Cvičiště 2

Soshi

"Jistě, promiň..." řekl jsem a vzal si od ní své věci. Vypadalo to, že chtěla někam jít. To mě trochu rmoutilo. Ale byl jsem zvyklý na samotu. třeba se lekla toho příjmení, kdo ví. Ale raději budu nosit čest svého otce než mít pár přátel, kteří neví, kdo jsem...


Nakonec jsem vstal a odešel pryč.

//přesun

*Po chvílke sledovania tejto udalosti vlastne ani nechápe čo sa dialo, postaví sa* Hideaki *Odpovie mu a vyskočí do stromov, po stromoch odskáče preč*

Když jsem se procházela po cvičišti, rozhodla jsem se zároveň procvičit si oblíbenou techniku. Už dlouho jsem přemýšlela nad vylepšením, tedy nad možností jutsu trochu rozvinout. Možná kvůli tomu budu muset trochu využít několik starých přátel. Jeden se mi ale zrovna připletl do cesty, usmála jsem se, zadívala jsem se mu do očí. Povedlo se. Před očima se mi objevil záblesk, dům s nádhernou zahradou. Netušila jsem, jestli je to reálné nebo jen představa, ale rozhodně si to zasloužilo úsměv. Šli jsme dál. Několik vteřin pohledu do očí pro tu krátkou myšlenku stačilo. Mé předpoklady se vyplatily. Sice to není efektivní, ale mohu číst myšlenky, i když někdo není uvnitř mé hlavy.

Rozhodla jsem se pokračovat s někým neznámým. Když se někomu díváte do očí, musí se on dívat do vašich. Zamířila jsem proto k prodavači, který se tu pokoušel udat nějaké sladkosti. Takhle na plném cvičišti to občas přijde vhod. Požádala jsem ho o jednu porci a přitom jsem se mu zadívala do očí. Zcela jistě se mu to zdálo zvláštní. Nejistě se usmál, ale pohled opětoval. A než ho sklonil k přípravdě jídla, bleskla mi hlavou jeho myšlenka. A bylo to něco, co jsem zřejmě nechtěla slyšet. Přesto jsem se za takové vloupání do soukromí ostatních nestyděla. V bitvě mohlo být prospěšné nejen pro mě, ale i pro mou vesnici a neexistuje nic důležitějšího.

Vyzkoušela jsem si tuto techniku ještě několikrát, než jsem zjistila, že mírně pobolívá hlava. Nic těžkého, ale byl čas trochu zpomalit duševní aktivitu a rozhýbat se. Bolest hlavy se nejlépe vyběhá. Výstup z tréninku jsem hodnotila jako pozitivní. Rozběhla jsem se. Prostor pro myšlenky a čerstvý vzduch.
Nádhera.
Zhluboka jsem se nadechla. Už jsem jasně věděla, co má technika dokáže a měla jsem i představu, jak ji využít v boji. Pokud se zvládnu nepříteli dívat delší dobu do očí, mohu předvídat každý jeho tah. Efektivní, jednoduché a relativně bezpečná, ačkoli můj protivník nebude jediný, koho pohled do očí může rozptýlit. Budu si muset dávat pozor.

//Přesun

*Po dlhom tréningu sa s dobrým pocitom, že zmákla dve otonové techniky vracia domov.* (presun)

Dorazil jsem s Kenem na cvičiště, které o této večerní hodině bylo již celé prázdné, což se bude hodit. Kenovi jistě došlo, že zde nejsme kvůli tréninku. Vybral jsem toto místo kvůli množství místa, které tady bylo. Přijímacím testem nebude žádný test a, b, c, i když by to možná nebylo špatné, ale něco trochu jiného, praktičtějšího.
"K anbu tě nepřijmu. Jevíš se jako slabý, nebyl bys schopen nést tíhu vesnice." Začal jsem ostře. Vše jsem hovořil klidným tonem, což působilo dosti nepříjemně, jako by mi byl Ken úplně volný. Určitě bych však s Kenem nešel na toto místo jen kvůli toho, abych mu řekl, že jej neberu. "Dám ti ale příležitost. Přesvědč mě o tom, že se v mém zdání mýlím." Kenovi hned muselo dojít, jak to myslím. Možná jsem jej chtěl vyprovokovat, abych viděl, co v něm skutečně je, ale není vyloučeno, že má slova jsem myslel pravdivě. Kruté, neohleduplné jednání u mě někdy bývá zvykem.

