Skrýš Shuuketsu

First topic message reminder :

Skrýš Shuuketsu - ohromný a komplex jeskyní v horách, které lemují samotnou Iwagakure!
V jednotlivých částech jsou tréninkové prostory, knihovny, dokonce i restaurace. Je zde také hlavní místnost, ve které se nachází socha Gedou a přesunuta květina Zetsu.

Když jsem udeřil do klona, rozplynul se, ale nedoprovázelo to žádné PUF, protože se jednalo v podstatě o pouhou iluzi. Na mé tváři výraz překvapení k postřehnutí nebyl. Očividně se mnou toto nijak vážně nehnulo. Jakmile jsem ale postřehl, že se jedná o klon, domyslel jsem si, co bude následovat. Je samozřejmé, že nepřítelův následující krok nemůžu přesně určit, a však předpokládat jsem něco mohl. Nebyl jsem si tím sice naprosto jistý, a proto jsem si dával pozor úplně na vše v mém okolí.

Měl jsem za to, že nepřítel se dostal jaksi pod zem. Přeci jen již jednou jsem ho tuto cestovatelskou techniku pod zemí viděl použít a k zahlédnutí nikde v okolí nebyl. Jenže toto mi došlo až jak jsem dopadl oběma nohama na zem. Ačkoli to vypadá pro Mishu docela dobře, nemůže si dovolit svého nepřítele podcenit, jelikož ten, jak se zdá ještě nevytasil ani jedno eso z rukávu (ten jed nepočítám, jelikož skoro o nic nešlo xD, takže to není eso)

(Dám ti jednu radu... Konohou se neřiď, jelikož na sepsání těch technik se nedá vůbec spolehnout, TADY to máš sepsáno důvěryhodněji. Jen k tomu, abys pochopil, co tvá technika dělá. Nepřítel nezkamení ale jeho hmotnost se několikrát znásobí. U Zetsua to měla za následek to, že zkameněl... jen aby nedošlo k nedorozumění)

Misha mě úspěšně chytl za kotníky a já najednou začal pociťovat účinky techniky. Najednou jsem se nemohl udržet na vlastních nohou. By jsem až příliš těžký. Pod náporem této obrovské tíhy jsem klekl na kolena a nepříjemně se začal křivit, jak v obličeji tak i v dalších částech těla (myšlena celá osa člověka). Bude toto ale můj konec? Vážně si Misha myslí, že shinobi, který byl schopen se dostat až do skrýše Shuuketsu padne v důsledku této techniky? Nechme se překvapit. Prozatím to vypadalo ale pro Mishu velmi slibně.

Na první pohled jsem byl poražen a už jen čekal na poslední úder, ale skutečnost byla trochu jiná. Čekat na Mishův úder jsem čekal, ale poražen jsem nebyl. V momentě kdy mi jeho kunai podřízl hrdlo, ba spíše usekl hlavu, vyteklo spoustu krve, ale předpoklad Mishi, že se mi hlava oddělí od těla se nenaplnil. Jak Misha mohl tušit, jsem Jashinista, ale ne tentýž co býval Hidan. Znamenalo to snad, že nepoužívám stejné techniky jako on? Ano, znamenalo. Nesmrtelný jsem ale očividně byl, jelikož po tomto smrtelným zásahu jsem se pouze usmál, pomaličku vstávajíc opět na vlastní.

Mishova technika nepřestala působit, takže žádná chyba v ní nebyla. Proč jsem znovu tedy stával na vlastní? Že by v tom hrál roli Mishův útok? "Ani si nedovedeš představit, co si způsobil." Možná že jsem nepoužíval ninjutsu a ani příliš nevynikal v taijutsu, ale v tom pravděpodobně má síla netkví. "Hádám, že sis myslel, že jsem stejný jako Hidan, ale musím Tě zklamat. Hidana jsem znal, jelikož jsem dříve byl než on a vůbec si v technikách podobní nejsme." Co to mělo znamenat? Byl jsem na tomto světě dříve než on? Pokud tomu tak je, kolik mi je? Jak jsem se seznámil s Hidanem, a proč má identita nebyla zveřejněna již dříve v minulosti? Misha určitě měl řadu otázek, a ta nejvíce významná určitě byla ta, kdo nebo co jsem?

