Cvičiště 2

Došla jsem na místo, které bylo naprosto ideální pro můj trénink. Rozhlédla jsem se naokolo, zda mě nebude nikdo rušit. Ale nevypadalo to, že by něco podobného hrozilo. Slunce už začalo zapadat, vanul mírný větřík, nebude dlouho trvat a na nebi se objeví první nesmělé hvězdy. Takové okamžiky byly pro mě inspirující. Taková denní doba, je pro trénink naprosto vyhovující.

Na okamžik jsem se posadila do trávy a zavřela oči. Soustředila jsem se na svůj dech, vnímala každý tep svého srdce, dokud jsem se naprosto nezklidnila. Přeci jen, byla jsem malinko zadýchaná, neboť jsem na toto místo spěchala. I když vlastně nebyl žádný pádný důvod. Snad jen stihnout západ slunce.

Konečně se mi povedlo odprostit se od rušivých myšlenek a téměř splynout s okolím. V tomto stavu jsem zůstávala několik minut, než jsem se odhodlala zkusit jak jsem na tom s ovládáním chakry. Několikrát jsem přerušila její tok a znovu jej prudce obnovila, jako kdybych se snažila uniknout z nějakého komplikovaného genjutsu. Nezdálo se, že by mi to dělalo problémy. Zaradovala jsem se. Má schopnost používat chakru byla konečně v normálu. Otevřela jsem oči a postavila se na nohy. Začala jsem provádět táhlé, a pomalé pohyby. Protahovala jsem každý sval ve svém těle. V podstatě se jednalo o běžné taijutsu, avšak zpomalené. Každý pohyb tak byl mnohem namáhavější, než pokud jsem jej prováděla rychle.

Postupem času jsem začala tempo zrychlovat. Každý můj pohyb se stával rychlejším a průraznějším. Možná to připomínalo šílený tanec... Těžko soudit, co by řekl případný přihlížející.

Z každičkého tenketsu v mém těle začala unikat chakra. Doslova mě obalovala modrá záře, která dávala tušit, že se chystám vytvořit Kaiten. Ale nebylo tomu tak. Snažila jsem se rovnomerně udržovat chakru kolem sebe, jako kdybych si vytvářela brnění a u toho zůstat v pohybu. Nesoustředit se na to příliš. Díky tomu, že ovládám Kaiten to nebylo tolik těžké. Přesto jsem byla navyklá na točivý pohyb. Kombinovat své "chakrové brnění" s výkopy, údery, salty, nebylo až tak jednoduché.

Přesto bylo nutné zajít ještě dál. Z mých dlaní a od nohou se začalo šířit cosi jako slabé, bílé světlo. Tráva se zvlnila pod mírným poryvem větru. Snažila jsem se, abych svou chakru dokázala zkombinovat s větrnou postatou po celé délce svého těla, ale nebylo to vůbec snadné. Povedlo se mi to až k ramenům a ke kolenům. Trup mého těla zůstával stále chráněn pouze chakrou surovou. Přesto jsem neustávala v nacvičených pohybech. Kop, úder, otočit se... Pořád dokola. Do úmoru.

Vítr začínal sílit. Kontrolovat pohyby se mi zdálo stále těžší. Udržet fuuton v jakž takž rovnoměrné vrstvě se mi zdálo nemožné. Tu se mi podařilo přidat, tu však zase kombinování chakry selhávalo. Rozeběhla jsem se, abych vyzkoušela nové pohyby. Náhle se stala zvláštní věc. Na okamžik, jako kdyby se svět kolem mne slil do jakési čmouhy. O pár sekund později jsem opět našla půdu pod nohama. Začala jsem s Kaitenem a tím pádem nezůstala v mé chakře po fuutonu ani sebemenší stopa. Ztratila jsem rovnováhu a dopadla na zem. Když jsem se konečně rozkoukala, zjistila jsem, že jsem se za ten kratičký okamžik posunula zhruba o sto metrů.

Co se to vůbec sakra stalo?

Mikomin tréning bol nepochybne intenzívny a hoci som ju videl už z pomerne dosť veľkej diaľky, neplánoval som sa jej do toho za žiadnych okolností miešať.
Konečne som si našiel krátku chvíľu, kedy som mohol vytrčiť päty zo svojho domova a ísť sa prejsť. Napokon som však nenašiel žiadny dostatočne efektívny spôsob trávenia času a tak som skončil práve tu. Sledovanie Mikominho tréningu bolo v mojich očiach nepochybne nostalgické. V mysli sa mi doslova objavovali spomienky na to, ako som ju kedysi dávno osobne veľmi tvrdo trénoval.
A hľa, ubehlo zopár rokov a zdá sa, že ma moja dcéra už viac nepotrebovala.

