Pevnost feudálního pána

Sen Sarutobi

Čo sa ďalej u mňa dialo už dávno zničilo zákony fyziky. Už som nebol človek, tak ani moje schopnosti sa nedali prirovnať k ľudským. Bol som takmer ako horiaca opica, neriadená strela ktorú chytiť bolo nemožné. Tretia brána sa otvorila, oheň ktorý okolo mňa v tento moment bol ešte viac zosilnel, preto aj po tom ako ma chytil, niečo sa dialo. Bolo pre neho ťažké, vyhýbal som sa tomu po väčšine, keďže moja v túto chvíľu vďaka Hachimonu a Wuju stylu rýchlosť bola bezkonkurenčná, podarilo sa mu to! Chytil ma, ocitol som sa úplne na špičke, na mieste kde bolo zlato najslabšie. A tam som mienil dokončiť techniku ktorú ma naučil sám Hokáge.. Pokračovanie začiatku techniky Konožské Shinobi umenie.. „Hi no Ishi“ V preklade techniky.. Ohnivá vôľa! V momente puklo zlato ktoré obaľovalo moje telo, práve vďaka mojej polohe na najzraniteľnejšom mieste tejto pyramídy, újsť som ho nemienil nechať. Extrémnou rýchlosťou ktorú nestíhal ani Sharingan som sa rozbehol z vrchu pyramídy, s tyčou v ruke, mieriac si to na Toru ktorému to mohlo pripadať akoby sa k nemu blížilo horiace peklo.

Úspěšně jsem pokračoval k pevnosti s vírou, že guvernérka je ještě naživu. Cestu se mi kupodivu nikdo prozatím nesnažil znepříjemnit, Seito s klony a ostatními jednotkami dostatečně dokázali zaměstnat nepřátelské jednotky. Už od chvíle, kdy se mi podařilo spatřit první čelenky se znakem Iwy, jsem začínal zuřit. Když v tom se přede mnou zformovala řada ninjů, kteří společně vypustili ničivou vlnu ohně mým směrem. Na poslední chvíli jsem stihl vrazit do země a vymrštit šikovně velký kus zeminy pro mou ochranu. Žár, který mě obklopoval byl sice nepříjemný, ale neubližoval. Nakonec mi vzplanul plášť, který jsem jedním pohybem strhl z těla. Jakmile přestali sršit oheň, kus kamene jsem mrštil jejich směrem a přiskočil k nim, trvalo to než se mi podařilo je všechny vyřídit. Cílový objekt už jsem měl na dosah, s posledním rozdrceným shinobi jsem pohlédl tím směrem a mlčky pozřel na epickou zlatavou pyramidu, která jakoby nahradila téměř celou pevnost. Najednou pyramida pukla jako sopka a těžce pozorovatelný objekt se valil po stěně pyramidy. "Co to?" udiveně jsem se sám sebe optal a snažil se zaostřit a stíhat tento živý oheň.

Viděl jsem, že moje vlna nedosáhla k úspěchu, ale alespoň jsem se dostal zase na zem a voda se dostala taky na zem. Pak se na mě rozeběhl ten jejich šéf. Hlavně nepodceňovat. Koutkem oka jsem zahlídl i tu zlatou pyramidu. Doufám, že se tam o to postarají. Poskládal jsem pečetě. Mizu bunshin no jutsu. Vytvořil jsem pět vodních klonů z vody, která se sem dostala z moje minulé techniky. Klony se rozeběhly na něho a mířili na něho. Chtěl jsem si jen ověřit, jestli se bude jeho rychlost rovnat moji.

Sen Sarutobi

Ako bolo spomínané, chytiť ma bolo príliš ťažké, nebol som Anbu len tak. Anbu, v preklade elita medzi Shinobi, tá temná strana, nebojoval som nikdy sám tak isto ani v tento moment. Teraz sa pri mne objavil Takeru, ten vedel presne čo robiť, boli sme príliš koordinovaný aby ma tak ľahko zasiahol technikou. Muselo sa ale uznať že premýšľať vedel dobre, vyslať na mňa prúd vody ktorá negovala moju techniku bolo vychytralé, tak isto ako moment kedy ju použil. V tejto rýchlosti bolo pre mňa extrémne ťažké reagovať na protiútoky, preto som mal vždy po ruke vyvolanú aspoň jednu opicu ktoré to robila namiesto mňa a bola mojim „Sharinganom“. Preto asi pár centimetrov od nárazu vody do môjho rozpáleného tela, vďaka spoločnej technike Shunshinu sa objavila priamo pod mojím telom a kopla ma. Kopla ma presne do hrudi, čo vyvodilo efekt spätného nárazu, ten podvihol moje telo do vzduchu. Týmto krokom som sa nie len efektívne vyhol technike vody za cenu odvolania Takera ktorého to trafilo, ale tiež som dosiahol momentu prekvapenia, keď som sa objavil priamo pred Torom. Bol som vo vzduchu ako on, on vďaka technike, ja vďaka odkopnutiu. „Nenechám ťa ísť! Za svoje činy sa budeš zodpovedať!“ V momente ako som dohovoril, neváhajúc som ho chytil. Jedna výhoda bola na mojej strane, zlatý piesok nás nestíhal a bol ďaleko pod nami, na rozdiel od nás, vo vzduchu som ho začal kopať do hrude, snažiac sa ho prekopnúť späť k zemi kde už čakal Allíí. Dlho v tomto stave nevydržím, Allíího sila ale bola legendárna. Mienil som mu ho nechať.