Ve chvíli, kdy explodoval výbušný papírek, jsem byl odhozen tlakovou vlnou, kterou způsobil, na okraj místnosti, ve které jsme se nacházeli. Ke Mishovu překvapení, hlava držela pořád na svém místě, ale co určitě neuniklo jeho pozornosti, byla barva mé pokožky. Stejně jako předtím, změnila se, ale tentokrát nezbledla Zčernala. Nepřeháním, když si ji dovolím srovnat s barvou uhlí. Že by tato změna barvy pokožky měla nějakou spojitost s předešlou změnou? Ano, ale jakou pak?

Postavil jsem se a pohlédl na Mishu. Můj hábit byl v oblasti břicha roztrhán. Tam nyní mohl Misha spatřit Jashinův symbol nakreslen mou krví, pravděpodobně. Čí jinak by byla? "Končíš." Bylo jediné, o ze mě vypadlo. Tu jsem najednou zmizel a objevil se za Mishou, snažíc se ho dlaní udeřit do zad. Má rychlost se několika násobně zvýšila. Nejspíš to mělo nějakou spojitost s tou změnou barvy kůže. Převyšovala shunshiny, a kdo ví, zda by nyní byla schopna se měřit i s legendárním Hirashinem?

Veľmi dobre sa mi sledovalo, čo robil protivník s toho úkrytu v ktorom som bola. Bol naozaj veľmi rýchli, dokonca by som to porovnala s mojou technikou, ktorou som ja sama používala a s mojou vlastnou rýchlosťou som si verila, žeby som problém mať nemala. Čakala som pokým zmizne a pri tom mala v ruke červenú katanu, ktorú som mala nachystanú v takom uhle, aby som ho mohla zasiahnuť v určitom bode. Hádzala by som ju pred neho okamžite, ako by sa pohol. Je rýchli ale jeho pohyb sa dá predvídať, keďže bude útočiť po ňom a o mne nevie. Na červenej katane boli ponalepované výbušné lístky, ktoré sa budú určite hodiť. Nevedela som, na akej bázy funguje jeho technika ale jeden výbušný lístok vydrží, no kto vie, ako to je s ostrím, ktoré prenikne ostatnými kovmi, ako maslo?

Misha jak se zdá ani nemá tušení proti čemu stojí. Podle mých slov mu ani nedošlo, že nejsem pouhý řadový vyznávač Jashinistického kultu. Sochu Gedo mazo by Misha klidně rozmetat mohl, kdyby tu byla. Tsuchikage mu říkal, že se má i podívat, zda vetřelec něco neukradl, a jak se zdá... ještě Mishovi nedošlo, že jsem ukradl sochu Gedo Mazo, i když jsme se nacházeli v místnosti, kde původně byla.

Žel, Mishovo očekávání se nenaplnilo, jelikož místo kopačku dostal úder dlaní do zad, kde v případě, že jsem jej udeřil, čeho bych v tomto momentu překvapení schopný být měl, na zádech se mu objevil stejný znak jako ten, který jsem měl na břiše, dokonce i stejnou velikostí. O Kaye jsem pořád nic nevěděl, ale možnost dalšího nepřítele jsem od začátku nezavrhl. Ať už se rozhodne Kaya udělat cokoli, měla by si to pořádně promyslet, jelikož jak se doposud ukázalo, na mou maličkost nepůsobí řada technik, útoků, a nebo působí, ale projevuje se to jinak, než u obyčejného shinobiho?

Mishu se mi označit podařilo, takže jsem mohl začít s regenerační fázi svého těla. Neumisťoval jsem Jashinův symbol na Mishu jen tak z legrace, což mu určitě došlo. Misha zvolil po označení takticky ústup a skrytí se v kouři vyvolaném explozí kouřových bomb, a však právě tímto mi nahrál. Nejen že jsem nyní byl skryt i já, a proto jsem byl momentálně v bezpečí před Kayouvými střepy meče, když jich nemohla přesně orientovat na mou osobu, ale také mi to dopřálo chvíli času pro regeneraci mého těla. 

