Cesty a stezky napříč světem

pro **Yorimi Sonoe** Sat Aug 03, 2013 9:35 am

First topic message reminder :

Cesty a stezky napříč světem - Stránka 9 Long_way_home_by_Sadir89

Cesty, které křižují všech pět velkých zemí a prochází i těmi malými.
Některé úseky jsou bezpečné, jiných je třeba se bát.
Často zde projíždí obchodní karavany, ale narazíte zde i na osamocené poutníky.
Jen pozor, koho oslovíte.

pro **Hideo Hatake** Thu Dec 11, 2014 10:29 pm

Celý mesiac som strávil mimo Konohy, v podsvetí, zbieraním informácií o Hakuei. Po celý ten čas som bol plne oddaný svojej misii, pri ktorej som stratil ale aj získal veľa. A konečne sa blížilo naozaj niečo veľké. Konečne sa totiž po prvý čas mali, aspoň podľa mojich informácií, stretnúť všetci členovia Hakuei naraz na jednom mieste. Aj keď to bolo neuveriteľne riskantné, sám som sa tohto stretnutia nepriamo zúčastnil. Bol som extrémne silný senzibil, a dokázal som taktiež svoju čakru úplne vymazať. Takže ma nemohol z nich nikto zamerať. Skrytý pod rúškom neďalekého lesa, v ktorom som rozmiestnil množstvo príjmačov a tiež tajne skrytého mikrofónu priamo na mieste ich stretnutia som bol schopný sledovať a počúvať celú ich konverzáciu a aj ich stretnutie. Svoju misiu som mienil konečne dokončiť, pretože podľa tušenia som vedel že sa dali do pohybu na úplne novej úrovni. Takto sa ešte nikdy nestretli.

pro **Hakuei** Thu Dec 11, 2014 11:57 pm

Smer, ktorým sa Hanare Takao prostredníctvom inštrukcií chlapčenského hlasu
po celý ten čas vydával, nebol samozrejme len tak obyčajný. Či už si toho bol vedomý alebo nie, pred malou chvíľou prekročil Yu no Kuni a blížil sa k oceánu. Veru tak. Oceán bol poslednou hranicou, ktorá ho spoločne s niektorými ďalšími členmi, nazývajúc sa Hakuei, delila od ostrovnej zeme Mizu no Kuni. Atmosféra bola napätá a reči, ktoré danou oblasťou kolovali, vypovedali o tom, že sa blíži veľkolepý útok. Niet najmenších pochýb o tom, že je to poprvýkrát od ich vzniku, čo sa na jedinom mieste stretlo toľko prívržencov Hakuei. Konečne až teraz začalo byť zrejmé, že sa za tie necelé tri roky ich počet skutočne rozrástol.

Prítomní shinobi boli navzdory jednotvárnemu vzoru farieb bezpochyby odlišní. Očividne sa nejednalo o žiadnu organizovanú skupinu, ale jedinečných jednotlivcov, ktorých dohromady zviedla Sora no Senova ideológia. Pre väčšinu z nich bola akcia takéhoto rázu novinkou. Predsa len nemali ani žiadne zaužívané formácie, ani zažitú morálku armády, ale to pre nich nehralo rolu. Neboli to vonkoncom rozkazy, ktoré ich zaviedli na toto miesto. Každý mal svoje vlastné pohnútky a metódy, ale jedno mali spoločné. Od doby, čo sa vzdali svojho mena a stali sa tieňom ich zašlého ja, síce nasledovali všetci rozdielne cesty, avšak s tým istým cieľom. Presne kvôli tomu si nikto z nich nedovolil ignorovať nadchádzajúce udalosti.

"Vojaci!" ozvala sa znenazdajky podľa hlasu známa osoba, následkom čoho sa oči všetkých prítomných behom chvíľky presmerovali na ňu. Bola to žena zodpovedná za celé toto stretnutie, Kurumi osobne, oblečená do jouninskej vesty, ktorá nápadne pripomínala tú kirigakurskú. Oblasť zavanula jej charakteristickou vôňou, opantajúc tak zmysly všetkých prítomných členov.
"Pf, som sklamaná. Nielenže bezprostredne reagujete na to hanebné pomenovanie, nikto z vás v sebe nenašiel dosť drzosti na to, aby ma ihneď prerušil. Povedzte mi úprimne, cítite sa ako moji otroci? Ak je to tak, rozkazujem vám, aby ste odišli! Na to, čo sa chystáme urobiť, ešte nie ste dosť zrelí," prehovorila zanietene, následkom čoho vyvolala nepokoje. Našťastie sa však nenašiel nikto, kto by ju počúvol a dal sa na odchod.

