Pevnost feudálního pána

Díval jsem se na šéfa z Iwy, jak tu spáchal takovou menší sebevraždu. Pak mě ale zarazilo to, co se s ním dělo na zemi. Rozhlídl jsem se po okolí a opravdu to bylo celé divné. Nakonec jsem doběhl do pevnosti, nebo to co z ní zbylo a uviděl Alliho. Došel jsem až k němu a díval se na raněné. ,,Něco s čím můžu pomoct i jako ne-medik? Nebo se mám už vrátit?"

,,Dobrá." přikývl jsem a otočil se na odchod. Vzpomněl jsem si, že mám pořád aktivovaný Mizu no jikuukan, tak jsem složil jednoduchou pečeť a zrušil ho. Nic víc už mě tu nedrželo, tak jsem se rozeběhl zpátky do Konohy.(přesun)

Pár minut před půlnocí.. Pohlédl jsem na hodinky a napil se teplého čaje. Podepsal jsem poslední prohlášení a čekal na návštěvu.
Neustále jsem zíral na hodinky. Za mnou šlo slyšet praskání v krbu. Letos bylo léto neobvykle studené a zde v hradu bylo obzvlášť chladno.
"Kde pořád je?"nepřestával zírat na hodinky.

Společně s Rokurem jsem se teleportoval do zrenovované pevnosti feudálního pána, teda v současnosti to byl guvernér. Bylo velmi neslušné se dostat přímo do kanceláře, aniž bych zaklepal, tak jakmile jsem se objevil v jeho kanceláři přešel jsem ke dveřím, abych na ně zaklepal.
"Dobrý večer, Hiroshi-sama," mírně jsem se uklonil.
"Tohle je Rokuro Uchiha, můj doprovod..." ukázal jsem na Rokura a pak si prohlédl kancelář. Neměl jsem dobré vzpomínky na tento hrad ani na hlavní město. Pokaždé když jsem se sem dostal, tak se chystala vzpoura. Poprvé se Feudální Pán chystal zlikvidovat Konohu a podruhé jistá organizace zlikvidovala guvernéra Ohnivé země.

Konečně a dokonce i s doprovodem. Proč? To se snad o svůj život obává? Nebo chce připravit o život mě? Ninjům člověk věřit nemůže.
"Dobrý večer, Hokage-dono, Rokuro-san," pozdravil jsem vstřícně a ukázal na dvě pohodlná křesla před stolem. Já jsem se pohodlně opřel.
"Hokage, co je to za důležité jednání, které musí být oficiální a zároveň tak pozdě v noci?"

Posadil jsem se a položil mu dokument na stůl.
"Uznávám, že po Konožském zásahu panuje v Zemi ohně chaos. Sám v současné době nevím, kdo je nad kým v hierarchii vládnutí. Jestli Hokage nebo guvernér, proto v tomto dokumentu navrhuji, aby hlavní..Výkonná moc připadala novému institutu a to institutu prezidenta Ohnivé země..Tímto by vznikla Ohnivá republika. První revoluční republika. Rada by si zachovala pravomoce, některé i rozšířila. Navíc by do ní byli voleni i zástupci z Konohy, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Titul Hokage zůstane stejný jako dosud, s tím rozdílem, že má pravomoc se bude týkat jedině Konohy..Jakožto vojenské vesnice, která má za úkol chránit Ohnivou zemi, respektive Ohnivou republiku." dokončil jsem svůj nápad a otevřel svitek a všechno mu ukázal.
"Prezident by byl volen na 4 nebo 5 let.."

Přikyvoval jsem. "O nic jiného prakticky nejde." čekal jsem, na co dalšího se hodlá zeptat. Domníval jsem se, že Hiroshi by byl jako prezident opravdu skvělá volba, dosadil jsem jej do jeho úřadu já a je v něm zatím rok, ale jeho pověst je neposkvrněná. Naprosto.
"Domnívám se, že Vy byste jako prezident obstál celé volební období a možná by Vás zvolili znovu. Můj hlas každopádně máte." dodal jsem vážně.

Jedna ze služebnic samotného Hiroshi Satoa si dovolila být vzhůru v tak pozdní hodině a potloukala se po chodbách. Ne, nepotloukala se po chodbách. Moc dobře věděla, co má udělat. Potichu jako myška se dostala za dveře pracovny Hiroshi Sata a poslouchala každé slovo od příchodu Hokageho. Věděla, co s nabitými informacemi. Potichoučku se chystala odejít, byla trénována nejlepšími špiony v Ohnivé zemi. Bývalo by se jí to podařilo, kdyby se před ní neobjevila bachratá kočka a nezačala mňoukat. Žena vyskočila a dala se na útěk po stropu.

