Vodstvo za Kirigakure

First topic message reminder :

Na opačné straně Kirigakure, za lesy a bažinami se odkrývá pohled na oceán, který Kirigakure z této strany obklopuje. Ještě zde není přístav, ale uvažuje se nad tím, že se vybuduje. Prozatím se toto místo používá jen zřídka kdy, po většinou pro rychlejší a osobní přesuny někam.
Jelikož je to stále u Kirigakure a je zde hodně vody a voda se vpařuje, stále je to tu obklopené mlhou. Samozřejmě ne celý oceán, ale ty dva kilometry od pevniny jsou zahalené mlhou. Díky tomu je i z této strany poměrně těžké najít pevninu Kirigakre, a ten, kdo to místo nezná, Kiri jen tak nenajde.

"Pokud budou ostatní souhlasit, ujmu se toho s Raikagem. Zatím, ale nejsme v situaci, kdy je třeba provádět rychlá rozhodnutí." pousmál jsem se.
"Veškerá rozhodnutí musíme jako skupina odsouhlasit."

"Pokud do toho mohu vstoupit, a ať se na mě Hokage nezlobí, ale jestli bude velet armádě a ještě v ní bojovat sám, tak to jak psychicky tak fyzicky nezvládne. I Hokage je jen člověk." zadívala jsem se na Hokageho jak rychle souhlasil se Sasoriho návrhem, aby si to ještě rozmyslel.
"Už jednou jste velel válce, ale vaše schopnosti se budou hodit a dělat víc věcí najednou by vám mohlo i uškodit." promluvila jsem "Ale tím apeluji i na ostatní."

"Máte pravdu," pousmál jsem se. "Tak v tom případě ať je to Raikage-sama." otočil jsem se na něj. Doufám, že to zvládne a neskončí aliance jako hromada sutin.

Návrhy byly dány a podvakrát se objevily stejná jména. Pokrčila jsem rameny.
,,Dobře. Souhlasím, že bychom neměli dělat unáhlené závěry, ale prozatím to tak můžeme udělat." přikývla jsem.
,,Přesto si nejsem jistá, zda by se měl toho Hokage ujmout. Je to tak, jak říká Crystal. Vůdce by měl mít přehled o všem..A to by bylo na Hokaeho opravdu hodně.." souhlaila jsem s Crystal a doufala, že nebudu ukamenována.

"Já jsem proto, aby hlavním vůdcem byl Sasori-dono." postavila jsem se a podívala se na něj.
"Jediný zde totiž udržuje klid a chladnout hlavu. I když byl to co byl, my žijeme v tom co je teď a teď ho vidím jako někoho, kdo má tu sílu vést armádu." promluvila jsem teď vážně.

Jsem Senju a to znamená že mám ohromnou fyzickou a psychickou výdrž. Mrzí mě, že nemám Vaši důvěru. mírně jsem se zamračil.
"Nejsme schopni se domluvit na schopném vůdci, navrhuji hlasování odložit, zatím není potřeba. Zatím máme vše, co jsme potřebovali." usmál jsem se a uchopil klobouk.

Usmála jsem se, všimla jsem si totiž Assasinovo zamračení.
Myslela jsem si o tom své a vůbec to nebylo nic špatného. Prostě na sebe ukládáš moc zodpovědnosti a ač je člověk jakkoliv silný, tohle umí vyčerpat hodně, pousmála jsem se v duchu.
,,Souhlasím. Přeci jen začínáme teprve připravovat velitelství." přikývla jsem a postavila se a rukama se opřela o stůl.
,,Takže jestli už nikdo nic nenavrhujete, pak bychom tento sraz měli rozpustit a začít s přípravou, aby to bylo co nejdřív." rozhlédla jsem se po všech a čekala, jestli se ještě někdo vyjádří nebo ne.

"Jdeme na to, Hokage-dono vaše jednotky jsou semnou hned?" zeptal jsem se a vzal si klobouk na hlavu
"Rámen byl perfektní mylady." poklepal jsem jí na rameni na mou sílu neskutečně jemně a přešel jsem k daimyo a pozvedl jí ruku a políbil.
"Kdyby jste potřebovala pomoc třeba nějakou finanční tak se na nás obraťte." pronesl jsem zcela vážně a pak se postavil ke dveřím, že jsem na odchodu

"Hai hai, Kekkaihan! Rozpusťte bariéru!" nařídil jsem a vstal, nasadil si klobouk na hlavu.

