Bojiště před Konohou - západ

ohromné prostranství na kterém se bude odehrávat slavná bitva, která se zapíše do historie.

rozdělení divize:

Divize na blízko byla zde. Mnoho Hyuugů, ale i pár jiných. Všichni navíc potřebovali zdravotníky. Proplétala jsem se mezi svými příbuznými, snažila jsem se být trochu jako Hokage. Podpořit, dodat odvahu. Snažila jsem se být trochu jako můj otec. Nevzdat se, mít respekt. Snažila jsem se být trochu jako moje sestra. Ale to vlastně nešlo, ona byla vždy jedinečnou osobností.
"Všichni připraveni? Chuunini nebudou v první linii!" prošla jsem dál. "Opatrně, prosím, lékárničky budou potřeba."
A pak už jsem to nechala na jiných. Nemohlo to být lepší. A starší by mě snad upozornili, kdybych někde udělala chybu. Nezbývalo, než čekat, co se stane dál. Čekat před lidmi, kterým jsem měla velet. Ta zodpovědnost mě hřála na prsou jako příjemná pýcha, ale zároveň nepříjemně tížila.
"Rodina, povinnost, čest," pousmála jsem se. "Tak to funguje mezi Hyuugy a proto nikdo z nás není sám. Nezáleží na tom, zda jde o Hlavní či Vedlejší rodinu, život každého má cenu a ne kvůli tomu, že máme drahocenné oči, ale kvůli tomu, že tvoříme rodinu. Rodinu, která je součást něčeho mnohem většího, součást Konohy, která chrání nás. A je čas jí to vrátit. To je naše povinnost. Tentokrát bojujeme za vše, co nás spojuje."
Zmlkla jsem.
Shijin... Měla bys s tímhle přestat.
Nakonec jsem se tedy jen pousmála. Nebyla jsem zkušený velitel. Vlastně jsem vůbec nebyla velitel. Ale dnes jsem, dokud se nevrátí mí starší příbuzní, hodlala velet a převzít za to veškerou zodpovědnost.
Nepovedu svůj klan na smrt.

Jakmile se SHinobi přesouvali, hlavní útok byl na mě. Měl jsem ho zahájit. Byl jsem skrytý na provizorním velitelství a rozhodil jsem na mapu několik bílých "fazolí" xD
"Kuchiyose: Edo tensei." objevilo se šest rakví v první linii, šest ninjů. Prostřední z nich byl zřejmě z klanu Hyuuga, samotný Neji!

Překvapeně jsem vydechla.
Hyuuga? Trefný protivník pro nás...
Neznala jsem ho. Musel být starší. Ale koho by jim stálo za to oživit? Začínala jsem mít neblahé tušení. Shinobi se seřadili, tak jak měli. Byla jsem ráda za těch několik, kteří byli mistři na Taijutsu, ale ne Hyuugové, mohli se hodit. Já chtěla bojovat s tím prostředním. Nemohla jsem totiž dopustit, aby má rodina musela bojovat sama proti sobě. To raději obětuji svůj život, než abych je nechala.
"Buďte opatrní, nevíme, co čekat," mluvila jsem klidně. "Abychom bojovali proti všem, musíme se rozdělit. V žádné skupině nebudou pouze Hyuugové, každé bude velet zkušenější Jounin. Sedmá a osmá skupina budou záložní, budou pomáhat tam, kde bude třeba. Devátá léčí a desátá má na starosti pečeti."
Měli jsme tu žalostně málo pečetících ninjů a rozdělením na tolik táborů jsem riskovala, ale jinak to proti šesti zřejmě silným shinobi nešlo. Potřebovala jsem vůči každému jednu skupinu plus zálohu. První skupina byla pod mým velením. Trochu menší než ostatní. Nechtěla jsem je přece ohrozit bojem s jejich - nejspíš - předkem. Rozdělení bylo rychlé. Boj mohl začít.
Šesti plus 150...

