Vodstvo za Kirigakure

(přesun xD)

Těch pár stromů, které stály opodál vodního toku, bylo pokryto námrazou. Vysoko u spádu vodopádu nastal boj. Všichni do něj šli naplno nevyjímaje i mě s otcem…

Byli jsme na pokraji svých sil. Čakry nám moc nezbývalo a pronásledovatelé byli stále v plné zbroji. Nebralo to konce. Začínala jsem panikařit. S takovou to nevypadalo pro nás moc dobře. Ani jsem nevěděla, proč se tohle všechno děje.
Při dalším útoku byl otec zraněn, neudržel se na kluzkém kameni a začal padat do chladné vody. Vykřikla jsem a natáhla po něm ruku. Žel bohu jsem stála na tomtéž kameni pokrytém vodou a zřítila jsem se za svým otcem. Ruce jsem přitiskla více k tělu a nohy natáhla, abych padala rychleji. Otec byl v bezvědomí a s takovou by pád z této výšky nepřežil. Použila jsem svoji poslední čakru, abychom se nerozplácli na hladině vody.
Voda kolem nás se zpěnila naším nárazem. I přes čakru jsem cítila ledový dotek vody. Konečně jsme přestali padat hlouběji do ledové náruče paní Vody a stoupali jsme k hladině. Došla mi poslední čakra a technika skončila. Na těle jsem pocítila mnohem větší chlad, jenž mě uvěznil ve svém sevření. Ztratila jsem vědomí dřív, než jsme vyplavali nad hladinu.

Břeh řeky byl pokrytý prvními pokusy o sníh. Nebylo ho mnoho, ale na pěkného malého sněhuláka to stačilo. Voda v řece nebyla zamrzlá a ledová voda – ledovější než předtím – líně plynula svým korytem. Mé bezvládné tělo plulo na hladině neznámo kam. Šaty byly roztrhané, od krve, promáčené a částečně zmrzlé. Naneštěstí jsem plula obličejem vzhůru, tudíž jsem nemohla utonout, když jsem byla stále v bezvědomí.

Nevedel som ani prečo sa vlastne túlam po takomto mieste. Vedel som len, že som nemal čo robiť a tentoraz sa mi po naozaj dlhej dobe nechcelo trénovať. Potreboval som relax a chcel som svoj čas využiť nejak inak, než spaním, ktoré bolo podľa mňa len strata času. Myslel som na to, aké by to bolo, keby som divadelníkom a hral pre ostatných ľudí. Bolo to kvôli tomu, že som začal čítať knihy a pomerne ma zaujali. Boli to vlastne divadelné diela, ktoré boli spracované v knihách. Bolo to trocha od veci len tak si o tom premýšľať a snívať si o tom, aké to je ale to som bol proste ja. Šiel som okolo koryta rieky, ktorá niekde tu vylievala ďalej do oceánu. Nebolo to až tak blízko, ako som si myslel, lebo by som musel ísť ešte pekne dlho, aby som na tento koniec narazil a tak ma vlastne aj napadlo, že sa naň pôjdem pozrieť, predsa len vidieť oceán je pomerne krásny pohľad pri ktorom môžete cítiť doslova voľnosť. Aspoň ja som si tak predstavoval, žeby to tak mohlo vyzerať a že to by som mohol cítiť, keďže predtým som tam ešte nikdy nebol.

Na chvíľu som sa vytrhol zo svojho zamyslenia a pozrel som sa smerom do rieky v ktorej som mohol vidieť niečo zvláštne. V nej sa kúpalo čosi, čo sa podobalo na dievča, keďže ju prezradili jej vlasy. Nechápal som, prečo sa hodila do vody v takomto počasí a ešte si len tak stratí vedomie a pláve si dolu bruchom. Našťastie pre ňu som sa dlho nerozhodoval a skočil som priamo do rikey, kde som sa pomocou chakry udržal na hladine a ju som rýchlo zobral a vyskočil s ňou späť na breh. Tam som ju položil na jemne zasneženú trávu a skontroloval či je vôbec na žive. Zistil som, že nažive je, lebo som počul, ako jej potichu ale pomerne jemne bije srdce. Zlé na tom bolo, že nedýchala, takže mi neostalo nič iné, než zahájiť resuscitáciu, čo som aj urobil.  2:30 to bolo to, čo som musel spraviť. Dva vdychy a pumpovanie. Je pravda, že pri tom, čo som to robil som neprejavoval príliš emócií ale zachrániť som ju chcel. S ľuďmi som príliš nevychádzal a bol som samotár ale nebol som sviniar, preto som nechcel vidieť, že vydýchne naposledy práve tu, aj keď vlastne už nedýchala. Pri tom, ako som pokračoval v oživovaní som ucítil, ako sebou pohla a hneď na to  vykašľávanie vody po ktorom nasledovalo....

Zachránce neváhal ani na vteřinu a s velkou radostí se mi vrhl na pomoc. Vytáhl mě z té ledové vody a položil na lehce zasněžený břeh. Aspoň že už jsem nebyla ve vodě, která vtékala do oceánu, to by mi už nebylo pomoci. Určitě bych se nikdy nikde neobjevila. Zachránce začal s resuscitací.