Vo chvíli, kedy predviedla onen pokus o novú techniku a obrovskou rýchlosťou sa premiestnila behom okamihu o nejakých tých 100 metrov dopredu, som už ale neotáľal a rozhodol sa jej ukázať.
"Ale pozrime sa. Ďalší pokus o kombinovanie Hyuugovskej dokonalej manipulácie tvaru chakry s vysoko triednou elementárnou podstatou? To vyzerá vskutku zaujímavo," oprel som sa aj so serióznym výrazom v tvári o jeden z najbližších pozostalých stromov a založil si ruky na hrudi.

"Tati?" podivila jsem se a polkla otázku: "Co tu děláš?" Zůstala jsem sedět v trávě a pozorovala, jak si tatík užívá toto divadélko zdarma.
"Ano, je to tak jak říkáš. Jenže se mi ještě nikdy nestalo, že by některá z technik byla tak velmi neovladatelná. Včetně mě samotné." povzdechla jsem si. Byla to pravda. Na chvíli jsem se bála, že nedokážu zastavit.

Vypočul som si to, čo mi chcela Mikomi povedať, a okamžite na ňu aj reagoval.
"To má svoj dôvod. Iba máloktorý Hyuuga sa kedy pokúšal o perfektnú kombináciu manipulácie tvaru chakry s elementárnou podstatou na tak vysokej úrovni. Samozrejme nie si prvá, koho to napadlo," objasnil som jej hneď na začiatku, aktivoval byakugan a chystal sa na vysvetľovanie.
Je to presne ako som si myslel, povedal som si sám pre seba pri pohľade na jej chakrový systém. Následne som sa už fakticky pustil do rozprávania.

"Je mi jasné, že si si toho s najvyššou pravdepodobnosťou vedomá, ale to, o čo sa pokúšaš, je veľmi podobné kaitenu. Za normálnych okolností ľudia na vytváranie ninjutsu využívajú iba poniektoré chakrové body na svojom tele, najčastejšie na rukách a na nohách. U svojej novej techniky sa však snažíš nielen o to využiť čo najviac tenketsu naraz, ale zároveň onú uvoľnovanú chakru ihneď kombinovať s veternou podstatou. Pri takomto vysvetlení sa to zdá ako geniálny nápad, ale do značnej miery aj riskantný. Dôvod je prostý. Naše ovládanie chakry je až príliš dokonalé," odhalil som jej, prečo je tá technika tak ťažko ovládateľná.

"Zachádzaš priďaleko. Ani si sama neuvedomuješ, ako dôkladne namáhaš svoj chakrový systém. Ak sa chceš dopracovať k pozitívnemu efektu, musíš so svojou chakrou a elementárnou podstatou zároveň pracovať už vo vnútri tela. Povedané jednoducho... osobne si myslím, že ak chceš, aby tvoja technika bola ovládateľnejšia, musíš veternú podstatu pridávať zároveň s postupným uvoľňovaním surovej chakry. Nesnaž sa o vytvorenie vrstvičky potrebnej na kaiten a následné pridanie fuuton elementu... pracuj s uvoľňovaním onej spomínanej chakry tak, aby sa ihneď po opustení tela prejavila ako fuuton a udržala v tvojej čo najväčšej a najbezpečnejšej blízkosti. Tak by to malo ísť ľahšie," dokončil som konečne svoju analýzu a následne dávanie rád a počkal na jej odpoveď.

Zamyšleně jsem ve své dlani vytvořila fuutonový skalpel, který byl atypickým derivátem juukenu. Pozorovala jsem tu věc a poslouchala tátova slova. Ano. I když tvořím tuto, podstatně jednodušší techniku, rovnou přichází na řadu větrná chakra.
"Maš pravdu tati. Nejspíš je to skutečně tak neovladatelné kvůli tomu, co jsi mi naznačil. Každopádně použít fuuton ve stejném okamžiku a po celém těle, není vůbec jednoduché." obrátila jsem oči k obloze, jako kdyby tam snad byla odpověď na všechny mé otázky.