"Správne! Nie sme žiadna armáda organizovaných shinobi, a ja nie som váš generál! Neprešli ste toľký kus cesty, aby vám rozkazovala nejaká povýšenecká žena! Vo chvíli, kedy ste zahodili vaše meno a zbavili sa všetkých jeho návykov a hriechov, ste sa stali slobodnými. Nenechajte nikoho vziať vám vašu slobodu!" vyzvala Kurumi všetkých, ktorí sa ráčili dostaviť, a bez náznaku hanby zo seba symbolicky zhodila nadbytočný kus oblečenia.
"Na svete nie je nikto dobrý a zlý. Všetko sú to len niekoľkí ľudia, ktorí majú moc na to, aby tieto dva pojmy definovali, a všetci ostatní, ktorí sa nimi riadia, bezostyšne sa povyšujúc nad neprispôsobivými "vyvrheľmi spoločnosti". Nikto z vás nie je povinný riadiť sa pravidlami, ktoré sebecky nastolili ľudia pri moci. Nikto z vás nie je povinný moc vyhľadávať v obavách o svoju slobodnú vôľu," vysvetľovala hostiteľka stretnutia naďalej, následkom čoho jej pohľad spočinul na oceáne.

"Tí ľudia, o ktorých som hovorila... ľudia, ktorí nenásytne bažia po moci, aby mohli v kruhu svojich prívržencov rozhodovať o budúcnosti nášho sveta, sú tam. Madara už viac nie je našim nepriateľom číslo jedna. Je to súčasný mizukage, ktorý "v nádeji, že sa vyhne konfliktu", vytasil na zraze kage hlavu menovaného Uchihu a zosmiešnil jeho pamiatku, len aby mohol verejne demonštrovať svoju moc! V našich srdciach ale nikto jemu podobný strach nezaseje, pretože my sme iní!" zvolala Kurumi hrdo, vydajúc sa naproti oceánu.
"Ak sa na to cítite, nasledujte ma, drahí moji kolegovia. Ukážme tomu barbarovi a jeho otrokom, že nás nemôžu zastrašiť! Nezastavujte sa však len pri mŕtvole mizukageho. Sora no Sen-sama už v minulosti jedného z nich o život pripravil, a predsa im to neotvorilo oči. Kirigakure šancu na nápravu premárnila. Žiadnu ďalšiu od nás nedostane..."

pro **Takao Hanare** Fri Dec 12, 2014 12:55 am

Po celý ten čas, ktorý som strávil pozorovaním pláne ktorá sa pomaly napĺňala, som si uvedomoval aká sme neorganizovaná skupina ktorá mala spoločný len cieľ. To že sa niekto nachádza v okolí, to nedokázal zaregistrovať nikto z nás. Svoj pohľad som upriamil k moru, k obrovskému oceánu za ktorým sa nachádzala zem zvaná Mizu no kuni. Už v tom momente som pochopil prečo sme sa stretli práve tu v takomto počte, a práve od tohto okamihu vo mne začala hlodať iskierka neistoty. A tá sa rozrástla priamo v okamihu, keď vzduchom niekto zvolal "Vojaci!".

"Konečne dobrý príchod.." Zašomral som si podivne veselo popod nos, spomínajúc na prvé stretnutie s ňou, ktoré nebolo bohvie ako epické. Avšak tentoraz sa jej to podarilo lepšie. Mohla aj na tomto zapracovať, avšak všetko vynahradila v okamihu keď sa vyzliekla. Nad tým som sa musel pousmiať, avšak jej slová, každé jej slovo nech znelo akokoľvek múdro a nech nimi presvedčila väčšinu z nás, ja som jej na niečo také tak ľahko nenaletel. Hovorila múdro, ale smrdelo tu niečo.
"Nie sme žiadna armáda, nepotrebujeme generála? Uvedomuješ si že takouto taktikou akú si zavelila sa rozbijeme na hradbách Kirigakure ako voda o skalu. Neviem ako ostatný tu, ale našou náplňou nie je dobíjať dediny.. Stvorila si armádu a velenie si prenechala na nás. Jedného dňa tento krok oľutuješ.." Prehovoril som v mysli a všetky moej myšlienky som si nechal len pre seba. Ako som raz sľúbil vernosť, nechcel som sklamať, a vydal som sa teda za ňou. Nie však preto aby som sa nejako symbolicky nechal kvôli Hakuei obetovať. Rád sa prejdem do Kirigakure, je tam dostatok mien ktoré stoja veľmi veľa peňazí, avšak nepôjdem tam kvôli nej umrieť. Uškrnul som sa, keď zavelila k útoku a celá armáda Hakuei sa pohla.
"A taktiež mám pocit že moje rozhodnutie oľutujem raz tiež.. No čo už, už je neskoro plakať nad rozhodnutiami.." V tom som sa odtrhol od stromu. Po celý čas na zraze som mal na tvári arogantný a hrdý výraz, tentoraz poľavil a ja som sa s desivým úškrnom vydal vpred. Ku skaze, ku smrti, až k rudému úsvitu. Onedlho sa preleje veľa krvi, či už vyhráme alebo nie. A snáď bude patriť aj Mizukágemu.

