Bojiště před Konohou

Porážel jsem na bojišti poslední zbytky nepřátelské armády, když v tom jsem uviděl Shijin a toho druhého. Přiskočil jsem k ní a podíval se na něho. ,,Další had?" stále jsem ho pozoroval. Pořád tihle. Každá válka a prostě se musí objevit někdo, jako je on.

"Nedivím se, že si mě nevybavuješ," v mém nitru se objevila dávno zapomenutá vzpomínka. Objevil se i Seito. "Takže si dnes opravdu zatančíme?" otočil jsem se zpět a prohlížel si mé protivníky. Absolutně neměli šanci. Juuken jsem dokázal obejít díky mému speciálnímu tělu, vodu zase překonat svým kekkei genkai.

"To není had," mávla jsem rukou směrem k Seitovi. "Jen akademik a knihomil."
Začínalo mi být všechno nějak jedno. Možná to pomyšlení, že brzy nejspíš bude po nás, dělalo s mojí myslí divy.
Ale hrdinové umírají s úsměvem na rtech!
Tak jsme se jistě dozvěděli, že nejsem žádný hrdina.
"Raději ne," reagovala jsem pak na Hebiho otázku. "Obávám se, že byste s tím ocasem při tanci příliš nezazářil."

,,Aha, akademik.." podíval jsem se na něj. ,,A co dělá akademik na bojišti?" pak mě zarazil ta jeho reakce. Další boj? Pro jistotu jsem přiložil ruce k sobě, poskládal pár pečetí a aktivoval Mizu no jikuukan.

"Jak už jsem říkal, Kdo ví, mohl bych říct, že jsem to plánoval, nebo jen tak z rozmaru, kvůli válce či pro dosažení míru," docela příjemný pokec. Možná by se hodil i čaj a sušenky.
"Ještě nenadešel čas, abych vylezl ze stínu, ale přece jenom, trochu se nudím," pohlédl jsem na oba a přemýšlel nad možnostmi, které mám.

Asi se nechce jít nudit jinam, že?
Trochu jsem se přikrčila.
"Nudíte se a tak si jdete zabojovat s tím, kdo zrovna stojí blízko vás. To je... logické?"
Nepřestával mě udivovat.
"Nechcete raději to dosahování míru? Nad sklenkou saké a s dobrým dango?"

,,Mluvíte o dosažení míru a přitom tady stojíte a chcete bojovat? Takže to bude spíše kvůli válce." podíval jsem se na něho a nevycházel z údivu. Pak jsem se podíval na Shijin a doufal, že nespotřebovala moc chakry v ostatních soubojích, protože když se do nás pustí, tak to bude asi trochu těžší.

"Saké zní vážně skvěle, ale já radši čaj a sušenky," zašeklebil jsem se. Nad jejich podivováním o mé představě míru jsem dále nereagoval. Opravdu jsem nebyl rozhodnutý, jestli na ně zaútočím, či ne. Ale donutilo mě to zamyslet nad svými pohnutkami a cíly. Proč to tedy dělám? Co je mým cílem? Kabuto-sensei..

Kdybych neměla Byakugan, protočila bych oči.
"Tak co tak jednání o míru nad čajem a sušenkami?" změnila jsem tedy svou předchozí větu.
Ale já si tedy saké dám.

Nelíbí se mi to tady. Protočil jsem oči, když mluvil o těch sušenkách. Hlavně musím zůstat klidný, on mě přeci nerozhodí. Lehce jsem se pousmál a jednou rukou šáhl po kataně, ale nechal jsem ji zatím být. Uvidíme, co se bude dít. Nic jsem neříkal, jen sledoval Hebiho.

Začalo se mi ta představa zamlouvat. "Půjdeme do Konohy nebo Iwy na čaj?" začal jsem se šklebit čím dál víc. Užíval jsem si to, i jejich pohledy. Znovu jsem se otočil. "Nebaví mě to, brzy se uvidíme," vyskočil jsem na strom a běžel do Iwy.
Přesun

Lehce jsem si oddychl a díval se, jak mizí v dálce. ,,Nevím jestli by se s ním dalo bojovat, po boji s edo tensei a armádou." otočil jsem se na Shijin a trochu se pousmál. ,,V pořádku?" nebyl jsem si jistý, jak moc bojovala a kolik chakry jí tedy zbývá, tak jsem raději počkal, jestli nebude chtít pomoct.

Trochu mi zatrnulo, když s mým sebevražedným plánem málem souhlasil. Naštěstí jsme pro něj nebyli dostatečně zábavní.
Naštěstí. Měla bych být silnější.
Z přemýšlení mě vyrušil Seitův starostlivý hlas.
"V pořádku, děkuji za optání. Asi bychom se měli připojit k ostatním," pousmála jsem se.
Minimálně já ještě nepodala hlášení.

,,Ano, to bychom mohli udělat." na tváři se mi udělal úsměv, byl jsem rád, že už je to za námi a Konoha zase jednou vyhrála. Jen těch válek je poslední dobou dost. Musel jsem si trochu povzdechnout a pak se podíval na Shijin. ,,Tak tedy jdeme." (přesun)

Nezbylo mi, než přikývnout.
Snad je to na nějakou dobu za námi...
Válka přišla tak rychle, že jsem se ani nestihla rozloučit s Lizzy.

//Přesun

Opravdu líným tempem jsem se dostala na místo , kde měla být Konoha, cestu jsem si kupodivu ještě pamatovala, ale ta vesnice tu jaksi nebyla, nebo spíše, to něco málo co z ní zbylo.
"Ach připomíná mi to staré dobré časy." dala jsem si ruce v bok a pozorovala vybité okolí s obrovskou dírou uprostřed. Na druhé straně té díry bylo vidět, jak se ostatní seskupují  a dávají se znovu dohromady. Stany, válečníci... 
Jen se dávejte dohromady, budete to potřebovat.... pomyslela jsem si, měla bych si zajít pro své věci, ale předtím jsem vyšla k pár mrtvolám. Otokage mi je nedopřeje, tak si je musím sehnat sama. Obalila jsem tam deset mrtvých těl a nechala je zmizet. Doufala, jsem že diamantové skály jsou stále funkční pro můj experiment a poslala jsem je tam. Ještě jsem se chtěla jít podívat dál (přesun)