Spolecne s divkou jsme dosli na bojiste. Ja se zastavil kousek od ostatnich stale jem si udrzoval mensi odstup. Nikdy jsem s nikym z klanu nemel dvakrat dobre vztahy no snad Mozna Fuu. Ale to byla jedina vyjimka. Spise jsem se vzdy drzel dal a tak jsem to i hodlal dodrzovat. Nakonec jsem Aktivoval Byakugan.

Cekal jsem na svou prilezitost. Slova Shijin byly dost povzbuzujici ale nejak jsem to nedal na jevo. i tak jsem tam stal jak tvrdy Y.

Hikarua k sobě vzal jeden starší shinobi, druhá skupina.
"Pojď sem, hochu, nestůj tam tak," přitáhl ho k nim. A tím to pro něj haslo. Zatím neměli proti komu bojovat. Ale teprve teď měli poslední článek skupiny. Tenhle Hyuuga byl z Vedlejší rodiny, předsudky proti Míšencům mu chyběli a společnosti se stranil, takže Hikarua neznal.
"Dávej si pozor, jestli jsi ještě nezažil válku," ušklíbl se a věnoval pozornost bojišti.

Jak se tak nejak semlelo nekdo si me vzal dobrovolne. Coz me celkem prekvapilo. "Hai" Hlavou se mi honily dve moznosti budto nevedel kdo jsem a nebo mu to bylo jedno. Ja byl proste takovy. Nevnucoval jsem se. Nakonec na posledni vetu jsem jen prikyvl nic jsem k tomu nedodal ani nebylo co. Moje posledni mise my dala predstavu o tom co se muze stat tudis jsem nemel iluze o valce beze ztrat. LAe nedaval jsem to na jevo. Myslym ze vsichni si byly vedomi ze se to muze otacit.

Sakra!
"Skupina dva a skupina osm. Skupina dva jako menší bude bojovat proti Iwě. Skupina osm bude největší, vezměte mezi sebe další i z ostatních skupin. Budete bojovat proti zbytku armády."
I když budou mít nevýhodu. Bude to jeden Hyuuga na dva shinobi. Musí to zvládnout. Je to můj klan, má krev. A ti zbylí jsou mistři v Taijutsu jako my.
"Nenechte je bojovat na dálku! Spolupracujte!"
Pokřik Iwy se mi nepříjemně odrážel v uších.
To je hrůza!

Trochu mě uklidnilo, když se vedle mě objevil onen člověk z kanceláře.
"Bojujete na dálku, že?" kývla jsem na znamení pozdravu a okamžitě pokračovala důležitou otázkou. "Nemohl byste mi půjčit pár lidí? Dejme tomu šestnáct? Mám osm bojujících skupin, do každé dva bojovníky na dálku. To je nejméně, co musím žádat."
Váhala jsem mezi druhou a osmou skupinou.
"Druhá a osmá skupina budou bojovat proti živým. Ostatní si vezmou na starosti mrtvé. Osmá skupina bude nejvíc potřebovat pomoc, nepřítel má vůči ní převahu dva na jednoho. U druhé je to o něco lepší."

Velitel skupiny se postavil shinobim z Iwagakure. Zvládne to. Byl to dobrý Hyuuga. I přesto, že byl z Vedlejší větve a jeden ze starších, toho uměl hodně. Po jeho boku bojoval i Hikaru. Byla jsem zvědavá, jak se v této bitvě vyznamená. Tohle nebude proti mrtvým, proti kterým bojuje většina menších skupin. Tohle bude proti živým. Dokáže někoho z nich i zabít?
"Nesmíte se bát," zařval starší Hyuuga. "Jsme sakra nejlepší klan Konohy, tak mu dělejme jen čest!"
Otočil se na Hikarua a pár dalších Chuuninů.
"A vy nelezte do první linie. Braňte ostatní. Musíme spolupracovat, jak říkal velitel."