Připomínalo mi to taneční kroky. Než se vám povede je plynule navázat, také je křečovitě oddělujete jeden od druhého a soustředíte se na každý zvlášť.
"Řekl jsi to za mě. Naše ovládání chakry je až příliš dokonalé. V mnohém je to výhoda, ale jak vidím, dokáže to dát člověku pěkně zabrat. Děkuju že mi pomáháš." vděčně jsem se usmála a konečně se zvedla a protáhla svaly.

"A co ty tati? Nechystáš se vytvořit také něco nového?" optala jsem se s upřímným zájmem.

Nočná obloha bola o takomto čase nepochybne pastvou pre oči, ktorú som si dokonca ani ja sám nemohol nechať ujsť. Kedy naposledy sme sa takto zhovárali mimo domova pod šírim nebom?
"To je fakt. Použiť fuuton, ale aj ktorýkoľvek iný element v ten istý okamžik po celom tele nie je vôbec sranda. Aj tí najskúsenejší shinobi, ktorí sa zameriavajú na nejaký konkrétny element, to zvyčajne majú jednoduchšie v tom, že ak aj chcú zachovať čo najdokonalejší tvar, ich chakra je chakrovým obehom vedená ako taký prúd, ktorý sa z nejakého konkrétneho miesta na tele dostane už v podobe ninjutsu. V tvojom prípade ju však musíš doslova vypustiť z čo najväčšieho počtu tenketsu už v podobe fuutonu naraz. Musíš si to nejak uľahčiť. Navrhoval by som...," prerušil som sám seba na nejaký ten krátky čas a poriadne sa nad tým celým zamyslel.

"Juuken je pri správnom použití schopný chakrové body nielen zablokovať, ale aj do istej miery spriepustniť. Navrhujem ti vyskúšať označiť si zopár bodov na rôznych častiach tela a sústrediť sa len na ne. Vytvoríš si tak niekoľko takýchto "prúdov". Postupne budeš pomaly pridávať stále viac a viac a napokon svoj chakrový systém prispôsobíš k dokonalosti techniky," podal som jej svoju víziu toho, ako by podľa môjho názoru mala počas učenia sa ovládania techniky pristupovať k tréningu. Jej otázku som samozrejme neodignoroval a patrične na ňu odpovedal.
"Ak mám byť úprimný, viac než vytváraniu nových techník sa venujem najmä zdokonaľovaniu tých starých. S nejakými tými novinkami sa v prvom rade snažím iba pomáhať iným," dodal som v skratke.

Ani já jsem si nemohla pomoci a pozorovala jsem hvězdy nad námi. Seděla jsem potichu jako myška, aby mi neuteklo jediné slovíčko.
"To zní jako plán. S tréninkem začnu od zítřka. Dnes už je dost pozdě." zasmála jsem se. Ano, já se nahlas zasmála. Byla jsem šťastná, že jsem doma, a že jsem se uzdravila na těle, a snad i na duši. Padla na mě lehká nostalgie.
"Už je to dlouho co jsme tu byli společně. Pamatuješ si?" zavzpomínala jsem na to, jak jsem se několikrát proletěla téměř přes celý prostor cvičiště, ryla obličejem v hlíně a jiné a jiné roztomilosti.
"A jako pomocník jsi k nezaplacení." byla jsem skutečně spokojená s tím, že je pro mě tak jednoduché najít odborníka, který může můj trénink vést přesně mě na míru.

Ani som na to nepotreboval svoj byakugan a predsa mi bolo jasné, že je Mikomi možno až na počudovanie uvoľnenejšia a spokojnejšia ako inokedy. Bol som veľmi rád, že som v jej očiach mohol zohrávať natoľko významnú úlohu. Predsa len som si ju nemohol dovoľovať priveľmi rozmaznávať v časoch, keď bola ešte malá. Vtedy som musel hrať rolu síce milujúceho, no predsa prísneho a nekompromisného otca. Čím staršia ale Mikomi bola, tým milšie a možno aj krajšie som k nej pristupoval, skoro ako keby som si to všetko vynahrádzal.