~Spoločný presun~

pro **Hideo Hatake** Fri Dec 12, 2014 1:07 am

Zdesenie. To sa dalo vyčítať na mojej tvári. Nepotreboval som ani odpočúvacie zariadenie, jej hlas sa niesol okolím na dosť veľkú vzdialenosť aby som ju počul aj z takej diaľky. Avšak to mi neprinieslo útechu, pretože v tých slovách som započul hrôzu.
"Útok na Kirigakure?! To sa už rozrástli tak že si môžu dovoliť niečo takéto? A ešte bez obrany? Kto sakra stojí na ich strane?.. A čo Kiri? Musím ich varovať, a taktiež sa dostaviť do Konohy.. Čo teraz?" V hlave sa mi preháňali myšlienky, počítal som čo bolo a čo nebolo možné. Ak by som vyrazil do Konohy, stihli by sme im prísť na pomoc? A prišli by sme vôbec? Avšak Hakuei je oveľa väčšia hrozba ako naša hrdosť, a ak by vyhrali proti Kirigakure, obrátili by sa aj na nás. Musel som si vybrať rýchlo čo urobiť, lebo jej vojaci sa pohli. V tom ma to napadlo. Zakusol som si do prstu, a ešte v tej istej sekunde ma na malý okamih zavalil biely dym. Než však ustúpil, stihol som v tej rýchlosti predať môjmu najrýchlejšiemu psovi správu.
"Bež s tým do Konohy, priamo za Hokágem, a povedz mu o tomto stretnutí. Tiež mu povedz že sa vydám do Kirigakure no sato. Pomôcť im s bojom, nevediac či sa vrátim. Nech vedia o tomto útoku a nech sa pripravia.. Bež!" Vydal som rozkaz, pričom na mňa Guruko zazrel naozaj smutným pohľadom. Chcel ostať pri mne a ak som sa hnal tak za smrťou, pomôcť mi a byť pri mne ale vedel aj on sám že posolstvo ktoré nesie je naozaj dôležité. Netrvalo dlho a naozaj rýchlym tempom sa vydal preč, pričom ja sám som sa vydal do Kirigakure, aj keď iným smerom, snažiac sa tam doraziť oveľa skôr ako oni. Bol som sám takže som cestoval rýchlejšie, ale musel som si dávať pozor aby som nemusel bojovať z neopatrnosti už teraz na ceste.

~Presun~

pro **Akemi Kagayaki** Fri Mar 20, 2015 1:54 pm

Z Kumo to nebyla ani taková dálka. Během několikati hodin jsem došla až na jednu z cest, které jsem měla už dávno předtím vyzkoušené. Byl to tu můj záchytný bod, odtud jsem se mohla dostat kamkoliv. Dřív, než jsem se ale rozhodla kam půjdu, jsem si sedla na jednu z laviček a přemýšlela o tom, co potřebuji zjistit a co se potřebuji naučit. Vzhledem k tomu, že moje zaměření byl především Raiton a poté až Suiton, mohla jsem jít do Kiri. Avšak...nynější Mizukage byl až příliš podezíraví, co jsem slyšela, proto jsem se rozhodla jít do...poněkud milejší vesnice, do Konohy. Kývla jsem s úsměvem hlavou, napila jsem se vody, kterou jsem následně dala zpět do batohu a svázala si vlasy do culíku.
"Yosh, napříč dobrodružství! Pff..Bazinga."

Přesun

pro **Kaya** Thu May 28, 2015 11:16 am

Cesta z Iwagakure a potom menšia okľuka až na cestu, ktorá by nás mala zaviesť k miestu určenia sa pomaly blížila. Bolo tu pomerne ticho a jediné, čo bolo počuť boli zvuky vytvorené vetrom, ktorý narážal do vecí, ktoré mu stáli v ceste. Vždy som mala rešpekt pred týmto mocným elementom a možno aj preto som mala taký príjemný pocit, keď som sa do tých zvukov započúvala. Najhoršie na tom bolo, že som takto bezstarostná nemohla byť dlhšiu dobu. Otočila som sa preto k Rinku a prstom som si upravila vlasy, ktoré trčali z helmy, ktorú som mala na hlave. "Ono sa netoleruje, len tam je toľko nebezpečných ľudí, že ak by sa niečo ponúkal niečo namietať, tak by prišiel k úhone na zdraví. K tomu je tam zakázané bojovať. Ale tvoj nápad o tom, žeby sme sa ich zbavili je pomerne dobrý. Napadlo ma, žeby som skúsila predať svoje katany ale len na oko. Keďže sa na ňu viem teleportovať mohla by som si ich vziať späť a ak by sa niečo zomlelo a nechceli by nám povedať, to čo by sme chceli vynútili by sme si to násilím." Aj keď ma v poslednej dobe trápilo svedomie za to, čo som za svoj život spáchala uvedomila som si jedno. Moje hriechy ma časom dobehnú, budem za ne pikať ale teraz ešte nieje ten čas. Stačí, ak budem mať stále na pamäti to, čo som urobila a nezabudla na to. Je lepšie mať tie tváre stále pred očami, než aby sa mi potom vracali v snoch a ničili ma tým z vnútra.