Mieril som za Itachim po celú tú dobu od centrály. Popravde už tak u konca cesty som vedel, kam presne ideme aj keď som si myslel, že pôjdeme na iné miesto. Zastavili sme a ja som bol o niečo ďalej od Itachiho pri čom som naňho pozeral a musel som si vypočuť jeho slová, ktoré neboli vôbec príjemné. "Zdanie vie niekedy veľmi pekne klamať." Odpoviem so zamračením. Toto som mu ale povedal až po tom, čo povedal, že mi dá šancu ho presvedčiť o opaku. Vedel som, že nemám šancu v priamom boji s niekým, ako je Itachi a ak chcem ísť k Anbu asi ma nebude príliš šetriť. Začal som skladať pečate a v očiach sa mi zjavil sharingan, musím ísť do toho na plno. "Sanzengarasu no Jutsu" Nastal výbuch dymu, ktorý ma zahalil a hneď na to sa tu začalo zjavovať pomerne veľké množstvo vrán. Tieto vrany spolu s dymom veľmi dobre ukryli moju polohu a hlavne to, čo som práve robil. Vrany zaútočili v celom húfe na Itachiho a ja som si medzi tým pripravil zopár shurikenou na ktorých boli pripevnené drôty.Tieto shurikeny som po ňom hodil zopár zo stredu malou skulinou, a bokom od vrán tak, aby som ho nimi buď trafil alebo zviazal.

Ken pochopil, co jsem měl na mysli přesvědčením, a tak se do toho okamžitě pustil, nejspíš na 100%. Když mu ale nepostačí 100% výkonu, aby na mě nějak zapůsobil, může se už přímo rozloučit s postavením anbu. 100% je totiž známým maximem, dál už zvyšovat svůj výkon nepůjde. Využil jsem výbuchu, který nastal při jeho technice a také poskládal pečetě. Mé skládaní pečetí se o dost lišilo od toho Kenového. Skládal jsem pečetě tak rychle, že je ani samotný sharingan nedokázal zaznamenat, jak jsem už jednou předvedl v boji proti Kakashimu v Narutu (v BOS 5).
Ještě ani Ken nestihl vyvolat vrány a přede mnou se objevil klon, zatímco já se skryl. Ken počítal s tím, že mu kouř pomůže se schovat, ale nepomyslel na to, že mu znemožní i sledovat mně. Proto Ken neměl ani tušení o klonu a mém ústupu. Pak Ken hodil drátkem svázané kunaie, které klona svázali, ale ne probodli, když ačkoli se jednalo pouze o klona, měl pořád jakési reflexy, takže se pokusil vyhnout. Nestačilo to ale dostatečně a klon skončil svázaný. Vrány jej nezmátly, ale pouze zhoršily orientaci v terénu. Udržoval si totiž pořád nadhled nad věcí, očividně ne dostatečný.

Moje skladanie pečatí o proti jeho bolo, také, ako keby som stál proti bohu. Preto som si to nedokázal všimnúť. Myslel som si, že som ho zviazal a keďže tento ťah  som mal natrénovaný na pár vrán, ktoré boli pri mne som im rozdal výbušné lístky a oni sa vrhli po ňom s tým, že takto nepekne vybuchne. Bolo mi čudné, že sa nevyhol a nechal sa len tak chytiť, však to bol jeden z najsilnejších Uchihov. Buď sa práve už nachádzam v genjutsu alebo to je nejaká habaďúra a použije kawarimi .... Pomyslím si a pre istotu som sa rozhliadal očami letmo po okolí či nezahliadnem niekde jeho chakru. Dokonca už aj pár vrán radšej, ako sondy snorili a hľadali všemožné. Potom som prikázal ostatným vranám, aby ma obkľúčili tak, že na mňa nieje vidno. Vytvoril som klona z vrán a seba pomocou techniky preblesknutia ukryl do stronou. Vrany boli stále okolo klona, ako keby sa ma snažili chrnániť ale teraz tam už bolo dostatok priestoru na to, aby na mňa bolo vidno, teda na toho klona. Aj keby ma to má teraz zabiť, tak mu aspoň ten škrabanec na tele urobím!! V priamom boji ho dostať nemôžem ale ak sa mi podarí vytvoriť nejakú liečku, tak to by výjsť mohlo, preto som za tým stromom začal niečo vytvárať za pomocou drôtou a ninja zbraní.

