Kassai HlavníMěsto

Když jsem viděl, že ti vlci zmizeli, raději jsem hned jednal. Pečetě už jsem měl poskládané, tak jsem se kousl do prstu a ruku přiložil na větev. Kuchiyose no jutsu. Objevili jsem se i s Tobirem na Akiovi, který se okamžitě vznesl do vzduchu, když se začal hroutit ten strom a vlka s katanou se snažil švihnout svým ocasem.
Mezitím co se všechno už soustředilo na originál, tak můj klon na stromě znovu hodil po nukeninovi kunai s výbušným lístkem a po výbuchu byl připraven okamžitě zaútočit katanou.

Toho třetího vlka jsem vůbec nezaregistroval, takže jsem měl jedině štěstí, že mám vestu, která útok alespoň trochu zmírnila, ale i tak jsem na zádech škrábance měl. A navíc mi zničil plášť. Fakt díky. Podíval jsem se směrem dolů a můj pohled směřoval na Masaoa. Klona jsem zatím zrušil a Akio vyletěl do pořádné výšky, kde se nikdo nemůže dostat, ale hlídal jsem si vzdálenost tak, abych neublížil Tobirovi kvůli té pečeti. Zatím jsem zůstal stát na hřbetě a podíval se na hlavu Akia. ,,Pusť jim tam jednu vlnu." slyšel jsem jen souhlasné zachraptění a pak následné nadechnutí. Najednou z Akiových úst vyrazila tlaková vlna, která měla takový rozsah, že měla zasáhnout Masaoa i jeho vlky.

Teď jsem konečně mohl zase použít Suiton. Poskládal jsem pečetě. Suiton: Mizu rappa. Přidal jsem tomu více chakry, ať je vodní vlna větší a zhasí tak potřebný počet ohnivých koulí, aby se mohl Akio v pohodě vyhnout do strany. Hned po vyhnutí, jsem seskočil dolů kousek od něho. Tobira jsem nechal na Akiovi a ten zatím kroužil ve vzduchu v dostatečné vzdálenosti. Když jsem stál naproti němu, vytáhl jsem katanu a podíval se na něj. ,,Tak pojď." předpokládal jsem, že ti vlci zmizeli pod náporem tlakové vlny, ale raději jsem byl přichystaný i na ně.

Všiml jsem si, že mi začal trochu hořet plášť, tak jsem při jednom z výpadů katanou tu svou vyhodil do vzduchu a stačilo mi pár vteřin na poskládání pečeti. ,,Doufám v něco jiného." Suiton: Suijinheki. Nejenže by mě to mělo uhasit, ale jelikož byl Masao v dostatečné blízkosti, tak by ho i ta masa vody měla poranit.

xD. Katana, kterou jsem vyhodil do vzduchu, pomalu dopadala na zem a já ji zachytil. Udělal jsem pár kroků k němu a katanu mu přiložil k srdci. ,,Tohle je asi tvůj konec." mezitím se Akio i s Tobirem přiblížili kousek k nám, ale zůstávali ve vzduchu.

,,Seito Senju. Odkaz druhého." vrazil jsem mu katanu přímo do srdce a Akio okamžitě přistál vedle mě. Složil jsem rychle pečetě. Suiton: Mizu rappa. Vypustil jsem na Tobira vlnu, ale takovou abych mu uhasil jen oblečení a pak se na něj podíval. ,,V pohodě?"

Celou dobu jsem byl v bezvědomí ta pečeť, zranění, trénink rasenganu mi dali zabrat. Probudil jsem se když na mě dopadla voda. "Eee.." zamumlal jsem něco neurčitě. "Už je mrtvý?" vstal jsem, ta záda mě neuvěřitelně štípala, kdo ví, jestli ty škrábance nejsou hluboké.

,,Ano." podíval jsem se na něho a pak na Akia. ,,Děkuji ti." Akio jen něco zamumlal a zmizel v obláčku dýmu. Cítil jsem palčivou bolest taky na zádech, protože mě tam poškrábal ten vlk. ,,Zvládneš to, nebo ho mám zase přivolat." ukázal jsem směrem, kde ještě před chvíli stál Akio.

"Zvládnu to, pojďme se rychle vrátit do Konohy.." otočil jsem se. Nechtěl jsem myslet na to, co jsem tady ztratil a jak jsem neuvěřitelně zklamal.

,,Dobrá. Jdeme." otočil jsem se směrem ke Konoze a vydal se k ní. Sem tam jsem se otočil, jestli Tobiru stíhá.(přesun)

Přesun

Dorazili jsme spolu S Kill k hlavnimu mestu byla to spoust. Vypadalo to tu jako by to tu bylo posledne. Akorat ze tentokrat jsem tu mel sebou Genina a to mi moc nedodavalo na jistote a uz vubec ne na tom jak jsem se citil. Killu to mozna nechapala ale stale i po te dobe jsem nedokazal odpustit sam sobe co se stalo. "Hele to ze jsem te nechtel sebou nema spolecneho stim kdo jsi nebo co mas v sobe ja proste od jedne mise s Geniny nepolaprucuju tak me nechapej spatne. Proste nechci aby nekdo kvuli me chybe znovu zemrel takze to je vse. Takze mej oci na stopkach. " Nadechl jsem se a Aktivoval Byakugan.
A rozhlizel se.

"Killunia-San. Davej si pozor tady neni prostor pro zadnou chybu. Pokud to bude nutne utec a dojdi pro pomoc nebo zachran sebe. Pokud menuzes lhat nikdo nebude zpochybnovat tvuj utek. Vim ze je to ale pro me jsou zivoty druhych cenejsi nez muj vlastni. Rikal jsem s usmevem mohl jsem se zdat jako blazen ale kdybych mohl vratiti cas radeji bych aby prezil mut tym nez ja.

Uplne jednoduse. Ja nemohu utect a zanechat nekoho zasebou. A je tu jeste jedna vec me oci je to vec kvuli ktere by me pouze nejspise nezabily. Zatim je vse vporadku mam dost velke zorne pole takze vidim vse kolem nas v okoli 600 metru. Navic jsem clovek ktery ztratil prilis mnoho na to aby nechal nekoho jen tak nekde. Vis pokud bych chtel utec a tebe tady nechat stim bych nedokazal zit. Videl jsem umirat pratele a lidi kteri ve me verily. Geninove kteri me uznavaly a muj nejlepsi pritel ktery za me polozil zivot. Uz nikdy nikdo kolem me nesmi zemrit." Mozna to nechapala ale pro me to bylo neco co jsem si nedokazal odpudtit. A mozna nikdy neodpustim.

Poslední skupinka nukeninů se zdržovala v jednom starém lokálu. Opilí třískali vším, rozbili několik stolků a vyvolali hospodskou rvačku. Právě se vyřítili ven, kde se začali hlasitě smát a okrádat nějaké ženy, aby měli na další alkohol.

"Pojd za mnou Neco se deje." A rozbehl jsem se k tem dotycnym Nukeninum.
"Tak panove, myslym ze vase zabava prave skoncila. Pokud si lehnete na zem mozna vas jenom necham zavrit! Odporujte a zabiju vas." Behem toho co jsem mlovil jsem vytahl Kunai

Nejstarší z nich a zřejmě nejsilnější se na něj otočil.
"A hele, prcek," ukázal na něj prstem s připitomělým úsměvem.