Cvičiště č. 1

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Loudal sem se po vesnicí a narazil jsem na cvičné "hřiště" a najednou mi hlavou problesklo mohl bych si zaházet na terče stejnak nemam nic na práci.Složil jsem pečetě Na Bunshin no jutsu ,ani nevím proč jsem udělal klony ale bylo jich tolik kolik terčů a začali jsme házet shurikeny.

Klony bouchly,povzdechl jsem .Šel jsem k terči ,abych si si vzal shurikeny.A cestou k terči jsem přemýšlel co budu dělat zítra.

Vzal jsem si z terče své shurikeny.Cestou mě nic nenapadlo.Půjdu domů a vyspím se a ráno zase popřemýšlím
(přesun)

Přišel jsem na cvičiště, obešel jsem boxovací klády a zamířil přímo do stínu nejbližšího stromu.
"Kuchyiose no Jutsu"
Objevila se Sora změněná v člověka. Nevypadalo to že má dobrou náladu, vlasy jí trčeli do výšky a prázdným pohledem hypnotizovala strom zamnou.
"Čas tréninku Sora-chan" přívětivě jsem se usmál a vytáhl z kapsy na kunaie lízátko.
"Zzzz..."  a stále mě nevnímala.
přišel jsem k ní, sklonil se a píchl jí ukazováčkem do čela abych jí probudil. Skácela se k zemi a zmizela.
"Tak to nevypadá na trénink" zklamaně jsem padl na zem a sledoval jezero v dálce. Přičemž jsem přemýšlel co dál. Misi jsem už nedostal hodně dlouho. Budu muset zajít za Mizukage

/přesun

Faito

Po obvázání ruky jsem došel na cvičiště. Zaplatil jsem za rozbité panáky raději předem. Protáhl jsem se a zamířil na plac. Potřeboval jsem se pořádně dostat do varu, přeci jen fyzický útok už jsem dlooouho nepoužil...



Nejdřív jsem začal bojem beze zbraní. Pečlivě předepsané pohyby prořezávaly vzduch a já byl rád, že jsem výcvik ANBu ještě nezapomněl. Pár úderů a panák měl rozdrcenou hlavu. Po chvíli jsem přidal jehlice a po jejich hodech jsem se přesunul k panákům, co se brání.
"Rameno, rameno, holeň, žebra, hlava, žebra, hlava, koleno.." odříkával jsem a poslepu jsem bušil a vykrýval panáka.
Nakonec jsem to ale nevydržel a z tasení jsem panáka rozpůlil od hlavy až k patě. Protočil jsem katanu lehce v prstech a tasil wakizashi. Pak už to ani nepotřebovalo komentář. Všude létaly třísky a já byl ve svém živlu.
Plavnými pohyby bez jsem bez přerušení "tančil" mezi trenažery a každému byl po několika menších ranách zasazen kritický úder.
Pokud zde byl někdo, kdo mě mohl vidět a dokázal mě zachytit během té vteřiny, kdy jsem se nehýbal, zjistil by, že se usmívám.
V jednu chvíli, kdy jsem byl už celkem unavený, jsem katanu hodil tak, že se její špice zabodla do jednoho z panáků, zabodl wakizashi do země, udělal salto vzad a po dopadu jsem rozhodil do vějíře všechny zbylé jehlice.
Ta spoušť, která vznikla na cvičišti mě opravdu uspokojila. Být tohle ve skutečném souboji, kabát bych měl nasáklý krví z okolních těl a na onu scenérii by se slabší povahy opravdu neměly dívat...Teď to jsou ale naštěstí jen třísky.

Edit: Po několika hodinách jsem usoudil, že jsem stále ve formě a šel jsem trochu popřemýšlet, co teď.
//přesun

Přišla jsem na cvičiště Předem jsem zaplatila panáky,které jsem chtěla rozřezat na pár kusu během svého tréninku. Nikdo tu nebyl což bylo dobře aspoň pro mě.

