe přesvědčit že to bude dobré. Nadechl jsem se a otočil se na Yunu. Zahleděl jsem se jí přímo do očí. "No vypadá to že mi nezbývá nic jiného.... " řekl jsem a uklidnil jsem se. "Yuna-chan... celé tohle všechno... bylo kvůli Tobě! to Ty jsi ta o které jsem celý večer mluvil... to Ty jsi moje první a jediná láska... a já Tě miluju do teď! Omlouvám se že jsem Ti dnes lhal, ale jinak by mně to asi nedovedlo k tomuto momentu... prosím přijmi tyto růže jako důkaz mé lásky..." řekl jsem jak nejdramatičtěji jsem uměl, a doufal jsem že mě za to nezabije.

"Nemáš za čo, rada som pomohla." Usmiala som sa, toto predsa kamaráti robia. "Oooo, ona sem príde, áno? Úú, konečne ju spoznám, len škoda že vyzerám ako vyzerám, len aby si o mne niečo nepomyslela." Mala som na sebe obyčajné tričko s nohavicami a chráničmi, kde sa len dalo. Odrazu sa to všetko zvrtlo, Katashi mi vyznal lásku. Čumela som naňho ako teľa na nové vráta. Nevedela som, co povedať, nečakala som to. "Ja..." Vzala som si od neho ruže. "N-neviem, čo si mám o tom myslieť, ja..." Sklopila som pohľad skrývajúc za ružami svoje červené líčka.

"Já... upřímně... asi vím že Tvé srdce patří a vždy bude patřit Kisukemu... takže u Tebe asi moc šancí nemám... ale prostě... já... dlouho ty pocity v sobě držím... už od doby co jsme byli děti... jsem tohle k Tobě cítil... ale už to prostě nevydržím... musel jsem s tím jít ven, jinak bych se z toho zbláznil... omlouvám se Ti..." řekl jsem trochu smutně a svůj pohled od ní otočil. Věděl jsem že kvůli Kisukemu by byla schopná udělat cokoliv a tak jsem jí tím více nechtěl ani trápit, tudíž i pohled na ní by mně mohl stát život. Sedl jsem si na zem a hlavu sklonil k zemi, přičemž jsem zavřel oči a pouze se snažil uklidnit se.

"Aby si vedel, Kisuke si vybral inú, sme už len kamaráti." Hlesla som. Pozorovala som jeho počínanie, to, že bol smutný, ma ničilo. Nechcela som ho takého vidieť. Kľakla som si k nemu a jemne mu prstom zdvihla bradu, čím som ho prinútila, aby sa mi díval do očí. "Vážne si myslíš, že som pre teba tá pravá? Ja, čo sa nedožijem ani svojho 22. roku života? Ja, čo by som nemala mať žiadne city?" Jemne som sa zamračila, sledujúc jeho črty tváre.

To co jsem slyšel o Kisukem mě celkem překvapilo. Vždy když jsem jí viděl tak vypadala velice šťastně a teď tohle? "Nic proti... ale Kisuke je tím pádem největší hlupák na tomhle světě... když Tě prostě nechal..." zašeptal jsem tiše. Když mi zvedla bradu a ona měla šanci se mi podívat do očí tak mohla vidět že mě to vážně dostalo, celkem dost. "Ano vážně si to myslím... a myslí si to i moje srdce, které ve Tvé přítomnosti minimálně 3x zrychlí..." odpověděl jsem jí a pokusil se o úsměv.

"Vieš, našiel svoju lásku života a ja mu to len prajem." Na chvíľu som odvrátila pohľad, a čumela niekam do blba. Potom som opäť naňho upriamila pozornosť a jemne sa usmiala. Keď tak nad tým premýšľam, mohla by som svoje zlomené srdiečko liečiť uňho, u človeka, ktorý ma úprimne miloval a bolo mu jedno, čo som zač. Naklonila som sa k jeho tvári, chcela som ho pobozkať, ale...Radšej som si počkala naňho, či to vôbec bude chcieť aj on.