"Som rád, že ti môžem byť nápomocný. Ach áno, pamätám si na to veľmi dobre," pousmial som sa. Kým to bolo možné, trénovali sme v našom sídle, ale keď bola Mikomi už o čosi väčšia a skúsenejšia, začal som ju brávať trénovať práve sem. Predsa len tu na to boli vhodnejšie podmienky.
"Celkom by ma zaujímalo, ako by taký sparingový súboj dopadol teraz," pousmial som sa pri tej predstave a opäť raz sa sám seba pýtal, o koľko už je Mikomi silnejšia v porovnaní s jej mladším ja.

Přišel jsem na cvičiště, potřeboval jsem trénovat novou techniku, kterou bych se měl už konečně naučit. Jenže, měl jsem hlavu plnou podivných věcí. Můj otec je jednou skvělej a pak je z něj ledová socha? Nic mi neřekl. Proč? Místo toho, abych dál emařil jsem se oddálil od všech trénujících dvojic.Kousl jsem se do prstu a přivolal žábu. Obyčejnou žábu. Trénink začíná!

Nejdříve jsem poskládal pečeťě a dostatečně se vzdálil od žáby a přivolal další, jinou a zvláštní žábu, která měla být určená pro techniku. Na tréninkovou žábu jsem hodil několik shurikenů a rozeběhl se na ni. Tréninková žába uskakovala a nic jiného. Položil jsem ruce a zvolal "Kekkai: Gama hyoro!" místo toho, aby se speciální žába otevřela a vtáhla do sebe tu tréninkovou nestalo se nic. Po hlavě mi stekla anime kapka. Odskočil jsem zpět na své původní místo a začal znovu.

Opakoval jsem krok, tentokrát jsem použil krystalové shurikeny a snažil se načasovat techniku trochu jinak. Krystalové shurikeny letěly kolem tréninkové žáby a mířily na strom. Těsně než krystalové shurikeny narazily do stromu, složil jsem pečetě a opět zvolal "Kekkai: Gama Hyoro!" tentokrát se spešl žába alespoň pohnula.

Sakra, jak je možné, že to nefunguje? Proč mě neposlouchá? Proč nedokážu aktivovat techniku? Jsem příliš rozrušený..Posadil jsem se do tureckého sedu a zamračeně sledoval své ruce. Chvíli jsem meditoval a snažil se svou mysl zklidnit. Otevřel jsem oči a s bojovným a houževnatým výrazem ve tváři.

"Jdeme na to!" Odskočil jsem zpět. Tentokrát jsem vytvořil krystalového draka a poslal ho proti mě. Rozeběhl jsem se proti němu a začal skládat ruční pečetě. Zastavil jsem se těsně před ním, až jsem se ho mohl dotýkat nosem. "Kekkai: Gama Hyoro!"  zvolal jsem a čekal co se stane.

Zafoukal vítr a spešl žába se otevřela a vtáhla do sebe mě a krystalového draka. Uvnitř ní to vypadalo vážně divně. Byl jsem zřejmě v žabím žaludku. Krystalový drak se začal rozpouštět v žaludečních kyselinách a já jsem radši vyběhl na nějaký ostrůvek s věží. Doufal jsem, že se mi nic nestane.


 Oddechoval jsem, do techniky jsem vložil nějakou čakru, krystal a ty výpary. Všechno to bylo divné, ale Fukasaku-sama měl pravdu, ta technika byla vážně dobrá. Soustředil jsem uvolňovací pečeť a chtěl bariéru zrušit. Ale nic se nestalo.
Zařval jsem tak, že mě musel slyšet i někdo zvenčí. Popadla mě panika a tak jsem pobíhal kolem jako blázen. Až jsem se trefil do sloupu a spadl na zadek.
"Hej Tobiru, neřvi.." okřikl jsem sám sebe, ale pak se pokusil soustředit a znovu použít uvolňovací pečeť. Vše kolem se podivně zakřivilo a žába mě vypustila ven. Bariéru se mi podařilo zrušit. Uvolněně jsem si lehl na trávu a nechal žáby ať zmizí. To byl teda šok.

Podívala jsem se do tváře svého otce a měla pocit, že se na okamžik vracíme do minulosti.
"Je tu jeden způsob jak to zjistit." udělala jsem malý úkrok do strany tak, abych stála přímo naproti jemu. Pravdou bylo, že si skoro už nevzpomínám, kdy jsme bojovali naposledy. Pamatovala jsem si jeho styl boje, některé jeho fígle, věděla jsem, že dokáže mou sílu využít i proti mě samotné. Je potřeba mít to neustále na paměti.

