Kassai HlavníMěsto

Tohle je i na genjutsu moc šílené. I přesto jsem složil pečeť tygra. "Já jsem Tobiru a co jste sakra zač vy? Duo šílenců?" ušklíbl jsem se a byl na pozoru. To samé i mí společníci. Každý z nich uchopil kunai.

Zakroutil jsem hlavou. Když řekla, že nás má zabít odskočili jsme každý jinam, mimo dosah toho zvuku (xD). "Shoton: Rokkaku Shuriken!" máchl jsem rukou a vzduchu zkrystalizoval, zformoval se v shurikeny a mířily na oba dva.

Nerad používám Shouton. Odskočil jsem a byl přilepený na zdi. To samé i mí společníci. "Shouton: Hashou Koryu!" teď jsme všichni stáli na jednom drakovi, měli bychom se vyhnout nitím, něco takového by nemělo poškodit krystal. Dva draci se vrhli na ně.

Sourozenci byli opravdu vynalézaví, když zaútočili na draka s výbušnýma kunaiema vyskočili jsme na střechu protějšího domu, protože nás výbuch pohltil a popálil. Teď nastal čas na společné jutsu.
Oba chuunini vlastnili vzdušnou podstatu. Poskládali pečetě a vyfoukli proud vzduchu, který zůstal předemnou. "Katon: Endan!" Do vzdušné techniky jsem přidal svou ohnivou techniku a pak se řítila na sourozence. "To je za toho chlapečka!"

Bylo vychytralé, když použili Suijinheki. A pak byli mí přátelé svázání aza mě se dostala Doruko. Nebyl jsem tak rychlý jako ona, ale podařilo se mi seskočit na zem. Na zádech jsem měl krvavé šrámy. Bylo to zlé, byl jsem tu sám. Ale neotálel jsem, když jsem padal skutálel jsem se a otočil na Shoruko. "Gamayuudan!"

Moji společníci měli na mále. Ale Shoruko byl zmáčený olejem, za chvíli z něj bude smažená hranolka. Kousl jsem se do prstu. Skládal jsem pečetě. "Ninpou Kuchiyose: Yatai Kuzushi no jutsu!" Na Doruko padala Gama, žába velikosti menšího domku.

Ne!! Vykřikl jsem, když moji společníci padli. Ne...Ne...moje první mise a já..Polkl jsem na prázdno. V mém nitru se vzedmula vlna nefalšovaného vzteku a nenávisti. Kdybych byl Uchiha, určitě bych probudil Sharingan. Tohle neměl dělat.Jeho technika mě docela znepokojovala, i přes můj hněv jsem dokázal uvažovat. Vzduch posiluje oheň. Vyskočil jsem do vzduchu skládal pečetě. "Katon: Endan!"
Ohnivou bombu jsem namířil přímo proti té větrné technice, katon by měl vybouchnout a měl by být výbuch posílen větrem. Gama zvedla pracku a chytila mě do ní, pak mě postavila na svou hlavu.

Blížil jsem se k místu, kde jsem cítil hodně lidí, kteří postupně ubývali. Musím to stihnout! Už jsem byl skoro u nich a jelikož jsem přibíhal z boku, uviděl jsem ty ostny, jak pronikají ohněm a míří dále na Tobira. Skočil jsem k němu a s Tobirem uskočil rychle na bok. Být tam jen o sekundu později, už by možná žádný Tobiru nebyl. Oba jsme dopadli na záda a já se pomalu postavil a oklepal se. ,,No, asi jsem přišel na čas."

Oheň a smrad spáleného nukenina mě dokonale oslepil. Navíc ta věc letěla moc rychle, myslel jsem, že je konec, zavřel jsem oči a pak je otevřel. Místo toho, abych viděl světlo na konci tunelu, viděl jsem Seita.
"Díky, že jsi přišel," usmál jsem se.

,,V pohodě." usmál jsem se a pomohl mu na nohy. Pak jsem se otočil a rozhlídl se kolem. Jelikož ten oheň zapálil pár stromů, tak tu byla docela slušná viditelnost, tak jsem se šel podívat na těla. Jako prvního jsem prohledal toho spáleného. Hmm, nepoužitelné. Pak jsem přešel k té dívce, co byla rozmačkaná a podíval se na ni z blízka. To by možná šlo. Měla černé oči, jako Assasin, ale použitelné bylo jenom jedno, naštěstí přežilo to správné. Vytáhl jsem zkumavku a oko opatrně vyjmul a uložil do zkumavky, kterou jsem následně schoval. Pak jsem ještě uviděl dvě ležící těla s čelenkou Konohy. Sbohem bratři. Na chvíli jsem zavřel oči a pak pokračoval. Došel jsem k Tobirovi a podíval se na něho. ,,Takové věci se bohužel stávají. Lidé umírají a rodí se další. Příště zachráníš zase jiné životy."

"Ale ztratil jsem první tým, který jsem kdy měl. Nejhorší věc, která se může stát." zakroutil jsem hlavou a vyhnal z hlavy bolestivé vzpomínky. "Už nikdy tým vést nebudu, zklamal jsem."

,,Ale zastavil jsi ty nukeniny. Kdyby jsi je neporazil, tak kolik životů by ještě vzali?" podíval jsem se na něho a dále už nic neříkal. Jen jsem čekal, až bude alespoň v rámci možností připraven k odchodu.

"Uááá!" začal jsem ječet, když se mi na břiše objevila ohromná čakra. Žába bohužel zmizela a já jsem padal dolů. Navíc jsem měl zranění z předešlého boje. Seito, vypadá to, že jsi na to sám.

,,Co to?" než jsem stihl zareagovat, tak Tobiru už ležel na zemi a na něm se značila ta pečeť. Bylo vidět, že ten nukenin je fakt rychlý. Ale bude to stačit? Složil jsem pečetě a aktivoval Mizu no jikuukan. Následovaly další pečetě. Suiton: Suidan. Kolem toho neznámého se objevilo 5 vodních střel, velikostně asi jako kunaie a zamířily přímo na něho.

Když udělal Kawarimi, ani mě to nijak nepřekvapilo. Jen jsem si ho chtěl trochu ověřit. Pak se začal ale vzdalovat a pečeť se rozzářila. Došlo mi, že to má něco společného se vzdálenosti. Tak jsem vzal Tobira a začal ho sledovat. Po cestě za ním jsem vytvořil dva vodní klony a jeden se přeměnil na Tobira. Už jsme byli docela blízko a pečeť byla zase normálnější, tak jsem zpomalil a dál pokračovali ti dva.