Ehm no ja neviem či to pôjde Khairuni však vieš že niesom veľmi priateľský. To niesú ani niektorí draci ale teraz nebudeš môcť privolať aj tak žiadneho veľkého nemáš na to dostatok chakry takže s tými menšími drakmi sa ľahšie spriatelíš. Oobznámil ma Khairuni s tým čo som sa práve chystal asi ísť robiť no ako mi to on hovoril ja som si s údivom prezeral toho jej draka Akia. Bol to naozaj krásny drak no aj keď pravda je že asi každý drak má svoje čaro. "Khairuni hovorí že teraz nebudem schopný privolať nejakého väčšieho draka len tých menších." Povedal som jej to čo mi vlastne povedal môj drak a čakal som čo mi na to vlastne povie ona. Predsa len čo som sa bavil s Khairunim tak mladší draci boli docela zraniteľný ešte čo som počul.

 
Trénink
Na prázdném cvičišti vládne ticho a klid. Okolo dřevěných panáků se vznášejí malé obláčky mlhy, ale nic s čím by si shinobi z Kiri neporadil. Po hlavní cestě na cvičiště se z mlhy vynořil hlučný pár a ticho a klid cvičiště v jednu chvíli úplně zmizelo. Ten pár nebyl nikdo jiný než Akio a Sora.
 
„Hej, Sora-chan! Dej mi taky!“ okřikl jsem Soru, která si vykračovala jako největší boss po hlavní cestě s plnou pusou a v každé ruce měla dvě špejle danga. Měla sice plnou pusu, ale svojí ignorací jasně dala najevo, že se nehodlá dělit. Já měl v ruce svojí prázdnou peněženku a tácek, na kterém jsme dango dostali. Se zklamaným výrazem jsem rozrážel mlhu, která nám stála v cestě. Po chvíli cesty jsme se objevili přímo na cvičišti. Věděl jsem že se Sorou je těžké pořízení když jde o trénink, ale tohle musím podstoupit.
Z ruky jsem jí vytrhl jednu špejli danga, sedl jsem si na zem a s chutí jsem se zakousl. Sora se na mě jen ošklivě zamračila a sedla si vedle mě. Chvíli jsme jen tak seděli a dojídali dango. Zbylé špejle zůstali na zemi a nevypadalo to, že je někdo hodlá uklidit nebo něco takového.
 
„Tak začneme, nejdřív mi ukaž jak silný Fuuton už ovládáš“ zdvořile jsem se usmál na Soru a ta vypadala spíš trochu přejedená a unavená. Rozhodně né odhodlaná trénovat do posledních sil.
„Notáák Sora-chan!“ hodil jsem na ní svůj prosebný výraz a zdá se, že to zabralo. Sora vyskočila na nohy a *Puf* najednou zrušila Henge a z dýmu se objevil velký majestátní tvor. Sora se změnila do své původní podoby, velký bílý gryf. Když roztáhla křídla tak se najednou mlha okolo začala rozestupovat. Vzletěla nad mou hlavou a mlha na cvičišti zmizela stejně jako klid a ticho, které tu bylo před naším příchodem.  Mávla křídli a okolo nás se začal rozviřovat vzduch a během chvíle se objevilo velké větrné tornádo. Ale žádná velká síla. Panáci, které to zasáhlo dál stáli na místě jen trošku poškrábaní a mě to možná trochu pocuchalo.
„Aléé Sora-chan, bude to chtít trochu tréninku nemyslíte? Přidej do toho víc síly!“ snažil jsem se jí trochu vyprovokovat, aby do toho dala všechno. Pořád je to tak trochu dítě mezi Gryfy, takže není těžké jí odhadnout. Provokativně jsem se na ní ušklíbl a tornádo začalo nabírat na síle. Pár dřevěných panáků to vytrhlo ze země a listy z blízkých stromů lítali všude kolem. Byl jsem hodně blízko, tak jsem radši uskočil o pár metrů dál. Teď už to vypadá nebezpečněji, ale stále to nestačí!
Po chvíli už síla tornáda nepřibývala na síle a Sora byla na kraji svých možností, tornádo pomalu sláblo až nakonec úplně zmizelo. Sora přistála na zem celá vyčerpaná a nejspíš bude potřebovat trochu odpočinku. Nechal jsem jí chvíli odpočívat a pustil jsem se do trénování já.
 