pro **Lizzy** Thu May 28, 2015 11:25 am

Kráčala som popri Kayi a ruky som držala za hlavou v takom symbolickom leháre. Nebola som zvyknutá chodiť po vlastných. Nie že by som bola unavená, no rada by som znova privolala Onmiho. To sa však nedalo, predsa len som nevedela ako. Moje kuchiyosen fungovali na trocha inom princípe. Po vysvetlení od Kayi som sa na chvíľku zamyslela.
"Chmm.. načo to tak preháňať.." Zamrmlala som a len som sa na Kayu slabo pousmiala.
"Nepredávaj svoje katany.. povedia nám čo chceme počuť. Sme predsa len silné." Zazubila som sa. Bola pravda, že sa to dalo celkom pohodlne urhať na našu stranu. Predsa len oni podali nepohodlnú informáciu zlej osobe, a výsledok tejto akcie bola reakcia v podobe nás dvoch. Mohli si za to sami.

pro **Kaya** Thu May 28, 2015 1:10 pm

Ja som chodiť zvyknutá bola pomerne veľa, keďže som vždy chodila len pešo. Dokonca som niekedy urazila behom dňa naozaj obrovské vzdialenosti. "Sme silné. Dáme teda na teba. Informácie by mala mať barmanka. Poznáš ju podľa toho, že má fialové vlasy a kvet v nich." Nebola som si presne istá, či naozaj ich má vo vlasoch alebo niekde inde. Pomaly alebo iste sme sa už blížili na miesto zvané hostinec zlaté oko.

pro **Lizzy** Thu May 28, 2015 7:07 pm

"Ouk.. uvidíš dopadne to fajn." Zazubila som sa. Aj keď som si sama nebola istá jednou vecou. Predsa len pre mňa, zobrať niekomu život.. nebolo práve najšťastnejšie rozhodnutie. Jednoducho som to nemala rada. Každopádne mi aj Tsukikage povedal.. že si to musím hlave dať do poriadku, pretože byť Shinobim bez zabíjania je nemožné. "Uhm, ale hovoríš ty." Vyplazila som na ňu jazyk, po čom sme sa už začali blížiť k danej lokácií.
(presun)

pro **Goku** Tue Jun 02, 2015 6:13 pm

Moja cesta loďou bola pomerne krátka. Mal som v pláne ísť len cez hranice so zemou ohňa. Nechcel som sa zbytočne niekde zdržovať. Počas cesty som sa však aspoň mohol pripraviť a popri tom som kontroloval všetky potrebné veci, ktoré som zo sebou zobral. Vo svojej kajute som rozprestrel zvitok a začal som z neho vyberať veci. Dve malé nádobky v ktorých bola zelená tekutina, prázdne, no po ceste späť sa snáď naplnia. Naďalej som tam mal ukryté kotúče ocelových laniek. Bolo ich fakt veľa, predsa len som ich využíval. Samozrejme som si zo sebou zobral aj Nuibari. Bez neho by som momentálne nikdy nikde nešiel. Kunaie, dymové bomby, výbušné lístky.. bojové pilulky, krvné pilulky a chakrové pilulky. Boh žehnaj ukladacím zvitkom. Keby že to všetko mám nosiť v ruksaku, asi by som to nezvládol. Dvoch zvitkov som sa ani nedotkol. Prečo? No.. mal som v nich stovky katán a mečov. Ešte skôr, než sme vôbec mali vystúpiť, som sa rozhodol, že zvyšok cesty pôjdem peši. Nemôžem byť predsa videný na území Hi no Kuni.. pochopiteľne som u seba nemal ani čelenku Kirigakure. Prezliekol som sa do môjho taktického oblečenia. Kuklu som si natiahol až na nos. Zvitky som si pripevnil na miesto a Nuibari som vložil do úložného priestoru pod mojou pravou rukavicou. Následne som vyvolal jedno Tanto a pripevnil som si ho za opasok. Moja vlastnoručne zadaná neoficiálna misia mohla začať. Behom sekundy som sa z lodi vyparil a moje kroky ma zaviedli cez vodu, na pevninu Hi no Kuni.
(presun)

pro **Akemi Kagayaki** Fri Jun 26, 2015 6:29 pm

Od bran Kirigakure jsme se dostali až na cestu do Kumo. Bylo lepší nebýt ve společnosti lidí, kteří by od vás sbírali informace a pak z nich těžili. Atsuka navíc jela na koni, přišlo mi to roztomilé, já bych na to ale nesedla, na to jsem až moc ráda chodila. Zpomalila jsem tempo a zhluboka se nadechla a pak hlasitě vydechla. "Víš, ani nevím, kde bych měla začít. Um, víš, jak jsem si zažádala o misi na dva měsíce mimo? Řekla jsem, že se chci naučit nové techniky. naučila jsem se novou podstatu, ale můj pravý důvod této mise byl jiný. Když Rin zmizela, tak první co rada udělala bylo, že zvolila nového Raikageho. Nikdo jí nehledal, všem to bylo...jedno." Podívala jsem se na Atsuku a pokračovala. "Je to má jediná rodina, proto jsem se stala špehem pro Raikageho, ale zároveň jsem sbírala informace o Rin. Jenomže jsem nic nenašla, vůbec nic, za celé dva měsíce. Ty jsi s ní měla velmi blízko, pokud se nemýlím, viď?" Lehce mi cukl koutek nahoru, i přes to že mé oči byly skleněné, stále jsem si nemohla dovolit upustit svou kontrolu nad emocemi. Udělala jsem to v Konoze a jak to dopadlo...žádala jsem dokonce, aby mi smazali na sestru vzpomínky, ale vzdát se? To dělají jen sraby.

