Kassai HlavníMěsto

Amachi
Když to do Assasina narazilo, okamžitě ho chytl za nohu klon, který se vynořil z vody a mrštil Assasinem na Hikara. Počkám, až se dají do kupy a udělám poslední tah.

Na klon jsem se momentalne vykaslal Hokage mel problem Shunshinem jsem se presunul napred nej a vyhl se leticimu hokagemu Hakke Rokujūyon Shō (hmat 64 úderů) Mozna mel tvrdouKuzi ale to mu moc nepomohlo jelikoz stale  pouzival cakru takze jeho Tenketsu byly stale pruchozi.
Po skonceni techniky by se mel klon zrusit eventualne  zmenit zpet.

Ve vzduchu jsem se otočil a dopadl na všechny čtyři. Zamračil jsem se. Musím něco udělat. "Mokuton: Jukai koutan!" naše bojiště se začalo měnit, byli jsme na velkém vodním lese. Vytáhl jsem tedy hiraishin kunaie a hodil je všemi směry, tak, aby se zabodly do stromů. Jeden jsem si nechal v ruce.

Amachi
Přiblížil se ke mě Hikaru a začal mě napadat. Neměl jsem ani úmysl uhýbat, ale jen tak jsem tam stál a smál se. Dalo by se říct, že jsem si i ty rány užíval. Jakmile byl útok u konce, odletěl jsem a kolem mě začal svítit zelená chakra. Teď jim asi došlo, že jsem i medik a díky experimnetům i medik na úrovni. Začal jsem opět uvolňovat chakrové body, až jsem byl za malou chvíli opět v pořádku. Teď mi hrálo do karet, že jsou od sebe i trochu dále. Složil jsem pečetě a pousmál se. Bublina se začala zvětšovat, až pokryla veliký prostor, skoro se dotýkala i hlavního města. Vyplaval jsem trochu výše a díky tomu se vyhl i tomu lesu. Naštěstí pro mě byl celý les pod vodou, takže Assasinovy kunaie nehrály žádnou roli a pokud by chtěl Assasin vyhodit kunaie z bubliny ven, tak se mu to nepodaří. Čekal jsem, jak se zachovají, když prakticky teď žádný útok neměl účinek a já se díky žabrám mohl v klidu v bublině pohybovat.

S takovým nepřítelem jsem ještě asi ani nebojoval. Tato technika byla pro mě neznámá. Zadržel jsem dech a snažil se tomu uplavat, ale nějak to nešlo. Přemýšlel jsem, jaký útok by mohl zabrat. Pak mě to napadlo. Snad mě nesežereš. A musíme to udělat rychle. Tak teda dobrá.. Kousl jsem se do prstu, což byla trochu chyba, mohl mě lépe vycítit..A poskládal nějaké pečetě. "Kuchiyose no jutsu!" objevil se můj osobní mazlíček, kterého jsem poslední dobou přivolával až moc často; Mabui. Okamžitě jsem vlezl do jeho útrob, kde jsem byl skrytý. Promlouval ke mě až mě z toho řinčely bubínky.
"Hokage-sama!? Do takové situace mě přivoláváš!? Víš, že se pod vodou dlouho neudržím!?" snažil jsem se ho uklidnit. "Vím, ale musíš se snažit, to ukončit co nejrychleji. Bojuji s bájným monstrem, Kaimou. Sežer ho a nebo nějak zruš tuhle techniku Mabui, prosím." byl jsem opravdu zoufalý. Had se proplaval až k Hikaru, kde ho také sežral, aby byl v pořádku. Teď se Mabui naštval a vyrazil přímo proti Amachimu.

Vyvalil jsem bylvy co se to vubec stalo. No v tom me sezral jeste had. No kdyz jsem videl Hokageho trochu me to uklidnilo.
"Hokage-sam s vama Se jeden nenudi. Asi bych mel vyhrabat nekde smlouvu po svem otci. Teda jestli si vzpomenu kam sem to uklidi." Delal sem si z toho srandu a mel co delat abych se nezacal rechtat jako kun. i kdyz situace byla vazna az moc no sranda musi byt mozna to mi davalo sanci abych se nezblaznil a uvolnil stres vse nejak dopadne.