Při pozorovaní toho monstra mému zraku samozřejmě neunikla ani postava vznášející se na trošce zlatého písku. I když jsem nevěděl, kdo je kdo, vše nasvědčovalo tomu, že nepřítelem není ta opice. Chtěla kooperovat a teď nastala moje šance. Vyvolal jsem klona, který mě na způsob kolotoče vyhodil neuvěřitelnou rychlostí jejich směrem. S nataženou pěstí jsem se rozhodl uvalit smrtící úder tmavovlasému shinobi.

Hmm, not bad. Podíval jsem se na něho ve vzduchu jak dělá salto. Dva z mých klonů se obětovali, aby zničili dotonové klony, ale tři stále zbývali. Okamžitě zareagovali a hodili po šéfovi kunaie, které mu mířil za záda. Jelikož byl naplno zaměstnaný tím, aby mě zasáhl, tak si toho nemusel všimnout. Už byl ale docela blízko, tak jsem rychle poskládal pečetě. Suiton: Suiryuudan no jutsu. Proti šéfovi se zepředu rozjel vodní drak a to docela velkou rychlostí. Já jsem zatím opět vytáhl katanu a čekal na svůj moment.

Sen Sarutobi

Malo to na mňa dopad presne aký sa očakával. Vďaka extrémnej a ultimátnej technike Wuju Stylu som dokázal prežiť a moje telo nebolo roztrhané, bolo však v dezolátnom stave odhodené do neďalekej pyramídy kde som preboril kus steny a prepadol sa do vnútra ktoré okamžite vzplanula ohňom z môjho tela. Nedokázal som sa už dostatočne postaviť na nohy aby som pokračoval v súboji. Moje telo bolo doničené následkom výbuchu ktorý ma prekvapil. Nech už som bol ale v stave akom som bol, postavil som sa z posledných síl, horel som, slabým ohňom ale technika pokračovala, držal som si hlbokú ranu na hrudi z ktorej padala krv vediac že po tomto skončím pekne dlho v nemocnici. Namiesto toho ale aby som útočil som vzhliadol na oblohu ktorá sa zatiahla. „Čo to kur..“

Celou dobu jsem sledoval boj kdyz se dostaly z hradu ven nasledoval jsem je skrze nejblizsi okno a vyckaval na svou prilezitost.
Jelikoz uz byly venku z budoby tak jsem vzal svou sanci. Za pomoci Vyskocil jsem a zezacu jsem  jej zasahl dvema Juukeny do  ledvin. Jelikoz se musel soustredit na techniku nemohl uhnout a jestly uhnul tak  musel prerusit sve soustredeni.

Útok byl neúspěšný.. Doplatil jsem na svou vlastní blbost a nepozornost, až příliš moc jsem chtěl zneškodnit jednoho člověka a přestal být opatrný, bylo to také kvůli mému vzteku, který mě postupně začal ovládat. Projely mnou větrné čepele a pořezaly mě na několika místech, rány se ale okamžitě začaly zacelovat a ani nebyly tak hluboké díky technice [In'yu Shōmetsu]. Stihl jsem se možným nejničivějším útokům vyhnout a na zbylé jsem se patřičně připravil. Můj vztek mohli rázem poznat právě ti shinobi, kteří na mě prvně zaútočili. S Chakra Scalpely jsem se probil mezi několika nepřáteli. Dopadl jsem na zem a vzhlédl k obloze, začal jsem se soustředit a koncentrovat chakru.

Neváhal jsem a jakmile začal tvořit to jutsu, využil jsem svou rychlost, vyskočil a už jsem byl nad ním a skládal pečetě. Suiton: Koka Suijin. Jelikož nad ním bylo místo, protože zdi se začaly formovat dále od něj.(předpokládám XD) Napálil jsem to přímo do něho i s tou technikou. Musel se soustředit na to jutsu, nemá šanci uhnout.

Kdyz na me zautocily nemel jsem cas na neco extra pouze jsem se zacal tocit na miste a vypoustet cakru a udelal. Hakkeshō Kaiten (vír proroctví)

A hned jalk to bylo mozne proti nim vypalil Hakke Kūshō (prázdná dlaň)

A tohle by me jich melo zbavit situace zacinala byt hodne vazna.