Vážně si Mikomi myslíš, že máš šanci?

Dosel jsem na cviciste a hledal jsem si volne misto pro trenink a nakonec jsem uvidel osobu se kterou jsem potreboval mluvit. Ale vypadalo to tu na rodiny souboj tak jsem se jen z dalky dival co se bude dit.

Zdá sa, že odpoveď na moju otázku, o koľko je Mikomi silnejšia, možno čoskoro dostanem. Bolo zjavné, že ma moja staršia dcéra práve vyzvala na súboj.
"Si si tým istá? Už nejakú dobu som s nikým nebojoval. Nie som si istý, či budem schopný plne ovládať svoju silu. Nemuselo by to skončiť iba pri našom malom "oťukávaní" z minulosti," varoval som ju s úsmevom na tvári a snahou o nejakú tú provokáciu. Uvedomoval som si, že sa k niečomu schyľuje, avšak v mojom zornom poli sa z ničoho nič objavil Hikaru.

"Dobre si to rozmysli," dodal som ešte a vydal sa smerom k nášmu návštevníkovi. Vyzeralo to totiž, že odo mňa niečo potrebuje a aj keby nie, možno ho aspoň upozorním, aby nestál tak blízko.
"Ahoj. Môžem ti nejak pomôcť?" spýtal som sa, keďže som si bol vedomý toho, že som mimo sídla a niekto z Hyuuga klanu by odo mňa čisto teoreticky niečo potrebovať mohol.

Kdyz se Naoto ke me blizil. Hlava mi automaticky padla pomalu k zemi do hluboke uklony. "Omlouvam se Naoto-Sama. Za vyruseni ale potreboval by jsem svami mluvit pokud to bude mozne." Rekl jsem a snazil byt v klidu boze jak ja nesnasel reseni neco s nekym z vedeni klanu at uz to byla rada nebo hlava klanu. Nic jsem nemel pouze jsem nemel rad tyhle oficiality a uz ne kdyz jsem si musel davat pozor na jazyk.

Jeho prístup bol nepochybne veľmi zdvorilý.
To by som za normálnych okolností uvítal. Vonkoncom som sa vo všetkých z nášho klanu snažil vzbudzovať čo najviac rešpektu, ale momentálne som na formality akosi nemal náladu.
"To je v poriadku, uvoľni sa. Sme mimo nášho sídla, nemusíš byť tak vážny,"
dal som mu jasne najavo, že si momentálne na prehnanú úctu nepotrpím.
"Ak to nie je niečo, čo môžeme vyriešiť tu a hneď, tak ťa budem musieť poprosiť, aby si s tým počkal v sídle. Ak to ale naopak možné je, počúvam. Von s tým," dal som mu slovo a čakal.

"Jak si prejete Naoto-sama." Zvedl jsem hlavu no nejak sem nechapal co to snim je sidlo nesidlo stale byl hlavou klanu. "No jak se to vezme rozhodnuti stejne bude zalezet na vas." Pomalu jsem se zhluboka nadechl a zacal mluvit o tom co mam na Srdci.
"Rad by Jsem se pripojil k ANBU Jednotkam. Jedina vec ktera mi chyby je vase povoleni. Nedavno jsem se vratil ze skusebni mise." Potom co jsem rekl jsem o kousek odstoupil jelikoz jsem nemohl vedet jak bude reagovat.

Nad jeho požiadavkou som sa musel zamyslieť.
Rozhodne sa nejednalo o niečo, o čom by bolo možné rozhodnúť len tak.
"Hm. Práca v ANBU nie je pre každého," upozornil som ho a povzdychol si.
"Bez ohľadu na to, čo si o tom ale myslím, sa ťa nechystám nijak obmedzovať. Ak je náš
Hokage-dono toho presvedčenia, že by si v radách ANBU svoje poslanie shinobiho spĺňal lepšie ako teraz, rozhodne ti v rozvíjaní tvojej ninja kariéry nemienim brániť," objasnil som mu svoj postoj.

Z jeho odpovedi jsem byl dost v soku necekal jsem neco takoveho. Cekal jsem ze me s tim uprime posle do haje ale on souhlasil to me prekvapilo. Jeste chvili jsem tam stal jako bych videl ducha.
"M......Myslite to vazne Naoto-Sama??? Uprime receno necekal jsem ze by jste mohl svolit." Ted jsem mluvil jako totalni Baka porad jsem se z toho nejak nemohl vzpamatovat. Spise jsem cekal ze bde chtit znat duvody nebo neco.