Amachi
Viděl jsem toho hada a jakmile byl na blízku, vrhl jsem se mezi stromy, které tu vytvořil Assasin. Různě jsem proplouval a měnil směry. Takže to muselo toho hada vyčerpávat, ať už se rozhodl plout za mnou, nebo cestu prorážet skrz. A kdyby chtěl z bubliny ven, tak myslím, že si toho stihnu všimnout.

Nevěděl jsem, co dělat. Něco mě napadlo, zatím to nechám tak. "Mabui! Zkus se dostat ven, nějak ho nemůžeš chytit, plave rychleji než ty!" Pak jsem dostal nápad. Vytvořil jsem Dva Moku bunshiny, což mě stálo nejmíň polovinu čakry, jeden se přeměnil na Hikara a vypustil jsem je ven. Oba dva plavaly směrem k městu a had plaval směrem k cestě, prostě k opačným směrem.

"Hokage -sama snad to vyjde jinak jsme vite kde." Nevedel jso co mu k tomu rict nebo jak to udelat ale tady slo videt ze i Hokage ma problem. "Zatraceny Raiton proc ho nejsem sakra schopnej pouzit kdyz to cloveku by prislo vhod." mluvil jsem celkem nastvane tady by fakt Raiton udelal kratky proces.

Amachi
Pousmál jsem se a poskládal pečetě. Vedlě mě se objevil jeden vodní klon a ten se rozjel za Hikarem a Assasinem. Já zatím pomalu následoval hada, dal jsem mu dost prostoru, ale pořád ho měl chyceného v bublině. Už mu musí dojít dech! Otočil jsem se za sebe a viděl, jak můj klon doplaval ty dva a do jednoho z nich narazil. Moje chakra už taky docházela, ale ještě chvíli to musím zvládnout.

Had ještě víc zrychlil a snažil se vyskočit z bubliny ven, protože mu docházel dech. Pokud to nevyšlo, tak jednoduše zmizel. To samé udělali i ti dva MokuBunshinové. Když do jednoho narazil, z jeho těla vyrašily kořeny a pevně ho spoutaly.

Amachi
Nevím proč, ale plaval jsem stále za tím hadem. Nějak mě zaujal, asi jeho barva. Každopádně jsem ho sledoval tak dlouho až zmizel a objevili se ti dva. Plaval jsem za nimi a chtěl je utopit. Už, už jsem je měl na ruce, ale něco se stalo. Vykašlal jsem krev a cítil jsem, že se děje něco v těle. Technika byla zrušena a já dopadl z té výšky na zem a stále kašlal. ,,Jakto? Moje tělo mělo být dokonalé. Díky všem experimentům. Měl jsem vládnout." Stále jsem ležel na zemi.

Kdyz dopadl ven rozhold jsem se jej dorazit. : Hakke Rokujūyon Shō (hmat 64 úderů)
A nakonec pridal nekolik Juukenu primo do oblasti jeho srdce tohle by nemel byt schopen prezit.

Když jsme padali, padl jsem na kolena a vydýchával. Nejen že dech Mabui páchl, ale taky protože jsem přišel o polovinu čakry a uvědomil jsem si to až teď. Neporušený Mokubunshin ke mě přiskočil a vstoupil do mě. Tím mi vrátil svou čakru. Druhý Moku bunshin se rozpadl i s vodním klonem. "Hikaru do toho!" xD

Amachi
Byl jsem na zemi a Hikaru do mě pořád bušil. Když to doděl, měl jsem svůj poslední pohyb, strhl jsem triko a začalo se to dít. Byli jsme s Hikarem blízko u sebe, takže tomuhle určitě nemohl jen tak uskočit a Assasin byl od nás daleko. Musí použít poslední zbytky sil, aby zachránil krk Hikarovi, jinak je s ním konec. A s Amachim taky, až bude technika u konce.

Předtím, než Hikaru dokončil svůj poslední tah, jeden kunai jsem hodil do města, druhý vyhodil kolem těch dvou. Viděl jsem na Amachim, co chce udělat. Ty značky!? Tahle zatracená technika! Hiraishin no jutsu Objevil jsem se, když Kunai letěl kolem nich, dotkl se letmo Hikaru a objevil se u kunaie, který letěl do města. Oddychoval jsem jak stoletá bába běžící pro důchod.
"Tyhle přesuny mě zabijou," řekl jsem.