pro **Atsuka** Sat Jun 27, 2015 7:20 am

Cesta do Kumogakure zo zeme vody, mala byť pomerne dlhá. Momentálne sme sa nachádzali na vyjazdenej ceste uprostred lesa, ešte stále na území zeme vody. Nikto však v našom okolí nebol. Pravdepodobne to nebola príliš frekventovaná cesta. Práve som sa zaujato pozerala na oblohu, kde poletovali množstvo prímorských vtákov. Aj takých, ktorých by ste v zemi bleskov nenašli.
Po tom Akemi prehovorila a tak som moju pozornosť upriamila na ňu.
Takže to predsa len bolo kvôli Rin..hmm. Zamyslela som sa a v tichosti som prikývla. Boli sme si blízke, viac menej. Aj keď nie tak blízke, ako by som si možno niekedy v minulosti priala.
"Popravde... nie je to tak úplne chyba rady. Je však pravda, ě jedným z dôvodov, prečo po nej nepátrala, som bola ja." Na chvíľku som sa odmlčala. Rozmýšľala som aké slová ďalej využiť.
"Myslím že nie je až takou záhadou a tajomstvom, že sa ma mnoho ľudí v Kumogakure chcelo zbaviť. Pamätáš si napríklad toho Raikageho, ktorý sa tu nachádzal pred Rin? Teda mal nastúpiť po nej.. no bol vo funkcii veľmi krátko, pretože ma na podnet rady chcel zabiť alebo aspoň zavrieť do vezenia.. no a Rin mu v tom zabránila. Taktiež bola tou ktorá ostatných držala v šachu, keď mali nejaké pripomienky k mojej minulosti no a.. preto je.. z logického dôvodu pochopiteľné, že sa Rade moc nepáčila. Po jej zmiznutí dosadili terajšieho Raikageho no o jej zmiznutí toho vie každý naozaj málo. Aj keď..." Znova som sa odmlčala. Mohla som jej to povedať? Bola jej sestrou.. aj keď som sama nepoznala polohu, na ktorej sa Rin nachádza.. vlastne som si ani nemyslela, že je ešte na tomto shinobi kontinente.
"Rin nejaký čas pred svojim odchodom prijala asistenta menom Tori Saizen. Zamilovala sa do neho. Bol to iba obyčajný človek... preto si myslím, že ho chcela uchrániť pred týmto svetom.. táto druhá časť je však len moja vlastná domienka. V podstate vymenila svoje postavenie v dedine, a svoje povinnosti za blaho toho jediného človeka. Neviem kam, neviem ktorým smerom. No jedno ráno som sa zobudila a nikto nebol *doma*. Ani Rin a ani Tori-san. Žiadny list, žiadna správa.. nič." Bolo vidieť, že mne samotnej sa to nehovorilo práve ľahko. z ničoho som Rin nevinila, bola to jej voľba... no trápilo ma, že sa ani nerozlúčila. Vedela som však, že to pre ňu tiež pravdepodobne nebolo ľahké, a už vôbec nie ľahké rozhodovanie.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Jun 27, 2015 12:00 pm

To co mi teď Atsuka řekla, pro mě bylo překvapující. Čím víc věcí říkala o Rin a o sobě, tím víc mě v hlavě lítala jedna jediná myšlenka...Nemůžu se ani považovat za sestru. Pousmála jsme se v duchu. Atsuka o ní nejspíš určitě věděla mnohem víc věcí. Ale nevadilo mi to, byla jsem za to ráda. Celou dobu jsem jí jen poslouchala, naslouchala jsem tomu, co říkala. Občas jsem přikývla a občas jsme sklopila zrak k zemi. Když domluvila, objevilo se tu chvilkové ticho, které jsem po té přerušila. "To je celá Rin, pomoc ostatním a nezaměřovat se na sebe." Pousmála jsem se a při chodu jsem se znovu podívala na Atsuku. "Víš o mé sestře víc než já sama...Jsem ti vděčná za to, že jsi zastávala moje postavení, když jsem byla pryč. Jestli se zamilovala do člověka a odešla, bylo to její rozhodnutí a jsem ráda, že se jí to povedlo...jenom..." Na chvilku jsem se zastavila a zamračila se. "Nedává mi to moc smysl. Víš, od malička to bylo takové, že Rin byla vázaná na vesnici a já byla přesný opak, nejspíš to byla chyba. Nikdy jsem se nechtěla vázat na žádnou vesnici a odešla jsem, na velmi dlouhou dobu, Rin se mezi tím stala Raikage...heh...dotáhla to tam, kam si přála a já vytvořila ultimátní Raitonovou techniku a byla jsem svobodná, jak jsem si přála. Obě jsme měli to, po čem jsme snili, jen...nikdy jsme na sebe neměli tolik času. Když si to tak vezmu zpětně, skoro nic o ní nevím. Heh...smutné, ale je to život shinobiho." Povzdechla jsem si a podívala se na nebe. "Byla jsem v Konoze, nikdy před tím se mi to nestalo, ale moje schopnosti se vymykali kontrole. Přesahovali hranici, nemohla jsem je už ovládat a měla jsem tak málo k tomu, aby mi ten Yamanaka opravdu vymazal vzpomínky na Rin. Víš, možná to tak nevypadá, ale Rin byla jediný člověk v mém životě, který se o mě zajímal. Kvůli ní jsem chtěla zesílit a ukázat jí, jak daleko jsem to všechno vytáhla. Když zmizela, tak mě začala ta síla pohlcovat, byla jsem slabá a hodně zoufalá, ale...Když vím, že se někam odebrala s nějakým mužem, do kterého se zamilovala, je mi mnohem lépe." Usmála jsem se do široka se slzami v očích. "Moje starší sestřička se stala ženou, není ovlivňovaná radou...je svobodná. Co víc bych si pro ní mohla přát, no ne?" Slzy jsem si otřela a mile se usmála na Atsuku. "A...děkuji ti, že jsi jí vždy byla na blízku. To že nikomu nedala vědět, kde je, mělo nejspíš důvod. Jestli je spokojená, tak to stačí. A jestli se ozve, je to na ní. Věřím tomu, že má to, co vždy chtěla. Spokojený život. Na jednu stranu...nebýt shinobi, musí být opravdu pravý život, co myslíš?"

