Skrýš Shuuketsu

First topic message reminder :

Skrýš Shuuketsu - ohromný a komplex jeskyní v horách, které lemují samotnou Iwagakure!
V jednotlivých částech jsou tréninkové prostory, knihovny, dokonce i restaurace. Je zde také hlavní místnost, ve které se nachází socha Gedou a přesunuta květina Zetsu.

Žena vedle mě z ničeho nic najednou okřikla. Pomalu jsem se na ní otočil a celou jsem si jí prohlédl. Měla klasický plášť Shuuketsu a podle prvního dojmu je úplný opak mého bývalého parťáka. Asi bude dost ukecaná, třeba si s ní budu rozumět. Usmál jsem se na ní celkem vlídně, nebylo to provokativní ani škodolibé. To co řekla jsem tak něják přešel a dál jsem to neřešil. Mohla si to vyložit jakkoliv. Ignorace, nebo snad pohrdání? Ve skutečnosti to tak ale nebylo. Podíval jsem se na svitek, který už jsem držel a věděl jsem co s sním. Přešel jsem kolem ní k schodům pryč z téhle díry.
"Jdeme?" podíval jsem se na Airis a na mé tváři se objevil provokativní úsměv.

Byla to vážně podivná cesta. Nikdy jsem nic takového neviděl, ani necítil. Sennin módo premiéra a tohle zažít, už to víc nemohlo být podivnější.. To by ses divil, čeho je Hiraishin schopen. Chtěl jsem se ušklíbnout, ale nebylo to vhodné. Tsuchikage odešel, poté se vrátil, donesl plášť. "Ó krása..Veliký, děkuji.." byl z příjemného materiálu, možná příjemnější, než můj plášť..
Šel jsem za ním a viděl něco zajímavého. Něco o čem jsem ani neodvažoval snít. Tělo Juubiho!
"Vážně ohromující!"

"Tak teď jsem vážně zvědav, jak to děláte s tím, že Jinchuuriki jsou na živu.." založil jsem si ruce na hrudi a čekal, co a jak. Nyní jsem mohl vidět několik dalších členů, bylo jich opravdu hodně, tohle bylo daleko nebezpečnější než Otogakure, i když kdo ví, co se v útrobách schovává..

Na pokyn Tsuchikageho se má projekce objevila na jednom z prstu mocne sochy. Naskytl se mi pohled, který jsem opravdu nečekal. Hokage nám přinesl Kyuubiho! Vypadalo to jako past. Jenze, co když to byl opravdu Kyuubi? Naší klonovy bijuu se těžko mohli spojit s tak mocným originálem, co teď? Riskovat a zkusit něco,co není otestované?
"Zadrž.."pohlédl jsem na balíček.
"Nevíme, co se může stát, když spojíme bijuu s klonem. Mohla by vzniknout nestabilní směsice, nemáme to otestované, nemůžeme riskovat, po tom všem, už jsme tak daleko," pohlédl jsem na nej.

Pozvedl jsem levé obočí a zvědavě pohlédl na Hebiho/stín, který řekl "zadrž."
"Takže využíváte klony, tímto jste nejspíš chtěli odvést pozornost od toho, co tady skutečně děláte. Vzpomínám si, že už tato technika byla jednou použita, v historii, jenže klon se projevil jako velmi nestabilní, jedině čakra z bijuu dokázala prodloužit dobu rozpadu," přimhouřil jsem oči a přemýšlel.
"Když se budeme držet hypotézy, že nelze sloučit klony s originálem, tak v tom případě použijte hady, já klona zkrotím a hned začnete s tou technikou."

Jak jsem na to mohl zapomenout, Hokage byl také vědec, to nás spojovalo, vlastně nejenom to. Ušklíbl jsem se.
"Pravda," přikývl jsem. Pokud se dal Hokage na naši stranu, budeme si skutečně rozumět. Poskládal jsem ruční pečeť a ze země vylezlo několik černých hadů. Vrhli se hladově na nádobu a přimknuli k ní. Začali nasávat čakru a pomalu vytvářeli jakýsi čakrový stín, neustále se formující a nasávající parazit. Pomalu, ale jistě se přibližoval ke vzhledu Kyuubiho s prázdným bělmem, ještě pořád nebyl plný, teď záleželo na jejich rychlosti.