Chtěla jsem se nadechnout, ale plíce jsem měla zaplněné vodou. Začala jsem se dusit, otočila se na bok a vodu z plic vykašlala. Útroby mě nehorázně pálily mrazem. Najednou jsem si uvědomila, že se celá třesu zimou. Zuby mi samovolně jektaly. Zůstala jsem schoulená na boku v klubíčku a třásla jsem se. Přála jsem si jít do tepla, dát si něco teplého na zahřátí. S takovou jenom nastydnu a to potom nebude hezký pohled na červený tekoucí nos.
Uvědomovala jsem si, že nevím, kde jsem, co tam dělám a jak jsem se tam dostala. Nemluvně o tom, že jsem vážně netušila, kdo jsem.

Otočila sa na bok a vykašľala vodu, ktorú v sebe mala. Netrvalo ani dlho a doslova som mohol počuť, ako drkoce zubami ale nevydala inak zo seba ani hlásku, čo nebolo príliš dobré. Hmm? Ako to urobiť, aby som nedostal po hube? Pomyslel som si ale nemohol som dlho rozmýšľať, preto som zo seba dal dole svoju hrubú mikinu a položil ju vedľa seba tak, aby sa do vnútra nej nedostal žiaden sneh a ostala vyhriata odo mňa.
"Prepáč ale je to pre tvoje dobro."   Povedal som a otočil som ju k sebe a posadil. Musela byť celá stuhnutá a preto som sa neobával až tak, žeby mi teraz niečo urobila, kto vie, či ešte nebola aj zranená ale podľa toho, čo som zistil, tak asi nie. Keď už sedela rýchlo som jej dal dole mokrý vrh jej oblečenia a v sekunde na to cez ňu prehodil svoju bundu, aby nefrflala, že ju tu chcem nebodaj znásilniť. Dokonca som bol taký hodný a zapol som jej na tej mikine aj zips. Vstal som a skrčil sa k nej a hneď na to ju zobral na ruky a pri tom som si kráčal preč. Na pomery shinobiho som nemal veľa síl ale odniesť ľahké ľadové dievča som ešte zvládal. "Hmm, takže do nemocnice alebo ku mne?" Pre mňa by bolo asi najlepšie, aby som ju odniesol do nemocnice, aby som nemal žiadne starosti ale možno ona ich nemala rada, preto som si to takto povedal nahlas, možno na to niečo povie. Spomenul som si pri kráčaní, že cestou tam je most cez ktorý musíme prejsť. V tom som sa zamyslel a predstavil si, čo by urobila, ak by som ju náhodou s toho mosta pustil do vody. Rýchlo som tu myšlienku ale striasol z hlavy, lebo sa mi nepáčila. Naozaj som niekedy nechápal, ako ma môžu niektoré veci vôbec napadnúť.

Ležela jsem na boku a třásla jsem se zimou. Kůži jsem měla zarudlou. Prsty na rukách mi začaly dokonce modrat. Neměla jsem sílu na to zjišťovat, co můj zachránce dělá. Možná odešel, možná tam sedí a čeká, co budu dělat. Kdo ví?
Slyšela jsem nějaký hlas, zněl mužsky. Než jsem mu mohla odpovědět, ne že bych to v tomto stavu zvládla, chytil mě a posadil. Od úst mi stoupal obláček páry. Rychle mi svlíkl vrchní část oblečení a oblékl mi teplou mikinu. Trošku mě to zahřálo, i když jsem chtěla nejspíš tunu teplých přikrývek. Kdo by taky chtěl sedět doma s červeným tekoucím nosem? Bohužel, teplý pokoj s horkým nápojem byl v nedohlednu. Zapnul zip.
Poté mě vzal do náruče a kráčel si to někam do neznáma. Slyšela jsem jeho otázku, ale místo toho jsem zvedla ruky a obličej si zabořila do měkkých rukávů. Chtěla jsem teplo a mikina mi ho trošku poskytla. Zavřela jsem oči. Teplo…
Momentálně mi bylo jedno, kam mě odnese. Hlavní pro mě bylo, že už neležím v té ledové vodě. Marně jsem se snažila vzpomenout, proč jsem tam vlastně skončila. S jistotou jsem ale věděla, že to nebylo jen tak ze srandy.

Odpovedi som sa nedočkal skôr som si mohol všimnúť maximálne toho, že sa rozplývala s tým malom tepla, ktoré poskytovala moja mikina. S toho jej správania som usúdil, že je asi dezorientovaná a ešte poriadne ani nevie, čo sa deje. Preto som jej zatiaľ nepokladal žiadne otázky typu: Prečo tam skočila, ako sa tam vôbec dostala, odkiaľ je a podobne. Šiel som pomerne rýchlo, aby som ju nevystavoval tejto zime zbytočne dlhšie. Mieril som ... ani som ešte nevedel kam presne mierim ale určite si to po ceste rozmyslím.
(presun obaja)