Vrány s výbušnými lístky úspěšně doletěli ke klonu, kde následně bouchly. Výbuch opět doprovázel kouř, který Kenovi znemožnil vidět, co se stalo. Ať už se stalo cokoli, po výbuchu pořád na tomtéž místě, stál můj klon. Výbuch tvořený výbušnými lístky nebyl obzvláště rozsáhlý, a tak smrtelně nepoškodil všechny vrány tvořící klon. Při výbuchu je však rozmetal do všech stran a řadu z nich zabil, což mělo za následek, že klon nebyl úplný.
Toho si ale Ken nemohl všimnout, když klona pořád zakrýval kouř. Zbývající vrány se snažily udržet stejný tvar klona jako předtím, což se jim dařilo, ale někde se jejich nedostatek projevit musel. Prozatím nebylo známo kde, když Ken podle obrysu viděl v kouři z jeho perspektivy celého klona zahaleného v kouři. Vrány, které Ken přivolal, neměli senzibilské schopnosti a ani nic na tento styl, takže vrány, které poslal na průzkum, pořád nemohly nic najít. Nejspíš jich bylo málo, aby něco našli, a nebo nebylo co najít.

Bol obmotaný drôtom, preto som si myslel, že po výbuchu tam už nebol ale keď sa dym rozišiel stále tam stál. To bolo pomerne zvláštne, preto som si teraz myslel, že to buď je klon alebo sa z toho nejako vyvliekol. Bola to len hrubá dedukcia, takže to nemusela byť vôbec pravda. Ja som teda ostal v úkryte a môj klon, ktorý mal na chrbte nalepené výbušné lístky, ktoré mu tam prilepili počas toho skrývania vrany sa rozbehol priamo na Itachiho, ktorý stál o proti nemu. Vrany taktiež zaútočili s ním pri čom ja som očami mapoval súboj a okolie, predsa len som svojim sharinganom dokázal vidieť chakru. Pasca s tej strany už bola pripravená, len som ešte dotiahol jeden alebo dva drôty. Klon zaútočil priamo, najprv rukou smerom na jeho tvár a ak by ju vyblokoval, tak by hneď vykopol kolenom pri čom by následne vybuchol. Zopár vrán, čo letelo po okolí neobjavili vôbec nič.

Klon v dýmě zůstával bez hnutí, což Kenovi mohlo přijít podezřelé, ale uměl jsem řadu legendárních technik, takže jsem si to mohl dovolit. Ken se díval před sebe, zkoumaje mou chakru, a pořád nic nenašel, nakonec kdy se však ohlédl dozadu a chtěl dodělat poslední past, spatřil pět kunaiů mířící na něj. Kunaie byly hozeny tak, aby bylo obtížné se jim vyhnout pouhým uskočením (něco podobného jak Sasuke hodil kunaie na Sakuru, Kakashi poznal jejich trajektorii sharinganem, tak ji zachránil dotonovou technikou).
Ken jejich trajektorii jistě poznal a došlo mu, že bude muset použít jakousi obrannou techniku, a nebo potrápit svůj sharingan a vyhnout se tomu jen tak tak, což bylo hodno ale úrovně chunína, nebylo to vyloučeno však i u genína. Ken se chce z genína posunout výš na anbu na úrovni chunína, takže musí prokázat, že jeho schopnosti jsou hodny povýšení.
Ken měl pravdu, sharingan je schopen vidět chakru, ale použít jej místo vran k mému nalezení jej napadlo příliš pozdě. Našel jsem jej totiž první já. Stál jsem opodál na jedné větvi a sledoval Kena s aktivovaným sharinganem. Určitě jsem měl ještě něco v plánu... možná jsem ale jen nechtěl Kena podcenit.

Ken se úspěšně ubránil letícím kunaiům, jak se od Uchíhy dalo čekat. Poté se moudře rozhodl krýt své pečetě za stromem, ale od techniky, kterou použil očekával nemožné vzhledem k mé současné pozici. Goukakyuu v šikovných rukou sice měla hodnotu B rankové techniky, možná i víc, ale toto je podmíněno chakrou. Shisuiovo goukakyuu dokázalo zastavit několik vodních vln (suiton mizuu rappa), i když se jednalo o podřadný element a stejný rank. Důvodem bylo využití chakry, jak jsem už zmínil.
Čím víc chakry do této techniky uživatel vloží, tím silnější je. Vzhledem ke Kenově zásobě chakry, pokud chtěl, aby tato technika byla skutečně hodna něčeho většího, vyčerpal svou chakru takřka na minimum, jinak ji použil na běžné pro Uchíhu na úrovni genína úrovni. Nic extra. Jen jsem rychle seskočil na nižší větev. A když jsem na ní dopadl, vedle mě se objevili dva kloni. Pečetě na jejich přivolání jsem poskládal, když Ken byl schován za stromem, opět jsem tedy využil toho, že se sám připravil o možnost pozorovat mé kroky a podniknout případně proti útok.