Odtrhli jsme ruce od sebe.
Bariéra se postupně uvolňovala, až bylo všech 68 vrstev pryč, stanuli jsme za Raikagem.
"Raikage-sama," uklonili se a čekali na rozkazy.

"Děkuji Raikage-dono, cením si vaší nabídky." usmála jsem se na něj a sledovala jsem jak jsou všichni na odchodu.

Otočila jsem se na ty co mě měli doprovázet a prohlédnul si je. A pak se otočila zpět na Hokageho.
"Tihle slušně vychovaní jdou semnou?" a ukázal jsem za sebe.
"Líběj se mi, jak se uklonili." ušklíbl jsem se a otevřel dveře ven.

,,Fajn." pokývala jsem hlavou a sebrala své nádobí a uklidila do batůžku. Připla jsem si Kage klobouk k pasu a poívala se na Raikageho.
,,Opatrně, Raikage-sama. Jsme na vodě, tak nezapomeŇte na chůzi po vodě." pousmála jsem se. ,,Jinak Vám děkuji za pochvalu ramenu." usmála jsem se.
,,Já musím jít, moji milí. Zatím se mějte, brzy se zase uvidíme." umála jsem se na všechny. Zamávala jsem jim a rozeběhla se odtud pryč. Po celou dobu jsem měla ale divný pocit.

"To jsou hold shinobi z Konohy," usmál jsem se a stoupl si za Raikageho.
"Tak nashledanou, " došel jsem ke Crystal a podal ji ruku.
"Jdete?"

"Tak sbohem. kage." mávnul jsem a nezapomněl jsem aktivota chození po vodě a rozběhl jsem se i s jednotkami Konohy k nám do vesnice (přesun)

Podívala jsem se na Assasina a na jeho gesto a najednou mě zaplavila vlna odvahy. Přijala jsem jeho ruku, ale stiskla jí tak, abych ho zadržela jít dál. Počkala jsem si až všichni kage odejdou.

"Copak?" otočil jsem jsem na ni hlavu a klobouk si nastavil tak, aby mi nešlo vidět do tváře.
Šel jsem do vedlejší místnosti, kde byl předtím kekkaihan.
Doufal jsem, že mě bude následovat.

Šla jsem za ním a v té další místnosti jsem se zastavila a stoupla si před něj. 
"NEchci by sis myslel, že jsem na srazu byla proti tobě. Bojím se o tebe  to je vše. Omlouvám se jak jsem na tebe v kanceláři byla hnusná, moje nálada se projevilo holt ve špatnou chvíli na špatném místě."

"V pořádku," přikývl jsem. "Nic se neděje. Sora je postavená..Včera jsem ji dostavěl."

čekala jsem možná jinou reakci, ale dobře.
"Děkuji." na chvíli jsem se odmlčela a sundala mu klobouk. Bylo to tak lepší. 
"Jsi až přespříliš vážný, Assasine, proč to děláš? Vím, že bez tebe by někteří lidé ani nehnuli prstem, ale dokážeš taky na chvíli vypnout?" snažila jsem se mu dívat do očí

"Protože jsem takový, protože jsem byl takto vychován a žiju takto už 33 let. Vypnout? Proč mám vypínat?" nadzvedl jsem zvědavě obočí.

"Protože bys možná viděl to ostatní co kvůli povinnostem přehlížíš." zvýšila jsem hlas. Myslela jsem si že když si s ním promluvím bude to jinak, ale nebylo.
"Chceš mi něco říct?" vyzvala jsem ho a netrpělivě čekala

"To nejsou povinnosti, to je mé poslání," zamračil jsem se a sevřel pěsti.
Otočil jsem se a přešel ke dveřmi.
"Nic mě nenapadá"

"Tak v tom případě sbohem už tě tu nebudu zdržovat." sklopila jsem hlavu a sledovala jak odejde. Mohla jsem to tušit, jsem naivní.