Na jeho prekvapenie som iba prikyvoval.
"To máš tak. Je pravdou, že sme všetci Hyuugovia, ale viac než to sme v prvom rade shinobi. Naše ninjovské osudy máme preto iba vo vlastných a hokageho rukách. Každopádne," zdalo sa, že sa napokon z mojej strany predsa len nájde aj nejaké to ale.
"Nečakaj však, že ti budem písať odporúčania. Povolím to jedine vtedy, ak tvoj nábor do ANBU uzná za vhodné sám hokage-dono a ich súčasný veliteľ osobne. Ak som sa vyjadril dosť jasne, považujem túto vec za vyriešenú," dohovoril som s úsmevom na tvári.

"Hai Naoto-Sama. Dekuji. Myslym ze si musim jit jeste neco vyridit." Uklonil jsem se a pomalu zmizel ze cviciste.
(presun)

Počkala jsem, až táta vyřídí jistou klanovou záležitost. Jakmile onen Hyuuga odešel, pomalými kroky jsem se přibližovala.
"Já už mám tedy rozmyšleno. A co ty?" nadhodila jsem otázku.
"Mám trochu vůči tobě zábrany, ale slibuju, že zpátky se držet nehodlám." oplatila jsem mu provokaci a vyčkala, jak zareaguje.

Potom ako Hikaru opustil cvičisko som sa pochopiteľne začal venovať Mikomi.
"Myslím si, že odpoveď na tvoju otázku poznáš," prehovoril som a aktivoval byakugan.
"Až po tebe," dodal som a začal vo svojich dlaniach sústreďovať dosť chakry potrebnej na juukeny. Následne som len v klasickom Hyuuga postoji vyčkával na to, kedy Mikomi zaháji náš sparingový súboj. Bolo mi samozrejme jasné, že nejaké tie zábrany mať bude. Ani ja sa nechystám útočiť na ňu smrteľnými technikami, no predsa. Na posúdenie sily Hyuugov nemožno brať do úvahy iba počet ich techník. Prv som sa ju očividne chystal vyskúšať v tom, čo je pre nás zo všetkého najdôležitejšie - taijutsu. Trval som však na tom, aby práve Mikomi urobila prvý krok. Dobre som byakuganom sledoval každý jej pohyb.

Sledoval mě bedlivě. Věděla jsem, že nemám šanci zaútočit na něj tak, aniž by si všiml. Což je poněkud problematické, ale dá se na to zvyknout. A leckdy toho lze i využít. Postavila jsem se zhruba dva metry od něj a zaujala svůj obvyklý postoj.



Dobrá Mikomi, co se chystáš udělat?

Proč nezačít od těch nejzákladnějších věcí, ale vyzkoušet je neobvyklým způsobem? Udělala jsem rychlý krok kupředu a učinila první výpad. Bylo mi jasné, že nemůžu útočit tak, jako u ostatních protivníků. Znal moje pohyby, věděl přesně co může čekat. Právě tak jako já jsem očekávala blokaci svého úderu.

První útok jsem však pouze předstírala. Ve skutečnosti jsem svého otce lehce minula a zapřela se o tu paži, kterou se rozhodl instiktivně použít na svou obranu. Švihla jsem nohama a lehce přes něj přelétla.

Fakt, že som ju nechal zaútočiť ako prvú, mi momentálne dosť nahrával.
Nebolo to tým, že by som sa nejak obával zahajovať náš súboj ako prvý. Bol som len opatrný, rovnako ako aj ona. Chcel som to brať čo najvážnejšie. Už je to nejaká doba, čo som naposledy trénoval či nebodaj bojoval so seberovným. Nemohol som si dovoliť robiť zbytočné chyby.

Vzhľadom na naše zorné pole 360 stupňov mi bolo hneď jasné, ktorým smerom poletí a kam presne dopadne. Prekvapenie ma nezaskočilo na dostatočne dlhú dobu, bez otáľania som sa okamžite vrhol rovno na ešte len dopadajúcu Mikomi s úmyslom ujať sa v tomto súboji prvého zásahu. Pripúšťal som si však aj tú možnosť, že by to mohla byť pasca, a dôkladne i naďalej sledoval každý jej pohyb, pripravený na okamžitý protiútok.