Kassai HlavníMěsto

Klon s druhým klonem se vyhnuli útoku do strany a pokračovali dále za ním. ,,Jsi to ty, kdo stále utíká." řekl jeden z klonů a když byli už blízko, tak můj klon, hodil klona, který měl podobu Tobira na něho a vytasil katanu. Já, originál, se zatím pomalu blížil k nim a přemýšlel na dalším kroku. Rozhodl jsem se, že chvíli nechám proti němu bojovat jen klony.

Ještě než se klon rozpadl, vytáhl výbušný svitek a poslal ho na střehu budovy, na které stál. Další klon se k němu rozeběhl s připravenou katanou, ale ještě než doběhl, tak se zničeho nic ozvala hlasitá rána a následný výbuch, v blízkosti nukenina. Já mezitím poskládal pečetě a už jsem byl relativně blízko. Bylo mi jasné, že mě asi ucítí, ale moment překvapení bych i tak mohl stihnout.

Když se před klonem objevili ti vlci o něco zpomalil a připravil se na boj. Samozřejmě salto vlka stihl zaregistrovat a katanu vyblokoval svou katanou. Stačil malý moment na to, aby vytáhl další kunai s výbušným svitkem a hodil ho do jedné ze stěn. Za chvíli se ozval opět hlasitý výbuch a budova se začal rychle řítit. V té rychlosti klon vyskočil na jeden ze stromů a díval se, kdo všechno přežije. Když už nic, tak to možná poškodilo aspoň ty vlky. Já mezitím byl stále schovaný za stromem a čekal i s Tobirem.

Když jsem viděl, že ti vlci zmizeli, raději jsem hned jednal. Pečetě už jsem měl poskládané, tak jsem se kousl do prstu a ruku přiložil na větev. Kuchiyose no jutsu. Objevili jsem se i s Tobirem na Akiovi, který se okamžitě vznesl do vzduchu, když se začal hroutit ten strom a vlka s katanou se snažil švihnout svým ocasem.
Mezitím co se všechno už soustředilo na originál, tak můj klon na stromě znovu hodil po nukeninovi kunai s výbušným lístkem a po výbuchu byl připraven okamžitě zaútočit katanou.

Toho třetího vlka jsem vůbec nezaregistroval, takže jsem měl jedině štěstí, že mám vestu, která útok alespoň trochu zmírnila, ale i tak jsem na zádech škrábance měl. A navíc mi zničil plášť. Fakt díky. Podíval jsem se směrem dolů a můj pohled směřoval na Masaoa. Klona jsem zatím zrušil a Akio vyletěl do pořádné výšky, kde se nikdo nemůže dostat, ale hlídal jsem si vzdálenost tak, abych neublížil Tobirovi kvůli té pečeti. Zatím jsem zůstal stát na hřbetě a podíval se na hlavu Akia. ,,Pusť jim tam jednu vlnu." slyšel jsem jen souhlasné zachraptění a pak následné nadechnutí. Najednou z Akiových úst vyrazila tlaková vlna, která měla takový rozsah, že měla zasáhnout Masaoa i jeho vlky.

Teď jsem konečně mohl zase použít Suiton. Poskládal jsem pečetě. Suiton: Mizu rappa. Přidal jsem tomu více chakry, ať je vodní vlna větší a zhasí tak potřebný počet ohnivých koulí, aby se mohl Akio v pohodě vyhnout do strany. Hned po vyhnutí, jsem seskočil dolů kousek od něho. Tobira jsem nechal na Akiovi a ten zatím kroužil ve vzduchu v dostatečné vzdálenosti. Když jsem stál naproti němu, vytáhl jsem katanu a podíval se na něj. ,,Tak pojď." předpokládal jsem, že ti vlci zmizeli pod náporem tlakové vlny, ale raději jsem byl přichystaný i na ně.

Všiml jsem si, že mi začal trochu hořet plášť, tak jsem při jednom z výpadů katanou tu svou vyhodil do vzduchu a stačilo mi pár vteřin na poskládání pečeti. ,,Doufám v něco jiného." Suiton: Suijinheki. Nejenže by mě to mělo uhasit, ale jelikož byl Masao v dostatečné blízkosti, tak by ho i ta masa vody měla poranit.

xD. Katana, kterou jsem vyhodil do vzduchu, pomalu dopadala na zem a já ji zachytil. Udělal jsem pár kroků k němu a katanu mu přiložil k srdci. ,,Tohle je asi tvůj konec." mezitím se Akio i s Tobirem přiblížili kousek k nám, ale zůstávali ve vzduchu.

,,Seito Senju. Odkaz druhého." vrazil jsem mu katanu přímo do srdce a Akio okamžitě přistál vedle mě. Složil jsem rychle pečetě. Suiton: Mizu rappa. Vypustil jsem na Tobira vlnu, ale takovou abych mu uhasil jen oblečení a pak se na něj podíval. ,,V pohodě?"

Celou dobu jsem byl v bezvědomí ta pečeť, zranění, trénink rasenganu mi dali zabrat. Probudil jsem se když na mě dopadla voda. "Eee.." zamumlal jsem něco neurčitě. "Už je mrtvý?" vstal jsem, ta záda mě neuvěřitelně štípala, kdo ví, jestli ty škrábance nejsou hluboké.

,,Ano." podíval jsem se na něho a pak na Akia. ,,Děkuji ti." Akio jen něco zamumlal a zmizel v obláčku dýmu. Cítil jsem palčivou bolest taky na zádech, protože mě tam poškrábal ten vlk. ,,Zvládneš to, nebo ho mám zase přivolat." ukázal jsem směrem, kde ještě před chvíli stál Akio.

"Zvládnu to, pojďme se rychle vrátit do Konohy.." otočil jsem se. Nechtěl jsem myslet na to, co jsem tady ztratil a jak jsem neuvěřitelně zklamal.

,,Dobrá. Jdeme." otočil jsem se směrem ke Konoze a vydal se k ní. Sem tam jsem se otočil, jestli Tobiru stíhá.(přesun)

Přesun

Dorazili jsme spolu S Kill k hlavnimu mestu byla to spoust. Vypadalo to tu jako by to tu bylo posledne. Akorat ze tentokrat jsem tu mel sebou Genina a to mi moc nedodavalo na jistote a uz vubec ne na tom jak jsem se citil. Killu to mozna nechapala ale stale i po te dobe jsem nedokazal odpustit sam sobe co se stalo. "Hele to ze jsem te nechtel sebou nema spolecneho stim kdo jsi nebo co mas v sobe ja proste od jedne mise s Geniny nepolaprucuju tak me nechapej spatne. Proste nechci aby nekdo kvuli me chybe znovu zemrel takze to je vse. Takze mej oci na stopkach. " Nadechl jsem se a Aktivoval Byakugan.
A rozhlizel se.

"Killunia-San. Davej si pozor tady neni prostor pro zadnou chybu. Pokud to bude nutne utec a dojdi pro pomoc nebo zachran sebe. Pokud menuzes lhat nikdo nebude zpochybnovat tvuj utek. Vim ze je to ale pro me jsou zivoty druhych cenejsi nez muj vlastni. Rikal jsem s usmevem mohl jsem se zdat jako blazen ale kdybych mohl vratiti cas radeji bych aby prezil mut tym nez ja.