Misha správně smýšlel o tom, že nemůžu být skutečně nesmrtelný, takže v tom musí být něco víc. Má eliminace stylem, jakým si poradili Konohagakure no shinobi s Hidanem ale nevyšla, takže jak pak na mě? "Říkal jsem, že nesdílím stejné techniky jako Hidan, takže mě s nim nemáš srovnávat, ale některé ovládám o stejné podstatě a na mnohem vyšší úrovni." Toto neznamenalo pro Mishu nic dobrého. Narážel jsem se tímto na symbol na jeho zádech, který tam byl jasně zobrazen mou krví. Zmiňoval jsem přeci, že jsem byl dřív na tomto světě, než-li Hidan, a tak proč to Misha konečně nezačne brát vážně? Hidanova nesmrtelnost byla odvozena od té moji. Ať už myslíte, že ji získal rituálem, experimenty atd. stála za tím má malá maličkost. Popravdě se tedy jednalo o tak trochu z toho všeho. 

Ačkoli se ale nyní bude zdát, že je pro Mishu pozdě, nechť neztrácí naději, jelikož je vždy nějaké východisko, kterým nikdo nemusí utrpět nějakou újmu a ani má následující technika není beze slabiny. Jen to je o tom na tu slabinu přijít. Zahalen v kouři, jsem svou pravou ruku prorazil svou hruď a uchopil své srdce, svírajíc jej. Náhle tutéž bolest, kterou jsem cítil, pocítil i Misha, ale na hrudi se mu neobjevila žádná viditelná rána, a však něco nebylo v pořádku a bolest byla až tak intenzivní, že by se mohla rovnat i bolesti v Tsukuyomi jakou utrpěl Kakashi Hatake. Zatímco Misha se pravděpodobně svíral v bolestech, má barva kůže se vracela do normálu. Z černé zbledla, čím se trochu rozjasnila, a pak na mě přirozenou barvu kůže, kterou jsem měl na začátku tohoto. Misha možná považoval jakékoli posily za známku nedocenění jeho schopností, ale není to spíš tak, že Misha nedocenil sílu nepřítele?

Misha s Kayou začali ve velkém fantazírovat o mých schopnostech. Nejde říct, že jejich úvahy byly naprosto mylné, jelikož v některých případech se alespoň z části přiblížili pravdě. Že by rozlouskli v čem spočívá má síla, to říct nelze. Srdce, které jsem prozatím jen svíral uvnitř mého hrudníku, jsem vytáhl, a tu se Misha pod náhlým návalem bolesti nemohl ani pohnout. Jeho tělo bylo pořád nepoškozené, co se týče fyzických poškození, reagovalo na vše však tak, jakoby Misha byl na mém místě a samotný si vytahoval vlastní srdce. Dále to pokračovalo k tomu že upadl na kolena, nemoci se zpátky zvednout. Ať už jsem provedl cokoli, nemělo to Mishu zabít, ale očividně ho omezit v pohybu.

Misha ještě předtím stihl hodit dva fuuma shurikeny, čehož využila Kaya, připravujíc se na útok na mou osobu. Já postávajíc na jednom místě jsem začal pojídat vlastní srdce. Jednalo se o jakousi prapodivnou techniku? Nebo spíše o jakýsi jashinistický rituál? Jasné bylo to, že jsem ignoroval nepřítelovy útoky a věnoval se své autokanibalistické (nový výraz pro pojídání sama sebe xD) činnosti. Tu náhle, kdy fuuma shurikeny dovršil svůj cíl a narušily Jashinův symbol na mém břiše, symbol zmizel, ale Misha se stále svíral v bolestech. Co se týče projevů, jakým se má technika projevovala, nepřipomínalo to ani tak moc ninjutsu, jako spíše...

(gome, príšte to bude rýchlejšie.)