Také jsem si všiml přítomnosti někoho dalšího. Špion? Zde? Nelíbilo se mi to. Poskládal jsem pečetě a položil je na zem. Díky Mokutonu se mi podařilo zatarasit každý východ a každé dveře, které by ten dotyčný mohl použít ke svému útěku. Věřil jsem, že Rokuro zvládne chytit špiona a dostat z něj všechno, co ví.

Zatraceně!
Chystala jsem se proskočit oknem a zmizet, ale něco se událo. Místo oken tu bylo dřevo. Chtěla jsem otevřít dveře do vedlejšího pokoje, také to nešlo. Bezradně jsem se otočila a chtěla skousnout skrytou pilulku s jedem, která se tvářila jako zubní plomba, když v tom jsem byla v podivném transu. Genjutsu, moje první genjutsu. Udělala jsem teda to, co mi Uchiha přikázal.
Tak takhle Uchihové získávají ženy, když se jim nepodvolí dobrovolně?

Byl jsem pyšný na členy Konohy. Dokázali jsme tak rychle zareagovat. Zajímalo mě však, o co se tady jedná. Proč Hiroshiho služebná? Přišel jsem blíž a začal se vyptávat.
"Jak se jmenuješ? Ke komu patříš? Proč jsi zde poslouchala?" zeptal jsem se a čekal, co z ní vypadne.

Ne, žádný omyl to nebyl. Opravdu..
"Jsem Asami Shinnou, tajný agent, který byl nastrčen ke guvernérovi. Patřím pod Seikyou Tachiban a jsem zde, protože to je má mise." ne, opravdu jim nehodlala říci všechno najednou. Neptal se správně, musí se začít ptát správně.

Seikyou Tachiban?! Nebyla to moc dobrá zpráva, pokud tato skupina existovala.
"Oni pořád existují? Kde je sídlo Seikyou Tachiban? Kde se nachází vůdce? Co mají v úmyslu?" zeptal jsem se tentokrát takto. Chtěl jsem se dozvědět, všechno, opravdu všechno!

Byl jsem otřesen. Má vlastní služebná mě zradila. Byla to jen obyčejný špion, nastrčený Seikyou Tachiban.
"To je překvapující, že ta pomatená organizace pořád existuje. Jak je to možné Hokage? Nemůže za to náhodou Konoha?" zamračil jsem se na něj a čekal na další výslech. zajímalo mě, co Asami řekne. Doufám, že řekne tolik, kolik jen bude moci.

Asami se nadechla a opět vydechla s prázdným výrazem ve tváři.
"Seikyou Tachiban nejenže existují, ale i vzrůstají. Jsou všude. Jejich sídlo se nachází ve městě Tanzaku-gai. Vůdce se nachází tam, nikdo však neví, kdo to je. Komunikuje s námi skrz vyslanci. Mají v úmyslu..." Asami by mluvila dál, řekla by naprosto všechno, kdyby věděla, že i ona je kontrolována. V jejím mozku byla ukrytá technika pro špionáž a kontrolování, technika kterou používal Akasuna no Sasori. Jen, co chtěla vyslepičit jejich plán v to se v jejím mozku nashromáždila čakra z pečetě a vybouchla. Přišla také o ztracené vzpomínky a tím už věděla, co potřebuje udělat. Tím se genjutsu zlomilo a ona uskočila dozadu.
"Já nejsem Shinobi, nejsem vůbec nic, jsem jen odpad nemající vlastní identitu, ale nejsem zrádce! Nezradím své společníky a všechno, co jsme doposud udělali.." zkousla své zuby a okamžitě padla k nohám. Byla mrtvá, jed působil okamžitě, měnil její orgány na tekutou hmotu. Takhle tedy skončila Asami, obyčejný člověk, bojující za lepší svět bez válek.

To byl konec..Nějakým způsobem se dostala z genjutsu zrovna když nám chtěla říct o jejich plánech a centru.
Museli jsme to zastavit dřív, než bude pozdě. Bylo však důležité nastolit pořádek v Ohnivé zemi, to dokáže jen někdo, kdo ovládá celou Ohnivou zemi.
Bylo mi líto Asami, nemusela zemřít, možná by nemusela vůbec být odsouzena. Kdo ví, jedno je však jasné, zemřela, protože se sama zabila, když nechtěla vypovídat. Klekl jsem k jejímu mrtvému tělu a prohlédl jsem si obsah jejich úst. Vypadalo to, jako kdyby z její pusy vytékala pěna.
"Jed, v korunce měla jed," řekl jsem po chvíli. Bylo to zbytečné..naprosto..nemusela zemřít.