pro **Atsuka** Sat Jun 27, 2015 8:25 pm

Jej slová na mojej tvári vytvorili zamyslený pohľad. Bola som zamyslená, rozmýšľala som nad rôznymi vecami.. alebo som len spomínala? Na to keď som ešte bola také malé mrňavé škvrňa a Rin vyberala šaty ktoré by mi padli a zároveň by som sa v nich neupiekla na slnku. Bolo to pomerne zaujímavé pretože.. všetky moje spomienky boli naviazané na Rin. S Akemi sme v tomto boli veľmi rozdielne, alebo skôr také presné opaky. Ona s ňou bola len málokedy, pretože často cestovala a podobne.. ja som zas bola mimo jej prítomnosti len naozaj málokedy. Robili sme spolu všetko.. jedli, chodili na prechádzky.. pohovárali sme rovnakých ľudí.. Jej slová o zastávaní jej postavenia ma však trocha ranili. Bola pravda že som mala Rin rada, že mala ona rada mňa, no nikdy som k nej necítila sesterské puto.. skôr pomerne vážnejšie, také neopätované.
"Nemusíš mi v ničom ďakovať Akemi, Rin mi zachránila život.. bez nej by som ešte teraz strašila v tej blbej jaskyni okoloidúcich ľudí." Zľahka som sa zasmiala. Aj keď som použila zjemnený výraz.. keďže to nebolo ani tak strašenie, ako skôr zabíjanie. Doslova nočná mora .. preto aj tá prezývka.
"Vieš, Rin o tebe často rozprávala, chýbala si jej no bola rada, že ideš za svojim snom. Netráp sa pre to prosím." fakt o tom, že si chcela vymazať spomienky na Rin bol pomerne zvláštny, pretože som nechápala prečo.. kvôli sebakontrole pri technike.. mohla prísť za mnou, s podobnými vecami som mala skúsenosti. Pravdepodobne ju jej zmiznutie bolelo no toto bol až drastický krok.. Zosadla som z koňa a podišla som k nej, po čom som ju jednou rukou pohladila na hlave. Pomerne zvesela som sa pri tom usmiala, tak povzbudzujúco.
"Baka baka.. keď máš problém... s hocičím, prídeš za Atsukou.. a spolu ho vyriešime hai? Nerob prosím podobné veci. Ak by sa mi niečo stalo, kto by potom na Rin spomínal?" Nastala ďalšia odmlka, popri ktorej som rozmýšľala nad jej poslednými slovami.
"Neďakuj mi.. ja by som rada poďakovala jej.. popravde.." Musela som však prikývnuť. Život mimo tento svet musel byť zaujímavý, aj keď ja som si to nevedela predstaviť. Moje ruky preliali mnoho krvi. Už pri prvých náznakoch tejto myšlienky, som z Akemi ruku zložila a začala som si prezerať moje dlane. Tvárila som sa pri tom dosť mizerne.. na podobné veci som pri Rin nemyslela, pretože si naozaj dávala pozor na to, aby som sa nikdy nedostala do siutácie, kedy by som niekedy musela niekoho zabiť.. aby mi nepripomínala moju minulosť.. no po jej zmiznutí mi znova na chvíľu preplo a.. no..
"Ostaneš nejaký čas v Kumogakure?" Spýtala som sa jej. Mohlo to znieť tak trocha ako prosba.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Jun 28, 2015 12:12 pm