Kolem Kena se začaly shromažďovat vrány, očividně za účelem použití jakési techniky. Vrány ale Kenovi nešetřili chakoru, nýbrž časem. Chakra, kterou ušetří, když zde má vrány přímo, minul předtím, aby danou vránu vyvolal pomocí sanzengarasu. Každé množení vran mu bralo chakru. K tomu ještě to nepovedené goukakyuu. Šetřit chakrou neuměl. Možná to ale vynahradí dobrou improvizací, kdy bude válčit bez technik. Jsou dva způsoby, jak toho lze dosáhnout, pastmi, jak se doposud snažil, a nebo přímo v taijutsu.
Strachovat se o sebe vážně nemusí v taijutsu, jelikož mu jistě došlo, že i když soupeří proti shinobimu ranku S, není vystaven jakémusi velkému nebezpečí skrze mé techniky. Z toho plyne, že se do toho nezapojuji na 100%. Pouze hodnotím Kenovy schopnosti. Nechci jej zabít, nebo porazit. Toto dopadne tak či onak nerozhodně, jak mám v plánu, ale záleží na tom, zda Ken zapůsobí či ne.
Dřív než ke mě doletěl kunai s výbušným lístekm a shuriken, byl jsem pryč já i kloni. Někdo skočil dolů na zem. Jiný zase doprava. Poslední doleva. Ten, co skočil dolů, se poté rozběhl po stromě, na kterým byl Ken nahoru. Ti, co uskočili do stran, ke Kenovi mířili z boku, a to po větvích a vzduchem.

Nenapsal jsem, že mu došla chakra. Zmínil jsem, že chakrou šetřit neuměl, a to ať už třeba dle jeho názoru s ní šetřil maximálně tím, že využíval vrány vyvolané sanzengaratsu ke tvorbě klonů, což mohla být pravda po stránce samotné tvorby klonů, ale sanzengaratsu bralo tím víc charky, čím se vrány množily, a jeho se na začátku množily pořádně, jak sám napsal. Takže po krátkém zvážení chakrou šetřit neuměl, možná mě ale překvapí. Argument, že jsem na jeho úrovni měl stejný objem chakry je směšný, neboť já jsem byl od mála znám vysokou úrovní v používaní shurikenů. Od genína jsem používal techniky minimálně. Se stoupajícím rankem to bylo častější, ale zdatnost házen dobře shurikeny využívám i jako S rankový shinobi. Díky tomu jsem byl v minulosti schopen vyřadit během chvilky jednu z Nagatových sfér, a to konkrétně Chikushōdō.
Ken se svými klony zaútočil koordinovaně na jeden z mých klonů. Žel pro Kena, nejednalo se o obyčejného klona. Daibakuha bunshin byl vcelku zákeřnou technikou, a to hlavně tím, že od normálního Kage bunshinu byl těžko rozeznatelný, jak bylo předvedeno v Narutu, kdy ani Kakashi nepoznal rozdíl a álem za to krutě zaplatil. Jakmile všichni byli nashromážděni kolem klona, explodoval. Nejednalo se o malou explozi na styl výbušného lístku. Daibakuha bunshin byla technika ranku A, takže si šíři výbuchu jistě Ken sám dobře domyslí. Mezitím originál se v běhu nahoru ke Kenovi zastavil na jedné z větví položených níže. Druhý klon byl o kousek vzdálen od místa, kde došlo k explozi. Taktéž se zastavil, ale pořád byl ve střehu.

Dobre nakoniec je asi pravda, že teda s tou chakrou šetriť neviem ale buď sa to naučím alebo ešte nebola príležitosť. Aj tak som už príliš techniky používať nechcel, lebo by som ich nimi jeho netrafil. Myslel som si, že môj útok zafunguje, ako má lenže som absolútne nečakal, že ten jeho klon vybuchne. Preto ma to odhodilo a klony sa rozleteli na vrany. Mal som šťastie, že by sa mohli dať opäť do kopy ale ešte som to neurobil a nechal som vrany vranami. Ja som bol poriadne otrasený. Nakoniec som si všimol, že ma to odhodilo na miesto, kde som pripravoval predtým tú pascu. Natiahol som ten drôt rukou a skryl ho poza svoj chrbát a robil som sa, že som proste v bezvedomí po tom výbuchu. Predsa len som genin a taký výbuch vie narobiť také škody, aby ma uzemnil a ak mi to uverí, mohol by som využiť tú pascu.