„Katon:Hibashiri!“ pronesl jsem hlubokým hlasem ode mě začali směřovat velkou rychlostí ze dvou stran a obklíčili celé pole panáků do ohnivého kruhu. Moje technika byla dost propracovaná, ale na tuhle techniku to prostě potřebovalo o něco víc síly než obvykle. Dal jsem do toho všechno a zároveň jsem se snažil, abych držel rovnováhu mezi chakrou a podstatou vloženou do techniky. Protože když ohnivá podstata hodně převládá nad chakrou vloženou do techniky, tak mě pak oheň neposlouchá. Oheň se začal rozrůstat a dosahoval velikosti téměř tři a půl metru na výšku, ale stálo to opravdu hodně chakry. Na rozdíl od Sory se mi podařilo udělat velký pokrok. Ale jestli se nám nepodaří oboum dát stejnou sílu do techniky, nebudeme dostatečně sehraní a všechno tohle bude k ničemu.
 
„Jste na řadě Sora-dono“ provokativně jsem se usmál na mojí gryfí společnici. „Vidíte! Takhle na to musí-„ než jsem to dořekl tak mě sejmul prudký poryv větru a kdybych neměl tak dobrou rovnováhu, určitě bych už ležel na zemi. Najednou se přede mnou rozvířil vítr do mnohem silnějšího tornáda, než doposud Sora dokázala vytvořit. Bylo velká a i docela silné, strom se v tom tornádu lámali. Ani né tak tím že by tornádo řezalo, ale spíš mělo hodně velkou rychlost a to je dobře. Několik stromů a panáků lítalo ve větru a všude kolem byla opravdu velká spoušť. Po zemi leželi stromy a zbylé kusy z dřevěných panáků.
„Pěkné, ale budeme potřebovat ještě trochu víc síly. Do toho!“ tentokrát jsem se rozhodl jí povzbudit, ale věděl jsem že to nebude jen tak. „Pak ti za to zase něco koupím“ neuměl jsem moc lhát, ale třeba až budu mít peníze. Trochu provinile jsem se zatvářil. Ale sotva jsem to dořekl šlo vidět že se začala zase o něco víc snažit. Nestačil jsem se divit, ta holka nemá meze. Tornádo nabralo několikrát na síle a po necelé hodině tréninku bylo cvičiště o něco větší. Místo velké části osazené stromy tu byla jen velká mýtina, na které leželo plno stromů rozseklých na tři velké špalky.
 
„Výborně, odpočiň si!“ důrazně jsem jí přikázal a nevypadalo to že by s tím měla problém. Změnila se zase do lidské podoby. Vypadala opravdu unaveně a byla celá obouchaná. Ukázal jsem na místo vedle mě a naznačil jsem jí tím aby si sedla vedle mě. Když se posadila tak jsem jí dal i zbytek mojí špejle s dangem. Než jsem se na ní otočil už jsem nenašel ani tu špejli.
„Jde ti to skvěle, pořádně si odpočiň ještě budeme trénovat kombinaci našich technik“ mile jsem se na ní usmál, víc jsem jí za snahu nemohl dát. „Třeba jednou překonáš svého otce“ lehce jsem se ušklíbl a vzpomněl jsem si na moje setkání s ním. Kdyby mě jen uznal,…
„Umm, Arigatou Nii-chan“ s plnou pusou promluvila a rychle vyskočila zpátky na nohy. Jako kdyby se jí vrátila všechna energie zpět a v mžiku byla zase ve vzduchu ve své původní formě. Dost překvapeně jsem jí sledoval a nechtěl jsem vypadat pozadu tak jsem taky rychle vylezl na nohy a připravil jsem se na poslední fázi našeho tréninku.
 
„Katon: Hibashiri“ vší silou jsem vytvořil velký ohnivý kruh okolo místa kde ještě před pár hodinami bylo plno cvičných panáků, nyní už tam jsou jen dva špalky zabodnut v zemi. A čekal jsem na to, až Sora použije svojí techniku. „Teď!“ křikl jsem a najednou se začal vítr zvedat a můj oheň se začal měnit na velké ohnivé tornádo. Mělo to opravdu ničivou moc, přesně tak jako se popisovalo v té knize. Kusy země, stromů a všeho kolem se v tom obrovském tornádu vypařili. Na konec přišel velký výbuch. Po technice zbyl jen menší kráter v zemi.


„Drsný,.. zvládli jsme se zkombinovat na první pokus. Jde nám to skvěle.“ Do široka jsem se na Soru usmál a udělal jsem good guy pózu. „Teď si můžeme oba dva odpočinout“ a než jsem to dořekl tak Sora zmizela. Nová technika,hmm,…