Když jsem se dívala na Atsuku a poslouchala jí, nemohla jsem od ní odtrhnout pohled. Nevěděla jsem proč, nebo z jakého důvodu, ale její slova mi dodávali pocit, že nejsem sama. Tuto ulohu vždy zastávala Rin. Když na mě promluvila, naplnila mě. Po celou dobu, co Atsuka reagovala na moje slova se mi v očích tvořily slzy. Snažila jsem se, aby ani jedna neukápla, nebyl to můj styl, ona byla na tomto světě druhý člověk, kterému se podařilo mě vidět takto. Vždy jsem byla u všech lidí s kamenným výrazem, nebo lehkým úsměvem. Své pravé city jsem skrývala, ale tady to jinak nešlo. Atsuka mě pohladila po hlavě a v jejím obličeji jsem viděla ten pohled. Ten pohled, kterým se na mě dívala Rin. Slzy mi začaly z očí stékat poněkud rychle, ale jenom tekly. Výraz v obličeji jsem měla stále stejný. Když se Atsuka zastavila u slova "popravdě", chytla jsem jí za rameno, přisunula blíž k sobě a objala jí kolem krku. Levou ruku jsem přiložila na její hlavu a objala ji, jak mě vždy objímala Rin. Nevěděla jsem, proč jsem to udělala, jako kdyby to byl prostě instinkt. nebylo mi to moc podobné, ale to už mi bylo jedno. "Zůstat v Kumo?" Pousmála jsem se pro sebe a mírně se od ní odtáhla, abych na ní viděla. Bylo mi trošku trapně, když jsem jí tak náhle objala, proto jsem se poškrabal na zátylku, mírně zčervenala a do široka se usmála. "Arigato, Atsuka-chan." Hned potom jsem ale zvážněla, když jsem viděla její výraz, když se mě zeptala, jestli zůstanu. "Kumogakure má nového Raikageho. Abych byla upřímná, ten muž pro mě nic neznamená a vesnice taky už ne. Měla nějaký smysl, když tu byla Rin." Mírně jsem sklopila zrak na dlaně, na které se dívala Atsuka. Nevěděla jsme o ní toho moc, ale měla jsem pocit, že o ní nevím pár hlavních věcí. "Ale...Mise mi už skončila. Jako špion jsem už nějakou práci odvedla a dost se toho naučila. Navíc, nemohla bych jen tak ze dne na den odejít, když tu Rin nenechala jen mě, ale i tebe. Budu ti na blízku, slibuji." Do široka jsem se na ní usmála, tak nějak, povzbuzovačně, stejně, jako když se ona podívala na mě.

pro **Atsuka** Sun Jun 28, 2015 5:39 pm

Keď ma Akemi objala, bol to veľmi príjemný pocit. Taktiež som rukami zašla k jej chrbtu v objatí a chvíľku som len tak ostávala. Po dlhom čase som sa k niekomu pritúlila, bez nejakého nekalého zámeru. Bol to naozaj osviežujúci pocit. Takmer mi vyhŕkla slza, no len takmer. Keď sme sa od seba odlepili, všimla som si, že sa trocha začervenala, aj keď ten úsmev bol na nezaplatenie. Tiež som sa musela usmievať, proste preto. Povzdychla som si, keď mi poďakovala. Následne však zvážnela, čo ma až takmer vyľakalo. Našťastie však moje obavy neboli opodstatnené a ona sa na mňa znova doširoka usmiala, s jej poslednou vetou som ju tento krát objala ja. Tak pevne, tuho, takmer som poskočila od radosti.
"To by sme si mali pohnúť! A porozprávaš mi o svojich cestách, hai?" Utrúsila som zo seba keď som sa od nej znova odtiahla. Prepáč Reina, no nakoniec tvoju pozvánku do Oto budem musieť odmietnuť.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Jun 28, 2015 5:50 pm

Po své poslední větě, mě objala Atsuka. Ruky jsem přiložila na její záda a stiskla jí do objetí. Na jednu stranu pro mě bylo těžké zůstat, byla jsem smířená s tím, že odejdu navždy, ale jak bych tu mohla zanechat člověka, na které Rin tolik záleželo. To ani nešlo. Ve chvíli když vzpomenula mé cesty jsem se začala smát. "Mé cesty...to je jedna velká melodramatická historka." Zasmála jsem se. Byla pravda, že by jsme si měli pohnout. Potřebovala jsem si ještě něco vyřídit s tím novým Raikagem. "Yosh, dáme do kroku. Povykládám ti to u nás doma, obě máme právo na to si dát krátkou pauzu, co říkáš? Tedy, před tím si musím skočit ještě za Raikagem a něco s ním prokonzultovat, jestli ti to nevadí." Podívala jsem se na ní a pomalu se rozešla, aby jsme byli v Kumo co nejdřív.

Přesun

pro **Atsuka** Sun Jun 28, 2015 6:04 pm

"Tak to si ju veľmi rada vypočujem." Uistila som Akemi s úsmevom na perách a následne som sama znova vysadla na môjho koníka. Nevedela som, či si chce pohnúť alebo nie, aj keď mi v podstate sama teraz naznačila že radšej áno. Čakala nás predsa len ešte dlhá cesta. Prikývla som a len som sa zapozerala pred seba.
"V poriadku, aj tak musím Raikagemu zdeliť nejaké informácie.. čo sa tej slávnosti týka... meh stále som jeho zástupkyňa." Zasmiala som sa. No brala som to pozitívne. Bola to moja voľba. Aj keď ako sa hovorilo, bola som skôr tou temnejšou stranou v Kumogakure, ktorá mala kontrolu nad jej "podsvetím" a kriminálnymi činnosťami.. a teda hlavne väzením.
(Presun)