"Uhm... asi máš pravdu no... ale stejně to nechápu... jak může být někdo lepší než jsi Ty..." usmál jsem se a pak jsem jí celou dobu jen pozoroval, čekal jsem na to až se otočí zpět na mně. Když tak učinila, vypadala na chvíli velice zamyšleně. Říkal jsem si že mě za tohle možná zabije, ale já to musel zkusit. Jednou rukou jsem jí chytil kolem krku, přitáhl jí k sobě a políbil. Po tom co jsem polibek skončil jsem se jí podíval do očí a čekal na její reakci. Druhou rukou jsem byl připraven se i bránit kdyby mně vážně chtěla zabít.

Pobozkal ma. Bola som za to len rada. Privrela som oči, pritiahla si ho bližšie k sebe a bozk mu opätovala. Potom, čo sa odtiahol, som ho prudko objala. "Prepáč, že som bola taká slepá a sebecká." Šepla som mu do ucha, pričom som vdychovala jeho prenádhernú vôňu. Rukou som mu zašla do vlasov a ískala ich. Raz som mu už povedala, že má paradné vlasy a doteraz som ten názor nezmenila.

Když mi polibek opětovala, byl jsem vážně šťastný. Konečně, po těch dlouhých letech, jsem jí políbil. Když mě objala, usmál jsem se a přitiskl jí pevně k sobě. Hlavu jsem mírně natočil, abych teď já mohl mluvit přímo do jejího ucha. "Neomlouvej se, nemáš důvod se omlouvat...." zašeptal jsem tiše a usmál se. "Miluju Tě, Yuna-chan" dodal jsem po chvilce a za uchem jí i políbil. "Jsi vážně úžasná..." usmál jsem se.

"Mám. Toľké roky som ťa nechala trápiť." Sklopila som pohľad, hanbila som za seba, za to, ako som sa správala. Hrozne som to ľutovala a keby som mohla vrátiť čas, zmenila by som to. "Ľúbim ťa, Kata-kun." Cítila som, že to je láska. Zatiaľ ale len taká počiatočná, kvôli svojmu zjazvenému srdiečku. Ale časom, keď sa moje srdiečko začne liečiť a spamätávať sa z prežitého šoku, to bude silnieť. Tým som si bola istá. "Nemyslím si, ale ďakujem." Usmiala som sa.

"Za to jsi nemohla Ty... mohl jsem za to já, protože jsem si myslel že i přes něj by nám to mohlo vyjít... " zašeptal jsem a usmál jsem se a její hlavu jsem zvedl, tak jako ona před tím tu mou. "Tak Ty si to nemysli, mě stačí... že já to vím! A stejně Tě o tom za nějakou dobu přesvědčím taky...." usmál jsem se a znova jí políbil. Byl jsem rád že to takhle nakonec dopadlo, byla to hodně dlouhá cesta, plná různých nepříjemných zážitků, ale prostě mi to stálo za to. Ona mi za to stála!

Usmiala som sa, bola som schopná pri ňom cítiť šťastie, ale trápila ma jedna vec. "Kata-kun?" Sklopila som pohľad. "Čo urobíš, ak zomriem?" Zamračila som sa. Bude sa tu predsa trápiť...A možno ľutovať, že si ma vybral, keď so mnoj mohol byť len tak krátko. S ustaraným výrazom som ho pohladika po tvári.

"Neboj se... to se nestane!" usmál jsem se. "A zastavím Tě už tady... nesnaž se mi to vymlouvat! Já... vím že Tvoje hijutsu je nebezpečné, že máš umřít a podobné... ale věřím že se nám podaří Tě udržet na živu! Já na ten způsob přijdu..." dodal jsem po chvilce, stiskl jsem její ruku, kterou jsem měl na tváři a zase se usmál. "Budu při Tobě vždy stát... vždy kdy mě budeš potřebovat tady pro Tebe budu" a opět jsem jí políbil.