Sen Sarutobi

Sledoval som aký obrovský mrak vyvolal, snažiac sa pohltiť našu čakru. Napriek tomu koľko čakry som v sebe mal, a akým obrovským čakra monštrám som sa v tomto stave stával, pociťoval som istý úbytok čakry na sebe. Okamžite som usúdil, krok proti tomuto mraku by bola nehorázna blbosť ale tým že sa užívateľ techniky úplne vytratil bolo jasné jedno. Táto technika nevydrží dlho, keďže nemá napájadlo, teda svojho vyvolávateľa. Jediné čo sme v túto chvíľu mohli všetci robiť, bolo kryť sa pred obrovskými bleskami ktoré šľahali na zem, navzájom si pomáhať a kryť sa, aby sme z toho vyviazli všetci spoločne a následne sa až pustiť do pátrania po zmiznutom Nukeninovi, ktorého istotne naštve môj krok ktorý som urobil na jej záchranu. Bol to ale obvzlášť mocný Shinobi, Wuju style som bol nútený vypnúť, teraz sa môj prah bolesti posunul na správnu mieru a ja som v kŕči padol k zemi, držiac si ranu na hrudi.

Jakmile jsem byl já sám jakžtakž v pořádku, pouze s nepatrnými odřeninami, které nepotřebovaly prozatím lékařskou pomoc, i přes velkou vyvolanou bouři jsem se pomocí Shunshinu dostal k pyramidě a otvoru, který zbyl po ohnivé létající opici. Ta bouře vyvolala ohromný chaos, i když nemohla vydržet dlouho. Strůjce této techniky a možná i celého plánu byl fuč a s tím, že by guvernérka ještě mohla být naživu, jsem také nepočítal. Teď jsem stál nad znaveným a poraněným ninjou z Konohy, který nevypadal, že by byl zrovna při vědomí. Zaklekl jsem nad ním, mé ruce nabyly tyrkysové barvy a pomalu jsem začal léčit. Hrudník měl ošklivě poraněný, ale zřejmě kvůli jeho 'formě' a mé okamžité pomoci nebyl ve stavu ohrožení života. "Teda řeknu ti, žes to pěkně rozpálil," řekl jsem chechtavým tónem spíše pro sebe, abych odlehčil situaci. Toho člověka jsem nepoznával, ale někoho mi nepatrně připomínal. Nějakou dívku? Možná...

Zdálo se, že bylo po všem a na pomoc přišli i další konožští medikové, kteří se okamžitě ujali všech dalších zraněných.

Sen Sarutobi

Nemal som ďaleko od kolapsu, musel som poďakovať Bohu na nebi že sa tejto bitky zúčastnil aj Allii. Zranenie spôsobené Bakutonovou technikou som prežil naozaj len vďaka môjmu stavu, inak by už bol dávno po mne. Možno nespoznával Sena, veď ani nemal ako vedieť o jeho Anbu pôsobení, zato ja som spoznával Allíího. Bol známy svojou liečiteľskou geniálnou špecializáciou ktorou sa rovnal bájnej Tsunade, Godaime Hokáge. Nech už som bol mladý akokoľvek som chcel o ňom som vedel. „Kde ste sa courali?!“ Zaznelo veselým tónom na ich možno aj trochu neskorý príchod, ktorý ale zvrátil celú bitku v náš prospech. Tu som ho ale v liečení zastavil, boli tu iný ktorý potrebovali väčšiu starostlivosť, natiahol som sa k nemu a prehovoril. „Choď do pyramídy, niekde tam je.. Guvernérka, žije. Použil som klona aby som ho presvedčil o jej vražde zatiaľ čo sa Takeru zdržal aby ju ukryl..“ Prehovoril som než som si znova ľahol na zem. Či už pokračoval v liečení alebo šiel za guvernérkou, poveril niekoho aby tam šiel, zatvoril som oči a spokojne sa usmial. Svoju misiu na ochranu guvernérky som splnil..

Spise jsem se dostal za Alliim a Senem. No proste nemel jsem  rad ksyz se neco zvrtlo a tohle se pekne pohnojilo.
"Kdo z vas Poda hlaseni Hokagemu?" Fakt jsem nemel v planu to byt ja.  A nakonec si tam jen sedl a deaktivoval Byakugan.
"Promin ale Ne, Je mrtva. Jeji ji srdce uz nebije."
Rekl jsem pochmurnym hlasem.

"Jiste. Me jmeno je Hikaru Hyuuga. A vy jste predpokladam Uzumaki Allii. Velitel meho tymu. Tesi me ze vas poznavam. Ale mohlo by to byt za lepsich okolnosti." Rekl jsem allimu.
"No ja se postaram o hlaseni jelikoz jsem videl vse co pouzil a uprime receno prakticky to neni mozne aby pouzil nekolik Kekkei Genkai. Jakmile jej odnesu do nemocnice zajdu za Hokagem. Vy se postarejto o ranene tady. Rekl jsem a vzal Sena na zada po vojensku. A myzel nekam pryc.
(presun)

Sen Sarutobi

Vypočul som si správu o Guvernérke, v tom momente mi srdce vynechalo jeden úder. Toľko plánovania, toľko obetovania a aj tak som ju nedokázal ochrániť. Sklamal som v misii. Skôr než som upadol do bezvedomia na nedostatok čakry a veľkejs straty krvi som sa zahľadel smerom k pyramíde. "Sayonara.." Posledné slová po ktorých som zaspal.