Už to teda začalo, poskládal jsem ruční pečetě a na mé dlani se objevil znak sednout. Nasměroval jsem ruku na čakru, nevěděl jsem, jestli se můžu dotknout, ale člověk nikdy neví.
Z mé ruky vystřelil provazec modré čakry a propojil se s klonem Kyuubiho. Začalo to, pomalu, ale jistě jsem pronikal do jeho vědomí a začal uklidňovat. Tady má práce končila, až Tsuchikage začne s pečetěním, poté přestanu s kontrolou.

Poprvé vidím tuto techniku, kterou však musí ovládat někdo s rinneganem. Hm, ty fialové oči. Prohlédl jsem si postavy na prstech. Jejich tolik?! Takže sféry? Teď jsem si uvědomil, že bych mohl gedou mazou ovládat sám, mám mokuton a dřív jsem měl mangekyou sharingan, s mocí sochy bych dokázal mnoho...No, není všem dnům konec, ale já musím mít na paměti původní cíl, začínám se v tom ztrácet. Právě jsem si uvědomil, jak moc těžké to bylo pro Itachiho...

Bylo to únavné, poprvé jsem něco takového zažil. Dokonáno? Ayame Takashi...zašklebil jsem se.
"Je to Tsukikage, takže bude chráněná, hodně chráněná. Udělal bych to, ale musel bych změnit svůj pach, styl boje, nemůžu být ještě prozrazen, má pozice si to ještě nevyžaduje, nějaký nápad? Samozřejmě, že by to šlo i kdybych měl masku, nikdo by mě nemusel poznat.."

Zakroutil jsem hlavou a seskočil k nim. Velká trojka? Osa? Smlouva? Dohoda? Jak si budeme říkat?
"Ne, navrhuji zapojit jeho bratrance, Itamu, má časoprostorovou techniku, která je naprosto bezchybná, on a Tendou, dokážou společně otevřít plnou Sílu kamui."

Pomocí Kamui jsem se objevil ve skrýši a rozhlédl se kolem. ,,Hoj." Pohled mi jako první spadl na Jura. ,,Tu holku jsem nějak ztratil. Promiň a přijmi moji hlubokou omluvu za nesplnění úkolu. Příště se budu snažit." Samozřejmě jsem to moc vážně nemyslel, ale Jura by to mohlo zahřát u srdíčka. Pak jsem se podíval na Assasina a málem jsem omdlel. ,,Ale copak, Konoha už nebyla dost dobrá? Co Seito? Žije, nebo podlehl na následky našeho boje?" Pod maskou jsem se pousmál a pak se podíval na Hebiho. Ten jeho hadí styl mě pořád děsil. ,,Raději nic."

Tak teda dobrá, plán se mi zamlouval. Nereagoval jsem na Itamu, jeho jedovaté řeči a poslední střet byl dost na to, abych ho měl za mrtvého a neviditelného. Byl velmi interesantní, jsem zvědav, jak to zvládnu, škoda, že neumím bunretsu nebo něco podobného. Vzal jsem svitek a uložil do něj nádobu s Kuramou, pořádně uchoval, ještě jsem nevěděl, co s ním. Zatím ne. Šel jsem se vystrojit a vzal si masku a trochu zamaskoval pomocí Mokuton henge, jež nebylo možno zjistit.
Vypadal jsem nějak takto...
Pohlédl jsem na sebe. "Tak do toho!" Šel jsem za Tsuchikagem doufajíc, že vše dopadne dobře.

Vše jsem odsouhlasil, jak jinak. Pach války, smrti, krve, nic víc mě neuspokojilo. To, že takto jdeme na oči veřejnosti bylo dost divné, věřil jsem, že vše dopadne dobře. Prohlédl jsem si nový vzhled Assasina a pak Itamu. Hm, krev zrádců? Zachechtal jsem se a připojil k trojici, nyní jsme byla čtyřka.

Ach jo. Tak jsem se snažil a takové uvítání... Sklopil jsem hlavu a chvíli se díval do země. Když jsem ji zase zvedl, všichni byli nějak v pohybu a vypadalo to na výlet. Z toho by mohlo něco kápnout. Sláva, moc, peníze, nebo ženy? To všechno si vezmu, jakmile dokončíme výlet a pak to dokončím s těmihle "parťáky". Pod maskou jsem se pousmál a s dobrou náladou je následoval, aniž bych věděl, co mě čeká a nemine.
/přesun