Druhý fuuma shuriken mě překvapil, ale neznamenalo to, že zapříčinil mou zkázu. Misha s Kayou nepochybně značně pokročili v odhalování mých schopností, ale žel, ještě nebyli tak daleko, aby jejich konečná dedukce byla pravdivá. Jejich následující akcí ale získali příležitost, si v tom již konečně udělat obrázek. Kaya usuzovala, protože zde nebyla od začátku, že jakmile jsem opět ve své původní podobě, jsem zranitelný, ale pravdou bylo, že do podoby s černým zbarvením jsem se dostal právě kvůli mému poškození v normálu. Když se nad tím zamyslíte, jistě přijdete na to, jak mé schopnosti fungují, pokud ne, máte znovu příležitost něco o nich zjistit nyní.

Své srdce jsem kompletně pozřel, a pak nastavil proti fuuma shurikemu svou pravou ruku. Ten se do ní zaryl, ale podezřele navzdory svému ostří ji nebyl schopen celou přeseknout. Skutečnost, že mám hezkých pár centimetrů v ruce zarytou čepel od fuuma shurikenu, nevypadala nejlépe, když z toho intenzivně tryskala krev. Pak následovalo Kyino ostří, které se do mě zapíchlo všechno, jelikož jsem nepovažoval za nutné uskakovat, a pak následně ostří bouchlo.

Má kůže se zbarvila do bledého zbarvení, což byla ta chvíle, kdy si Kaya s Mishou mohli začít dávat jedna a jedna dohromady. Předtím jsem se ale ihned zbarvil do černa, tak čím pak to bylo? Kdy jsem pozřel vlastní srdce, stal jsem se odolnějším, nebo předtím se jednalo o jiný druh poškození? Záhada. Není nic ale skrytého, co by nemělo být ostatním odhaleno, takže se to jistě brzy dozvíme. Mé tělo bylo pořád pohromadě, čemu se divit, když se mi Misha předtím pokusil useknout hlavu, a ani to nebylo možné?

Misha se pořád nemohl pohnout a jelikož neměl žádné povrchové zranění a cítil neuvěřitelnou bolest, i když mu nic nebylo, jistě Kayi došlo, co za tím vězí, a tím pádem i způsob, jak jej dostat zpátky do hry. Jenže měla by jednat rychle, neboť já trpělivý nejsem, a okamžitě po explozi výbušných lístku jsem se rozběhl proti Mishovi s jediným cílem.

Kaya naštěstí pro Mishu jednala rychle, což pro tentokrát zachránilo život. Misha neměl právo si připadat podřadně tím, že ho musela zachránit žena, jelikož toto může vykompenzovat tím, že Kaye sdělí všechny informace, které o mě za tento souboj získal, jelikož ta netušila, kde ji hlava stojí, bojujíc proti někomu jako jsem já. Senzibilem jsem nebyl, ale má změněná podoba mi dávala vždy jakési výhody. Předtím jsem jako jednu z výhod předvedl svou extrémně navýšenou rychlost tím, že jsem se z nenadání objevil za Mishou a udeřil jej do zad, čím se dostal do problému, z kterého jej musela zachránit Kaya.

Rychlejší rychlost ale nebyla jedinou výhodou. Jak si mohla Kaya tak i Misha všimnout, do své normální podoby jsem se vrátit nemohl, alespoň do doby, kdy opět někoho neocejchuji stejně jako předtím Mishu jashinovým symbolem. Když jsem je tedy najít nemohl, a tak též jsem se nemohl ani vrátit do normálu, vytáhl jsem fuuma shuriken z mé ruky a probodl se s ním. Imunní vůči bolestí jsem nebyl, a tak se nejednalo v žádném případě o příjemnou záležitost. Z krve která vytekla jsem pak nakreslil na zem symbol všem přítomným znám.


Má kůže se v důsledku zranění z bledé zbarvila do černé. Proč jsem riskoval zbarvení do černé, když se jedná pravděpodobně o poslední fázi, po které již zemřu? Samozřejmě to, že se jedná o poslední fázi Kaya a Misha tušit nemohli.