Edo tensei Shinobi se vrhli do boje. Všichni z nich až na Nejiho používali Katon a nějaký element. Nadechli se a vypustili ohnivou kouli na shinobi.
Neji se vrhl kupředu, neměl vůbec svou vlastní vůli ani vzpomínky. "Hakke kusho!" vrhl se kupředu a použil velkou tlakovou vlnu na kupu shinobi přřed ním.

Jenom jsem kyvl. Vedel jsem ze drive nebo pozdeji zabit musi kazdy. Ja uz zabil nekolik lidi ale pastmi ne svyma rukama ale i to nebyl prijemny pocit. Vytahl jsem dva kunaie do kazde ruky. Na kunaich byly namotane vybusne listky. A mel jsem v planu je pouzit. jelikoz jsem musel listky odpalit peceti bylo to pro me vyhodnejsi nez kdyby explodovaly casem. Byl jsem pripraven zacit.

První dvě linie nepřátelských vojsk smíšená se shinobi z Iwy se na povel velitele rozhodla jít taktikou rozděl a panuj. První linie vyrazila na skupinku, v jejímž čele stál Rokuro. První řada (cca 10 ninjů) vytasila kunaie s výbušnými lístky a hodila je na ně.

Druhá linie se odtrhla a mířila si na linii, kde byla Druhá skupina. Udělala úplně stejná proces a též první řada při běhu na ně vyhodila kunaie s výbušnými lístky

Starší Hyuuga neměl příliš času na vymýšlení taktiky proti tak bezhlavému a matoucímu útoku. Nejprve přišly výbušné lístky a kouřové bomby. S tím se nic nedalo dělat. Hyuugové viděli přes kouř, takže měli za úkol s tím něco udělat, ostatní se stáhli za ně. Každý lístek musel být zneškodněn dřív, než byl dostatečně blízko k nim. Řinčelo železo, kunai o kunai a druhá skupina se zahalila do oblak dýmu. Byl odtamtud slyšet jen řev a každý, kdo nebyl Hyuuga, v jejím středu neviděl ani na špičku vlastního nosu. Kouřové bomby nikdo zastavit neuměl.

Když se kouř rozplynul, shinobi z Iwy pochodovali v řadách po deseti.
"Hikaru! Ty a ostatní Chuunini na ně půjdete zezadu, ale až se počet nepřátel zmenší, teď ne!"
Hyuugové se postavili do tří řad, taktéž po deseti. A přišlo na řadu Hakke Kushou. Proti každému z pochodujících shinobi vyletěla tato technika a měla je srazit na další řadu. To by mohlo způsobit dostatečný zmatek na to, aby se mistři Taijutsu za Hyuugy, vrhli do boje. Ale to už bylo na nich. A na Hikaruovi bylo velet jeho vlastní, malé skupince. Jak si s tím poradí? Vyčká nebo se vrhne do boje dřív?

Ani Hyuugové ale nemohli nic udělat s tím, že se část skupiny oddělila. První linie byla na Rokurovi a jeho šestnácti shinobi.

//Hikaru, teď už je boj za druhou skupinu na tobě. Fillerový úvod by byl. Dál, prosím, bojuj jen za sebe. Stejně tak Iwa, prosím, by měla brát ohled na to, že nemůžu psát za všechny neexistující Hyuugy a za všechny skupiny.

Rokurovi jsem jen kývla a poděkovala. Uchiha bojoval po mém boku, zvláštní. Ale byl mi sympatický. Jednou se ho budu muset zeptat, jestli to nebyl on, kdo mi tenkrát pomohl, pokud to všichni přežijeme. Proti Raitonové skupině o šestnácti členech se rozběhla skupina z Iwy.
"Hodně štěstí," usmála jsem se na něj. Nechala jsem mu několik Hyuugů, ale pomoct jsem mu sama nemohla.

Neji byl jiný než ostatní, ale začal bojovat. A byla jsem to já, kdo se vrhl proti němu do boje. Ostatní zatím stáli za mnou.
"Hakke Kushou!" vykřikla jsem název stejné techniky, aby se navzájem vyrušila s tou jeho. "Kdo jsi, Hyuugo?"
Musela jsem vědět, s kým bojuji! Toužila jsem znát jeho jméno!