pro **Sarada** Sun Jul 12, 2015 5:52 pm

Dostala jsem se až na cesty napříč světem. Cítila jsem v žilách adrenalin. Nevadila mi ani tak samota, mohla jsem aspoň přemýšlet. Doufala jsem však v jednu věc a to tu, že v Kiri budou mít aspoň nějaké vychování a pustí mě dál. I když...no, neměla jsem z toho moc dobrý pocit, ale za zkoušku nic nedám. Podle toho co se dělo ve vesnici jsem doufala, že jsem se vytratila jako myška. Do Konohy jsem měla v plánu se vrátit jako jiný člověk. Jako opravdu silná kunoichi, která zkrotila Suiton. Jen jsem se do široka usmála a šla jsem dál, až jsem došla k přístavu s loďkami. Do Kiri by to bylo určitě kratší, proto jsem ani na nic nečekala, nasedla na první trajekt a jela s ním přímo do Kirigakure.

Přesun-Kirigakure.

pro **Kashike** Mon Jul 20, 2015 5:33 pm

Vysoko na nebi nad světem běžných lidí se vznášel velký černý stín. Drak a na něm nesourodá skupinka lidí, kteří mířili do bůh ví čeho.

Otočím se na ostatní a přesednu si zády do směru letu, abych na ně viděl. Do přistání máme ještě cca dvě hodiny. Jak se vám zatím letí? nadhodím více méně řečnickou otázkou ve snaze rozbít zaražené ticho na palubě našeho dopravního prostředku.

pro **Hirin** Mon Jul 20, 2015 6:49 pm

Letěli jsme,kdo ví jak dlouho. Byla jde úplně šťastná jako mále dítě rozbalující dárky na Vánoce. Byl to nový zážitek a hlavně to byl DRAK! To nikdo nepochopí,když to budu někomu říkat. Seděla jsem hned za Kashile. " co musím udělat,abych měla něco takového?" Špitla jsem mu do ucha a nadšeným hlasem.Doufala jsem,že Kashile něco takového pořídí do vesnice,lepšíby bylo kdyby rovnou mě.Když se zeptal řečnickou otázku, nejradši bych začala všechno popisovat,ale musela sem se držet na uzdě, abych ještě vůbec měla nějakou autoritu u mladých. Místo toho jsem se jen culila.

pro **Kashike** Mon Jul 20, 2015 7:26 pm

Nadšení Hirin a její otázka na pořízení draka mě pobavily. No, toť otázka. Záleží jestli už máš uzavřenou nějakou smlouvu se summony. Pokud ne, tak se s tím ještě dá něco dělat. Můžeme například zkusit vykšeftovat nějakou smlouvu s jinou vesnicí. A pokud vím, nás máme taky nějaké smlouvy na létavé potvůrky, i když především se najdou živočichové vodního rázu...

pro **Hirin** Mon Jul 20, 2015 7:44 pm

Divala sem se,jak Kasike baví na můj účet,ale já se jen culila. Když Kashike mluvil o smlouvách,musela se zamyslet. " Noo,draček by byl faj a nevíš jestli je nějaká zbraň se jménu dračí kůže,nebo tak nějak? Zeptala se Kashileho. "To víš,aby mi to všechno ladilo" dodala jsem s úšklebkem. Bohužel moji náražku moc dobře pochopil samehada,a diky jeho vymečnosti, mě silou praštil rukojeti,která se dokáže ohnout. "Au" zamumlala sem a podívala se na Kashikeho "tak asi nic" řekla jsem nabručeně. "Vidíš s čím musím žít,Kashike" špitla jsem,aby to slyšel jen on,ale Samehada byl blíž a dostala jsem další ránu. Povzdechla jsem si a držela se za hlavu.

pro **Kashike** Mon Jul 20, 2015 7:59 pm

Vidět, jak meč mlátí svého uživatele bylo ještě zábavnější. Tak, že mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Inu, každému co jeho jest... zamumlám si a dál věnuji Hirin svou pozornost. O žádné dračí zbrani nevím, nicméně pořád ještě jsou na světě kováři, kteří toho umí spoustu vyrobit. Nicméně, jak tak na to koukám, jsem rád že moje zbraň je živá jen když to tak chci. Při těch slovech se mimoděk dotknu jílce meče u mého pasu a zavzpomínám na den, kdy jsem jej dostal spolu s místem u Reininy ochranky.

pro **Hirin** Mon Jul 20, 2015 8:09 pm

"Děláš mi ostudu" zamumla jsem si,když jsem viděla úsměv Kashikeho. "Ale Samehadu bych nevyměnila,je to můj miláček. Jsme jak manžele dokud se nás smrt nerozdělí" pověděla jsem se smíchem a pohladila samehadu na zádech. " Ale ten tvůj klacík na Samehasu nemá,když má veselou náladu,tak tě s radostí oblizuje. To určitě tvůj neumí,co?" Zeptala se řečnickou otázkou.

pro Sponsored content

Cesty a stezky napříč světem

Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem

Re: Cesty a stezky napříč světem