No byly jsme dva co jsme oddechovali jako duchodci. Pouziti Hakke Kūshō mi taky davalo hodne zabrat. Nemluve jine techniky a absence kysliku ve vode. "Dekuji Hokage-Sama.....Zase me nekdo musel zachranovat."
Prvi cast vety sem rekl vdedne ale tu druhou dost nastvane.

"To je v pořádku," zvedl jsem se a uschoval Kunai. Teď to bylo pěkně o hubu. "Pojď.." rozběhl jsem se čelem k zasedací místnosti.

"Hai" Rekl jsem a rozbehl jsem se za Hokagem. Primo uz jsem to chtel mit za sebou a doufal ze uz se nic vice nepodela.

Nedaleko hradeb, které objímali hlavní město Ohnivé země se potuloval tým chuuninů. Potuloval to zrovna ne..Plížili se a skákali ze stromu na strom. Jeden chuunin, já, byl o jeden skok na před a byl jejich velitel. Jen to nezkazit. Těsně před hradbami jsme se zastavili. "Tak, teď to nesmíme zkazit, Hokage na nás spoléhá," otočil jsem se na své společníky a povzbudivě mrkl. Přeskočili jsme stylově bránu a pak jsme vytáhli z brašny pláště a překryli se jimi. Procházeli jsme temnými zákoutími a hledali ty, jež nám bylo určeno zlikvidovat.

Pomalu se začalo stmívat, lidé už se začali stahovat do svých domovů a nastal klid. Na Hlavní město až nějak podezřelý klid. Tým zahalených chuuninů mohl pocítit silný vítr a v dáli, směrem k západu slunce někoho...byl tam malý chlapeček s medvídkem v ruce. Vypadal dost zraněně a plakal. Očividně byl sám, pomalu v plné tmě a studeném větru. Čekal jen na to, až mu někdo pomůže. V celém okolí bylo slyšet pouze šumění stromů, vrzání dveří a chlapcův pláč.

Naše pátrání vyrušil dětský pláč. Otočil jsem se a začal pátrat po původu toho pláče. V dáli jsem uviděl malého chlapečka s medvídkem v ruce. Běžel jsem k němu a chtěl mu pomoci. Mí společníci zatím stáli a radši si dávali pozor.
"Neplakej chlapečku, co se ti stalo? Zlí lidé ti ublížili?"

Malý chlapec svůj brekot pomalu tlumil, když se k němu Tobiru dostal. Po celou tu dobu měl hlavu skloněnou dolů v dlaních a plakal. Kdo ví, co se mu stalo.
Však v moment, kdy přestal úplně se na Tobirua podíval. Měl zakrvácený obličej, z jednoho oka mu tekla krev a z toho druhého slzy. Bylo to brutální podívání, na tak malého chlapce, kterému mohly být 4 roky.
Chlapec po chvíli zkolaboval na zem...mrtvý, jeho záda byla zasažena nějakými drápy, bylo to odporné podívání. Nejednou se v dáli ozýval hlas...hlas co si něco zpíval a stále se blížil. Zpíval tuto píseň pořád dokola až se objevil někde ve tmě. Otevřel oči a jeho barva byla smrtelná, měl krvavé oči, které byly jediné, co šlo ve tmě vidět. Navíc se melodie kolem nich rozšiřovala v ozvěně, i přes to, že to bylo město a bylo to reálně nemožné. Oči stále žhnuly, a při posledním klapotu bot a posledním vydání melodie z úst zhasly. Už mohly jen cítil to, že závany větru ustaly, kdo ví...co se asi všechno stalo...

S hrůzou jsem sledoval co všechno se chlapečkovi stalo.Shýbl jsem se k němu a chtěl mu pomoci, ale nešlo to. Drápy, hlas, zpívání...Sakra, co to má být!? Odskočil jsem ke svým společníkům. Ta písnička byla k vzteku. Drásalo mi to nervy a ten týpek za to zaplatí..Genjutsu!? zatím jsme nic neříkali a jen sledovali pozorně svého nepřítele.