Ne jen, že Ken předstíral nějaká zranění, ale také nějaká mít musel. Ovšem se nemusí jednat o nic smrtelného. Výbuch byl ale velký a silný, což rozhodně nemělo za následek jen to, když byl Ken přímo v centru výbuchu, že by na chvíli otřesený. Jak tam tak Ken ležel, někdo k němu zezadu přiskočil, čehož si jistě všiml kvůli odrazu neznámého, který bylo možno zaslechnout, ne však z konkrétního místa, aby si mohl domyslet, že kdyby to bylo ze zpod byl by to originál, a nebo z boku... v tom případně by se jednalo o klona. Odraz zněl z obou směrů.
Zda se jednalo o druhého klona, kterého jsem vytvořil, a nebo o originál, Ken pravděpodobně nemohl vědět, jelikož jeho předstírání bezvědomí jej opět připravilo o přehled, co se děje v okolí. Jen pro zajímavost... jednalo se o originál.

Už jsem tasil kunai. Ken, jak se zdálo, zaváhal, čehož jsem hodlal využít ve svůj prospěch, a chystal jsem se jej zatlačit více do kouta než byl nyní. Chtěl jsem vidět jeho skutečnou sílu, odhodlání a schopnost improvizace. Dřív než jsem však postoupil o krok dál a náležitě na Kena zaútočil, objevil se zde Rokuro. S Kenem jsem na cvičišti strávil mnoho času, což bylo spíše na škodu než k užitku. Jako pro velitele anbu to bylo pro mě nepřijatelné.
Také jako hlava klanu Uchíha, jsem měl povinnost se věnovat všem Uchíhům než-li pouze Kenovi. Měl jsem v plánu znalosti členů klanu rozšířit, aby se minulost neopakovala. Nerad bych čelil tomu všemu znovu. Jistě o tom všichni informování byli, ale je něco jiného, když vám o tom něco řekne někdo, kdo tam byl a zažil to. A ne pouze znalosti rodinné historie, ale také technik, jak jsem začal praktikovat již u Benjira technikou Uchiha Kaenjin.
Krok vpřed s útokem jsem se rozhodl neudělat, a místo toho jsem učinil pravý opak. Krok vzad se slovy, které pro mě byla tak známa, protože jsem je kdysi často říkal Sasukemu. "Omlouvám se Kene, dokončíme to někdy jindy. Pro dnešek si odpočiň." Ken si něco mohl domyslet, když uviděl Rokura, ale nevěděl, co jej ho tu zatáhlo, a co s ním chci pak řešit i já. V minulosti toto věčné odkládaní brášku připravilo o veškerý čas, který mohl trávit se mnou, a po té hrůzné události už to nešlo napravit. Klony zmizely, a já spolu s nimi. Objevil jsem se nedaleko Rokura a naznačil mu pohybem ukazováčku od něj ke mě, že má přijít blíže.

"Cena za mangekyou sharingan je vysoká, a nutně říci, že tvůj špatný stav ve vesnici není nejhorším u Uchíhy." Podle toho, jak jsem členy klanu znal, jsem soudil, že na tom nejhůře bude asi Benjiro, kterého posledně, co jsme byli spolu, toto bylo právě nejmenším problémem. "Nevyužívaní mangekyou sharinganu není prokletím, i když jej vlastníš. Právě naopak. Opravdové umění je slabším přemoci silnější." Každá technika má slabinu. Silnější techniky ji mají sice dobře skrytou, ale o to lepší pocit je z jejího odhalení. Využívaje tuto slabinu pak i slabým přemůžeme silné. Aby toho shinobi mohl dokonat je nutné zlepšit schopnost rychle analyzovat. Není od toho žádná technika.
"Senju buňky v minulosti využívali pouze dva Uchíhové, a proto nelze s jistotou nic říci. Jeden před implantací senju buněk získal eternal mangekyou sharingan, takže ten ti nic nepomůže, ale druhý, Uchiha Obito, neprojevoval takové poškození zraku mangekyou sharinganem jako ostatní. Nejspíš to zbrzdí průběh slepnutí. Senju buňky mají mnoha výhod, ale také nebezpečí. Jedná se snad o buňky sedmého?" Zeptal jsem se vážně. Pokud ano, Rokuro je ve vážném nebezpečí, když se mohou vymknout kontrole stejně jako v minulosti u Danza.