Všichni ostatní bojovali nebo čekali na možnost někoho zapečetit či léčit naše zraněné.

//V případě zapojení dalších hráčů dalším divizím poskytnu menší fillery jako pro skupinu druhou. Do té doby "prostě bojují."

Hehe, možná bych mohl dát trochu prostor ozvalo se v Nejiho hlavě. "Neji....Hyuuga," promluvil tiše a zaútočil na ni z blízka. Ostatní edo tensei byli jen mrtvý ninjové bez nějaké historie.

Zarazila jsem se.
"Neji Hyuuga," opakovala jsem a jako by mi slova nepřecházela přes ústa.
Tento shinobi byl náš vzor. Vyprávěli nám o něm pohádky, když jsme se sestrou byly děti. Musela jsem ho zbavit tohoto prokletí, to si nezasloužil! Někdo, kdo věřil na osud, dokonalý Hyuuga, zdroj mnoha příběhů z naší klanové historie! Jeho jméno žilo i po generacích.
"Zbavím vás toho prokletí," pronesla jsem vážně, když se ke mě rozběhl. "Ve jménu našeho klanu. A proto, že ačkoli vás neznám, jste můj vzor."
Kolem dlaní se mi objevily Lví pěsti. Dlouho jsem Juhou Soushiken nepoužila. Teď ano. Proti jeho Taijutsu a Juukenu přišel můj ještě silnější. A hodlala jsem být stejně rychlá jako oživlá mrtvola. Za nás všechny.

(Jasne Dekuju. No jeste by jste nekdo mohl navrhnout nejake poradi at v tom neni chaos.)
Mohly jsme vyuzit zmatku ale to jsme zatim neudelal. Byly jsme pripraveni jako podpora zatim jsme vyckavaly az se Naskytne prilezitost. Nebylo to mozna nejlepsi rozhodnuti ale mohlo by se neco stat a momentalne nebylo na takovou chybu misto. Tudis jsme vsichni mely pripravene Kunaie a shurikeny abycho poskytly podporu.

Hyuugů až tolik v Konoze nebylo, většina z nich byla ve velkých skupinách jako byla druhá, ne v 1. a 3. až 7., a proto se to teď mohlo zdát, že jsou jich desítky. Byly. Ale jen několik a jen na důležitých místech. Hyuugové se zatím ocitli pod zemí, téměř všichni. A to byla šance pro skupinku Chuuninů, ve které bojoval Hikaru. Ostatní lapení Hyuugové určitě něco udělají, ale budou Chuunini jen tak přihlížet tomu, čemu by se dalo říkat masakr? Nebo něco udělají?

//A prosím Tsuchikageho, aby se spíš než fiktivním shinobi věnoval nadále právě Hikaruovi a jeho příběhu ve druhé skupině.

Raitonová divize

První řada běžela kupředu a najednou se zastavila a každý druhý ninja (pět jich je) si sedl k zemi a poslal na první řady nepřítele Doton: Doryuu taiga, první řady se tak měli ocitnou po pás v bahnu. Druhá řada nepářtel běžela dál a dál házeli kunaie hlavně na ty co se propadli do bahna

(každý máme rozdělené hráče pro zopakování: Hebi - Shijin
Hikaru - Tsuchikage
Shinobi - Rokuro, je to přehlednější a jednodušší)

Kdyz byla vetsina Tymu pod zemi ctyri z Chuuninu pouzily Hakke Kūshō (prázdná dlaň) Aby odrazily kunaie a Spolu bojovnikum poskytli cas. Zbylych sest se hrnulo ve dvou skupinakach po trech po obou stranach. Kdyz obehly nepratele uz bylly za jejich zady a taktez pouzily Hakke Kūshō (prázdná dlaň) vsichni zaroven coz vytvorilo obrovskou tlakovou vlnu.
(Pardon ten post jsem prehlidl)